fbpx
Pahorek Filopappos – Klid a mír v Athénách
Print Friendly, PDF & Email

Akropolis v Athénách je turistickým tahákem číslo jedna, ale při pomyšlení na davy turistů, rozpálené skály, haldy kamení a astronomické vstupné se vám svírá žaludek? Buďte v klidu, alternativa existuje. Památník a mauzoleum Filopappos (Philopappou hill). Uvidíte starověké památky a hezký kostelík, pokocháte se panoramatem až do Sarónského zálivu a při tom se budete procházet ve stínu borovic. Tu Akropoli si taky odškrtnete a jako důkaz si přivezete báječné fotky. Vydejte se se mnou na procházku méně známými Athénami.

Vyrážíme z pěší zóny Dionysiu Areopagitu pod Akropolí.  Většina turistů proudí na sever na Akropoli. My půjdeme opačně po cestě, která vede k pahorkům na jihozápad od Akropole. Na cestu na Filopappos se můžete zeptat v trafice, ptejte se po kostelíku Agios Dimitrios.

Jazz at Filopappos hill
Chvíle jazzu na Filopappou hill (Klid a mír v rušných Athénách)

Sokratovo vězení

Na Filopappos stoupáme po chodníčku mezi stromy asi 130m až ke značené odbočce vlevo, která nás po chvíli zavede k tzv. Sokratovu vězení. Název klame, žádná morbidnost nás nečeká. Sókratés byl před smrtí vězněn nejspíš v prytaneiu na agoře, tady si prohlížíme zbytky antických domů z 5., nebo 4. stol. př. n. l. Jde o lidový název tří otvorů vysekaných ve skále, za kterými najdete místnosti. Část spodních místností domu byla vysekána do skály kvůli svažitému terénu, zároveň tu jistě byl i příjemný chládek. Přesný účel místností nám není znám, jen v té zadní kruhové byla nejspíš cisterna na vodu.

Trochu výš je řada menších otvorů, kde byly ukotveny trámy pro podlahu patra, tenhle dům měl možná i dvě.  Vchody do místností jsou zamřížované, ale skrze mříž dovnitř vidět je. Oba krajní průchody jsou překvapivě pravidelně obdélné, prostřední vypadá spíš jako vchod do jeskyně. Uvnitř jsou stěny hezky opracované, ale určitá podobnost s jeskyněmi v romantické lidové fantazii vytvořila asociaci na poslední chvíle slavného filosofa.

The Prison of Socrates, Athens
The Prison of Socrates – Filopappos, Athény

Místnosti žily vlastním životem i v příštích tisíciletích. Podle lidové tradice tu žily víly a athénské dívky přinášely med a koláčky pro kalokyrades, „dobré paní“, s přáním poznat jméno svého budoucího manžela. Za druhé světové války sem kurátoři evakuovali nejcennější část sbírek Národního archeologického muzea, aby umělecká díla ochránili. Celou skaní stěnu pak zakryli betonovou zdí.

Městská hradba

Zpátky na hlavní cestě jen o kousek dál potkáváme městskou hradbu, její část nazvanou diatichisma. Byla vybudována ve 4. stol. př. n. l., aby usnadnila obranu této části města. Vidíme vršek pozůstatků jedné z bran. Další byste našli v Kerameiku a u Olympeia – starověké Athény měly překvapivě malou rozlohu. Procházíme místy, kudy vedla významná cesta, která přes předměstí Koilé pokračovala až do Pirea. Tudy do města proudil veškerý lodní náklad a velká část příchozích návštěvníků. Muselo jít o frekventovanou tepnu. Nynější klid tiché pěšiny můžete na chvíli vyměnit za původní čilý ruch už jen v představách. Spodní část jižní části brány byla prozkoumána a znovu zasypána kvůli bezpečnosti chodců. Ale kde je ta severní půlka?

