fbpx
Ialysos a Filerimos – jeden kopec, dvě jména a dlouhá historie

Ialysos a Filerimos – jeden kopec, dvě jména a dlouhá historie ostrova Rhodos. Ruiny akropole Ialysu (také Ialyssu, Ialisu, s počtem -s- si v Řecku hlavu vůbec nelámou) najdete dnes na vrchu kopce Filerimos mezi budovami slavného výletního cíle, místního kláštera.

Ve městech Ialysos, Kameiros a Lindos žili podle slavné Íliady obyvatelé Rhodu. Poloha měst Ialysos a Kameiros byla zvolena pro snadnou zemědělskou obživu: leží při severním pobřeží na opačných koncích nejúrodnější oblasti ostrova.

Hluboké kořeny Ialysos

Současné městečko Ialysos (Ιαλυσός) se do roku 1976 jmenovalo Trianda, pod tím jménem ho zná ještě Lawrence Durrell v knize Setkání s mořskou Venuší. Stopy osídlení v této oblasti jsou nejstarší z celého ostrova, pocházejí ze střední doby bronzové a ukazují silný kulturní vliv Kréty na místní keramickou produkci. Jaký je příběh tak váženého starověkého města a kam se podělo?

I v pozdní době bronzové zůstaly místní roztroušené osady nejvýznamnějším centrem ostrova, díky výhodné poloze Rhodu na křižovatce námořních cest obchodovaly s Kyprem, Krétou, řeckou pevninou i Anatolií. V té době se Ialysos hospodářsky přeorientoval ze zemědělství na obchod. O prosperitě osad mezi lety 1700 – 1400 př. n. l. vypovídají nálezy z hrobek, typicky komorového typu, tedy s nepravidelně obdélnou komorou a přístupovou cestou, vysekanými do skály. Mezi akropolí a mořem jsou roztroušené v několika lokalitách, např. Makria Vunara a Moschu Vunara. Právě z jejich rozptýlení usuzujeme na decentralizované osídlení regionu. Nálezy najdete v Archeologickém muzeu v bývalé johanitské nemocnici v Rhodos townu.

Úpadek a obnova

V pozdní době bronzové nejspíš došlo k sestěhování mnoha lidí dohromady někde v okolí Filerimu, počet obyvatel ale na koci doby bronzové prudce poklesl. Z 9. stol. se dochovalo hrobů jen málo, zato s bohatou výbavou. Nárok na formální pohřeb měla nejspíš jen společenská špička.

Hrobové okruhy z doby železné leží roztroušeně mezi Filerimem a mořem, nálezy z Marmaro, Laghos, Tsambiko Jih a Drakaris Jih ukazují pozvolný návrat ekonomického růstu. Šperky u žen, železná zbroj u mužů, bronzové žezlo, keramické figurky, nádoby z Kypru a jejich místní kopie. Pravděpodobně se na Rhodu vyráběly parfémy. Módní bylo uložit popel zemřelého do urny, nebo postavit pohřební hranici přímo nad hrobovou jámou. Zemřelé děti se ukládaly do velkých keramických džbánů. I nálezy z těchto hrobů najdete v Archeologickém muzeu.

Místní mytologie odkazuje na spojení s Féničany. Historik Zenón, z jehož díla máme jen fragmenty, zmiňuje bájného fénického prince Kadma. Ten měl v oblasti založit svatyni bohu Poseidónovi, ochránci námořníků. Rhodos byl zpět na pozici křižovatky vlivů z Řecka, Anatolie a Syropalestiny.

Pátrání po městě

Ialysos, Kameiros a dokonce i Lindos vlastně nebyla města v moderním smyslu slova. Každé z nich bylo spíš uskupením vesnic okolo společné akropole, která sloužila jako kultovní centrum. Každé osídlení mělo nejspíš většinu budov z pomíjivých materiálů. Archeologové by ho očekávali u jižních svahů kopce Filerimos, pěkně v závětří a v teple, podél přístupové cesty na akropoli, která tehdy vedla od jihu.

První předměty z vrchu Filerimos, které ukazují na přítomnost svatyně, pocházejí z 8. stol. Archeologové jich hodně objevili v úložišti západně od chrámu, kam byly obřadně odklizeny, aby udělaly ve svatyni místo darům novým.

