Vesnice Methoni v Messinii – mezi olivovými háji a Jónským mořem

Vesnice Methoni je rybářská vesnice na jihozápadě Peloponésu v kraji Messinia, které dominuje benátský hrad s rozlohou 37,6 ha. Pod jeho hradbami najdete pláž s tím nejjemnějším pískem. Do vnitrozemí zvou pěšiny mezi olivovými háji k vycházkám.

V řečtině se název píše Μεθώνη, do latinky Methoni.

Lokace, lokace, lokace

Methoni leží na jihozápadě Peloponésu v kraji zvaném Messinia, který zabírá nejzápadnější z peloponéských „prstů“. Methoni vzniklo díky strategické  poloze v zálivu, který skalní výběžek chrání před větry. Hodí se proto ke zřízení přístavu. Skála se zároveň dala využít k vybudování opevnění. První domky za hradbami se objevily za Osmanů, kdy měli Řekové zakázáno trávit noc mezi hradbami.  Podobu rozplánované vesnice získaly po roce 1828, kdy Methoni získali Francouzi.

Klidné ulice

Od hradu (Methoni castle) se Methoni táhne na sever asi 1 km podél dvou hlavních silnic, které se spojí v jednu. Má oficiálně asi 1000 obyvatel, byť ve vrcholné sezóně se rušnost zvyšuje kvůli přílivu turistů, kteří přijíždějí kvůli sousednímu letovisku Finikunda. Tam se koncentruje největší ruch, samotné Methoni se vyznačuje spíš malými penzionky. V červnu jsme ulice ještě našli ospalé – v Methoni můžete strávit velmi klidnou dovolenou.

Oblast na jihu podél zálivu je zastavěná velmi řídce. Najdete tu spoustu sadů a políček, majitelé pozemků evidentně doufají v nárůst jejich ceny. U pláže je tu i kemp. Na kopečku Tapia vzniká usedlost anglicky a německy mluvících expatů, důchodců a digitálních nomádů, kteří si Methoni vybrali pro život právě díky jeho půvabu a klidu.

Pláž v Methoni

Záliv Methoni lemuje hezká pláž s velmi jemným písečkem. Dostane se všude o je těžké vytřepat ho z ručníku nebo vyšťourat ze skulin mezi prsty na nohou. Na povalování se, brouzdání a stavění hradů se hodí skvěle. Milovníci písku nechť zpozorní.

Široký pruh písku se táhne na západě přímo před vesnicí, pak ho ukončuje místní přístavní molo. Za ním se dál v zálivu pás písku zase rozšíří před kempem. Obě části mají cedule informující o vhodnosti ke koupání.

Záliv je mělký, trochu připomíná italské pláže, kde se chvíli brodíte, než si budete moci zaplavat. Ironicky ovšem voda není v červnu moc vyhřátá, v Attice tou dobou je voda teplejší. Možná je to kvůli mořským proudům? Anebo jsme jen přijeli v době ochlazení? Messinia je jinak velmi teplým regionem. V půlce června už jsme ale plavali bez pocitu nepohodlí.

Ještě na plážovém písku tu mají dětské hřiště a dva hotely mají lehátka se slunečníky: Filanthi – the project blíž k molu a Methoni Beach Hotel blíž ke hradu.

Díky zálivu a ostrovům v okolí je pláž chráněná před větrem, voda je klidná s malými vlnkami. To je výborné pro paddleboardy, nafukovačky, házení si míčem ve vodě, surfující začátečníky atp.

Oči Benátek

Poloostrov Messinia měl zajímavou a bohatou historii. Uplatňování byzantské moci tu ve 12. a 13. stol. sláblo, což otevřelo prostor jednak lokálním bossům a jednak mocnostem jako Benátky. Ty měly o oblast strategický zájem kvůli ochraně svých lodí obchodujících v Egejském moři: už dávno v Konstantinopoli, od 13. stol. na Kykládách a na Krétě.

