Windmill Antimachia – plně funkční větrný mlýn na ostrově Kos

Windmill Antimachia – ανεμόμυλος Αντιμάχειας – je plně funkční tradiční větrný mlýn na ostrově Kos. Melou dodnes mouku tak, jak se tady mlela celá staletí. Z této vlastní mouky pečou keksíky, tyčinky a sušenky všech možných chutí a tvarů.

Toto drobné pečivo nabízí pod pergolou uvnitř areálu větrného mlýnu. V rámci rozvoje drobného podnikání vám za ochutnávku keksíků nabídnou prohlídku mechanizmu Windmill Antmiachia zdarma.
Taková nabídka se ovšem neodmítá! Takže směle pod pergolu na vynikající frapíčko s opravdu chutnými, čerstvými sušenkami vlastní produkce.

Kde najdeme Windmill Antimachia

Přímo v centru střediska Antimachia! Nabízí se navštívit mlýn před, nebo po prohlídce nedalekého hradu Antimachia castle. Pohodlně zaparkujete u dalšího objektu hodného vaší návštěvy – muzea Tradiční dům.

Windmill Antimachia určitě neminete, je takovým výškovým středobodem Antimachie.
Už při obdivování větrného mlýna za ohradou – a věřte, že je opravdu co obdivovat – nás příjemná paní vábila pod pergolu na prohlídku a ochutnávku sušenek. Znaveni a zvědavi z předchozího šmejdění po Antimachia Castle jsme se ochotně nechali zlákat na bohatě napěněné frapé a Freddo Espresso. Zároveň jsme dostali i ochutnávku keksíků.

Vanilkové, skořicové, čokoládové bochánky a tyčinky rajčatové, olivové a paprikové. Bez toho, že bych jim chtěl dělat reklamu zdarma musím prohlásit, že byly naprosto boží!
Po chvíli přijela partička Taliánů a rádi jsme se k nim připojili ke slibované prohlídce interiéru Windmill Antimachia.

Větrný mlýn Antimachia v činnosti

Pofukoval příjemný vánek a větrné kolo mlýna stálo. Plachty skasané do půli žerdí se mírně nadýmaly, na žádnou velkou akci to v tu chvíli nevypadalo.
I když Windmill Antimachia působí zvenčí docela mohutně, jako hradní věž, mnoho prostoru uvnitř díky silným zdem nezbývá!

Celé přízemí zabírá jedna místnost, dnes prezentovaná jako odpočinková, takový vesnický nóbl obývák. Docela by mě zajímalo, jak opravdu vypadal kdysi při běžném životě mlynáře na Kosu. Tipl bych si, že to byl primárně příruční sklad obilí a namleté mouky. A taky potřebného nářadí k ruce. Těžko si tam lidé chodívali odpočinout poslouchajíc, jak jim to pěkně klape. Tedy vrže…!

Do technického patra vedou strmé točité schody. Pozor na hlavu, až polezete nahoru. A teď si představte, že místo mobilu v ruce máte na rameni pytel s obilím. Pan mlynář musí mít fyzičku jako Frištenský.
Volného prostoru je mezi obrovským dřevěným kolem osázeným pevnými hranolky a mohutnou hřídelí opravdu pomálu. Taktak jsme se tam všichni vlezli a dokonce i jinak ukecaným Taliánům došla slova…

Klape mlýn tu svou, veselou. A vrže

Celá kupole Windmill Antimachia má pevný kruhový základ, ve kterém jsou vyvrtány otvory. Ve zpevněném věnci na vrcholu kruhového zdiva jsou zapuštěny kolíky. Pan otec pohledem z okénka zjistil, odkud že nám vítr vane a pomocí kovové tyče pootočil celou kupoli tak, že zasunul tyč do jednoho z otvorů, zapřel se o nejbližší kolík a zabral. Několikrát takto vystřídal díry a tím nastavil lopatky do správného směru.

Poté hřídel odbrzdil a celý ten obrovský dřevěný mechanizmus se za ohromného vrzání rozjel. Nejprve pomalu, ale po chvíli to všechno chytilo takový švunk, že nebylo ani slyšet mlynářův výklad. Ten ostatně nebyl třeba – jeden z kolíků na kole ťukal do zásobníku s obilím a dávkoval tak po jednotlivých zrnech jeho přísun do otvoru v mlýnském kole. Dole už se sypala mouka.
Nevím, co tato scénka připomínala Taliánům, ale my jsme si připadali jako Na samotě u lesa s panem Svěrákem…
Když už budete cpát své mobily co nejblíže k mechanizmu, držte je pevně, ať z nich nemáte mobilovou mouku dvounulku.

Co vám budu povídat… Při odchodu jsme si koupili keksíky na celou dobu pobytu. Ne protože by nám je vnucovali, jsou opravdu vynikající.
A před odchodem nezapomeňte jít dát ahoj oslímu důchodci vedle pergoly, rád se s vámi vyfotí. Je to taková dobrá duše Windmill Antimachia.