Katakomby Agios Onufrios – dobrodružství v messinských kopcích

Katakomby Agios Onufrios jsou unikátní raně křesťanskou památkou v peloponéském kraji Messinia asi 2,5 km od Methoni. Okolo hrobů vytesaných ve skále byly později vybudovány poustevny a nebudete vědět, jestli se podivovat dřív nástěnným malbám, nebo výhledům do okolí. Přístup pouze pro šikovné šplhavce.

Řecky v alfabetě se místo jmenuje Άγιος Ονούφριος, anglicizující transliterace do latinky je Agios Onoufrios, česky čtěte Ajios Onufrios.

Kostelík rodiny Mitropulos

Ať už si děláte po venkově procházku, nebo přijíždíte autem, nejlépe se ke katakombám dostanete z malého parkoviště u kostelíka Agios Athanasios. Je soukromý, vybudoval ho Nikolaos II. Mitropulos roku 1895. Současní členové rodiny ho roku 2002 nechali úpravně zrekonstruovat. Má kamenné zdi a hezkou keramickou střechu. Hrob zakladatele najdete hned vedle.

Idylická procházka

Nahoru do skal se budete muset šplhat a pátrat, ale nebojte se. I kdybyste zabloudili, čekají vás alespoň krásné výhledy na Methoni.

Spodní část cesty ke katakombám Agios Onufrios je hezkou procházkou mezi olivami a divokými keříky tymiánu a horského čaje. Jak se cesta vine výš, otevírají se pěkné výhledy na okolní olivové háje, Methoni v dálce, ostrov Sapientza s dramatickou siluetou, na horu Lykodimo na obzoru i na malý byzantský kostelík Agios Vasilios hned naproti.

Během naší návštěvy nastal zajímavý meteorologický fenomén, typický pro jónskou oblast. Vítr od západu přinesl oblak vzdušné vlhkosti, který se usadil na Methoni. Pohled z pláže na hrad připomínal ony legrační bílé pohledy na Krkonoše v mlze 😊 Zato odsud z kopečku Agios Nikolaos se přístav, moře zahalené bělostnou mlhou a vyčnívající vrcholky na Sapientze jevily jako ve snu.

Po cestě ke katakombám Agios Onufrios jsme slyšeli zvonce, které prozrazovaly blízkost stáda. Když jedna z koz vykoukla v mezeře mezi lentišky,  byla až hrozivě blízko. Jedním skokem by mohla být u nás a ty rohy působily nebezpečně… Radši jsme se rychle posunuli dál.

Záchytný bod

Po cestě se dostanete na plácek, který odvážnějším řidičům v SUV slouží jako parkoviště. Tady schůdná cesta pokračuje o kousek dál na jih k moderní betonové cisterně na vodu. Na sever už se vine jen úzká stezka po vrstevnici, místy s velkými pavučinami. Na jednu stranu je škoda, že vzácná památka není přístupná lépe, třeba po kovových schodech. Na druhou stranu obtížnost přístupu rezonuje s povahou a životem samotného Onufria. Tak tedy…

Asketa z egyptské pouště

Onufrios žil v 5. stol. a řadí se mezi významné asketické světce, kteří žili v egyptské poušti v ústraní. Na základě zjevení ho otec přinesl do kláštera už jako děťátko – celou cestu ho provázela laň, která denně miminko kojila. Přicházela i ke klášteru a krmila chlapce další tři roky svým mlékem.

Mniši pak s ohledem na věk dopřávali dítěti větší příděly chleba, než si brali sami. Jednoho dne zahlédli v kostele asi šestiletého Onufria, jak podává kus chleba Ježíškovi na ikoně – a Ježíšek se z ikony natáhl a chleba si vzal! Představený se uchýlil ke lsti. Zakázal dávat Onufriovi chleba, zato ho mniši měli všude sledovat. A co se nestalo! Onufrios přišel k ikoně Bohorodičky s Ježíškem v kostele a omluvil se, že mu nemůže přinést chleba. Ježíšek vztáhl ruce ke chlapci a podal mu z ikony velikánský pecen! Voňavý a měkký nebeský chléb ani všichni mniši nedokázali sníst, vůbec neubýval. Tehdy mniši pochopili, že mají mezi sebou svatého.

Dospělý Onufrios odešel hlouběji do pouště, aby se mohl víc oddat modlitbám. Někdy za ním přicházeli další asketové z okolí pro radu a duchovní vedení. I tady se Bůh o Onufria postaral. Z datlové palmy u vodního pramene každý měsíc spadl na zem velký trs sladkých datlí, kterými se Onufrios živil.

Díky chudobě, odříkání a modlitbám dokázal očistit tělo od pozemských potřeb. Když ho po mnoha letech objevili zemřelého, jeho tělo vydávalo příjemnou vůni. Církev si připomíná jeho památku 12. července.