Na začátku 13. stol. se do hry zapojili západní křižáci, často druhorození synové šlechticů, kteří toužili zabezpečit si živobytí na Východě. Prvním pánem nově utvořeného  Achájského knížectví se stal William ze Champlitte, jehož rodina měla původ v Dijonu. Následoval ho Geoffrey de Villehardouin ze Champagne, tentokrát nejstarší otcův syn, který rozšířil moc knížectví na jih do Messinie. Bez okolků při tom zabral zájmové území Benátek a po následných diplomatických jednáních zůstaly Benátkám dva klíčové přístavy: Koroni a Methoni. Benátčané se od té chvíle dál budou snažit propojit přístavy pásem země, který by ovládali. Součástí této kampaně bylo i opevnění Methoni, hrad v Grizi (dnes ruiny) nebo řetěz strážních věží podél pobřeží (nad Lutsou je jedna z nich, tady nad Limni papa další a u Memi další staticky nestabilní).

Málo známou kuriozitou byl hrad ve vesnici Iklena (Ίκλαινα, Iklaina), který papežským rozhodnutím náležel biskupovi z Methoni. Ležel při tom až za dohodnutou hranicí na křižáckém území.

Všechny benátské lodě z Východu měly povinnost zastavit v Methoni a informovat o nových událostech, výskytu pirátů, obchodních konvojích atp. Často se tu zastavovali bohatí křesťané během poutě do Jeruzaléma. Pro skvělou informovanost velitelů obou přístavů se jim přezdívalo oči Benátek  a byly mezi nejvýznamnějšími součástmi benátského Stato da Màr.

Politická šachovnice jménem Peloponés

Pokračování dynastie Villehardouinů zkomplikovala skutečnost, že Geoffreyho syn a následník měl dcery, které měly zase jen dcery.

V příštích staletích zůstávala situace stále dramatická, jen účastníci se měnili. Hranice tří státních útvarů se stýkaly někde u vesnice Kosmena (dnes jen ruiny).

Roku 1378 vstoupila do hry Navarská společnost, skupina veteránů albánských válek, které na Peloponés pozval jako žoldáky achájský kníže (který byl zároveň Johanita). Když se kouř rozplynul, zůstali žoldáci faktickými pány Peloponésu. Jejich velitel si roku 1402 titul achájského knížete prostě koupil.

Byzantincům se povedlo dobýt zpět východopeloponéská území Achájského knížectví a tak vznikl Despotát Morea. Roku 1460 mu ránu z milosti zasadil Mehmed II. Dobyvatel, když Byzantince vystřídali Osmané. Poslední vládce Achájského knížectví svým dědicem ustanovil posledního morejského despotu a tím Osmanům situaci usnadnil.

Roku 1500 si pro Koroni a Methoni přišel sultán Bayezid II. Obyvatelé starší 10 let byli povražděni a děti prodány do otroctví.

Město z doby bronzové

Methoni, jeho záliv a průliv směrem k ostrovu Sapientza zaměstnávají podmořské archeology. Začněme městem ze střední doby bronzové (cca 2000 – 1550 př. n. l.), které leží asi 300 m od pobřeží u kempu v hloubce 3,5 až 5,5 m pod hladinou. Pole ruin má rozlohu asi 0,5 km². Zdi jsou místy dochovány do výšky čtyř řad zdiva a obvykle sestávají ze dvou řad kamenů. Kdy přesně byly domy potopeny, nevíme. Díky dobrému stavu zdiva ale tušíme, že proces postupoval nebývale rychle. Nejspíš byl spojem s místní seismickou aktivitou, např. zemětřesením. V archeologické sbírce na hradě Niokastro v Pylosu můžete vidět fotografie z výzkumu a některé nálezy.

Starý přístav Mandrachio

Na místě nejvíc chráněném před větrem a proudy, podél východní strany hradu, ležel starší přístav. Jeho ochranné molo je sice pod vodou, ale dobře ho uvidíte shora, třeba na satelitním snímku. Vychází od ostrůvku s věží Burtzi a v oblouku se táhne na sever. Molo na konci 15. stol. na dřevorytu od E. Reuwicha můžete vidět tady. Italové přístavu říkali Mandrachio.

Dnes je vjezd do něj zablokován vlnolamem vybudovaným r. 1890 (všimněte si bronzových děl). Zajímavé je, že osmanský kartograf Piri Reis (15. – 16. stol.) má na své mapě zakreslené ještě druhé molo začínající na pláži, které pro vjezd do přístavu ponechávalo jen úzký, dobře zatarasitelný prostor.

