Leros – ostrov pohody a klidu v Egejském moři

Leros – Λέρος – je řecký ostrov v souostroví Dodekanésy v jižním Egejském moři. Půvabný, tichý, dalo by se říci turistickým bohem zapomenutý ostrov, který vám nabídne náruč plnou malých pláží, otevřená srdce ostrovanů i pohnutou a turbulentní historii. Leros je ideálním cílem pro aktivní dovolenou, díky jeho „velikosti“ se dá dojít téměř všude pěšky, nebo dojet na kole.
Vítejte na Leru, na jednom z posledních útočišť klidu v Egejském moři…

Leros společně se sousedními ostrůvky Levitha, Kinaros, Farmakonisi a Archangelos tvoří stejnojmennou obec a zároveň je součástí regionální jednotky Kalymnos. Při posledním sčítání lidu se dopočítali komisaři k číslu téměř 8000 trvale žijících obyvatel.
Přestože je na ostrově letiště, je využíváno pouze pro vnitrostátní dopravu. Nejsnáze se na ostrov přeplavíte trajektem z ostrova Kos, plavba trvá něco málo přes dvě hodiny. Dobrodružnější povahy si to mohou střihnout z Pirea, to potom plavba trvá 9 hodin.

Historie ostrova Leros

Prvními obyvateli ostrova v předhélenském období byli podle některých pramenů Kárové a Lélegové. Po ukončení Peloponézské války (431-404 př. n. l.) kdy Leros stál na straně Athén, připadl ostrov pod vládu Sparty. Leros pak dále v průběhů věků společně s ostatními ostrovy Dodekanés sdílel období alexandrijské, římské a byzantské nadvlády.

Po rozdělení Římské říše spravoval Dodekanésy Konstantinopol, hlavní město východní části říše. Během 13. století ostrov obsadili Janované (Genova) a později Benátčané (Venezia).
Roku 1309 dobyli Leros Johanité (Řád Johanitů, též Hospitalité).
Roku 1505 obléhal hrad Panteliou (Παντελίου) osmanský admirál Kemal Reis, pevnost se mu však dobýt nepodařilo ani r. 1508. Až v r. 1522, po obléhání ostrova Rhodos, byla sepsána smlouva mezi sultánem Suleimanem a Velmistrem Řádu rytířů Philippem Villiersem de L‘Isle-Adam a Leros tak spolu s veškerým movitým i nemovitým (který nestačili odvézt na Maltu) majetkem Řádu přešel do rukou Osmanů.
Zase jednou se o osudu obyčejných lidí rozhodovalo na úplně jiné šachovnici…

V období osmanské nadvlády měl Leros spolu s dalšími ostrovy privilegovaný status částečné autonomie s vlastní administrativou.
Roku 1824, po řecké revoluci v roce 1821, byl ostrov osvobozen a stal se důležitou zásobovací základnou pro řecké námořnictvo.
Roku 1830 definovala Londýnská smlouva hranice nově vzniklého řeckého státu a ostrov Leros spolu s ostrovy Patmos , Lipsi a Fourni byly vráceny Turecku.

Novodobá historie ostrova Leros

V roce 1912, během italsko-turecké války, Italové obsadili téměř celé Dodekanesy. Plány na připojení ostrovů k Řecku však překazilo vypuknutí II. sv. v.. Po porážce Řecka v řecko-turecké válce (1919-1922) Italové dohodu o připojení Dodekanés k Řecku zrušili. Smlouva z Lausanne poté stvrdila italské vlastnictví Lerosu.

Od roku 1940, kdy Itálie oficiálně vstoupila do druhé světové války na straně Německa, Leros trpěl nálety britského královského letectva. 8. září 1943 podepsala Itálie příměří a přešla na stranu Spojenců. Když britské posily dorazily do Lerosu, byl ostrov znovu silně bombardován, tentokrát Němci. Nakonec byl ostrov dobyt německými jednotkami během operace „Taifun“ a ostrov zůstal pod německou okupací až do konce války.

