Kassópé, archeologická lokalita helénistického města v řeckém Ipiru, se honosí nádhernou scénickou polohou 500 m n. m. v horském sedle nad mořským pobřežím. Cikády, slunce a orli vám budou dělat společnost až budete procházet starověkými ulicemi, nahlížet do domů a zkoumat veřejné budovy ve městě, jehož ochránkyní byla Afrodíté.
Jméno města se řecky píše Κασσώπη, ve starověké výslovnosti Kassópé, v novodobé Kassopi. Anglická transliterace běžná na mapách je Kassope.
Kmen Kassópů
Kassópové patřili mezi tzv. severozápadní Řeky, kteří se organizovali do kmenů. Kassópové patřili ke skupině Thesprótů, kteří dali jméno dnešnímu kraji Thesprotia, která je součásti regionu Ipiros (Epeiros na anglizovaných mapách) spolu s Prévezou, Janninou a Artou. Kassópské území sahalo od řeky Acheron na severu k řece Luros (starověký Afás) na východě, zbytek byl ohraničen mořem.
Hospodářsky vzato byli Kassópové zemědělci a pastevci. Žili ve vesnicích. Už od 8. stol. př. n. l. byli ovšem pod ekonomickým tlakem čtyř měst, která tu založili jako kolonie obyvatelé města Elea (identifikováno s archeologickou lokalitou u Paramythia). Elea sama byla původně kolonií Korinthu – o Velké řecké kolonizaci jste možná slyšeli ve škole. Tak tedy: Elea prosperovala tak dobře, že sama založila vlastní kolonie Pandosii (dnešní Kastri), Elatrii (dnešní Paleos Oropos), Baties (dnešní Rizovuni) a Bucheta (dnešní hrad Rogon). V 7. stol. navíc Korinťané založili na řece Arachthos Ambrakii (dnešní Arta).
Touto konkurencí motivovaní založili Kassópové v pol. 4. stol. př. n. l. město pojmenované Kassópé.
Bezkonkurenční poloha
Vybrali si místo v horském sedle, kam se přístup po úbočí hory dal snadno kontrolovat. Snadno odsud ovládali celou okolní pláň až k moři. Vedlejším efektem strategicky výhodné pozice ve výšce 550 a 650 m n. m. je závratný rozhled na Ambrakijský záliv, poloostrov Prévezy a Jónské moře. Obzor lemují hory v Etoloakarnánii jižně od Ambrakijského zálivu a ostrov Lefkada.
Jak založit město?
Dostatečný počet obyvatel městu Kassópé zaručil jednoduchý princip tzv. synoikismu, česky sestěhování. Všichni lidé z určité oblasti se prostě sebrali (dobrovolně či z donucení) a šli žít na určené místo. Synoikismem byla založená celá řada starověkých měst jako Thessaloníké, Rhodos nebo Nikopolis.
Plán města Kassópé byl výkřikem tehdy nové urbanistiky: ulice byly na sebe kolmé a standardizované domovní bloky měly obdélný tvar. V uliční síti byly vynechané pozemky pro budoucí veřejné budovy. Tento plán dodnes nese jméno svého prvního proponenta, architekta Hippodáma z Mílétu.
Novodobý přístup ke Kassópé
Lokalita bohužel není napojená na hromadnou dopravu. Cestovní kanceláře sem pořádají výlety (v kombinaci s Acherontem a Nekromantiem), jedinou další možností je pronajaté auto.
Auto šplhá po silnici nad vesnicí Kamarina mezi borovicemi do kopce za šipkami „ancient Kassopi“. V zatáčce je u krajnice štěrková plošina (parkoviště), velká cedule informující o využití evropských fondů v místě a standardní hnědá památková cedule Kassopi. To je ono. Po lesní cestě mezi stromy je to ještě kousek a pak se otevírá vymýcená na jih orientovaná pláň se dvěma budkami a kamením.
