Starověké Messéné – nejlepší ruiny, o kterých jste nikdy neslyšeli

Starověké město Messéné je uhnízděné v údolí pod horou Ihtomi na jižním Peloponésu. Ulice, chrámy, divadlo, kašny a stadión jsou skvěle dochované a procházka mezi nimi vás nadchne. Nezapomeňte si prohlédnout i hradby!

Město se v dórském dialektu nazývalo Messáná, což se obvykle standardizuje s pomocí attického dialektu, který položil základy obecné helénistické řečtiny, jako Messéné. Anglická transliterace je tedy Messene, do češtiny podle novořecké výslovnosti Messini. Na tabulkách v lineárním písmu B byla lokalita označovaná jako me-za-na.

Úžasné ruiny kdeže?

Argolidu znáte nazpaměť, v Delfách jste byli třikrát a v Athénách jste si povinnou fotku před Pathenónem taky udělali. Jak to, že jste neslyšeli o staré Messéné? Ve škole ji v dějepise nikdo nezmínil. Kolegové tam na dovolené nebyli a cestovky zarytě mlčí.

V dějepise klasického Řecka v 5. stol. př. n. l. jste o Messéné neslyšeli, protože ještě neexistovala. Byla založená až roku 369 př. n. l. a je tedy pozdější městskou příchozí na řecké scéně. Výzkumy tady jsou také poměrně nového data. Lokalita byla objevená roku 1829, pořádně se výzkumy rozjely až ve druhé pol. 20. stol. a stále běží pod taktovkou Archeologické společnosti v Athénách.

Charakter města Messéné

Archeologická lokalita zahrnuje městské centrum s veřejnými budovami sloužícími k účelům politickým, náboženským, kulturním, funerálním a obchodním. Zahrnuje však i ukázky architektury soukromé.

Na archeologickou lokalitu vstupujeme na jejím severním konci. Odsud na jih se táhne údolí cca 800 m dlouhé mezi horami Ithomi a Eva. Obytné čtvrti se rozkládaly okolo centra.

Uliční síť je tvořena kolmými ulicemi podle tzv. hippodamovského plánu. Jejich orientace je o 20° ve směru hodinových ručiček odkloněná od světových stran. Některé části lokality vám umožňují rozeznat jednotlivé obdélné domovní bloky oddělené ulicemi.

Divadelní čtvrť v Messéné

Messéné se návštěvníkům nepředstavuje nijak upejpavě, hned po vstupu nás čeká velká paráda v podobě divadla. Půlkruh hlediště využívá umělého svahu, na kterém spočívá. Zvnějšku je svah zpevněn opěrnou zdí se vstupními branami pro diváky – řecké divadlo z klasické doby by podobným navýšením kapacity nedisponovalo, jde o divadlo typicky helénistické. Hned nad hledištěm začíná divadelní čtvrť, ze které je odhalen jeden dům.

Podlahu v tomto domě (označován domus 1) zdobí nejhezčí mozaika z celého Messéné. Smetanové, karamelové a hnědé kaménky jsou umně seskládané do pletenců, hvězdic, uzlů, šachovnic a úponků. Majitelé žili v pozdní římské době a muselo jít do dobře zaopatřenou rodinu. Nápisy na mozaikách zmiňují křesťanské církevní hodnostáře Theodula a Paramona. Je tedy možné, že budova byla využívána pro shromáždění věřících (domus ecclesiae), to by z domu dělalo velmi zajímavou a vzácnou památku.

Divadlo v Messéné

Základy divadla pochází ze 3. stol. př. n. l. a zachovala se jen část kamenných sedadel ve spodní části hlediště. Toto byla místa vyhrazená významným občanům a úředníkům. Objeveny byly dva trůny s nohami ve tvaru lvích tlap.

Hlediště odhadem pro 12 000 diváků je rozděleno do 11 sekcí díky schodům, které vedou od jeviště vzhůru. Půlkruhové jeviště lemuje drenážní kanálek, který na jihovýchodě ústí do velké podzemní drenáže.

Nejprve byla skéné, pozadí pro jeviště, dřevěná a mobilní. Směrem od východu se dala dotlačit doprostřed divadla díky kolejničkám. Prostoru pro její uskladnění se říká skénothéké a jde o vzácné uspořádání. Helénistická skéné, budova za jevištěm, byla zrekonstruována v době vlády císařů Augusta a Tibéria a pak znovu v pol. 2. stol. n. l. díky daru mecenáše Tiberia Claudia Saithiada. Vděční spoluobčané mu věnovali čestné dekrety vytesané do podstavců soch zdobících divadlo. Budova samotné skéné byla 33 m dlouhá, 4 m široká a alespoň 3 patra vysoká. Byla obložená mramorem a vizuálně ji členily sloupy a oblouky, na pozadí kterých se představení odehrávalo.

Dál byste tu viděli sochy místního neoplatónského filosofa Tita Flavia Isokrata, císaře Hadriana věnovanou dalším členem rodiny Seithiadů, bohyně Isis na lodní přídi a císařů ze 2. stol. n. l.

Od 4. stol. n. l. bylo divadlo, jako zbytek lokality, používáno jako kamenolom. Svrchu divadla, kde stávala středověká zástavba, můžete přehlédnout zbytek města.

Zrekonstruované divadlo je dnes využíváno ke kulturním akcím.

Kašna Arsinoé

Hned vedle začíná oblast náměstí a hlavního místa veřejných setkávání, agora. Má rozlohu 33 000 m². V jejím severozápadním cípu dodnes upoutá kašna  Arsinoé k poctě princezny, která byla Apollónovou milenkou a  matkou boha Asklépia, jemuž patřila hlavní městská svatyně. Její dvě sestry si pro změnu vyhlédli Diovi synové Kastór a Polydeukés.