Agios Dimitrios Lumbardiaris

Hned naproti přes cestu je ruina brány schovaná pod starobylým kostelíkem Agios Dimitrios Lumbardiaris. Maličkou, vlídnou a skromnou budovu s dřevěnými pavilony okolo zdobí kameny a cihly skládané do krásných ornamentů. Jsou výsledkem novodobé rekonstrukce, během které se upravovalo okolí Akropole. Patchworkové chodníčky seskládané z nejrůzněji tvarovaných kamenů, terakoty a místy i kusů kovu jsou dílem architekta Dimitrise Pikionise, který v 50. letech sjednotil vzhled cest, suchých zídek i sedátek v okolí, aby tak poskytl nejslavnějším památkám starověku důstojné pozadí.

Church of Saint Demetrios Loumbardiaris
Church of Saint Demetrios Loumbardiaris

Poválečné Řecko tehdy vzhlíželo k turismu jako k ekonomické naději pro budoucnost a snadný přístup k turistickým cílům byl pro vládu prioritou. Architekt sbíral materiál z demolic okolních domů, vybíral kameny jeden po druhém pro přesné umístění a s nesmírnou citlivostí stvořil novodobou krajinu Akropole. Detailní fotky byste si mohli zarámovat jako moderní výtvarná díla. Dívat se pořádně pod vlastní nohy tu spojuje užitečné s příjemným, protože roku 1996 bylo Pikionisovo pečlivé dílo uznáno za památku.

Kostelík je doložen od roku 1460. Přízvisko Lumbardiaris související se slovem pro kanón obdržel okolo roku 1656, když se tu na den svatého Demétria shromáždili věřící na mši. Na ten okamžik čekal i velitel osmanských sil na Akropoli Jusuf aga, který nechal na kostel zacílit svoje největší dělo, aby napáchal co největší zkázu mezi křesťany. V té chvíli udeřil do Propylají blesk, střelný prach vybouchl a aga i jeho kanóny se obrátili v prach. Dnes jde o oblíbené místo pro svatby a křtiny, protože malebnější  lokaci abyste v Athénách pohledali.

Pahorek múz

Postupujeme dál nahoru až na vršek kopce Filopappos nalevo ve Starověku zvaného jako Pahorek múz. Jak stoupáme, začínají se otevírat výhledy zpátky na Akropolis lemovanou hájem oliv, borovic a cypřišů. Řekli byste, že je to venkov. Kvůli silnému slunci je tráva všude okolo suchá už v červnu.

Filopappos

Druhé jméno pahorku dal náhrobek muže jménem Gaius Iulius Antiochus Filopappus žijící ve 2. stol. n. l. Filopappus pocházel z panovnické rodiny z Kommagény v Sýrii, odkud musel uprchnout po pádu říše do rukou Římanů. Svůj majetek však uchránil. V Athénách si koupil občanství a se stal významným mecenášem. Jeho náhrobek z pendelského mramoru byl 12m vysoký a zobrazoval Filopappa s jeho příbuznými královského původu. Ve velkém výklenku ještě vidíte sedět jeho bezhlavou sochu. Vidět je na něj i z protější Akropole, odkud ho fotí turisté, ruina na zeleném kopci působí romanticky. Památník Filopappos vydržel nepoškozený do 15. stol., potom padl za oběť staletím vandalismu.

Vyfoťte si Akropoli

Vy si naopak z pahorku Filopappos můžete vyfotit Akropoli: odsud se pořizují ty krásné fotky, co jsou na pohledech. Pro Parthenón je to nejlepší úhel. Využijte toho a udělejte si snímky, které vám všichni doma budou závidět.

Atardecer en Acropolis
Výhled na Acropolis z pahorku Filopappos

Město se rozkládá hluboko pod námi. Budovy jsou bělavé spíš po cementu než po mramoru, slévají se v moře zdí. Obzor lemují attická pohoří a na našem kopečku roste olivový háj. Člověk má pocit, že se vznáší.