Po vyhlášení kapitulace v r. 1945 se Němci z ostrova evakuovali. Leros spadal pod britskou správu až do 7. března 1948 , kdy byl společně s ostatními ostrovy Dodekanés připojen k Řecku. Dlouhých 600 let po konci byzantské nadvlády byli obyvatelé Dodekanés poprvé integrováni do řeckého státu.

Poválečná historie ostrova Leros

Během junty plukovníků byl ostrov využíván jako místo domácího vyhnanství, kam byli internováni řečtí političtí vězni. Jako koncentrační tábory byly využívány staré italské vojenské sklady v oblasti „Partheni“ a stará italská kasárna v oblasti „Agios Georgios – Lepida“.

Další temnou stránkou novodobé historie ostrova byla přeměna prázdné budovy italské admirality na kolonii pro duševně nemocné s cílem zaměstnat je v zemědělství.

Psychiatrická léčebna na Lerosu byla zřízena královskými vyhláškami a r. 1958 přijala prvních 300 pacientů z Athén. Postupně se počet pacientů násobil, protože tam byli převáženi pacienti z psychiatrických léčeben v Soluni, Chanii a Korfu. První název psychiatrie byl „Kolonie psychopatů Leros“ se sídlem v Lakki a kapacitou 650 lůžek. V roce 1980 dosáhl počet hospitalizovaných 2000. I když na počátku 80. let zaměstnávala psychiatrická léčebna Leros kolem tisíce lidí (tedy poměrně velké procento Lerosanů), psychiatři ordinovali pouze dva. Většina personálu, kteří byli zaměstnáni jako ošetřovatelé, pocházela z místního obyvatelstva, vědecká podpora projektu však po mnoho let neexistovala. To mělo za následek bídné životní podmínky pacientů, protože neexistoval žádný léčebný plán.

Během 80. let, kdy problém vrcholil, navštívila nemocnici italská fotografka Antonella Pizzamiglio a svými fotografiemi zachytila ​​otřesné podmínky. Fotografický materiál vedl v roce 1990 k zásahu Evropského společenství, s jehož financováním začala reforma v oblasti duševního zdraví. Podmínky se zlepšily a dnes psychiatrická léčebna funguje jako Leros State Hospital-Health Center.

Hotspot Leros

V prosinci 2015 byl rozhodnutím vlády a magistrátu Lerosu zřízen hotspot (centrum pro registraci a identifikaci uprchlíků) s uprchlickým táborem s kapacitou 1000 míst v areálu psychiatrické léčebny, kde dosud pobývá 200 hospitalizovaných pacientů. Obyvatelé a odborníci v oblasti duševního zdraví vyjádřili své hluboké znepokojení nad znovuvyužíváním tohoto temného místa.

Všechny tyto kruté a stinné stránky novodobé historie ostrova přispěly nemalou měrou k tomu, že Leros si po dlouhá léta nesl cejch místa, které není záhodno navštěvovat. Což na druhé straně způsobilo, že si tento vyjímečný ostrov dodnes zachoval původní autentičnost.
I právě proto stojí za to Leros navštívit, rozhodně nemusíte mít obavy z davů psychopatů, kriminálních živlů a migrantů. Právě naopak – Lerosané jsou neuvěřitelně milí a vstřícní. Pokud toužíte po klidné a pohodové dovolené, Leros je jedním z posledních řeckých ostrovů, kde si klidu užijete plnými doušky…

Města a osady ostrova Leros

Agia Marina

Agia Marina (vyslovuj Aía Marína) je hlavním městem a zároveň jedním ze dvou trajektových přístavů ostrova. Historická a zároven administrativní část Platani se rozkládá od přístavu až do údolí mezi výšinami Apitiki a Merovigli, jimž dominuje benátský hrad Panteliou. Čtvrť Panteli (původně rybářská vesnice) se svažuje od náměstí Platanos až k zálivu a pláži Panteli.

Na jih od Panteli můžete zakotvit svou jachtu v přírodním kotvišti před Vromolitos…

… a své tělo znavené celodenním výšlapem můžete složit do stínu tamaryšků na stejnojmenné písečné pláži.