Kašna přiváděla do města vodu z pramene Klepsydra výš na úbočí hory. Pojďme se podívat na její nejmajestátnější podobu ze 3. n. l. Její kolonádu tvořily jónské sloupy s ozdobnými hlavicemi, které připomínají stočené papyrové svitky. Uprostřed byl vstup s arkádou a trojúhelníkovým štítem, který dodával monumentalitu. Na terase před kolonádou byly další nádrže plné vody a na jejich koncích voda stékala zase o terasu níž do dvou velkých kamenných mis. Jedna z nich stále stojí na místě a neomylně přitahuje pozornost okolo procházejících návštěvníků.

O tlak vody se starala 40 m dlouhé cisterna. V křesťanské době vodu využil vodní mlýn, jehož stopy najdete ve východní části budovy.

Kašny hrály významnou roli v životech starořeckých žen. Tady se mohly scházet se džbány v rukou, popovídat si s kamarádkou, vyměnit si nejnovější drby a pomlouvat své muže.

Video s rekonstrukcí najdete tady.

Starověká silnice

Když sestupujete mezi divadlem a kašnou, kráčíte po dochované starověké dlažbě.

Severní stoa agory

Ze severu lemuje agoru Severní stoa (kolonáda) skoro 196 m dlouhá, 19,8 m široká a bývala dvoupatrová. Zadní zeď z vápencových bloků se dnes místy tyčí do 4 m výšky. Ve spodním patře dlouhou halu dělily řady sloupů s ozdobnými korintskými hlavicemi na tři lodi. V zadní zdi byly výklenky pro umístění soch. Fasádu kolonády tvořila řada prostých, ale masivních sloupů dórských. Byly pískovcové a pokryté štukem, protože měkký pískovec se nedá otesat do elegantních ostrých linií.

Celkový půdorys měl tvar mělkého Π: na obou koncích čelní fasádu uzavírala  krátká křídla s trojúhelníkovými štíty.

Velmi zajímavým nálezem jsou kamenné stoly s prohlubněmi. V těch byly upevněny bronzové oficiální městské odměrky zaručující poctivost obchodníků. Kónické výstupky na třetím stole zase pomáhaly kontrolovat objem nádob. Kolonádou by se rozléhaly diskuze vedené okolo stolů. Doplňte si je o hovory přátel, nadávky mířené na otroka, volání zaběhlého psiska, skuhrání žebráků a sem tam zvuky vzdálené hádky mezi ženskými u kašny v sousedství. Vítejte s Messéné.

Záhadný vertikální kámen se stopami keramiky byl formou na sériovou výrobu střešních tašek a nepochází z kolonády.

Pomíjivá světská sláva

V Severní kolonádě stávaly pomníky místním rodákům, kteří sklízeli atletické vavříny na všeřeckých hrách. Bronzové sochy však byly zrecyklovány a místa na podstavcích zaujali římští císaři z dynastie Flaviů. Posledním z nich byl Domitianus, jeden z nechvalně proslulých římských tyranů. Jeho jméno bylo odstraněno i z podstavce – rozhněvaní lidé už ho nikdy nechtěli mít na očích.

Pozdně římské lázně v Messéné

V 5. stol. n. l. byly v ruinách kolonády vybudovány lázně. Všimněte si cihlových sloupků, které umožnily vést teplý vzduch pod podlahu místností, tzv. hypocaustum. Z východu na západ vidíme: praefurnium, odkud se přikládalo do pece, vyhřívané caldarium s horkou koupelí, frigidarium s nádrží chladné vody a tepidarium s vlažnou vodou.

Agora v Messéné a její kolonády

Agoru dokola lemovaly kolonády, které tvořily architektonicky ucelený, reprezentativní prostor. Nápis objevený v městské Asklépiově svatyni (viz níže) zmiňuje rekonstrukci kolonád Pantopolis (U Smíšeného zboží), Níkaiovy a Para to kreópólion (U Masných krámů). Můžeme je ztotožnit (článek od ředitele výzkumu Themelise) s kolonádami, které spolu se Severní kolonádou lemovaly prostor agory. Do nich se tedy koncentrovala obchodní funkce agory v Messéné.

Na volné ploše mezi nimi bylo dost místa pro celou řadu kultů a svatyň.

Stoa U masných krámů

Na západní straně agory se dochovala část kolonády ze 3 stol. př. n. l. Dórské sloupy a kladí byly znovu vztyčeny a pomáhají návštěvníkům představit si celý objekt. Ke kolonádě z východu přiléhala budova s centrálním dvorkem obehnaným sloupovou chodbou, peristyl. Tady se nacházela městská jatka: v severní chodbě stojí žlab pro zvířata, dvorek lemoval drenážní žlábek a uprostřed kámen s dírou sloužil k uvazování zvířat při porážce. Podlahy v kolonádě i peristylu byly zdobené geometrickými mozaikami z černých, béžových a červeným kaménků. Rozhodně si prohlédněte krásný reliéf se lvem!

Panorama 360° najdete tady.

Radní sál, sídlo legislativní moci v Messéné

Přibližně uprostřed agory najdeme bouleutérion, zasedací sál městské rady a těžiště místního politického života. Měl rozměry 17,5 x 25,8 m. Střechu haly podpíralo uvnitř 16 sloupů – ještě jsou patrné jejich podstavce. K identifikaci budovy pomohl nápis na podstavci jedné ze soch, tzv. báze jezdců – stála u bouleutéria v posvátném okrsku hrdinky Messéné. Budova ze 4. stol. př. n. l. patřila k nejstarším v Messéné. Za vlády císaře Augusta byla po zemětřesení zrenovována.