Po perské okupaci a athénské dominanci se ostrov osamostatnil a tři města založila společnými silami čtvrté, Rhodos, a to roku 408 př. n. l. O té doby měl Ialysos jen lokální význam. Teprve z této doby však pocházejí nejvýznamnější dochované památky.

Chlouba akropole – Athénin a Diův chrám

Zmiňovaný chrám dnes najdete jen v podobě ruin hned před kostelem kláštera. Základy Italy zbudované romantizující zvonice leží částečně na nich. Svatyně na tomto místě má kořeny velmi dávné. V současnosti vidíte části hned dvou budov, jedné ze 3. čtvrtiny 4. stol. a druhé z konce 3. stol. př. n. l. (podle Rocco a Livadiotti). Schválně, zkuste mezi ruinami najít triglyfy, kameny reliéfně zdobené třemi svislými liniemi. Rozměrově se liší, pocházejí tedy ze dvou budov.

Chrám byl vystavěn podle maloasijské módy, dost se vzhledově lišil od chrámů z pevninského Řecka. Byl na své podstavě posunutý až dozadu, neměl vzadu ani síň ani sloupy (opisthodomos). Zato měl vpředu, na jihu, hlubokou předsíň. Jednalo se o tzv. prostylový typ, sloupy měl jen na kratší, čelní straně, nikoli kolem dokola. To bylo na Rhodu evidentně oblíbené řešení na Lindu, v Theologosu, v Kameiru i ve Rhodu. Nacházíme se na území spolku dórské Hexapole, vnější sloupy byly tedy příznačně dórské. V řadě jich bylo šest.

Za nimi, mezi bočními stěnami předsíně, byly zarovnány čtyři štíhlejší sloupy s hlavicemi jónskými, které připomínají papyrové svitky. Interiér členily sloupy uspořádané do půdorysu Π s korintskými hlavicemi, z nichž dvě můžete mezi základy vidět, poškozené, ale s rozeznatelnými akanthovými listy vespod a spirálami úponků v horní části.

Uspořádání chrámu na Filerimos

Pokud se na základy díváte od jihu, každá příčná řada kamenů ukazuje pozici sloupů: hned před vámi dórské (tady jsou naskládané další nalezené fragmenty), na dalších kamenech jónské. Příští řada už začíná základy pro budovu svatyně, vidíte zachované dlažební bloky podlahy. Zadní řada podlahy, kde stojí korintské hlavice, je místem příčné řady korintských sloupů v interiéru. Hned za nimi vidíte v podlaze otvory nejspíš pro provádění obětí nebo pro uchování chrámového pokladu (srov. s Apollónovým chrámem v Kameiru). Poslední řada základových kamenů už nesla jen holou zadní zeď. Materiál tady vyskládaný souvisí se staršími teoretickými rekonstrukcemi chrámu a návštěvníky už spíš jen mate. Uvnitř chrámu, před řadou korintských sloupů, vidíte čtvercové základy pro podstavec kultovní sochy.

Půdorys a rekonstrukci si můžete prohlédnout tady na str 28.
Někde poblíž měli Athéna, tady v dórském nářečí Athána, a Zeus určitě oltář, samotné rituální jádro kultu. Dodnes se z něj nedochovalo nic, díky Pindarovi a Diodórovi víme, že oběti na ostrově Rhodos byly tradičně nezápalné. Nemáme ani informace o dalších částech chrámového okrsku. Soudě podle dalších dodekanéských lokalit tu mohly ve svahu také být terasy a kolonády.

Za pozdní antiky byl materiál z chrámu použit pro výstavbu trojlodní křesťanské baziliky, ke které patřilo místní baptisterium. Ve středověku na tomto místě vznikl menší kostel známý jako Santa Maria di Tutti le Grazie, který Italové rozebrali kvůli vykopávkám.

Destruktivní síla dějin

Proč je ze starověké akropole dochováno tak málo? Největší výhoda kopce Filerimos byla i jeho zkázou: jde o tak dobrou strategickou polohu, že tu pevnost chtěl mít úplně každý: Dórové, Římané, Byzantinci, Johanité, Osmané, italští fašisté, Němci. Při každé další fázi došlo ke zplanýrování vrcholku a nové výstavbě. Nelze se divit, že tady archeologové spíš paběrkují.