Jak to vypadá v praxi
Kassópé je placená lokalita, sedí tu ve větší z budek strejda na osamělé vartě. Chodí lidi? Ale ano. Bylo pár let zavřeno kvůli rekonstrukcím, stojí nová budka, ale ještě tu neteče voda. Vozí si každý den petláhve do práce autem. Před rekonstrukcí bývalo 2000 lidí měsíčně, po ní zatím jen tak 400 až 500. Pomáhá, že sem turisty vozí na výlety autobusem cestovky, ale do širšího povědomí se ještě Kassópé nevrátilo. Rekonstrukce se vleče, spousta nedodělků, viz voda.
Měli jsme tedy lokalitu jen pro sebe.
Starověké bydlení
Při pozorném pohledu se kameny uskupují do řad, je vidět bloky domů a cesty mezi nimi. Kouzlo místa na vás začne působit. Město Kassópé je jedním z nejlepších příkladů pravoúhlého rozvržení ulic a domovních bloků. Zdaleka není vykopané celé, ale pár domů s místnostmi okolo dvora tu uvidíte.
Do svahu se podél ulic zdvihají vykopané domy, mezi nimi je vidět i vydlážděný drenážní žlab s kameny skloněnými do V, nebo nevydlážděnou část podél ulice svádějící vodu ze svahu dolů. Níž pokračovala voda až do kanalizace pod hlavní ulicí, kde kanál kryly velké kamenné bloky.
Plán obytného domu
Můžete vejít a procházet místnostmi, moc velké nebyly, takové komůrky. V antice si moc nepotrpěli na nábytek. V jednom z vchodů jsme v kamenném prahu našli kovové ložisko pro otáčivé křídlo dveří – antika znala kovové klíče. Vstup vede na dvorek, místnůstka hned za vchodem bývala příbytkem vrátného otroka, skladem nářadí nebo stájí rodinného osla a slepic. Vlastní přístup ze dvora pak měla místnost pro přijímání hostů (andron) a největší obytná místnost (oikos). Ta měla obvykle terakotové ohniště, jehož stopy můžete někde objevit, a dvoupatrovou výšku stropu pro odvod kouře. Ústily sem malé skladovací místnosti, někdy ísteon s tkalcovským stavem, jehož dávnou přítomnost prozradí archeologům drobná keramická závažíčka – jedno tady nalezené měla majitelka Echiníká podepsané. Některé domy měly v místnůstce sousedící s drenážní stokou i koupelničku loutron.
Z oiku obvykle vedlo dřevěné schodiště do prvního patra. Sedlovou střechu kryly tašky tzv. lakónského typu (zaoblené).
Místnosti se samostatným vchodem z ulice sloužily jako obchody a dílny.
Takových domů bylo v Kassópé asi 500.
Atmosféra starověkého města
Cítili byste splašky z vylitých nočníků, vůni z vaření, štěkal by něčí pes a plakalo probuzené nemluvně. Otrok s oslem naloženým zbožím by vás zlostně odháněl z cesty, aby od pána nedostal vyhubováno, že se opozdil. Hlavně nezakopněte o potulnou kočku před domem obchodníka s obilím. Ve dvoře zatím otrokyně drtí s pomocí mlýnského kamene zrno na mouku.
Veřejné budovy v centru města
Doporučená trasa nás vede po 6 m široké hlavní ulici rovně na náměstí, agoru, kde stály úřední budovy. Prostranství měří asi 70 x 60 m a občané Kassópé se tu shromažďovali pro sněmy, volby, soudy a slavnosti.