Svatyně Messéné

Ve volném prostoru agory stával chrám připomínající královnu Messéné, která vládla kraji ještě před mýtickým příchodem Dórů. Dórský peripterální chrám (se sloupy okolo celého exteriéru) měl rozměry 28,1 m x 14,39 m. Počasí, zvětrávání pískovce a vápence, rozebrání na stavební kámen a orba zanechaly jen matné pozůstatky kdysi reprezentativní budovy. Ta byla proto identifikována jen díky stélám, deskám s nápisy, které byly vystavené podél její severní zdi. Pár jich ještě můžete vidět vztyčených v podstavcích. Podél jižní zdi stála řada bronzových soch římských císařů, především z 2. stol. n. l. Sochu císařovny Faustiny Minor věnovala rodina Seithianů.

Pausanias (IV.31.11) popisuje v interiéru sochu královny Messéné z mramoru a zlata. Zeď za ní byla zdobená malbou od Omfalióna, symbolicky zpodobující členy tří nejvýznamnějších rodů z doby před mýtickým příchodem Dórů.

Virtuální rekonstrukce je k dispozici zde – všimněte si, jak minimalistické jsou místní dórské sloupové hlavice, vůbec nepřipomínají převrácený bochník chleba jako ty v Olympii nebo ty parthenónské. Sloupy jsou štíhlé a i trojúhelníhový štít budovy je poměrně nízký.

Sídlo vládní exekutivy v Messéné

Západně od chrámu pokračuje komplex politických budov. Stálo tu prytaneion,  kde byste našli zvolené úředníky zodpovědné za chod státu. Možná se o budovu dělili s kněžími z kultu královny Messéné. Řada dórských sloupů v průčelí byla znovu vztyčená a o kousek dál je na zemi úhledně zkompletována část pěkného kladí s římsou, okapem a chrliči v podobě lvích hlav. V jižní místnosti bylo oficiální městské ohniště, místo s velkým symbolickým významem pro každý městský stát.

Poblíž opět najdete řadu desek s nápisy, včetně dedikace pro císaře Septimia Severa.

Městská pokladnice v Messéné

Na volném prostranství poblíž obou vládních budov je v zemi vybudovaná komora s masivními kamennými zdmi – ty chránily městské finanční zdroje. Kameny byly pospojovány železnými a olověnými svorkami a vstup zakrýval 1,5 tuny vážící blok kamene.

Kobka však sloužila i ke chmurnějším účelům. V průběhu povstání Messéné proti nucenému členství v Achájském spolku tu byl roku 183 př. n. l. vězněn zajatý achájský generál Filopoimén z Megalopole. Vůdci povstání si okamžitě uvědomili, že vážený muž proslavený čestností a statečností je pro ně nebezpečný: ještě ten večer mu přinesli číši jedu. Sedmdesátiletý Filopoimén se rozhodl odejít elegantně a číši vypil právě tady (Livius Dějiny XXXIX.49-50).

Areál Asklépiovy svatyně v Messéné

Přiblížili jsme se jižnímu konci agory, ještě tu můžeme vidět základy jižní kolonády lemující náměstí. Agora a monumentální Asklépiův okrsek byly pravděpodobně zamýšleny jako urbanistický celek, byť Asklépiův kult máme na místě doložený ještě před založením města v 7. stol. př. n. l.  Podobně starý je i kult jeho matky Arsinoé a jejích sester hned v sousedství Asklépionu tady. K nim se postupně přidaly kulty bohyně Démétér a její dcery Persefony a kult Dioskurů, Diových synů Kastora a Polydeuka, Arsinoiných švagrů.

Druhá nejvýznamnější městská svatyně Asklépion byla součástí rozlehlého komplexu z roku 215-214 př. n. l.: Asklépiův chrám stál uprostřed nádvoří obehnaného dvojitými kolonádami, za kterými byste našli řadu prostor pro další kultovní nebo občanské účely.

Panorama 360°je tady.

Přicházíme ze severní strany. Areál leží v mírném svahu a severní křídlo je položené nejvýš. Ze severu do dvora vede široké monumentální schodiště. Severní fasáda byla mezi 3. a 4. stol. n. l. ozdobená 90 m dlouhou kolonádou vybudovanou ze starších fragmentů. Nemáme k ní ale kladí nad sloupy, buď byla stavba nedokončená, anebo použili dřevo. I to by svědčilo o skoupém rozpočtu.

Rohová místnost na severovýchodě sloužila k vystavení soch Asklépia a jeho synů Macháóna a Podaleiria. Ty můžete vidět v muzeu.

Sebasteion

Celý zbytek severní části areálu sloužil římskému kultu císaře a antropomorfizované bohyně Romy. Byl označován jako Sebasteion. Kvůli poloze ve svahu jsou prostory severního křídla situovány o 2,5 m výš na vrchu zádržné zdi, která terasuje svah. Všimněte si dvou dveří se schodišti.

Artemision

Na severozápadním rohu areály byste našli svatyni Artemidy Orthie, dnes pod ochranným přístřeškem. Orthia byla ve Spartě spojená hlavně s dospívajícími chlapci, v Messéné to byly dívky. Malý chrám pocházel už ze 4. stol. př. n. l., měl jednu řadu sloupů pouze podél fasády.

Mladší verze svatyně, už jako součást celého komplexu, pochází z přelomu 3. a 2. stol. př. n. l. Je širší než hlubší a její interiér má čtyři sloupy. Na pódiu podél zadní zdi stála socha Artemidy Fosforos od místního umělce Dámofonta, který se elegantními sochami bohů napodobujícími klasický styl proslavil po celém Peloponésu. Nalevo před pódiem je dodnes oltář pro nekrvavé oběti (představte si koláčky) a napravo kámen s dutinou pro vhození mince jako daru.

