Pahorek Filopappos – Klid a mír v Athénách

Filopappos – Akropolis v Athénách je turistickým tahákem číslo jedna, ale při pomyšlení na davy turistů, rozpálené skály, haldy kamení a astronomické vstupné se vám svírá žaludek? Buďte v klidu, alternativa existuje. Uvidíte starověké památky a hezký kostelík, pokocháte se panoramatem až k moři a při tom se budete procházet ve stínu borovic. Tu Akropoli si taky odškrtnete a jako důkaz si přivezete báječné fotky. Vydejte se se mnou na procházku méně známými Athénami.

V řečtině se kopečku říká Λόφος του Φιλοπάππου, což se do angličtiny transliteruje jako Lofos tou Filopappou. Do češtiny můžeme transkribovat jako Lofos tu Filopappu, tedy Filoppapův pahorek. Setkat se můžete i s polatinštěnou podobou jeho jména Filopappus.

Filoppapos: vycházka centrem Athén

Vyrážíme z pěší zóny Dionysiu Areopagitu pod Akropolí.  Většina turistů proudí na sever na Akropoli. My půjdeme opačně po cestě, která vede k pahorkům na jihozápad od Akropole. Na cestu na Filopappos se můžete zeptat v trafice, ptejte se po kostelíku Agios Dimitrios.

Sókratovo vězení – anebo ne?

Na Filopappos stoupáme po chodníčku mezi stromy asi 130m až ke značené odbočce vlevo, která nás po chvíli zavede k tzv. Sókratovu vězení. Název klame, žádná morbidnost nás nečeká.

Sókratés byl před smrtí vězněn nejspíš na agoře, tady si prohlížíme zbytky antických domů z 5., nebo 4. stol. př. n. l. Jde o lidový název tří otvorů vysekaných ve skále, za kterými najdete místnosti. Část spodních místností domu byla vysekána do skály kvůli svažitému terénu, zároveň tu jistě byl i příjemný chládek. Přesný účel místností nám není znám, jen v té zadní kruhové byla nejspíš cisterna na vodu. Trochu výš ve skalní stěně je řada menších otvorů, kde byly ukotveny trámy pro podlahu patra, tenhle dům měl možná i dvě.  Vchody do místností jsou zamřížované, ale skrze mříž dovnitř vidět je. Oba krajní průchody jsou překvapivě pravidelně obdélné, prostřední vypadá spíš jako vchod do jeskyně. Uvnitř jsou stěny hezky opracované, ale určitá podobnost s jeskyněmi v romantické lidové fantazii vytvořila asociaci na poslední chvíle slavného filosofa.

Místnosti žily vlastním životem i v příštích tisíciletích. Podle lidové tradice tu žily víly a athénské dívky přinášely med a koláčky pro kalokyrades, dobré paní, s přáním poznat jméno svého budoucího manžela. Za druhé světové války sem kurátoři evakuovali nejcennější část sbírek Národního archeologického muzea, aby umělecká díla ochránili. Celou skaní stěnu pak zakryli betonovou zdí.

Místnosti žily vlastním životem i v příštích tisíciletích. Podle lidové tradice tu žily víly a athénské dívky přinášely med a koláčky pro kalokyrades, „dobré paní“, s přáním poznat jméno svého budoucího manžela. Za druhé světové války sem kurátoři evakuovali nejcennější část sbírek Národního archeologického muzea, aby umělecká díla ochránili. Celou skaní stěnu pak zakryli betonovou zdí.

Starověké hradby na pahorku Filopappos

Zpátky na hlavní cestě jen o kousek dál potkáváme městskou hradbu, její část nazvanou diatichisma. Byla vybudována ve 4. stol. př. n. l., aby usnadnila obranu této části města. Vidíme vršek pozůstatků jedné z bran. Další brány byste našli v Kerameiku, na náměstí Kotzia a u Olympeia – starověké Athény měly překvapivě malou rozlohu. Procházíme místy, kudy vedla významná cesta, která přes předměstí Koilé pokračovala až do Pirea. Tudy do města proudil veškerý lodní náklad a velká část příchozích návštěvníků. Muselo jít o frekventovanou tepnu. Nynější klid tiché pěšiny můžete na chvíli vyměnit za původní čilý ruch už jen v představách. Spodní část jižní části brány byla prozkoumána a znovu zasypána kvůli bezpečnosti chodců. Ale kde je ta severní půlka?