Moderní molo v Methoni

Byzantští generálové Belisarius a Nasar své flotily do malého přístavu evidentně nemohli vměstnat – pravděpodobně využívali celý methonský záliv. Díky písečnému dnu je tu kotviště dodnes dobré, což dosvědčují každý večer skupiny plachetnic připluvších na noc (a na dobrou večeři v některé z restaurací). Menší čluny bývalo zvykem prostě vytáhnout na břeh. Další kotviště nabízí ve svých zálivech souostroví Inusses (Μεσσηνιακές Οινούσες, Oinousses), které vévodí jižnímu obzoru.

Na pláži dnes začíná moderní molo, u kterého najdete menší rybářské čluny, čluny k pronájmu a loďky, které nabízí výlety k ostrovu Sapientza hned naproti Methoni nebo k dalším plážím podél pobřeží. Je moc hezké odsud pozorovat záliv a hrad a fotit si scenérii při západu slunce.

Tajemství na dně průlivu

Tím podmořské poklady Methoni ovšem nekončí. Mezi výběžkem s hradem a ostrovem Sapientza je mořské dno velmi skalnaté a ne moc hluboké, min. 5 m. V průběhu historie tu lodě mnohdy skončily svou plavbu na útesech. Tady na obr 11 najdete všechny zmíněné zajímavosti: černě 6 vraků, ve žlutém kroužku město z doby bronzové a bíle je zakroužkovaný starý přístav.

Pozornost si zaslouží vraky tři. Ten malý hned u mola můžete snadno najít všichni během plavání na pláži. U Sapientzy leží dva archeologicky významné. Vrak sloupů převážel náklad sloupů z červené asuánské žuly (sloup na hradě je jedním z nich) a Vrak sarkofágů vezl na západ čtyři sarkofágy z andezitu těženého u města Assos, pocházejí nejspíš ze 2. stol. n. l. (což nám ale nic neříká o stáří vraku).

Mořské dno je zajímavé i botanicky. Nachází se tu louka mořské trávy Posidonia oceanica, která se vyskytuje jen ve Středozemním moři. Určitě ji znáte – ony dlouhé seschlé listy vyplavené na plážích pocházejí od ní. Vědce zaujala její schopnost absorbovat 15 krát víc oxidu uhličitého ročně než stejně velká plocha v amazonské džungli.

Budoucí prezentace pod hladinou

V červnu 2025 jsem se vyptávala v muzeu na městem Pylos a potvrdili mi, že jsou spřádány plány na vystavení všech těchto zajímavostí s informacemi pro návštěvníky – s potápěčským vybavením. Bude se totiž nacházet pod hladinou jako podmořský archeologický park. Zatím však nebyl učiněn žádný krok k realizaci plánu.

Ještě hlubší hloubka

Mimo dosah návštěvníků rozhodně zůstane jiné místo poblíž. U ostrovů Inusses se totiž nachází nejhlubší místo Středozemního moře s romantickým označením Calypso deep. Dno podmořského příkopu tu leží 5 121 m pod hladinou moře. Můžete se setkat i s označením Oinoussai Pit.

Helénistické město?

Ze starověkého Methoni zbylo jen pár fragmentů v hradbách. Místní budovy nejspíš podlehly zkáze díky řádění živlů. Nejpravděpodobnějším kandidátem je přílivová vlna vyvolaná neobyčejně silným zemětřesením 21. 7. 356 n. l. Epicentrum se nacházelo v moři u Kréty, ale otřesy o odhadované síle 8,5 byly cítit od Alexandrie po Sicílii. Samotná Kréta se zdvihla nad moře asi o 9 m. Spisovatel Ammianus Marcellinus nám účinky popsal (Res Gestae 26.10.15-19). U Methoni se zvědavci chodili dívat na loď, kterou tehdejší tsunami zanesla na 3 km daleko do vnitrozemí! Archeologové prý našli stopy osídlení z římské doby (zeď, pec, střepy) někde tady.

Novodobý městský plán

Během muslimské nadvlády měli křesťané zakázaný noční pobyt v okruhu hradeb a tak začal vnikat slum na pevnině. Jak píše William Gell ve své knize Narrative of a journey in Morea z roku 1823:

„Těžko říct, jestli je zpustlejší řecké, nebo turecké město, první je vybudované nejskoupějším a nejnepravidelnějším způsobem; zatímco druhé, byť obehnané hradbou, představuje pouze melancholickou podívanou na prázdné ulice a rozpadlé domy.“

Francouzská mise v 19. stol. oblast ze sanačních důvodů srovnala se zemí a velitel ženistů Joseph Victor Audoy zpracoval pro Methoni moderní městský plán. Řecké státní archivy stále uchovávají jeho plány schválené roku 1829 tehdejším osvíceným diktátorem Řecka Jannisem Kapodistriasem. Audoy pocházel z jihozápadní Francie z městečka Tarn a byl ve své práci ovlivněn jak tamními opevněnými vesnicemi bastides, tak městy z Jónských ostrovů. Jádro Methoni je od roku 2001 chráněnou zónou.