Zbytek interiéru zabírají podstavce pro sochy kněžek a děvčat procházejících rituály, sedm z nich můžete vidět v muzeu. I na jiných místech Řecka bývala Artemis spojená s porodem a malými dětmi.

Svatyně Týché

Menší místnost hned vedle sloužila kultu Týché, Štěstěny, bohyně ze helénismu velmi oblíbené. I pro ni vytvořil sochu Dámofón.

Svatyně města Théby a generál Epameinondás

Místnost velikostí a půdorysem srovnatelná s Artemidinou svatyní hostila kult Théb, kterým Messéné jako svobodná obec vděčila za existenci. Z Théb pocházel Epameinóndás, jeden z nejnadanějších stratégů řecké historie, který roku 371 př. n. l. u Leukter uštědřil drtivou porážku spartské armádě, když proti ní obrátil její oblíbenou (jedinou) bitevní strategii. Díky tomu přestali Sparťané kontrolovat rozsáhlá území na Peloponésu, jehož hegemony byli po dlouhá staletí. Na osvobozených územích byla založena města, jejichž existence měla nadále moc Sparty omezovat: Messéné, Megalopolis a obnovená Mantineia. Thébané sezvali heilóty i exulanty, aby se na stavbě města podíleli. Pustili se do práce s chutí: město bylo funkční po 85 dnech výstavby (Diodóros Sicilský 15.67.1)!

V části po pravé ruce byla bronzová socha samotného Epameinónda. Úctu si získal i svým charakterem, žil prostým životem, nehonil se za nádherou ani bohatstvím a proslavil se neúplatností. V levé části stála socha Hérákla, oblíbeného thébského hrdiny. Asi uhodnete, že ji vytvořil Dámofón.

Svatyně Apollóna a múz

Následuje opět menší místnost, specifická díky půlkruhovému pódiu. Na něm stály Dámofóntovy sochy Apollóna a múz.

Následuje západní vstup do areálu a špatně dochovaná místnost v jihozápadním rohu, snad veřejná latrína.

Lázně

Jižní stranu tvoří z velké části lázně ze 4. stol. př. n. l., které byly během přestavby začleněny do komplexu. Čtvercové nádvoří obehnané sloupy (atrium) na severovýchodě zahrnovalo bazének, který dodnes poznáte podle čtvercového půdorysu. V některých prostorách se ještě dochovala kamenná dlažba. Pod dlážděnou cestou vedoucí na jih se nachází drenáž.

Héroon

V další místnosti vedle zřídili obyvatelé Messéné svatyni sochaři a rodákovi Dámofontovi jako dík za jeho zásluhy o zvelebení města. Na nádvoří cca 15 m odsud je vztyčený sloup popsaný děkovnými dekrety okolních měst, kterým sochař také prokázal své služby. Na jeho vrcholu původně stávala bronzová Dámofontova socha.

Státní archiv obce Messéné

Na jihovýchodním rohu stál velký sál o rozměrech 17 x 20 m, za byzantské doby rozčleněný zdmi na víc místností. Nalezený nápis umožňuje prostor identifikovat jako archiv.

Sněmovna

Další velký sál na východě se čtyřmi sloupy uprostřed sloužil ke schůzování. Bouleutérion neboli synedrion sloužilo radě úředníků z měst messénského regionu. Na kamenné lavice podél zdí se mohlo usadit odhadem 76 lidí. Šlo o nejvyšší zastřešenou část komplexu, její střecha se zvedala nad ostatní. Velká hala čerpala z podobných starších budov v Eleusíně a Athénách (Periklovo odeon).

Monumentální východní propylon

Následuje vstup do komplexu od východu, tentokrát velkoryse pojatý. Průčelí mělo tři průchody mezi čtvercovými pilíři a v chodbě je dodnes dochované dláždění. Můžete v něm vidět stopy po ukotvení dveřních křídel.

Ekklesiastérion – Odeon

Konečně na severovýchodním rohu najdeme místnost pro návštěvníky dnes nejatraktivnější, další velký shromažďovací sál ekklesiastérion  neboli podle jednoho z nápisů deiktérion. Měl formu malého divadla s řadami sedadel a jevištěm. Tady se lidé mohli scházet pro politická jednání anebo pro přednášky a hudební představení. Funkcí byl tedy sál zároveň i odeonem. Sál zdobila od 2. stol. n. l. bronzová jezdecká socha člena rodiny Seithiadů.

Sál ještě dnes představuje krásu celého objektu, na podlaze se dochovalo šachovnicové dláždění z barevných mramorů.

Panorama 360° tady.

Nádvoří s kolonádami

Dvůr měří 45 x 50 m. Podél kolonád leží v zemi dodnes drenážní kanálek. Sloupy s korintskými hlavicemi připomínajícími koš obrostlý akantovými listy se původně tyčily 3,27 m vysoko ve dvou řadách. Hlavice z měkkého kamene poros jsou velmi poškozené, přesto archeologové určili, že každá měla akantové listy trochu jinak uspořádané! V rozích některý hlavic byly vypodobněné postavy Níké a Éróta s roztaženými křídly. Tak rozsáhlé využití korintských hlavic je v Řecku zvláštností až do 2. stol. n. l. Odkudpak se asi vzaly finance na tak pompézní budovu, táží se historikové…

Na některých místech ještě vidíte dochované části kladí nad sloupy se střídajícími se býčími lebkami a rozetami, to je velmi helénistický dekor. Okapová římska měla chrliče ve tvaru lvích hlav.

Vstupy do místností kolonád, ve kterých byly svatyně, měly sloupy s hlavicemi jónskými.