Severní stoa
Vidíme před sebou kolonádu, kde se lidé mohli scházet a vyřizovat své záležitosti nebo obchodovat ve stínu – ten nám tu citelně chybí. Víme, že stoa byla patrová, protože její zadní (severní) kamenná zeď byla zesílená pilastry, aby unesla horní patro z nepálených cihel a dřeva a taky váhu střešních tašek korintského typu (s rovnými hranami). Budova měřila impozantních 63,02 x 11,63 m, zabírala 2 m ze šířky hlavní ulice a v přízemních místnostech měla mozaikové podlahy. Průčelní řada sloupů byla dórská s masivními dříky a hlavicemi připomínajícími chlebové pecny vzhůru nohama, vnitřní sloupy měly ozdobnější jónské hlavice připomínající papyrové svitky.
Pomníky na agoře
Srovnané v řadě před průčelím defilují podstavce památníků, které věnovala místní elita buď bohům jako poděkování, nebo významným příbuzným k větší slávě rodiny. Nápisy na podstavcích pocházejí ze 3. až 2. stol. př. n. l. a bronzový materiál soch byl už dávno zrecyklován jinde. Díky nápisům víme, že tu žil třeba Hipparchos se synem Filoxénem a vnukem Aischýrem, početná rodina Pausániova nebo Níkomachos se synem Lýkiskem a vnuky Kallimachem a Lamiskem. Tři vojáci Filótás, Hipparchos a Kýlisos se zúčastnili římského tažení do Anatolie a vrátili se v pořádku. Jestlipak někomu z nich tkala šaty paní Echiníká…
Sněm
Nalevo v menším svahu se dají při pečlivém pohledu rozeznat řady sedadel ve sněmovní místnosti (bouleutérion), která pojala 2000 osob. Dokázala fungovat i jako přednáškový sál a koncertní místnost (ódeon). Před půlkruhovou kaveou s průměrem 46 m stála malá budova skéné s pódiem lemovaným čtyřmi sloupy. Nad kaveou jsou základy kryté chodby, ke které přiléhala z opačné strany kolonáda s průčelím na východ. Dnes už nevidíme půdorysy budov v celé jejich šíři, jižní část poškodil sesun půdy z prudkého svahu dolů.
Radnice
Naproti nim jsou ruiny radnice (prytaneia), kde sídlili městští úředníci a planul posvátný oheň města. Průčelí bylo lemováno dórským sloupořadím. Před sloupy si můžete všimnout kameny ohrazeného posvátného okrsku. Centrem radnice byl sloupový dvůr, jehož mozaikovou podlaha se dochovala dodnes. Okolo byly uspořádány ostatní místnosti. V jižním směru se otevírá úžasný výhled na celý poloostrov s Prevezou. Nalevo Ambrakijský záliv, napravo moře a vody u slavného mysu Aktio.
Hlavní oltář
Na agoře najdete několik oltářů včetně hlavního oltáře města, který je nápisem věnován Diu Sótérovi, spasiteli.
Tyto reprezentativní budovy pro městské instituce pocházejí ze 3. stol. př. n. l. Tehdy bylo Kassópé na svém vrcholu, žilo v něm 8 – 10 000 obyvatel. A co se stalo s oněmi konkurenčními městy založenými Eleou? Filip II. Makedonský je dobyl a předal je Kassópé do správy.
Oktavianus, Antonius a Kleopatra
Historie nás dohání i na tak idylickém místě: jak na dlani máme dějiště jedné z nejslavnějších bitev v dějinách, Oktaviána proti Marku Antoniovi a Kleopatře. Bitva u Aktia rozhodla roku 31 př. n. l., kdo bude vládnout světu. Lodě Antoniovy flotily byly Oktaviánovým vojenským mozkem Markem Agrippou zablokovány v Ambrakijském zálivu a probít ven se povedlo jen několika. Antonius a Kleopatra opustili většinu vojáků a Oktaviánovi už nemohli dál vzdorovat. Bitvy se účastnilo víc jak 250 lodí. O čtyři roky později senát odhlasoval Oktaviánovi čestné jméno Augustus, vznešený. V té době už šlo de facto o prvního římského císaře.