Do skal a vzhůru k nebi

Jakmile vám svah po vaší levici umožní zahnout, pokračujte na vyšší vrstevnici. Se světlou skálou po pravé ruce potkáte zbytky původních tesaných schodů poničených Benátčany. Vyšplhejte do svahu až k velkému stromu. I pod keřem lentišku tady si můžete všimnout dalších schodů.

Otočte se zase na sever a vyšplhejte zase o vrstevnici výš. Po levé ruce budete mít skálu a dojdete k pletivovému plotu, který ohraničuje lokalitu Katakomby Agios Onufrios. Před ním je informační cedule a poblíž je v plotě vystříhaná díra (takže klasický řecký systém…)

Raně křesťanské pohřebiště Katakomby Agios Onufrios

Ve vápencových skalách byly jeskyně rozšířeny tesáním na šest komor s podlahou a stropem, ve kterých uvidíte jámy pro pohřbívání těl (skříňkové hroby) a výklenky ve stěnách pro tentýž účel (acrosolia), dál malé výklenky pro lampy a lavice pro umístění pohřebních potřeb a darů.

Hřbitov byl používán mezi 4. a 6. stol. n. l. Katakomby Agios Onufrios představují nejstarší křesťanské pohřebiště v Messinii. Za Methoni na venkově tehdy stávala raně byzantská basilika. Existence obou podél této silnice dokazuje, že významná cesta stejnými místy vedla už ve středověku.

Poustevna ze střední doby byzantské

Ve 12. a 13. stol. sloužilo místo jako útočiště poustevníků. Ti vytesali schody, dvě cisterny na dešťovou vodu, postavili jednu zeď a vytvořili nástěnné malby.

Jediným zdrojem vody na tomto místě je déšť. Úplně na vrcholu skály je prohloubenina, která sbírá dešťovou vodu. Voda teče do první cisterny s nejdelšími rozměry 2,65 x 1,45 m. Ta je vybavená přepadem a kanál v zemi zakrytý kamennými deskami vede vodu dál k otvoru do druhé cisterny v podzemí s rozměry 2,85 x 4,25 m. Tak ani kapička deště nepřišla na zmar.

Tady na straně 503 je půdorys katakomb.

Benátský kamenolom

Východní část lokality byla poškozena Benátčany, kteří z ní udělali kamenolom pro stavbu hradu. Díky tomu katakomby Agios Onufrios ztratily podzemní charakter.

Malby ve zbylých částech komplexu katakomby Agios Onufrios utrpěly díky pastevcům, kteří sem vodili stáda a zapalovali si ohně na zahřátí. Na zdech uvidíte taky spoustu moderních rytin a grafit. Památkové ochrany se katakombám dostalo až v roce 1961.

Rozhled k nezaplacení

Slunce se odráží od holých skal a u nohou se vám třpytí olivové háje, kterými se Messinia proslavila (vždyť jejím hlavním městem je Kalamata…) Mezi zelení se místy objevují temné vertikály cypřišů. Stojíte ve svahu kopce Agios Nikolaos, který nese jméno methonského patrona. Vyhlídka na východ se táhle celým údolím napříč. Na jedné straně na obzoru se rýsuje Lykodimo, s 959 m n. m nejvyšší vrcholek kraje Pylia. Od ní pohled sklouzává rurální krajinou až s Methoni na mořském břehu a k ostrovu Sapientza (hrad je schovaný za ohybem kopce). U dvou bílých domů naproti můžete mezi cypřiši zahlédnout malý byzantský kostelíček Agios Vasilios Methonis. Sem tam z dálky dolehne zvuk kozího zvonce.

Existence raně křesťanské baziliky na předměstí, svatého Vasilia naproti a katakomb Agios Onufrios dokládá velké stáří cesty mezi Methoni a zálivem Navarino, přesně po trase dnešní silnice Methoni – Pylos.

Vlastně místním asketům jejich visuté preference ani nemůžete vyčítat. Vylézt z chládku jeskyně a mít tenhle výhled…

Co s sebou

Rozhodně si na výšlap ke katakombám Agios Onufrios obujte tenisky. Do batohu vezměte brýle a něco na hlavu a nezapomeňte se namazat, slunce se do skal opírá.

Katakomby: tajemné podzemí

Vím o dalších čtverých katakombách v Řecku: nad vesnicí Klima na ostrově Milos, Svatojánské u kostela Agia Sofia v Thessaloniki, athénské pod Agia Triada a ve Fokidě u Agios Nektarios. Jestli vy víte o dalších, napište nám do komentářů! A pokud jste se vysápali k Onufriovi, napište nám taky a přidejte svoje fotky.