Pahorek Filopappos: milostný dopis historii Athén

Hned naproti přes cestu je ruina brány schovaná pod starobylým kostelíkem Agios Dimitrios Lumbardiaris. Maličkou, vlídnou a skromnou budovu s dřevěnými pavilony okolo zdobí kameny a cihly skládané do krásných ornamentů. Jsou výsledkem novodobé rekonstrukce, během které se upravovalo okolí Akropole. Patchworkové chodníčky seskládané z nejrůzněji tvarovaných kamenů, terakoty a místy i kusů kovu jsou dílem architekta Dimitrise Pikionise, který v 50. letech sjednotil vzhled cest, suchých zídek i sedátek v okolí, aby tak poskytl nejslavnějším památkám starověku důstojné pozadí.

Poválečné Řecko tehdy vzhlíželo k turismu jako k ekonomické naději pro budoucnost a snadný přístup k turistickým cílům byl pro vládu prioritou. Architekt sbíral materiál z demolic okolních domů, vybíral kameny jeden po druhém pro přesné umístění a s nesmírnou citlivostí stvořil novodobou krajinu Akropole. Detailní fotky byste si mohli zarámovat jako moderní výtvarná díla. Dívat se pořádně pod vlastní nohy tu spojuje užitečné s příjemným, protože roku 1996 bylo Pikionisovo pečlivé dílo uznáno za památku.

Agios Dimitrios Lumbardiaris: výbušná historie

Kostelík je doložen od roku 1460. Přízvisko Lumbardiaris související se slovem pro kanón obdržel okolo roku 1656, když se tu na den svatého Démétria shromáždili věřící na mši. Na ten okamžik čekal i velitel osmanských sil na Akropoli Jusuf aga, který nechal na kostel zacílit svoje největší dělo, aby napáchal co největší zkázu mezi křesťany. V té chvíli udeřil do Propylají blesk, střelný prach vybouchl a aga i jeho kanóny se obrátili v prach. Dnes jde o oblíbené místo pro svatby a křtiny, protože malebnější  lokaci abyste v Athénách pohledali.

Pahorek múz a jeho vyhlídka

Postupujeme dál nahoru až na vršek kopce nalevo zvaného Pahorek Múz. Jak stoupáme, začínají se otevírat výhledy zpátky na Akropolis lemovanou hájem oliv, borovic a cypřišů. Řekli byste, že je to venkov. Kvůli silnému slunci je tráva všude okolo suchá už v červnu.

Hned 20 m pod pomníkem na východní straně je další ze skalních vytesaných prostor zvaná „Musaiovo heroon“ (Iroo Musaiu). Evidentně šlo o kultovní prostor, všechny ty sokly a výklenky sloužily pro odkládání obětin.

Kdo byl vlastně Filopappos?

Druhé jméno pahorku dal náhrobek muže jménem Gaius Iulius Antiochus Filopappus žijící ve 2. stol. n. l. Filopappus pocházel z panovnické rodiny z Kommagény v Sýrii, odkud musel uprchnout po pádu říše do rukou Římanů. Svůj majetek však rodina uchránila. V Athénách si Filopappus koupil občanství a se stal významným mecenášem. Jeho náhrobek z pendelského mramoru byl 12 m vysoký a zobrazoval Filopappa s jeho příbuznými královského původu. Ve velkém výklenku ještě vidíte sedět jeho bezhlavou sochu. Vidět je na něj i z protější Akropole, odkud ho fotí turisté, ruina na zeleném kopci působí romanticky. Památník vydržel nepoškozený do 15. stol., potom padl za oběť staletím vandalismu.

Řeč o dědečkovi není náhodou, přízvisko Filopappus znamená ten, který miluje dědečka. Míněn je muž sedící vedle pohřbeného na fasádě památníku, Gaius Iulius Antiochus IV., poslední král Kommagéné. Reliéf ve spodním patře zobrazuje slavnostní procesí v Římě, opět s Filopappem jako s ústřední figurou.

Pokud umíte anglicky, víc o památníku najdete tady.

Pahorek Filopappos: noční světla

V letech 2020 a 2021 se uskutečnila obnova nočního nasvícení v athénském centru. Začalo se Akropolí a následovaly Héfaistův chrám nad Klasickou agorou a Filopappův památník. Spolu se státem se na projektu podílela Nadace Onassis a umělkyně Eleftheria Deko navrhla světla tak, aby lichotila památkám a zároveň byla ekologická a nezpůsobovala přílišné světelné znečištění.

Pahorek Filopappos: nejlepší vyhlídka v Athénách

Vy si naopak odsud můžete vyfotit Akropoli: odsud se pořizují ty krásné fotky, co jsou na pohledech. Pro Parthenón je to nejlepší úhel. Využijte toho a udělejte si snímky, které vám všichni doma budou závidět.