Nejzajímavější budova ve městě
U hlavní silnice za agorou stojí asi nejzajímavější a nejzachovalejší budova Kassópé, oficiální ubytovna významných cizinců, vyslanců atp. (katagogeion). Prostě předchůdce hotelu, ačkoli volné místnosti byly nejspíš využívány jako provozovny obchodníků. Půdorys měří 30 x 32,5 m. Všimněte si zdí vedle vchodu, napravo jsou vápencové bloky otesané do pravidelných kvádrů, zatímco nalevo jsou kameny polygonální, tento typ zdiva je po celém Kassópé využíván často (mají ho tu víc jak 6 km).
Vstup je široký, dvojitý, vystoupáte k němu po dvou schodech. Vidíte ústřední nádvoří lemované osmistrannými pilíři a jednotlivé pokoje, každý měl vlastní ohniště. Uprostřed každého z nich ještě na původním místě najdete kamennou patku pro dřevěný sloup, který podpíral strop. Všimněte si, že v rohových pokojích jsou zdi diagonální, stavitel si evidentně nebyl jistý s tím, jak se vyrovnat s rohovou místností.
Budova měla i horní patro, na severní a západní zdi jsou ještě patrné otvory pro uložení příčných trámů. Schody do patra vedly pravou stranou širokého vestibulu, kterým jste vešli. Spodky zdí jsou z masivních kamenů, vršek zdí byl cihlový, v horním patře dřevěný. Použitý terakotový materiál nechali archeologové naskládaný v jednotlivých místnostech budovy.
Hradby v západní části Kassópé
Cesta rovně pokračuje k bráně na opačném konci města, kde se dochovaly části vápencové hradby se 3 m širokou branou. Její oblouk je zřícený. Domy tu nejsou tak pečlivě rekonstruovány, většinu prostoru vyplňují keříky Sideritisu čili řeckého horského čaje. O něco dál si všimněte malé zaklenuté branky v hradbách.
Vršky Kitep a Anemomylos byly zahrnuty v hradbách a sloužily jako pevnůstky včetně vlastních cisteren na dešťovou vodu. Celková ohrazená plocha měla asi 40 ha. Hradby v západní části jsou nejlépe patrné
Héroon aneb kult (významné) osobnosti
Odsud se dá dojít cestou doleva k podzemní svatyni se zaklenutým stropem. Architektonicky jde o hrobku makedonského typu, jedinou v Ipiru, postavenou v době úzkých kulturních vazeb mezi Ipirem a Makedonií mezi 4. a 1. stol. př. n. l. Zaklenutá chodba ústí do samotné klenuté hrobové komory, původně zasypané pod zemí, dnes kryté stříškou. Vnitřní stěny mají stále omítku s plastickou dekorací a kamenný blok tvořící překlad vstupních dveří budí respekt svými rozměry. Zahrnutí hrobky jako jediné do hradbami chráněného prostoru i její monumentální architektura naznačují, že šlo o místo kultu zemřelého, buď mýtického zakladatele města Kassópé, nebo jeho význačnou osobnost. Dírou ve stropě byla kdysi hrobka vyloupená.
Divadlo mezi oblaky
Z hlavní ulice můžete nahoru stoupat k divadlu pro asi 6000 lidí (je to řecké divadlo, nikoli amfiteátr s eliptickým půdorysem!) Divadlo bylo vybudováno z vápence ve 3. stol. př. n. l.. Cavea má průměr 78 m a řady sedadel stoupají velmi příkře až do 650 m n. m.. Skoro kruhovou orchéstru uprostřed lemuje drenážní kanál, který odvání vodu stékající po dešti z kavey.
Hlasité cikády a šesticentimetrová sarančata přerušuje místy volání dravých ptáků. Vyhlídka svrchu divadla je až závratná.
Památník Zalongo
Cestou po silnici autem dál nahoru se dostanete k hezkému bílému klášteru Agios Dimitrios, odkud vede asi 400 schodů do kopce na Zalongo k obřímu památníku. Pěšina dál do kopce vede ke kamennému kostelíku Taxiarchon, čili svatých archandělů.