Vinoucí se prašná stezka sestupuje z Filopappos podél srázu na jižní straně pahorku. Před vámi dole možná rozeznáte podle moderních velkých budov athénskou obdobu pražské magistrály, třídu Andrea Syngru, která zajišťuje nepřetržitý ruch dopravy od sloupů Olympeia v centru až k nábřeží ve Faliru díky mimoúrovňovým křižovatkám. Moderní divadelní jeviště na opačné straně hřebene patří Divadu Dory Stratu, kde se konají představení lidových tanců.

Hned 20m pod pomníkem na východní straně je další ze skalních vytesaných prostor zvaná „Musaiovo heroon“ (Iroo Musaiu). Evidentně šlo o kultovní prostor, všechny ty sokly a výklenky sloužily pro odkládání obětin.

Kimónovy náhrobky

Jestli máte skalních prostor málo a chcete další, máte je mít. Při procházkách po místních cestičkách jich můžete najít hodně, velká část z nich sloužila k zachycování a vedení vody. Cesta na nižší vrchol pahorku se od kostela spirálovitě stáčí do kopce. Ve skalách tu jsou vyhloubené další otvory. Nejdřív po levé ruce „Kimónovy náhrobky“, kde jsou skrz mříž vidět dva kamenné sarkofágy něčí hrobky, kterou lidová tradice přisoudila olympijskému vítězi z Athén Kimónovi, otci generála Milthiada, a jeho příbuznému historikovi Thúkýdidovi. Před sebou máte zbytky dláždění na oné rušné starověké cestě do antického předměstí Koilé. Dnešní cesta vedle vede podél ruin do hipstery oblíbené čtvrti Petralona.

Jeskyně hluchého muže

Cestou na vrchol odbočte vpravo, kde vás čeká „Jeskyně hluchého muže“ (Spilia tu kufu) a po pár metrech řada sedmi do kamene vytesaných sedadel Seven Seats Plateau (Eptathrono), nejspíš využívaných pro schůzování nebo soudní zasedání. Podobných útvarů jako stop po dávném hustém osídlení pahorku tu najdete víc.

Pahorek Pnyx

Pomalu jsem sestoupila zpátky dolů ke kostelíku Agios Dimitrios Lumbardiaris. Rozhodla jsem se pokračovat po pěšině směrem za kostel, na druhý pahorek v pořadí, Pnyx. Buď z ničeho nic narazíte u hradby na základy kolonád na jihu a uvidíte starověké sněmoviště shora, nebo se ocitnete na holém kusu země bez stromů, tedy přímo ve sněmovišti. Tady se mezi 6. a 4. stol. př. n. l. scházeli dospělí athénští muži s občanskými právy, aby řečnili a hlasovali o osudu města. Původně bylo míso podobné divadlu, s centrálním řečništěm vytesaným do skály a se širokým půlkruhem hlediště, kde posedávali posluchači a které je dnes jakoby po svahu dolů, protože zádržné zdi jsou zřícené, ale tím se nenechte zmást.

Athens view from Pnyx
Výhled na Athény z pahorku Pnyx

Nejspíš nejvýznamnější místo pro athénský demokratický režim tvoří 2500 m2 volné plochy. Zdálky jde prostě o holý kus země, což na fotkách nepůsobí zrovna monumentálně, a tak je Pnyx většinou turistického průmyslu ignorován. To je naším štěstím, protože místo, kde se do historie zapisovali Periklés, Démosthenés, Aischýnés, Themistoklés a další pánové, které znáte z hodin dějepisu, máme sami pro sebe.

Čelní pohled na Akropoli

Je odsud neobvyklý čelní pohled na Akropoli. Lépe odsud vynikne síla jejího opevnění, mohutnost bastionů pod Propylajemi a obtížnost prudkého terénu, se kterou se musel vyrovnat jejich architekt Mnésiklés. Akropolis se i odsud jeví obklopená zelení, moderní město je mimo záběr. Taky jsou odsud dobře vidět nekonečné zástupy turistů stoupajících po schodech vzhůru na prohlídku.