Centrální chrám

Uprostřed najdeme dórský chrám s východozápadní orientací a příslušející oltář. Chrám měl 6 sloupů v průčelí a 12 na dlouhé straně – půdorysy helénistických chrámů byly často kratší oproti těm klasickým. Obvykle ho interpretujeme jako chrám Asklépiův, ale vlastně pro to nemáme z vykopávek jediný doklad… Okolo chrámu stálo velké množství pomníků, ze kterých se dochovaly jen podstavce.

Podle virtuálních rekonstrukce tady je při pohledu od jihu vidět vrcholek hory Ithomé s akropolí Messéné mezi fasádou chrámu a oltářem. To dokazuje propracovanost městského plánování v Messéné. Jinou takovou rekonstrukcí se můžete potěšit tady.

Pohřební památník v Messéné

Podél východní strany Asklépiova komplexu vedla ulice, na které stojí dodnes velký podstavec památníku. Uvnitř byly skříňkové hroby identifikované nápisem a patřící 6 mužům a 4 ženám: Neón, Thrasylochos, Antisthenés, Polustratos, Polyandros, Polykratés, Théba, Thelxippá, Gorgó a Lysó. Padli roku 201 př. n. l. při útoku ambiciózního spartského krále Nabida. V římské době byly přidávány další pohřby.

Ruiny východně od komplexu náleží hlavně do byzantské doby.

Raně křesťanský kostel v Messéné

Ještě dál na východě jsou ruiny budovy s apsidou na východě, mnohými považované za kostel z raně byzantské doby. Nejsou ovšem návštěvníkům přístupné.

Římská městská villa v Messéné

Na jihovýchod vede nenápadná pěšina k domu z římské doby, označovanému jako domus 2. Jde o římskou villu z 1. stol. n. l., která překryla dřívější budovy celého jednoho 50 m dlouhého domovního bloku, který zabrala. Pravděpodobně patřila některému místnímu potentátovi.

Můžete si z ní prohlédnout jen dvě místnosti zakryté moderním přístřeškem. Jedná se o předsíň a halu s překrásnou mozaikovou podlahou, uprostřed místnosti vykládanou stylem opus sectile. Tady byly nalezeny socha Artemidy a dvě sochy ze 4. stol. n. l., Hermés a císař Konstantin. Původně byly vztyčeny na veřejném místě, ale majitel villy si je přestěhoval domů. Mimo jiné to dokazuje, že ještě za raného křesťanství byla rezidence stále obývaná.

Mimo přístřešek si můžete všimnout základů sloupového dvora.

Hierothysion v Messéné

Pojďme se vrátit zpátky k budově lázní. Blok jižně od nich zabírá komplex svatyní zvaný hierothysion. Pausaniás zmiňuje sochy 12 bohů a také sochu už zmíněného generála Epameinona (IV.32.1). Místní kněží/úředníci obsluhovali kulty bohů, rozdělovali obětní pokrmy mezi poutníky, organizovali messénské hry pro Dia Ithomata. Bronzové trojnožky, kotlíky na třech nohách, které obdrželi vítězové soutěží, byly po hrách věnovány jako dary svatyni a vystaveny právě tady. Byla tu nalezena i kamenná deska s krátkým starověkým hudebním záznamem, který historikové zvládli převézt do moderní notace!

Kvůli svahu stojí hierothysion na nižší terase než lázně. Rozeznáte sloupový dvůr a místnosti okolo něj, které sloužily jako jídelny. Některé místnosti měly zaklenuté průchody.

Římská villa Dionýsa a Ariadny

O něco jižněji na rozcestí se pěšiny dělí a lemují další římskou městskou villu, zvanou domus 3. Luxusní rezidenci se podle jedné z mozaik říká také Dům Dionýsa a Ariadny. Ve 3. stol. n. l. překryla domy ze starších fází.

Hlavní vstup je na severu: vede na pracovní dvorek. Za jím leží atrium s bazénkem na dešťovou vodu a čtyřmi sloupy v jeho rozích, odsud se vstupovalo do místností. Jednu z nich kryje přístřešek, to je andron, kde pán domu přijímal hosty. Přístřešek chrání mozaiku s Dionýsem. Je šikovné, že sousedí s jídelnou, kde se hosté mohli občerstvit, i tady byly objeveny podlahové mozaiky. Dvě místnosti na západě sloužily jako pokoje. Že by pro společensky znavené návštěvy?

Rezidence na další výzkumy teprve čeká. Předpokládá se, že mohla mít 26 místností. Leží na exkluzivní parcele podél ulice z centra do gymnasia/sportovního střediska. Je odsud krásný výhled na stadión.

Areál gymnasia v Messéné

Messéné byla vybavená rozsáhlým sportovně kulturním komplexem, jakým se říkávalo gymnasion. Tady začíná a táhle se přes 200 m na jih.

Formální propylon

Majestátní bránu s dórskými sloupy věnoval městu jeden z vedoucích komplexu, Chartelés, syn Filónův, v 1. stol. př. n. l. Zmiňuje to jeden z nápisů na propylonu, další dva hovoří o rekonstrukci a o finančním daru na olej pro hygienu atletů. Prostor hned za propylonem byl zasvěcen Hermovi, jak dokládají dedikace na podstavcích soch. Např. jistý Dámonikos, syn Mantikratův sem věnoval sochu svého bratra. Stejný muž je zmíněn i v Artemidině svatyni jako otec Megó, dívenky zasvěcené do kultu. Nepochybně šlo o jednu z předních místních rodin.

Na schodech za propylonem si můžete všimnout vyškrábané deskové hry.

Théseova otázka

V podlouhlé místnosti za propylonem zmínil Pausaniás Théseovu sochu; našlo se tu torzo Polykleitova Doryfora, k viděné v muzeu. Může on být oním Théseem?