Dórská kašna pod akropolí Ialysos

Ještě jedna památka na antiku nám zbyla – kamenná kašna, ze které místní nabírali vodu. Pochází nejspíš ze 4. stol. př. n. l. a jde o architektonickou památku mnohem zajímavější, než jsou chrámy. Zachránila ji poloha, neleží totiž nahoře na akropoli, ale v jejím jižním svahu. I díky tomu soudíme, že starověká přístupová cesta vedla od jihu.

Když dorazíte na akropoli, zeptejte se na cestu prodavačů vstupenek. Bohužel v době naší návštěvy byla cesta zablokovaná kvůli sesuvu půdy. Vlastními fotkami tedy nedisponuji.

Kašna šikovně využívala svah. Dva kanály přiváděly vodu do vysekané cisterny. Z pískovcové zdi tekly praménky do nádrže, ze které se voda nabírala, chrliče měly podobu lvích hlav. Přední stěnu kašny tvořily kamenné desky postavené vertikálně a 6 pilířů mezi nimi. Na jednom z nich byl nalezen nápis tzv. posvátného zákona, který se vztahoval k používání vody a zakazoval znesvěcení kašny.

Příjemný stín zajišťovalo elegantní podloubí se 6 dórskými sloupy. Kladí nad nimi opět zdobilo rytmické střídání reliéfních triglyfů a plochých metop. Památka je částečně zrekonstruovaná. Tady si můžete prohlédnout obrázky a tady rekonstrukci.

Ialysos – Fantastická fauna

Jestli vám numismatika připadá nudná, Ialysos vás příjemně pobaví. Na místních mincích býval vyobrazen okřídlený kanec.

Atletická dynastie

Z Ialysu pocházel možná nejslavnější rhodský rodák, údajně dvoumetrový boxer Diágorás. V polovině 5. stol. př. n. l. získal vítězné věnce na mnoha hrách včetně panhelénských turnajů v Olympii, Delfách, Nemeji a Isthmiji a na Panathénajích. To však byl teprve začátek jeho kariéry, jako člen vládnoucí oligarchické rodiny měl i politické ambice. Ty elegantně zvěčnil básník Pindaros ve své Sedmé olympijské ódě, kterou u něj rodina objednala. Kompozice je působivá: zavádí nás do středu oslav zásnub mezi dvěma významnými rody. Neoslavuje jen Diágorovu sportovní kariéru, ale opatrným výběrem mýtů spojených s ostrovem Rhodos vystihl Pindaros i jeho politickou ambici sjednotit obyvatele ostrova do jednoho státního uskupení, které by snáze odolávalo vměšování Athén a Sparty.(Necenzurovaný výčet mýtů najdete v páté knize Diodórovy Knihovny.)

Óda na slávu

Óda věští slávu pro šampionovo potomstvo – a jeho dědicové naplnili ambiciózní naděje beze zbytku. Pausániás, Cicero a Plútarchos zaznamenali anekdotu o tom, že roku 448 př. n. l. zvítězili starší Diágorovi synové v Olympii v boxu i v zápase pankration (snad něco jako kick box). Za jásotu přítomných zvedli otce na ramena a obcházeli triumfální okruh stadionem. Tím podle mínění svých současníků Diágorás dosáhl vrcholu štěstí dostupného smrtelníkům.

Nejmladší Diágorův syn Dórieus vydržel ve vrcholné zápasnické formě přinejmenším dvanáct let a vítězil po celém Řecku – podle Aristotela (Rétorika) se jeho jméno stalo dokonce synonymem atletického úspěchu.

Když Diágorova dcera ovdověla (k jejím zásnubám byla napsaná ona óda), svého šikovného syna přivezla do Olympie sama v mužském přestrojení za trenéra, protože z kultovních důvodů měly vdané ženy vstup na hry tady zakázán. Pausániás a Filóstratos (Gymnastikus) vypráví pikantní historku, že po synově vítězství přeskočila plůtek ringu s takovou energií, že vzdutá tunika prozradila její lest. Kněžím – rozhodčím předložila odvážnou obhajobu: jako dcera a sestra šampionů přivedla soutěžit i svého syna. Jeho otec to udělat nemohl, byl po smrti…a bohové jistě její záměr schválili, když syna ověnčili triumfem! Asi nikdy nezjistíme, jestli to byla pravda, nebo jen dobrý příběh.