Mezi domy jsou vidět kamenné fasády, souměrné neoklasicistní, ale i poměrně moderní bungalovy s terasami. Ulice nevypadají, že by měly jména.

Plážové náměstí: vyhlídka na hrad a večerní společenský život

Jedním z nepochybných center života v Methoni je πλατεία Παραλίας, čili Plážové náměstí. Trojúhelník otevřený směrem na písečnou pláž je obklopený hotýlky, restauracemi a budovou místního kulturního centra.

Najdete tu místní trafiku se zmrzlinami a chlazeným pitím a dětská autíčka na mince.

Stojí tu památník námořní bitvy 1821, kdy řecké lodě odrazily útok egyptského loďstva podporujícího Osmany. Každoročně 30. 4. organizuje radnice v Methoni slavnost s požehnáním u památníku, recitálem lidových písní v kulturním centru a večerním zapálením makety lodě, které představuje symbolicky onu bitvu.

K místnímu úžasnému hradu (který má vlastní článek a tady video) odsud vede ulice lemovaná restauracemi.

Varianta trhu

V Methoni nemají tradiční týdenní trhy zvané laiki agora. Vesnice je na to prostě moc malá. Místo toho přijíždějí zelináři v dodávkách na Plážové náměstí a amplionem volají „Fresh fruit“, „Karpuzia“ a „Super freska“. Snad každý den jsme někoho slyšeli, nakoupit si pytlík broskví zvládnete snadno.

Procházka ve stínu hradeb

Z Plážového náměstí a z pláže vede stezka podél východní strany hradu až k vlnolamu s starému přístavu. Procházka je to pěkná, s rozhledem po zálivu. Pokocháte se modrou barvou moře, dramatickým obrysem ostrova Sapientza, kopečky po okolí, hrdými hradbami nad hlavou a skupinami plachetnic a člunů, které kotví pod ochranou vlnolamu. Vodní hladina je klidná a funguje jako zrcadlo. Odráží se v ní barvy rybářských člunů a celek působí klidným a idylickým dojmem. Fotografové si tu se svými mašinkami užijí spoustu zábavy.

Světlým kamenům vlnolamu říkají místní Asprades a chodí si sem zaplavat. Stará hradní děla zastrkaná všelijak mezi kameny vypadají legračně.

Xenia: poválečný sen o prosperitě

Mezi hradem, pláží a vesnicí stojí budova hotelu Methoni Beach Hotel na velmi prominentním místě. To je nápovědou samo o sobě – jde o jednu z budov hotelů Xenia, které byly v 60. a 70. letech Řecku budovány, aby cestovní ruch podpořil po druhé světové válce řecké hospodářství. Jsou zajímavé jak z hlediska dějin hospodářských, tak i uměleckých. Tým architektů vedl uznávaný Aris Konstantinidis, který se proslavil studiem tzv. anonymní architektury, výtvorů obyčejných lidí bez akademických ambic, které ale výrazně definují tvář našich měst. Tuto praktickou architekturu mísil s modernismem a pro jednotlivé hotely Xenia byl kladen důraz i na tradiční lidovou architekturu jednotlivých oblastí.

Náměstí Syngru: památky i zábava pro děti

Pokud vám nestačilo dětské hřiště na pláži, na blízkém náměstí najdete další.

Náměstí nese jméno bankéřské rodiny Syngru z Konstantinopole. Andreas Syngros se proslavil jako mecenáš mnoha řeckých měst. Methoni zdobí budova neoklasicistní dívčí školy, jednotřídky, kterou městu daroval roku 1901.

Pod stinným příkrovem stromů před elegantní budovou najdete jednu z místních benátských kašen. Pochází z přelomu 17. a 18. stol., má přes dva a půl metru v průměru a hloubku 4 m. Tradičně je s ní spojeno jméno Azymo. Vedou k ní široké vápencové schody. Můžete vidět její stěny z tufových desek a desky parapetu stále ještě přichycené kovovými svorkami. Poblíž jsou vystavená děla nalezená na hradě.