Město se rozkládá hluboko pod námi. Budovy jsou bělavé spíš po cementu než po mramoru, slévají se v moře zdí. Obzor lemují attická pohoří a na našem kopečku roste olivový háj. Člověk má pocit, že se vznáší.

Fouká tu větřík. Pokud na Athény padne letní tropické parno, máte pro úprk dvě možnosti: buď sjet za mořským vánkem na attické pobřeží, anebo vylézt na kopec. Filopappos je mojí volbou.

Vinoucí se prašná stezka sestupuje podél srázu na jižní straně pahorku. Před vámi dole možná rozeznáte podle moderních velkých budov athénskou obdobu pražské magistrály, třídu Andrea Syngru, která zajišťuje nepřetržitý tok dopravy od sloupů Olympeia v centru až k nábřeží ve Faliru díky mimoúrovňovým křižovatkám. Moderní divadelní jeviště na opačné straně hřebene patří Divadu Dory Stratu, kde se konají představení lidových tanců.

Pahorek Filopappos: paměť vytesaná ve skále

Jestli máte skalních prostor málo a chcete další, máte je mít. Při procházkách po místních cestičkách jich můžete najít hodně, velká část z nich sloužila k zachycování a vedení vody. Cesta na nižší vrchol pahorku se od kostela spirálovitě stáčí do kopce. Ve skalách tu jsou vyhloubené další otvory. Nejdřív po levé ruce „Kimónovy náhrobky“, kde můžete skrz mříž vidět dva kamenné sarkofágy něčí hrobky, kterou lidová tradice přisoudila olympijskému vítězi z Athén Kimónovi, otci generála Milthiada, a jeho příbuznému historikovi Thúkýdidovi.

Před sebou máte zbytky dláždění na oné rušné starověké cestě do antického předměstí Koilé. Dnešní cesta vedle vede podél ruin do hipstery oblíbené čtvrti Petralona. Vrátíme se sem později.

Cestou na vrchol odbočte vpravo, kde vás čeká „Jeskyně hluchého muže“ (Spilia tu kufu). Za mřížemi objevíte vysekané prostory podobné těm předchozím. Řady sarkofádů pro zesnulé byly požívány do 3. stol. n. l. Pozdější tradice spojila místo s jedním z jeho obyvatel, nejspíš chudým mužem, který špatně slyšel.

Po pár metrech dál je vidět řada sedmi do kamene vytesaných sedadel (Eptathrono), nejspíš využívaných pro schůzování nebo soudní zasedání. Místo bylo spojené s kultem Matky Bohů Kybelé. Podobných útvarů jako stop po dávném hustém osídlení pahorku tu najdete víc, pojí se s mnoha různými obdobími, v průběhu kterých se jejich využití měnilo podle toho, co zrovna obyvatelé pahorku Filopappos potřebovali.

Pahorek Filopappos: zelené plíce athénského centra

Všechna ta zeleň okolo nás a nad našimi hlavami, která tak pěkně stíní polední slunce, je anachronismem. Už od starověku měl pahorek významné vojenské využití a ze strategických důvodů byly všechny stromy vykáceny. Až na začátku 20. stol. byl vysázen nový porost v rámci snah o opětovné zalesnění Attiky. Však to tu borovicím, cypřišům a olivám moc sluší.

Mezi květnem a červnem můžete vidět kvést fialové kosatcovníky Gynandriris sisyrinchium. Květy se ale rozvíjejí až odpoledne.

Pahorek Filopappos: helénistická čtvrť duchů

Vracíme se zpátky ke starověké výpadovce z Athén.  Místní pohřebiště vyrůstalo okolo silnice, ze které byste na hrobky viděli. Okolí bývalo v klasické době obytnou čtvrtí Koilé, později opuštěnou kvůli poklesu počtu obyvatel. Ve 4. stol. př. n. l. po vybudování hradby diatichisma. se totiž zbytek populace stáhl do bezpečí za hradbu. Od 3. stol. př. n. l. sloužilo okolí silnice jako hřbitov. Tehdy došlo ke zúžení silnice, do jejíhož povrchu byly vysekávány další hroby.

Pahorek Filopappos: rušné klasické město

Silnice dému Koilé vedla od Akropole údolím mezi pahorky Filopappos a Pnyx směrem na jihozápad až k Pireu. Spojnice s hlavním přístavem Athén byla rušným místem plným vitality (Hérodotos VI.103). Místní čtvrť vzkvétala mezi 5. a 4. stol. př. n. l. Na západě a jihu přiléhala ke hradbám, na severu sousedila s démem Melité a na východě s démem Kollytos.