Diágorovo jméno dnes nese místní letiště.

Nebezpečí politiky

Sporů Athén a Sparty čili Peloponéské války využili obyvatelé ostrova opravdu ke sjednocení se a roku 408 př. n. l. založili první sídlo urbanisticky odpovídající městu: Rhodos. Mezi jemu vládnoucími oligarchy nacházíme i Diágorovce. O třináct let později připlulo perské loďstvo vedené athénským oportunistou v exilu Konónem a režim se změnil na pro-athénskou demokracii. Generál Dórieus byl už před tím propuštěn z athénského zajetí z respektu ke svým atletickým úspěchům – teď ho Sparťané při první příležitosti okamžitě popravili pro podezření ze zrady. Zbytek Diágorovců nedopadl lépe, Konón umožnil rhodským demokratům jejich vyvraždění. Celkem zbytečně, v 80. letech už byli pro-spartští oligarchové zase v čele.

Paví království

Příjezdová cesta a parkoviště dělí areál na dvě části. Vlevo, na východě, se nachází hlavní historická část s klášterem, kde se platí vstupné. Vpravo, západně, se táhle park, kterým se nonšalantně promenují pávi. Samci mají ocasy zastřižené, nejspíš jako ochranu před nenechavýma dětskýma rukama. Když budete mít štěstí jako já, potkáte na procházce paví mámu s mládětem.
Před vámi přímo rovně vede cesta ke starověké kašně.

Středověký Ialysos

Jako první po vystoupení z auta uvidíte vykopávky byzantského kostela z 10 stol. Původně býval centrem tehdejšího kláštera. Má typicky pravoslavný půdorys rovnoramenného kříže, jehož ramena zakončují tři apsidy. Hlavní prostor byl trojlodní a nad křížením bývala kupole nesená čtyřmi kamennými sloupy. Víc informací jsem k němu nenašla.

Další středověké památky představuje opevnění, které není na první pohled nijak monumentální. Musíte si ho v areálu najít sami. Část najdete na severozápadním výběžku za parkem, část úplně na východním cípu. V září 2021 bylo uzavřené kvůli rekonstrukci.
Středověký původ má i mezi stromy v areálu skrytý kostelík Agios Georgios Chostos. Stejně jako další byzantské památky byl pozměněn Johanity a v 15. stol. vyzdobený freskami se Životem Bohorodice, Pašijemi a rytířskými postavami pod ochranou světců.

Ve jménu svatého Jana

Dnešní kostel vychází z johanitského ze 14. stol. Zvláštní půdorys mu dávají dvě šestiboké kaple pro dvě různá vyznání: římskokatolické a pravoslavné, neb ikonu Bohorodičky Filerimské ctí obě dvě.

Matka Boží Filerimská

Velebná ikona Bohorodičky byla podle legendy přivezená mnichem ze Svaté země a jejím autorem měl být apoštol Lukáš. Dnes se nachází v muzeu v Cetinje v Černé hoře. Historikové umění ji datují do 11. nebo 12. stol., byla namalována temperou na dřevě. Po pobytu v Konstantinopoli se, nejspíš s katolickými křižáky po ostudné čtvrté křížové výpravě, dostala na Rhodos.

Johanité ji po dobytí ostrova považovali za ochránkyni řádu a po osmanském vítězství ji evakuovali z ostrova s sebou. Prý ji zavěsili na hlavní stěžeň lodě Santa Maria, mocné karaky patřící původně egyptskému vládci. Když roku 1523 vypukl v Neapoli mor, nosili ikonu průvodem v ulicích pod jménem Madonna Konstantinopolská. Na Maltě ji uchovávali v chrámu San Lorenzo a poté ve vallettské katedrále. Po vyhnání řádu z Malty ochraňoval ikonu nový velmistr, car Pavel I. Před bolševickou revolucí stihli Romanovci ikonu odvézt do exilu a její dobrodružná pouť pokračovala přes Srbsko do Černé hory. Její přítomnost v Cetinje byla oficiálně přiznána až roku 1993. Podle oficiálních stránek Suverénního vojenského a špitálního řádu Svatého Jana z Rhodu a Malty může být považována za patronku cestovatelů.