Směrem na sever od Ag. Marina dojdete podél pobřeží přes osadu Krithoni do městečka Alinda.

Lakki

Přístav Lakki (původně italsky Portolago) byl na ostrově Leros vystavěn ve stylu Art deco a leží v zálivu Lakki, který je jedním z největších a nejhlubších přírodních přístavů ve Středozemním moři. Lakki bylo vystavěno ve 30. letech 20. století během italské okupace jako zázemí pro ubytování italských důstojníků a civilního personálu italské vojenské základny. Dnes je to jeden z nejreprezentativnějších příkladů italské racionalistické architektury.

Během italské správy zároveň na Leru probíhalo rozsáhlé osídlení italskými přistěhovalci a násilné zavádění italštiny jako úředního jazyka – prostě okupace se vším všudy… Faktem je, že v roce 1936 žilo na ostrově přibližně 7 500 Italů, což z Lerosu učinilo jediný ostrov Itálií okupovaných Dodekanés, kde italská populace převyšovala původní populaci. Vliv italské architekrury a stylu života je dodnes na celém ostrově silně patrný.

Necelou hodinu chůze podél pobřeží zátoky Lakki se nachází válečné muzeum Tunnel of Merikia. Unikátní výstavní místo v původních prostorách vojenského podzemního komplexu, který byl restaurován s velkou péčí a respektem. Řada exponátů byla nalezena po celém ostrově, nebo vyzvednuta z moří. Další exponáty byly darovány řeckou armádou a jednotlivci. Fotografie, mapy, modely a všemožný materiál budou vašími průvodci na výletu do doby a historie . V okolí tunelu se nachází vojenský mobilní park, který zahrnuje armádní vozidla, nákladní automobily, letadlo a další.

Xirokampos

Xirókampos je nejjižněji položená rybářská osada ostrova Leros. S trochou nadsázky – klasická řecká obydlená zatáčka. Co vás jako první trkne do oka při pohledu do mapy, je velký sportovní stadion. Oni si Lerosané vůbec docela potrpí na sportovní aktivity, další poměrně velké stadióny jsem napočítal i v Ag. Marina, v Gourna a v Lakki. Xirokapmos vás zaujme především hluboce vykrojeným zálivem a příjemnou písčitou pláží.

U malých betonových mol jsou zakotvené rybářské bárky, i na břehu je poznat, že tohle místo žije tradičním rybářským životem.

Příjemnou procházkou podél pobřeží směrem na jih se za dvacet minut dostanete ke kapličce Παναγία Καβουράδαινα, jedné z nejkrásnější kaplí ostrova Leros. Kaple se krčí pod strmým útesem a celý jeden její bok a část stropu tvoří přírodní skála.

Kokkali

Kokkali leží na západním pobřeží a je charakteristické roztroušenými domky a vilkami. Místní se intenzivně věnují zemědělství, takže máte šanci cestou z Gourny spatřit spoustu pasoucích se koníků a kraviček.

Kousek od Kokkali leží na skalnatém ostrůvku, 50 metrů od břehu, jedna z nejkrásnějších kapliček ostrova Leros – Agios Isidoros. Kaple je spojena s břehem betonovým chodníčkem asi metr širokým, nad mořskou hladinu čnícím slabých 30 centimetrů (podle výšky přílivu). Nezapomeňte si tedy do baťůžku přibalit vhodnou plážovou obuv, určitě se vám bude hodit.

Kolem krásné kaple Agios Isidoros panuje několik legend. V jedné z nich se praví, že obraz Světce byl zachycen do sítí chudého jednorukého rybáře. Aby ikona projevila svoji vděčnost za záchranu, slíbila splnit rybáří jeho přání. Rybář požádal o navrácení druhé ruky a přání bylo zázračně vyplněno. Aby dal rybář najevo svoji vděčnost a pokoru, postavil krásnou kapli Agios Isidoros na místě, kde ikonu z moře vylovil.