Skrze sloupy se odsud vstupovalo do jedné ze tří kolonád, které lemovaly atletický stadión pod svahem.

Héraklova svatyně

Nachází se ve čtvercové místnosti jižně od vstupu a má vlastní přístup z kolonády. Ještě vidíte část kamenných zárubní. Svatyni financovali Hérakleidás a jeho syn Lucius Peticius Gallus. Našly se podstavce soch Hérákla a Herma, jejich bronz byl ale zrecyklován už ve starověku. Po jejich mramorových reinkarnacích tu zbylo mnoho malých fragmentů, byly nejspíš zničeny úmyslně. Zachovaly ovšem jména svých autorů, Apollónia, syna Harmodórova z Alexandrie a Démétria, syna Apollóniova. Jeho jméno známe i díky dívčím sochám v Artemidině svatyni a Pausaniás egyptským umělcům připisuje i zmíněnou Théseovu sochu (IV.32.1).

Recyklace pomníků

V další místnosti se nacházejí dva podstavce pro sochy. Na jednom je dochovaný nápis upomínající na hrdinský kult jistého Tiberia Claudia Theona – ovšem na zadních stranách jsou dochované starší nápisy tady studujících mladíků, kteří věnovali sochy svým učitelům a vedoucím komplexu.

Možnost úlevy

Možná jste si všimli za vstupem do každé místnosti velkých kamenných desek v řadě na zemi. Asi jste i uhodli, že se pod nimi skrývá kanál. Jeho cílem jsou římské latríny hned vedle. Z kolonády jste vstoupili do úzké, 27 m dlouhé místnosti a usedli nad jeden z otvorů v kamenných deskách. Ještě si představte vědro s klackem, na kterém je přivázaná mořská houba. Tímto zařízením jste svou hygienu dokončili.

Paléstra

Na konci západní kolonády gymnasia najdete sloupový dvůr pro trénink bojových schopností, paléstru. Byla jedním z klíčových míst gymnasia a pocházela už ze 3. stol. př. n. l. Udržovaná byla až do římské doby, po celou existenci města. Ústřední dvůr, asi 22 m široký, lemovalo dórské sloupořadí, chodby a místnosti. Na severozápadním rohu byly atletům k dispozici dlážděné umývárny s 22 vodními nádržemi podél stěn. Místnost ob dvě na jih zase lemovaly kamenné lavice, mohla sloužit jako přednáškový sál. Na některých sloupech uvidíte jména mladíků, kteří tu procházeli tříletým vzdělávacím programem, který z nich měl udělat plnohodnotné občany. Jako byste mezi sloupy slyšeli zvuky jejich soubojů.

Panorama 360°najdete tady.

Paléstra je jedním z nejnověji zkoumaných míst a máme o ní jen málo informací, stejně jako o zádržné zdi na jihu a o dalších budovách mezi palestrou a hradbami.

Hroby hrdinů

Vracíme se zpátky na sever a tentokrát se zaměříme na struktury za místnostmi západní kolonády. Tady město vybudovalo hrobky svým zasloužilým občanům, které měly symbolický význam pro studující mladíky.

Vyšlapaná stezka začíná tady a míří na sever. Ruin hrobky K6  si mezi vysokou travou asi ani nevšimnete.

Váš zrak už nějakou chvíli poutá neobvyklá stavba s kónickou střechou, co do mé znalosti v řeckém světě unikátní. To je hrobka K3, vybudovaná na konci 3. stol. př. n. l. pro osm členů jedné z prominentních rodin, později přibývaly pod její podlahou další pohřby. Hrobka byla vykradená, přesto tu archeologové měli zajímavou žeň. Strop je moderní, velice by mě zajímalo, jak byla čtvercová komora o straně 4,8 m zastřešená a jak na ní byla zkonstruována kónická část završená korintskou sloupovou hlavicí. Ve starověku na ní stála bronzová ozdoba, dnes je to kamenná amfora. Celek mi připomíná pagody v Thajsku.

Mezi komorou a zdí na západě bylo objeveno 25 dětských kostrových pohřbů ve velkých džbánech, což byla ve starověku častá praxe. S nimi tu byli pohřbeni i 4 psi.

Po stezce mezi zdmi lze dojít k hrobce K2. Obdélný obezděný okrsek má rozměry cca 3,3 x 3,9 m. Jsou v něm uloženy 4 skříňkové hroby, vidíte je přikryté kamennými deskami se železnými úchyty pro otevření. Do jedné části je vidět. Další kameny nejspíš podpíraly sedlovou střechu, dochoval se nám z ní kamenný trojúhelníkový štít.

Ještě kousek na sever najdete hrobku K1. Ještě stojí kamenné desky lemující její východní stranu. Krátké boční strany zdobily figury lvů útočících na jeleny, z nichž jeden je v muzeu. Původně patřil cca 5,8 m dlouhý hrob Sparťanovi Dámostratovi, který zprostředkoval mezi Messéné a Spartou na krátkou dobu přátelské vztahy. Později byl hrob rozdělen na 7 skříňkových pohřbů.

Dórské kolonády

Jak Asklépiův areál tak gymnasion v Messéné můžeme přiřadit k oněm helénistickým architektonickým komplexům, kde kolonády rámují prostory svatyní a tvoří pozadí jiným monumentálním budovám. V gymnasionu tou budovou není krám, ale stadión. Ze západní, severní a východní strany na něj shlíží prostorné dórské kolonády, na jihu se přes hradby otevíral výhled do krajiny. Stoa na severu měla řady sloupů dvě.