Holý kus země nalevo od Akropole je Areopag, skalnatý pahorek, na kterém zasedal hlavní Athénský soud. I on je z hlediska historického významu zajímavější než umělecky, i z něj jsou krásné výhledy na antické město.

Na jaře se plocha Pnyxu zazelení čerstvou trávou a na Čisté pondělí před velikonočním půstem se sem Athéňané chodí věnovat tradiční aktivitě, pouštění draků.

Observatoř

Pokračujeme v cestě a míjíme novodobou astronomickou observatoř. Je jedním z pracovišť Národní observatoře NOA a byla vybudována na počátku 20. stol. pro tehdy největší teleskop Řecka, Doridi. Nese jeho jméno a je přístupná veřejnosti v rámci prohlídkové trasy. Cihlový sloup hned vedle je rekonstrukcí antického Metónova helioskopu, který pracoval jako sluneční hodiny.

Následuje sráz a schody dolů. Bez varování se vynoří parkoviště a ulice , která vede až na vršek kopce k neoklasicistní staré observatoři, kterou architekt Theofil Hansen považoval za své nejlepší dílo. Procházíme sedélkem mezi Pnyxem a Pahorkem nymf. Někde tady bývala ve starověku další místní brána, za kterou leželo předměstí Melité.

Budova observatoře s kupolí a křížovým půdorysem je velmi elegantní. Nejlépe ji doceníte při pohledu z jiného vyvýšeného místa, usazená na skalnatém vršku mezi borovicemi je jednou z nejfotogeničtějších staveb v Athénách. V areálu observatoře byl nalezen skromný kultovní okrsek zasvěcený nymfám, které daly místu jeho jméno.

Agia Marina

Po silnici o kus níž leží kostel Agia Marina. Bazilika byla vybudována podle návrhu Achilliase Georgiadise ve 20. letech. Velmi elegantní exteriér je novobyzantský, s velkými okny a proužkovanou zdí, kde se střídají červené a bílé cihly. Překvapení vás čeká, pokud najdete kostel otevřený. Nástěnné malby uvnitř jsou ovlivněny tehdy módním Art nouveau. Hned vedle stojí malá středověká kaplička zasvěcená téže světici, zbudovaná pravděpodobně ve starověké cisterně.

Agia Marina Church, Thissio
Kostel Agia Marina v Thissio

Marina je světice podobná svaté Markétě a svaté Pelagii, jejich legendy jsou téměř totožné. Svatá Marina je spojována s ochranou nemocných a neduživých dětí a také s usnadněním porodu. To bylo i v kompetenci nymf, které byly na pahorku uctívány ve starověku. Až do moderní doby se udržel zvyk  zdokumentovaný folkloristy. Bezdětné ženy přicházely ke skalám pod kostelem a po jejich ohlazeném povrchu se sklouzly, aby přivolaly těhotenství a snadný porod.

A teď už hurá na kávu

Teď máte běhání po pahorku Filopappos za historií asi nejspíš tak akorát. Ulice jdoucí od hvězdárny směrem dolů vás vyplivne zpátky na Dionysiu Areopagitu. Cestou po levé ruce můžete dojít na Thisio, oblíbené místo plné kaváren a restaurací, kde se můžete posilnit. Můžete si posedět u filmu v místním kině Thisio, anebo se metrem nechat odvézt do hotelu. A pokud vás vyhlídky na Akropoli přece jen nalákaly, tak dvě hodiny před zavírací dobou to v podvečerním měkkém světle mramorovým chrámům sluší nejvíc.

Greek coffee (4x6)

Mapa výletu na Filipappos


Ubytování v okolí

Inspirovali jsme Tě k výletu? Klikni do mapy, zazoomuj a bookni si nejbližší a nejlepší ubytování v Athénách přes Řecko nás baví. Rezervací služeb přes náš web, podpoříš náš projekt. My pomáháme Tobě, Ty pomáháš nám.

Booking.com
0 0 hodnocení
Article Rating
Upozornit mě
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Máte jinou zkušenost či aktuální info? Napište nám komentář.x