Podél trasy do Pirea ji chránila dvojce hradeb známých jako Dlouhé zdi. V době obléhání se venkovští obyvatelé Attiky mezi zdi mohli evakuovat do bezpečí. Mezi Dlouhé zdi vstupovala naše silnice někde tady, branou v Themistoklových hradbách, které zahrnovaly démos Koilé.

Dodnes můžete na skalnatém povrchu sledovat koleje vyježděné povozy a pátrat po kanálku pro vodu podél severní strany. Silnice byla dvouproudá, asi 8 až 12 m široká. Návštěvníkům je tu k dispozici asi 500 m dlouhý úsek. Podél silnice byste viděli dvou i třípatrové budovy se základy vytesanými ve skále – jejich pozůstatky můžete objevit ještě dnes. Místy najdete i schodiště vedoucí do svahů.

Při úpatí pahorku Filopappos dosahovala silnice své největší šířky asi 21 m. Tady a tady si všimněte pozůstatků po velkých veřejných budovách, nejspíš kolonádách. Starověká kamenná schodiště dala oblasti novodobé jméno Skalakia.

Grandiózní naděje fašistů

Během pravicové diktatury Jannise Metaxase (1936 – 1941) vznikly plány na vybudování veliké letní divadelní scény v této oblasti. Měla nést jméno Bastia a krásný výhled k moři měl být její chloubou. Druhá světová válka projekt ukončila a betonové ruiny podobné kráteru hyzdily zelený pahorek do roku 1998, kdy byla oblast sanována a rehabilitována pro veřejné využití. Zároveň tak byly umožněny archeologické výzkumy, jejichž plody se právě kocháme. Na letecké fotografii můžete základy divadla ve svahu vidět tady a tady z většího odstupu (oranžový kruh označuje oblast kamenolomu rodiny Konstantellos).

Grandiózní naděje ministerstva kultury

Ironií osudu je, že právě historický význam oblasti pahorku Filopappos se stal jeho největším ohrožením. Během příprav na Olympijské hry 2004 přišli stát a radnice s plány na vytvoření sjednocené archeologické zóny v centru Athén, která by zahrnovala všechny archeologické památky pěkně přístupné pro návštěvníky města, obklopené pěšími zónami a chuchvalci příjemné zeleně (v Athénách – asi žertujete, ne?) Ministerstvo kultury se chystalo dohlédnout na výstavbu oplocení a pokladen pro nákup vstupenek, ať z těch turistů stát něco taky má.

Problém je nasnadě: pro Athéňany nejen ze čtvrtí Petralona, Thisio a Kukaki jde o milovaný zelený park, místo oddechu, osvěžení a relaxu třeba při venčení. Vznikla komise pro záchranu pahorku Filopappos. Následovaly petice, demonstrace a aktivistické rozebírání už instalovaných plotů. Necelé 3 km² oblasti jsou tedy nejen jednou z nejzajímavějších archeologických lokalit Athén, ale stále i veřejně přístupnou oázou zeleně, kde si athénská děcka z cementového města můžou házet frisbee.

Více o pahorcích, jejich historii a pozoruhodnostech se anglicky dočtete tady.

Kudy sem?

Pořiďte si na athénské MHD čipovou kartičku jménem ATH.ENA (info tady). Můžete s ní pohodlně jezdit metrem, autobusy a vším dalším. Existuje i výhodná verze na 5 dní. Seženete ji v prodejnách na letišti, v Pireu a na přestupních zastávkách metra.

Začít procházku můžete na zastávce zeleného metra Thisio, odkud k Akropoli chodím nejradši. Pokud sejdete po svahu pahorku Filopappos až do Petralony, zastávka zeleného metra Petralona vám umožní návrat k hotelu. Anebo se v rovnou ubytujte v Petraloně, neprohloupíte 😊

Bloumali jste po pahorku Filopappos? Pošlete nám do komentářů zprávy o svých zážitcích. Schválně, kdo vyfotil nejhezčí východ nebo západ slunce?

Ubytování v okolí

Inspirovali jsme Tě k výletu? Klikni do mapy, zazoomuj a bookni si nejbližší a nejlepší ubytování v Athénách přes Řecko nás baví. Rezervací služeb přes náš web, podpoříš náš projekt. My pomáháme Tobě, Ty pomáháš nám.

Booking.com (function(d, sc, u) { var s = d.createElement(sc), p = d.getElementsByTagName(sc)[0]; s.type = ‘text/javascript’; s.async = true; s.src = u + ‘?v=’ + (+new Date()); p.parentNode.insertBefore(s,p); })(document, ‘script’, ‘//aff.bstatic.com/static/affiliate_base/js/flexiproduct.js’);