Mají tu také památník místním letcům padlým v boji o Krétu.

Nedaleko odsud najdete i lékařskou pohotovost.

Radniční náměstí

Jen náhodou a zpětně jsem zjistila, že tohle náměstí se asi jmenuje Eleftherias. Propojuje obě větve hlavní ulice, takže je významným místním orientačním bodem. Najdete tu budovu radnice z roku 1985 a vkusně ztvárněný hrob neznámého vojína, ale taky zahrádky hned několika restaurací a kaváren. Tohle je asi nejmoderněji vypadající místo v Methoni. Slavnost se u památníku koná 25. 3. na státní svátek, kdy probíhá kladení věnce.

Druhé centrum Methoni: proviant ve všech skupenstvích

Asi 100 m od náměstí s radnicí se dostanete do rušnější části vesnice. Kromě centra u hradu a moře je tady druhá frekventovaná oblast, kde najdete řadu užitečných služeb. Procházka sem je hezká hlavně po západní z hlavních ulic. Začneme dvěma obchody s potravinami. Jeden najdete v pěkném nárožním kamenném domě s modrými okenicemi, druhý představuje asi místní supermarket nebo tržnice, která je ale v červnu zavřená a nic bližšího o ní nevím.

V úzké uličce u tržnice najdete, co zbylo z další benátské kašny. Z betonového povrchu vykukuje už jen horní řada kamenů, ze které kouká litinové pumpovací zařízení. Netřeba dodávat, že jde o dílo 70. let. Tahle kašna mívala označení Leoni podle francouzského konzula v oblasti během protiosmanského povstání 1821.

V rychlém sledu za nimi potkáte pekárnu Kanonieres, pobočku banky Ethniki trapeza s bankomatem, pekařství Athanasiu a několik taveren.

Hledání ztraceného kostela

Podle písemných pramenů mělo benátské Methoni dva kostely Panny Marie. Santa Maria de Verge (později Santa Maria di Valverde) leží na severu mezi sady asi 2,5 km od centra. Poloha Santa Maria alla spiaggia je nám na dosah ruky. Nade dveřmi domu je zazděn nápis datovaný 1689. Poškození pochází od tureckých kulek po roce 1715. Text nás informuje o papežském úředníkovi, který při návštěvě Methoni poskytl dar kapli Panny Marie, aby se zapsal mezi benefaktory města (Foutakis).

Na francouzském městském plánu je poblíž, na místě hotelu Albatros, zakreslená stavba s okrouhlou apsidou na východě, s rozměry 46 x 25 m – největší nám známý kostel v Methoni. To by mohla být naše Santa Maria, pojmenovaná podle blízkosti k pobřeží pro odlišení od klášterního kostela ve vnitrozemí, ve své mladší fázi. Nápis hovoří o kapli, původně šlo tedy o mnohem menší budovu.

Kostel zanikl roku 1841. To je totiž datum dodatečně vyryté s iniciály Ε Λ Σ. Ruinu ani Francouzi nechtěli zachraňovat a někdo z vesnice se nápisu ujal a zazdil do zdi svého domu. Pokud je poloha kostela určená dobře, neměl to ani daleko.

Náměstí biskupa Gregoria: připomínky historie

Vzápětí následuje místo, kde se obě větve hlavní ulice sjednocují a jako severní výpadovka míří zbytkem vesnice mezi místní olivové háje směrem na Pylos. Jmenuje se to tu náměstí Biskupa Gregoria (πλατεία Επισκόπου Γρηγορίου). Na čestném místě tu stojí bysta místního biskupa, vzdělance a vlastence, který vedl oddíly v bojích proti Osmanům. Roku 1825 poté, co vojska Ibrahima paši dobyla povstalecké Methoni zpět, byl uvězněn na místním hradě a po šesti měsících mučení zemřel.

Na vedlejším domě visí plaketa upomínající na spojenecké vojáky zahynulé při ztroskotání lodě Sebastiano Venier.

Spojení se současným světem zajišťuje zastávka autobusu KTEL. Ten vyjíždí z Kalamaty přes Pylos a Methoni na Finikundu – do Koroni už, bohužel, nepokračuje, tam z Kalamaty jede zase jiná linka.

Ulice je lemovaná čínskými ibišky s krásnými červenými květy. Až stromky vyrostou, bude to velká nádhera.

