Restaurant Kato vrisi je umístěn na hlavní ulici vedoucí k Centrálnímu náměstí v hlavním městě ostrova Lefkada. Na té ostatně leží spousta dalších, Kato vrisi nás zaujala svou vizáží domácího podniku a stolečky umístěnými i v úzké boční uličce, takže jsme seděli na vzduchu, ale ne přímo na ulici.
Slušný výběr jídel nabízí restaurant Kato vrisi v prosklených vytrinách uvnitř podniku, takže kdo nevládne jazyky, stačí mu ukázat prstíkem. Vybrat si můžete samozřejmě i z menu na jídelním lístku. Obsluhoval nás pan majitel, který nadšeně bral moji chabou řečtinu a když zjistil, že jsme z Česka, zapředl okamžitě hovor na fotbal a ukázal se jako dobrý znalec českých fotbalových klubů! Takže kdo jste fotbalový fanda, máte dopředu body k dobru.
Co jsme si dali
Jako vždy nás zajímaly předkrmy a byli jsme příjemně překvapeni, že v nabídce bylo i vlita!
Vlita – (jedlá odrůda amarantu, česky laskavec) byla vynikající, uvařená a ochucená přesně tak, jak to máme rádi. Kdo ujíždí na Agrio chorta, ten si tu přijde na své!
Tzatziky – pěkně husté, dobře ochucené česnekem, převládal větší poměr jogurtu k okurce. S podávaným Bílým chlebem vynikající.
Choriatiky – neboli Řecký salát. Slušná porce Fety, patřičné zeleniny a oliv, vše ochucené dobrou zálivkou. Ten pravý oběd pro horké odpoledne!
Kotopoulo salata– šťavnaté kuřecí kousky se spoustou zeleniny, zálivka na bázi bazalika, sypané graviérou. Vynikající!
Stifado – řecká klasika, která v podání Restaurant Kato vrisi chutnala výborně – cibulky drobné a držely tvar, maso měkoučké a softík super
Dojmy z Kato vrisi
Pochutnali jsme si všichni, ceny – na rozdíl od podníků lemující nábřeží u řevěného mostku – nebyly nijak přemrštěné, příjemně jsem pokecal s majitelem – vřele Restaurant Kato vrisi doporučuji!
Zajímavým zjištěním pro nás bylo, že centrum Lefkasu bylo v poledních hodinách docela liduprázdné. Takže jsme v restaurantu Kato vrisi seděli zpočátku sami. Což bylo příjemné, měli jsme na jídlo opravdu klid.
Celkový dojem z návštěvy Lefkasu ovšem zkazila organizovaná skupina žebrajících (etnikum přesně neodhadnu, nerad bych někoho urazil) žen, řízená z povzdálí snědým bosem. Vystřídaly se chvíli po našem příchodu u našich stolečků hned dvě, v jednom případě i s unuděným dítětem v náručí. Což nebyl problém podniku, ale správy města, že tyto praktiky na svém teritoriu trpí. Doporučuji ignorovat, ony se svým uměle vytlačovaným pláčem za chvíli přestanou a odejdou obtěžovat jiné turisty.
Tato chvilková epizoda (ostatně, návštěva centra Prahy také nese “kouzlo” somráků, boveráků a žebravých feťáků…) nás nijak nerozhodila, vychutnali jsme si opravdu dobré jídlo a poté vyrazili hledat zmrzlinu s příchutí mastichy, na které ujíždí TYDROVÁ…
Kdo hledá – najde…
Asi ve mě, jako v rodilém Moravanovi, koluje po Cyrilovi a Metudovi tolik řecké krve, že mám neustálé nutkání se vracet domů, do Řecka…