Sloupy jsou dórského typu, který jsme v Messéné už viděli: bez patky, poměrně štíhlé, s minimalizovanou hlavicí. Stejně jako sloupy v paléstře jsou žlábkované jen mělce, aby se zbytečně neošoupávaly. Mezi sloupy stojí několik podstavců pro další sochy. Východní kolonáda mohla sloužit pro běžecké tréninky za špatného počasí.

Severovýchodní roh kolonád byl zrekonstruován s moderním zastřešením, které poskytuje tolik potřebný a vítaný stín návštěvníkům.

Mezi kolonádami a sedadly stadiónu je volný prostor, který atleti mohli také využívat k běžeckým tréninkům. Ve východní části najdete několik veřejných památníků Od severu jsou to: stéla k uctění padlých z bitvy u Makistu, čtvercový blok s reliéfy štítů na bocích upomínající na nám neznámou bitvu, sloup původně s bronzovou sochou na vrchu a kruhová báze na čtyřech nohách s neznámým určením, ale hezkou výzdobou.

Aristomenés z Messénie

Podle Pausania (IV.32.6) označoval sloup místo pohřbu messénského politika Aristomena a na vrchu stála jeho (symbolicky) bronzová socha. Jako generál vedl Aristomenés heilótské povstání během tzv. druhé messénské války (685 – 668 př. n. l.) a v pevnosti na hoře Eira se bránil spartskému obležení po 11 let (polohu Eiry dnes neznáme).

Většina historek o něm je napůl vybájená. Proslavil se odvážnými skutky, stálo při něm štěstí, byl spravedlivý a skromný. Při pádu ho zachránil letící orel, z rokle ho vytáhla liška, ze zajetí ho vysvobodila lstivá dívka a v získání samotné Sparty mu zabránila zrada arkadských spojenců. Po porážce povstání odešel na Rhodos a dožil v Ialysu v rodině zápasníka Diagora, do které vyvdal svou dceru (Pausaniás IV.24)

Stadión

Původní dráha měla délku 181 m. Sedadla na severní straně jsou v 18 řadách. V první řadě na východní straně si můžete všimnout několika zdobených křesel pro místní VIP. To jsou výsledky renovace v 1. stol. n. l.

Na konci římské doby byla zkrácená běžecká trať, 75 m od jejího severního konce byla vybudovaná nová zeď na okrouhlém půdoryse, která uzavřela ovál arény. Ano, úprava evidentně souvisela s gladiátorskými zápasy a shony na divokou zvěř (venatio). Stadium-amfiteátry se dvěma zaoblenými konci (sfendón) byly typické pro řeckou kulturní oblast: našli byste je v Nikopoli, Patrasu, v Malé Asii v Laodikei a Afrodisiadě. Všimněte si, že první řada sedadel není v přímém kontaktu s plochou, je zvýšená.

Panorama 360°najdete tady.

Mauzoleum rodiny Seithiadů

Ústředním bodem perspektivy stadiónu je budova podobná malému chrámu, s rozměry 7,44 x 11,6 m. Při bližším pohledu zjistíte, že povrch za stadionem klesá o několik metrů, takže budovu museli postavit na vysokém pódiu. Typově jde o prostylos, tedy s jednou řadou sloupů v průčelí. Sloupy jsou dórské, bez ozdobných patek. Kladí nad sloupy je opět dórské, střídá geometrické triglyfy se čtvercovými metopami. Ve štítě si všimněte medailónu s portrétní hlavou – to je římská móda. Za sloupovou předsíní jsou dveře do hlavní komory.

Tady jsme na jižním okraji města Messéné, stadión končil u hradeb. Původně, mezi 3. a 1. stol. př. n. l.  tu pod svahem býval hřbitov – náhrobky z něj byly použity k vybudování pódia pro mauzoleum. Archeologové některé z nich osvobodili na najdete je vystavené dole za mauzoleem.

Plány do budoucna v Archea Messéné (Αρχαία Μεσσήνη)

Na jihovýchod odsud, pro jistotu až za starověkými hradbami, vytipovali archeologové pozemek pro novou budovu muzea. Mělo by být větší a umožnit důstojnou prezentaci lokality prvotřídního kalibru jako Messéné. Má tu být druhý vstup na lokalitu kromě toho, kterým jsme přišli my. Celkový plánovaný rozvoj lokality, včetně zajištění stínu a přístupu k vodě, bude vyžadovat ještě mnoho práce a velké investice.

Mezi jejími prioritami budou také drenážní práce. Představte si situaci během zimních dešťů a na jaře, když tají sněhy na okolních kopcích. Všechna ta voda stéká do údolí, kde leží Messéné, a dělá potíže základům budov.

Svatyně Isidy a Serapida v Messéné

Po cestě zpátky na sever mineme Asklépiův komplex po pravé ruce. Míříme k památkám jižně od velkého divadla, které jsme před tím minuli.

Naším prvním cílem je rozlehlý komplex (už třetí v Messéné) se svatyní egyptských božstev. Zkoumaná plocha měří cca 90 x 57 m! Jeho konstrukce spadá do 2. až 1. stol. př. n. l. Jižní část je vykopaná teprve nově a nejsme si jistí, na co přesně se díváme. Mezi zdmi různě velikých místností rozeznáte dvůr obehnaný sloupy a s podlahou typu opus spicatum, s cihlami přepečlivě skládanými na štorc do diagonálního vzoru. Je to úžasná práce.

Jižně budovu uzavírala kolonádová fasáda podél stejné ulice, na jejíž protější straně o 163 m dál na východ začínal Asklépiův komplex.