Terasovitá pláň s obřími bílými sochami je vidět už zdaleka a pravděpodobně je mezi Čechy mnohem známější než překrásné Kassópé samo. Není to vyloženě moderní abstrakce, ale sochy žen držících se při tanci za ruce. Pomník se vztahuje k incidentu z roku 1803, kdy Sulioty opouštějící dobrovolně pevninu v rozporu s dohodou napadaly osmanské jednotky Aliho paši. Tady obklíčená skupina žen zatančila a zazpívala naposled v životě a pak jedna za druhou seskákaly ze skály dolů, aby je vojáci nezajali živé. Pokud je mi známo, jedná se o největší sochu v Řecku.
Další místa střetů
Podobných dramat se odehrálo víc. Přibližná trasa suliotského pochodu je vyznačená a můžete jí sledovat, pokud rádi chodíte po kopcích.
Kousek odsud u vesnice Riza jsou mezi mořem a silnicí trosky byzantského hradu Riniasa. Tady se s dcerami a snachami zabarikádovala Despo Botsi a když ženám došly náboje, shromáždily všechen střelný prach a vyhodily hrad do vzduchu i s Aliho vojáky.
Na východ na hranici s Thessálií se rodina Botsarisů opevnila v klášteře Seltsu a ženy v čele s Leno Botsari v obklíčení naskákaly ze srázu do řeky Acheloos.
Afrodítin chrám
Naproti silniční odbočce ke klášteru Agios Dimitrios najdete mezi stromy základy Afrodítina chrámu. Nemá žádné označení a vidět jsou jen kamenné základy budovy. Půdorysně měl předsíň pronaos, hlavní prostor naos čili cella a z ní ještě vydělenou zvlášť posvátnou část sekos, která nebyla zastřešená, takže připomínala atrium. Budova o rozměrech 10,6 x 17,5 m měla po obvodě 6 x 10 dórských sloupů.
Chrám byl identifikován díky darům pro svatyni, které tu našli archeologové. Stál už mimo městské hradby na úpatí vršku Anemomylos a je možné, že svatyně byla starší než samotné Kassópé.
Konec Kassópé
Během trestné výpravy generála Lucia Aemilia Paulla Makedonika následující Třetí makedonskou válku neutrpělo Kassópé větší škody – Thesprótové v bojích stranili Římanům.
Teprve, když po vítězné bitvě u Aktia budoucí císař Augustus založil synoikismem na jihu Nikopoli, nechal do ní povinně sestěhovat všechno obyvatelstvo okolo Amvrakiku a až po Acheron. I v Kassópé se museli sbalit a udělali to důkladně. Když město opustili, odnesli si s sebou všechno dřevěné vybavení a části budov i střešní tašky – několik málo nálezů je v janninském archeologickém muzeu. Na jižní straně kostela v klášteře Agios Dimitrios je mramorový stůl s kamennými deskami pocházejícími z Afrodítina chrámu.
Stránky ministerstva kultury Lokalita obvykle zavírá už ve tři hodiny, přijeďte brzo.
Hezké video celé oblasti uvidíte tady.
Navštívili jste Kassópé? Popište nám své zážitky v komentářích.
V mém případě je Řecko přímo diagnózou: mám diplom z klasické archeologie a moderní řečtiny. Na Řecku se mi nejvíc líbí jídlo, cikády, letní kina a kreslené vtipy od Arkase. O čím starší kámen zakopnu, tím nadšenější z něj pak jsem. Z místního týmu trávím nejvíc času ve městech, ale nepařím, spíš lezu do muzeí, vyhýbám se hadům a povídám si s místními. Kamarádi mě někdy vezmou plachtit a já se v přístavní hospodě zapovídám s číšníkem o politice :-) Dalším důsledkem mé ukecanosti jsou ty dlouuuhé články…