Její kopie objednaná carem Mikulášem I. byla věnována františkánům a je dnes v Asissi. V místním chrámu vidíte druhou, objednanou Italy u malíře Carla Caneho. Svátek Bohorodičky Filerimské se slaví na všech místech svorně 8. 9.

Sedm bylin

Italská správa ostrova nechala zrekonstruovat klášter a věnovala ho řádu kapucínů. Název Filerimos je odvozen právě od skromného života mnišské komunity a znamená něco jako „milovat opuštěnost“. Při procházce křížovou chodbou jsem měla velmi silné toskánské déjà vu. Cypřiše, kamenná studna, ozdobně kroucený kov… Kamenný reliéf pochází z antické budovy, původ mozaik mi není známý. Symbol bílého křížku na tmavém pozadí je johanitský.

Ve své obnovené podobě má klášter velmi zvláštní architekturu: směs lomených a okrouhlých oblouků, antikou inspirované sloupové hlavice, kus antické hlavice zazděný mezi okny. Horní patro zvonice nevypadá ani pseudorománsky, ani pseudogoticky, ani pseudorenesančně. Se čtyřmi rohovými balkonky připomínajícími kostelní kazatelny a završené osmanizující kupolí se nepodobá ničemu, co jsem kdy viděla.

Mniši tu vařívali likér na trávení zvaný Sette herbe, který se snad ještě dá sehnat mezi místními suvenýry. Místní park se těší velké oblibě a zahrádka si o bylinkové využití přímo říká. Ovšem když jsme přijeli my, po pětiměsíčním suchu vypadaly zahrada, park i pávi smutně.
Klášter byl opuštěn a jediný mnich se stará o provoz.

Rhodos u nohou

Při odchodu z kláštera můžete přímo rovně pokračovat cypřišovou alejí na opačnou stranu kopce. Podél křížové cesty dojdete na Golgotu, vyhlídku s obrovským sedmdesátimetrovým křížem, odkud se místní venkov prostírá před vámi jako na dlani. Letiště staré, ranvej toho nového Diágorova, vesnice Ialysos, Pastida a Maritsa, kopce Kumula a Paradisi, záliv Triandy a pohled ke hlavnímu městu… Temné vertikály cypřišů, zářivě žlutozelené borovice, safírové moře a mezi tím fialový oblak bugenvileje na zdi kláštera. Nespoutaná krajina pod rozpáleným nebem plným záře. Jsou odsud vidět vyhlášené západy slunce.

Oblíbený cíl – Filerimos

„Kam vyrazíte?“ ptal se Michalis, majitel firmy Margaritis, kde jsme si půjčovali auto.
„Na Filerimos.“
„Áno,“ roztáhl obličej do úsměvu, „tam je krásně. Já se tam ženil.“
Filerimos patří k velmi populárním výletnickým cílům nejen mezi cizinci. Krásná scenérie, zeleň a umělecké bohatství jen 10 km od centra hlavního města lákají i místní. Moje zklamání nejspíš způsobila obecná povadlost po období bez deště a nepřístupnost některých částí komplexu. Milovník antiky nebo architekt nejspíš radši zajede až do Kameiru, ale pro ostatní jde o exkurzi navýsost pěknou.

Dnes má dolní Ialysos přes 11 000 obyvatel a je druhým nejlidnatějším městečkem ostrova, byť na rozlohu je tím nejmenším. Administrativně spadá pod Rhodos town. Díky řadám hotelů v oblasti Ixia je výstavba mezi Rhodos townem a Ialysem souvislá.

Ialysos (Filerimos) – Doprava

Půjčeným autem jste tu z Rhodos townu co by dup, je to jen 8 km daleko. Veřejné autobusy sem nahoru nejezdí, od zastávky ve vesnici sem musíte vyšlápnout, nebo si vzít taxíka.

Video Ancient Ialisos (Ialysos)

Ialysos mapa

text: Míša
obrázky: Míša
editace a grafická úprava: Laďa TYDRA

5 2 hodnocení
Article Rating
Upozornit mě
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
trackback
6 dní před

[…] jsme pojali jako svěží oddech v poledním vedru po návštěvě 21 km vzdáleného kopce Filerimos, když už jsme s autem byli na této straně pobřeží. Po odbočce do vnitrozemí jsme […]

1
0
Máte jinou zkušenost či aktuální info? Napište nám komentář.x