Na vedlejším zarostlém pozemku byla archeology objevena bazilika ze 6. – 7. stol. Vedle moderního domu zůstala dochovaná severní vedlejší loď a za rohem domu je před vámi schovaná apsida hlavní lodi. Tady už bychom v raném středověku byli na venkově, bazilika  sloužila hřbitovu hned za hranicí středověkého Methoni. Objevená byla náhodou a její poloha dokazuje, že významná cesta vedla od zálivu tudy směrem na Pylos už ve středověku.

Počátky modernizace v Methoni

Jen za rohem odsud najdete připomínku počátků řecké novodobé samostatnosti, jednu z prvních školních budov postavených po povstání. V čele státu tehdy stál Jannis Kapodistrias, diplomat s napojením na Rusko. Jeho role byla ústavně velmi vágní, nejspíš bychom ho označili za osvíceného diktátora. Vzpouzející a křičící Řecko se snažil vtáhnout mezi moderní státy: zakládal správní instituce, stavěl sirotčince, zavedl v Řecku brambory. Přišel se systémem vzájemného vzdělávání, kdy nejpokročilejší student učil své spolužáky – následek nedostatku kvalifikovaného personálu.

Do Methoni osobně přijel, schválil plán budovy (opět od J. V.  Audoy) a vybral pro ni vhodný pozemek. Budova nese typické znaky kapodistriasovské architektury: funkční, racionalistická, v exteriéru souměrná, bez nepotřebných dekorací (stát neměl moc peněz). Uvnitř byste našli předsíň přes celou šířku budovy a velký sál.  Řadit k neoklasicismu ji můžeme jen ve smyslu odklonu od nefunkční ornamentality rokoka. V roce 1834 sem docházelo 37 studentů. Od roku 1951 se budova památkou a roku 2015 byla dokončená rekonstrukce.

Venku najdete ještě plaketu pro Takise Demodose, který se o záchranu budovy zasloužil.

Na náměstí před školou najdete i dobovou studnu s pumpami, která studentům i sousedům zajistila dostatek pitné vody. Kapodistrias měl na mysli hlavně účelnost.

Kamenný most

Oblast leží skoro na břehu potoka, kterému Francouzi říkali Siloso a Řekové Limar. Podél něj leží historické studny, byla tu pro ně dostatečná hladina spodní vody. Koryto pokračuje na jih až k moři a většinu roku je vyschlé. Pro případ, že se na jaře vodou zaplní, tu od roku 1862 stojí prostý kamenný most s jedním klenutým obloukem. Roku 1987 se OTE rozhodlo vést po mostě kabely a původní kamennou mostovku vyměnilo za beton. Naštěstí od roku 2001 je most chráněnou památkou.

Díky půdní vlhkosti jsou břehy potoka zarostlé zelení.

Well of Mantonina: nikoli nejromantičtější místo v Methoni

Methoni je hrdé na své benátské kamenné studny, které poskytovaly vodu až do vybudování moderního vodovodu. Řada stránek se zmiňuje hlavně o té jediné pojmenované, o studně Mantoniny. Najdete jí jen kousek procházkou podél Limaru dál, my ji ale považujeme za největší zklamání. Je obestavěná betonem a používaná jako veliký květináč. Jeden z domů v okolí je navíc natřený svítivě žlutou barvou, což atmosféru zabíjí zcela. Nedohledala jsem ani žádnou pověst, co by se ke studně vázala.

Patron města a jeho kostel

Místem stojícím za návštěvu je však místní hlavní kostel Agios Nikolaos dokončený roku 1839. Otevírá se pouze na nedělní mše, jindy si jeho pěkný interiér s bílo zlatým ikonostasem a ikony z 19. stol. neprohlédnete.

Jeho bílý a modrý exteriér je elegantně uměřený, ladí s hezkou fotogenickou zvonicí z roku 1912. Na dvoře najdete malou rozkvetlou zahrádku s růžovými pupalkami a hrob jednoho z místních vlasteneckých kněží, Dimistrise Grivase. Byl zajat společně s biskupem Grigoriem, ale jeho osud byl šťastnější. V září byl propuštěn a později byl zvolen poslancem.  

Chrám je zasvěcen svatému Mikuláši, patronovi námořníků, jehož jméno nese i kopec oddělující Methoni a Pylos. Slaví kdy jindy než 6. prosince.

