Taverna Nikitas v letovisku Agios Nikitas na ostrově Lefkáda leží na levé straně promenády vedoucí k moři, necelých 50 metrů od pláže. Posezení je pod zastřešenou pergolou, lépe řečeno verandou přecházející do prostorů domku, kde se nachází zázemí taverny.
Tentokrát jsme zvolili venkovní posezení přímo na dlážděné silničce. Hlavně proto, že ve vnitřních prostorách bylo plno. A také proto, že se právě uvolnil stůl pro celou naši výpravu čítající šest vyhladovělých.
Vždy si dopředu pročítáme meníčko nabízené u vstupu a v taverně Nikitas nás zaujala docela bohatá nabídka řecké klasiky.
Co jsme si v taverně Nikitas dali
Na zaměstnání rukou a uchlácholení žaludků nám klasicky přinesli ošatku s plátky chleba. Dopřáli jsme si k nim místní Tzatziky. Ty byly tuctové, průměrné kvality…
Pastitsio – makaronový základ s vrstvou dobře ochucené masové směsi a bohatá vrstva sýrového bešamelu. Dobrá kozistence vrstev a celkově výborné.
Gyros kotopulo merida – maso dobře ochucené, nevysušené, ale pita chleba byl bohužel spálený téměř do černa… Ani se nesnažili to zamaskovat otočením. Bod dolů.
Gyros chirino merida – maso dobře ochucené, šťavnaté, Tzatziky jako příloha s minimálním procentem okurků.
Sutzukakia – výborný rajčatový softík, masové šišky dobře ochucené. Výborné i s hranolky
Naše dojmy z taverny Nikitas
Dojmy z Taverny Nikitas jsme si odnesli rozporuplné…
Když pominu onu spálenou pitu, největší chaos nastal po ukončení konzumace jinak dobrých řeckých jídel. Najednou jako kdybychom byli neviditelní. I po odnešení nádobí a žádosti o zaplacení se u nás byla zeptat obsluha (zase někdo jiný než kdo nám na začátku vše servíroval) co si dáme…
Po odchodu zbytku výpravy k pláži jsem u stolu zůstal sám a další nová tvář obsluhy mě přinesla jídelní lístek s dotazem, jestli si budu přát večeřet… Klidně jsem mohl odejít bez zaplacení s tím, že asi nic. Nakonec se mě jeden šuhaj ujal a účet přinesl – ten večer se zřejmě střídala směna, nebo to obsluha pojala hodně punk.

Asi ve mě, jako v rodilém Moravanovi, koluje po Cyrilovi a Metudovi tolik řecké krve, že mám neustálé nutkání se vracet domů, do Řecka…