Na severní části je nejzajímavější příkop ve tvaru Π o impozantních rozměrech 46,5 x 35,5 m. Původně šlo o zaklenutou podzemní nádrž vody, která pro kultovní potřeby symbolizovala řeku Nil. Někde ji najdete označenou jako vodní kryptu. Asi ve 4. stol. n. l. se klenba zřítila a do odhaleného příkopu začaly být odklízeny sutiny a odpadky – hotové slavnosti pro archeologický tým. Objevili tu třeba sochu Isidy s jejím synem Horem v náručí. Pozůstatky zdí v části ohraničené nádrží jsou byzantské.

Raně byzantská basilika U Divadla v Messéné

Hned naproti přes cestu nás čeká další náboženská budova v Messéné, tentokrát křesťanská basilika zvaná U Divadla. Typická trojlodní basilika s oltářem na východě byla vybudovaná asi v 6. stol. n. l. ze stavebního materiálu z divadla. Na délku měří cca 38 m a její průčelí je 15,5 m široké. Představte si její hlavní loď uprostřed o patro převyšující postranní lodi. Tato volná část stěny měla okna a tak bylo zajištěno osvětlení vnitřního prostoru.

V postranních lodích byly později za křižáckých válek římskokatolické hroby.

Afrodítin chrám v Messéné

Východní část basiliky stojí na místě starověké Afrodítiny svatyně. Okolo apsidy můžete dodnes obdivovat dochované části mozaikového chodníku, který chrám obklopoval. Figurální mozaika ztvárňovala výjevy z Menadrovy hry Žena z Messéné.

Staré archeologické muzeum v Messéné

Odsud už se okolo divadla vracíme zpátky k východu. S Messéné ovšem zdaleka nejsme hotoví. Čeká nás stávající, poměrně malé muzeum, kde můžete vidět ty největší extrašpeky z lokality. Parkoviště je i tady k dispozici.

Můžete obdivovat anatomické detaily slavného Doryfora a vlající roucho Isis Pelagia z divadla. Zkuste najít zamýšlené ideální úhly pohledu na sochu Herma z gymnasia – obejděte ho ze všech stran, postavte se, aby se díval přímo na vás, pak najděte pohled na jeho hlavu z profilu a pohled, kdy budete mít jeho hrudník kolmo před sebou. Viďte, že z těchhle úhlů vypadá nejlíp? Prohlédněte si jeho kotníky, prsty u nohou a dlaň za zády. Onen hudební záznam je sice v muzeu, ale na dvoře, který není přístupný – nejsou lidi.

Podle mě jsou nejzajímavějším exponátem ony obhroublé sochy ze 4. stol. z římské villy. Velká plastika z této doby se nenachází často.

Stále ještě se nacházíte na území města. Nezapomeňte se po cestě zastavil u hradeb.

Kdy přijet a co si vzít do Messéné

Pokud vás historie aspoň trochu zajímá, nezvládnete prohlídku pod 3 hodiny. Dohromady s muzeem a hradbami můžete počítat i 6 hodin. Strategie s dopoledním chládkem tu nebude fungovat, lepší je přijet na odpoledne: ještě za tepla budete scházet po lokalitě z kopce dolů a vracet nahoru se budete ve větším chládku.

Přes hlavní sezónu jsou otevírají hodiny až do večera, jinak se zavírá už odpoledne. Před návštěvou si radši zkontrolujte stránky ministerstva kultury.

Zatím tu není dostupná voda a stínu je málo. Při koupi lístků zkontrolují, že máte lahev s vodou – doporučuji jednu na každou osobu. Pohodlné boty s plochou podrážkou jsou nutnost. Nefouká tu tolik, jako v Egeidě, takže si vezměte klobouk, který vám zařídí přenosný stín.

Zánik Messéné

Kdy Messéné přestalo být prosperujícím městem? Archeologické výzkumy ukazují na krizi ve 4. stol. n. l. Kandidátem na osudový okamžik je velké zemětřesení z roku 365 n. l. Jeho epicentrum bylo u západní Kréty a otřesy byly cítit od Alexandrie po Sicílii.

Ve středověku bylo osídlení obnoveno jen v malém rozsahu. Po 10. stol. se lidé koncentrovali okolo vodního pramene ve vesnici Vulkano, která ležela sice uvnitř hradeb, ale mimo centrum staré Messéné. Dnes nese vesnice jméno Mavromati a vidíte ji o něco výš ve svahu hory Ithomi. Název Vulkano dodnes přežívá ve jméně nedalekého kláštera opět  s významnou památkovou hodnotou: starší Vulkano a mladší Vulkano.

Nenechte se zmást tím, že v kraji existuje moderní městečko Messini, které názvem skládá poctu staré památce.

V čem spočívá hodnota Messéné?

Speciální je právě to, že nad starověkými ulicemi nevyrostlo novodobé město. Pod vrstvou půdy čeká na archeology nedotčená síť ulic. Je to jako provádět výzkum dortu.

Při výzkumu jsou uplatňovány moderní metodiky a technologie, díky kterým archeologové sklízejí kvalitní data. Rekonstrukční projekt je s nimi úzce svázaný a kvalitní prezentace lokality získala roku 2011 cenu Europa nostra. V rose 2014 byla Messéné zapsána na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Nápadné je množství památníků ve veřejném prostoru: sochy, stély s nápisy, svatyně eponymní hrdinky, hroby hrdinů místních i s místem spjatých. Množství hrobů v rámci hradeb je pozoruhodné. Ty všechny pomáhaly hlasitě proklamovat identitu občanů města. Co Messénští zameškali kvůli pozdnímu datu založení města, to si vynahrazovali ostentativností. Všechny tyto památky připomínaly obyvatelům, kdo jsou a komu vděčí za svůj svobodný život.

 

web Ministerstva kultury

pěkné video

 

Zlákali jsme vás k návštěvě Messéné? Podělte se s námi v komentářích o svou zkušenost 😊