Původně se tu Francouzi naplánovali i místní hřbitov, ale protože prostoru tu nebylo moc, začal se hřbitov stěhovat.

Náměstí Limariziu

Ještě severněji, přibližně 860 m od moře, existuje plácek s domy po levé ruce a benzínkou po pravé. Nese poněkud pompézní název náměstí Limariziu. Tady najdete čtvrtou ze studen vybudovaných za druhé benátské nadvlády. Sem už je to od moře pěkná procházka, ale pokud máte auto, je jednoduché tu při cestě na výlet prostě zastavit na betonovém prostoru u benzínky, který představuje parkoviště.

Místní studna leží v malém zeleném parku s olivovníky. Leží už pod úrovní povrchu a tak okolo ní vybudovali kruhovou zídku zadržující terén. Po pár schůdkách sestoupíte a můžete si prohlížet původní zdivo studny, která je od 60. let památkou. Měla při tom na mále: když se v 70. letech betonovalo náměstí, prostě nechali vršek studny koukat nad beton. Roku 2003 byla provedena úprava do dnešního, celkem malebného stavu. Dva domy naproti si ještě uchovaly průčelí s dřevěnými verandami.

Studna si kruté zacházení nezasloužila. Dávala pitnou vodu až do chvíle, kdy sem zavedli moderní potrubí. Jako její kolegyně byla i ona přirozeným centrem sousedství, místem setkávání. Hrála tak velkou roli především v životě žen, které se tu mohly setkávat a popovídat si s kamarádkami. Kameny jejího ústí dodnes nesou opotřebení od lan používaných při nabírání vody.

Bludný hřbitov Methoni

Na protějším břehu najdete pozemek, kam se mezi lety 1837 a 1841 přestěhoval místní hřbitov. Pozemek mezi poli je obehnaný kamennou zídkou a vstup vede hezkým kamenným portálem, který čerpá z benátských vzorů.  Řady bílých náhrobků jsou zalité sluncem a mají klidnou atmosféru.

Stávala tu kaple, místní si ani nepamatovali, od kdy. Ta byla stržená (archeologové ji neuznali za památku) a místo ní byl postaven hezký kostelík Kimiseos Theotoku alias Zesnutí Bohorodice. Vysvěcen byl roku 2008 a jeho styl je neobyzantský s kupolkou uprostřed a pruhem červených cihel v kamenném zdivu.

Opřených o zeď tu uchovávají několik náhrobků z 19. stol., které mají hezky vypracovanou výzdobu a jsou považovány za památkově hodnotné. Zbytek starých náhrobků byl zničen – hřbitov se totiž ještě dvakrát přestěhoval před tím, než mohli zemřelí konečně spočinout v pokoji. Pozemek byl vyčištěn roku 1954 a hroby se vrátily zpět roku 1985.

Dál do skal a mezi sady…

Pokud byste při procházkách pokračovali dál na sever za hranice současného Methoni, objevili byste byzantské katakomby Agios Onufrios, byzantský kostelík Agios Vasilios, ruiny cisterciáckého kláštera na Paliomothoni a středověké cisterny na Lykotomaro ještě severněji (obr. 11 a 12). Jste-li zdatní chodci, mezi sady můžete dobloumat až ke kostelíku Agios Konstantinos a poblíž něj objevovat ruiny upouštěné usedlosti Nerula.

Od čističky odpadních vod je výhled na záliv s železitou vodou Limni tu papa, kde se podle legendy propadl do země mlat s úrodou místního hamižného kněze, který místo bohoslužby mlátil své obilí. Na jižním břehu jsou ruiny strážní a majákové věže, která mohla existovat už od byzantské doby.

Pokračování příběhu hřbitova Methoni

Pokud se od hradu a Plážového náměstí vydáte podél moře na východ, budete míjet hezký malý kostelík. Bohužel u něj není nikde zmínka o tom, že hostil jednu dobu methonský stěhovavý hřbitov.

Tak tedy roku 1954 byl uvolněn a vystěhován pozemek ve vnitrozemí a hřbitov byl přenesen k moři. Pro potřeby pohřbů byl vybudován právě kostelík  Agios Lazaros. Pozemek věnoval městu Dimitris Michelis, jehož hrob u kostelíka zůstal dodnes a nebyl přestěhován roku 1985 do vnitrozemí se zbytkem hřbitova.