Partheni

Nejsevernějši osada na ostrově Leros je Partheni, v období italské okupace ostrova se zde nacházely italské vojenské sklady. Ty byly v období řecké vojenské junty přeměněny na koncentrační tábor pro politické vězně. V blízkém okolí Partheni se dodnes nachází pozůstatky vojenských objektů italských okupačních sil. Osada leží na strategickém místě kousek od letiště a budete jí projíždět na svém výletu k zátoce Blefoutis, kde se nachází velice příjemná pláž, na níž budete chtít relaxovat celý den.

Blefouti je ovšem také výchozí bod k vaší výpravě k dalším artefaktům II. sv. v. – italským kasárnám a pozorovatelně.

Pláže ostrova Leros

Plážím na Lerosu jsme věnovali samostatný článek Leros beaches.
Pláže ostrova Leros jsou velmi rozmanité, oblázkové, písečné, s kamenitým i písčitým dnem. Na většině z nich rostou tamaryšky, které poskytují příjemný stín. Pláže najdete se servisem i přírodní. Na některých se nám dokonce stalo, že byl sunset k dispozici zdarma v případě využití občerstvení přilehlé taverny. Ale na všech bez vyjímky nebyl problém se rozložit s vlastním plážovým stanem.

Gastronomie ostrova Leros

Vysoce musím vyzdvihnout pestrost nabídky všech možných tradičních řeckých chuťovek i tradičních řeckých jídel ve všech tavernách, které jsme na Leru navštívili.
Co se týče jedinečné ostrovní nabídky, doporučuji na ostrově vyráběné a nabízené marinované sardinky a makrelové filety – jsou přímo famózní! Dopřáli jsme si je v taverně El Greco v Lakki a konzervované zakoupili domů v tržnici tamtéž. A měli dokonce luxusní Vlyta, což už dnes není v nabídce poevropštěných taveren na jiných řeckých ostrovech – bohužel – běžné…

… v psarotaverně Gourna jsme si dali luxusního grilovaného cípala osobně vybraného v kuchyni v chlaďáku… A také neméně vynikající Tyrokafteri a Tyrokroketes.

Kapitolou samo o sobě je nabídka v taverničce Stys Annas v Krithoni. Tady jsme poprvé v Řecku ochutnali jedinečnou chuťovku Tsítsiri s příchutí oregana.

… vynikající Fava s kaparovými výhonky a božské Tzatziky v Zorbas taverně na pláži Panteli

…nepřeberné množství sladkostí a dezertů v cukrárně To Paradosiako na nábřeží v Ag. Marina…

No a kdo by si na řeckém ostrově nedal gyros! Tady v taverně Steakhouse „Jsem“ ho dělají opravdu poctivě. A je to jedna z mála taveren na ostrově, kde pro turisty gyros motají! Grilují tu večer i suvlaki přímo na ulici…

Bylo by škoda nevyužít bohaté nabídky Paximádia v místních marketech a nepřipravit si ke snídani pravý řecký Dakos z místního oliváče, fety, kapar a rajčátek! A bohatě oregáno! Mňam!!!!

Opravdoví gurmáni si připraví čaj z mladých olivových výhonků – neskutečně lahodná mana nebeská…

A to jsem nestačil ani zmínit nabídku všemožných pit z místních pekáren – spankopity, tyropity, bougatsy…

Není ve vašich silách navštívit všechny taverny ostrova Leros a ochutnat vše z jejich nabídky – je ale nutné se o to alespoň pokusit!

Doprava na ostrově Leros

Máme pro vás dobrou zprávu – na Lerosu se dá dojít všude pěšky!
Nebo dojet na kole…
A když už vás bolí nohy, je možné využít autobusovou linku, která několikrát denně brázdí Lerosem ze severu od Blefuti na jih do Xirokampos. Páni řidiči – střídají se dva, zřejmě otec se synem – celou cestu vytrubují na klakson zvláštní melodické trylky, rozhodně je nepřeslechnete. Není pro ně problém zastavit vám mimo zastávky, vždyť kdo dneska najde na zemi dvoueurovku…

Ať už prošmejdíte Leros jakkoliv, užívejte plnými doušky tu krásu, pohodu a ducha Řecka na jednom z posledních útočišť klidu v Egejském moři…