Malá Kréta

Dál na východ podél pobřeží byste už od 19. stol. našli událost Nea Kriti, kterou založili Kréťané uprchnuvší z Osmany stále okupovaného ostrova do nově svobodného Řecka. Místu se původně říkalo Zyga. Dokonce tu okolní vesnice byly spojené v obci Nea Kriti, která byla ale zrušená roku 1840. Podle historika Kuvelase nosili muži původní kroje, široké černé kalhoty a červené fezy.

Krétské rodiny už dávno odešly, ale místu se dodnes říká Kritika. Domy jsou roztroušené kolem nízkého kopečka s kaplí Alios Ilias zasvěcenou proroku Eliášovi. Během 20. stol. byla zbořená hned dvakrát a její třetí inkarnaci už snad místním nikdo nevezme. Na minulost upomínají už jen německý bunkr a ruiny italských palebných postavení v okolí. Tady začíná písečná pláž Petelas, kde se u skal dá šnorchlovat.

Divoké živly

Pokud se vám hezky relaxuje spíš mezi mořem a nebem, od hradu vede ke kopci Agios Nikolaos pěšina mezi skalami nad mořem. Později se na chvíli změní na silnici, u které je lavička s výhledem. Vedle staré meteorologické stanice tu vysoko nad mořem najdete i lodě😊 Na rozcestí vede odbočka doleva k čističce vod a výhledu na Limni tu papa, doprava se vrátíte do civilizace okolo kaple Agia Kyriaki.

Další procházky po okolí Methoni

Na stránkách tady najdete další inspirace na výlety do okolí.

Tahle trasa vás mezi loukami povede ke kostelíkům Agia Zoni a Agios Nektarios a v mezičase vás potěší výhledy z Tapie.

Tahle vás zavede ke kapli Agios Ilias v usedlosti Kritika, na vyhlídku, k Agia Zoni a blízké studně a nad útesy v usedlosti Kokkinia (čti Kokyňa s přízvukem na konci) na opačné straně zálivu proti Methoni.

Tahle je delší a po usedlosti Finiki s kaplí Agios Athanasios z roku 1840 a Agios Joannis vás zavede zase k dalšímu kostelíku Agios Georgios s výhledem na moře, Agia Zoni se nesmí vynechat a vrátíte se přes Kritika.

Potok Minajotiko – velké dilema Messinie

Na pláži najdete informační ceduli k přírodní atrakci severně od Finikundy. Potok Minajotiko (Μηναγιώτικο ρεμα) teče od vesnice Kato Ambelokipi (Κάτω Αμπελόκηποι) údolím na jih po 13 km a do moře se vlévá ve Finikundě u Horizon beach bar. Jižní úsek je chráněn v síti Natura 2000.

Mají tu stezky pro pěší i cyklisty na horácích, tematicky věnované šakalům (žlutá), středověké historii (červená) i starým vodním mlýnům (modrá). Po cestě potkáte stoleté stromy pamatující povstání, středověké strážní věže, venkovské kaple, vodopád Paliomylos a kaskády, mosty, odpočinková místa pro piknik, tůně, jeskyni a samozřejmě historické vodní mlýny. Budou vás provázet duby, borovice, karoby (ze kterých ve Finikundě získávají med) a řada ptáků včetně tří druhů orlů. Místy budete brodit, skákat přes potok a šplhat s pomocí lana.

Zemědělství je v Messinii dodnes důležité (byť v 70. letech ho prý EU zničila, dle slov našeho hotelového zahradníka). Kraj je suchý – existuje tedy plán na výstavbu přehrady na potoce jako PPP projektu. Bariéra má být 49 m vysoká a objem 11 mil. m³. Odhaduje se, že by pomohla udržet závlahu na 141 km² zemědělské půdy. Když jsem se zahradníka vyptávala na volbu místních, tvrdil, že přehradu jednoznačně podporují kvůli zabezpečení před suchem.

Doprava

Autobusy KTEL Messinias mají linku z Kalamaty přes Pylos a Methoni na Finikundu. Tady jakésy časy odjezdů jsou, ale na oficiálních stránkách KTEL se mi je nepovedlo ověřit. Ptejte se místních.

Pokud lety Praha – Kalamata nebudou obnoveny, bude jedinou možností přijet autem pronajatým na letišti v Athénách. Za jednu cestu dáte za mýto přibližně 23 euro.