Záliv Navarino bay – peloponéská rapsodie v modrém

Záliv Navarino bay je nádherným kusem krajiny na Peloponésu. Vyhlídky na dramatické útesy, romantický přístav, přírodní rezervace i krásné pláže se vám natrvalo zapíší do srdce.

Na mapě najdete pojmenování Όρμος Ναυαρίνου, čti Ormos Navarinu. Do mezinárodního povědomí ovšem záliv vstoupil jako Navarino bay.

 

Navarino bay: Modré království

Na jihozápadě Peloponésu v kraji Messinia se nachází hájenství modré barvy. Jónské moře se tu zakusuje do pevniny a vytváří jeden z největších přírodních zálivů v Evropě Navarino bay. Čísla jsou impozantní: záliv je dlouhý 4,8 km a široký 3,6 km. Jeho vody jsou 50 m hluboké. Mořská hladina se prostírá do široka jako modrý koberec.

Připočtěte k tomu nebeskou klenbu tak blankytnou, jak to umí jenom nebe v Řecku. Kopce panoramaticky rozmístěné okolo zálivu jsou od diváka tak daleko, že se kvůli vrstvám atmosféry jeví taky modravě. Spektakulární scenérie se koupe v zářivém slunečním světle.

 

Hra světla a stínu

Záliv Navarino bay od volného moře odděluje 4 km dlouhý ostrov Sfaktiria (Σφακτηρία, Sfakteria), který slouží jako přírodní větrolam. Díky němu je Navarino bay vynikajícím přírodním přístavem. Útesy Sfaktirie zároveň lemují obzor zálivu a impresionisticky mění svou barvu podle toho, v jakém úhlu na ně dopadají sluneční paprsky. Pořád je, čím se kochat. Malíř Claude Monet by tu jistě vyprodukoval celou sérii pláten.

Strategický bod Navarino bay

Lodě se do Navarino bay dostanou jen v jediném místě, v jižním průlivu zvaném Megalo perasma. Ten je 1,2 km široký. Najdete tu skalnatý ostrov jménem Tsichli baba, který zaujme vysokým skalním obloukem. Jedná se o oblíbený cíl výprav na mořských kajacích, které se tu organizují pro turisty nakloněné sportu.

Na jižní straně Navarino bay připluvší lodě nacházejí útočiště v přístavu městečka Pylos, které disponuje i moderní marínou. Messinské břehy a Navarino bay především mají totiž veliký potenciál pro charterové plachetnice. Nad Pylosem dominuje jižní straně zálivu kopec Ai-Nikolas.

Tečka v moři

Silnice nad Pylosem nabízí nádherné výhledy přes celý záliv, vhodné odpočívadlo najdete třeba tady, tady a tady neoficiálně a tady je parkoviště před restaurací. Útesy Sfaktirie je lepší fotit dopoledne nebo během západu slunce. Pevninská strana vypadá lépe ve slunci odpoledním.

Když budete pozorně hledat, uvidíte v zálivu ostrůvek zvaný Chelonaki.

Poslední velká bitva plachetnic

Během dramatických 20. let 19. stol., zatímco Řekové se snažili získat nezávislost na Osmanské říši, si místní krajina vybrala svůj příděl lidských tragédií. Když roku 1825 v zimě, mimo plavební sezónu, dorazil na Peloponés nástupce Mohammeda Aliho paši Ibrahim paša s egyptským loďstvem, zařídil lodím bezpečnou základnu právě v Navarino bay. Jeho úkolem bylo podpořit spojeneckou osmanskou armádu při zpětném dobývání Peloponésu a jeho muži byli rychlí jak blesk.

O dva roky později, s blížící se porážkou, uspěli Řekové na diplomatické frontě. Rusko mělo tradici podporovat řecké zájmy za účelem oslabení konkurenční osmanské moci. Další dva státy postnapoleonské Svaté Aliance, Francie a Spojené království, se rozhodly zapojit do patrolování evropské stability a dohodly s Ruskem kompromis: Řecko získá autonomní status v rámci Osmanského státu.

Po sultánově rezolutním odmítnutí jakéhokoli cizího vměšování zatlačily flotily Ruska, Francie a Spojeného království na egyptsko-osmanskou flotilu v Navarino bay. Nečekaným důsledkem neplánované bitvy v říjnu 1827 bylo klesnutí egyptských lodí ke dnu zálivu Navarino bay. Řeckou samostatnost už nedokázalo zadržet nic. Bitva v Navarino bay se zapsala do análů jako poslední velká bitva vybojovaná pouze plachetnicemi.

 

Pro milovníky koberců zelených

Oblast Navarino bay vyjde vstříc nejen nadšeným jachtařům, ale i nadšencům golfovým. Pod názvem Costa Navarino tu vyrůstají hotelové resorty, řady bungalovů a golfová hřiště. Všichni by rádi těžili z unikátní přírodní scenérie Navarino bay. Projekt je dítětem loďaře Vassilise Konstantakopoula, který jako vášnivý ochránce přírody chtěl propagovat region a vytvořit pracovní místa, která nebudou okolní krajinu ničit.

Hlavně budova hotelu Mandarin Oriental, která je na vršku kopečka dobře viditelná z auta, mě baví. Její dvoupodlažní betonovo-skleněná konstrukce mi připadá jako perfektní sídlo zloducha z bondovek.

Mezi hotelovými budovami tu mají náměstíčko věnované turistické komerci, které se pyšní názvem Navarino Agora. Autentičnost je nulová, ovšem volné wi-fi, pronájem bicyklu, nabíječky elektroaut a jediné letní kino široko daleko zvané Danaos se mohou hodit. Několik parkovišť je k dispozici.

Žádné olivě nebylo ublíženo…

…protože během výstavby jich na 7000 bylo přesazeno na volné pozemky. Součástí projektu je Navarino Environmental Observatory, kde výzkumníci zkoumají klima, počasí a biologii regionu.

 

Útulnější koutek

Ve východní části Navarino bay najdete pro změnu kemp. Severně od něj pak pokračuje písečná pláž  lemovaná promenádou a domky vesnice Jalova (Γιάλοβα, Gialova, transkripce Yalova vás ovšem může odkázat na stejnojmenné místo v Turecku).

Její jméno je odvozené od řeckého výrazu pro pobřeží. Prostředí je poměrně komorní, obyvatel tu žije necelých 300. Usedlost vznikla okolo celní stanice pro Pylos. Dvě budovy vinařství už byly zbořeny, ještě stojí staré kamenné sklady citrónů a karobu, ve staré sušárně rozinek si Kostas Balafutis zřídil místní folklórní muzeum. Zaměstnanec banky v důchodu k tomu využil svou celoživotně budovanou sbírku starých nástrojů, nádobí atp. Najdete tu na 3000 exponátů, které kdysi patřily čímsi babičkám a pracovali s nimi čísi dědové, jejichž povolání mezi tím už zanikla.

Navarino bay: pláž v Jalova

Jalova se skládá ze dvou částí. Podél moře se táhne asi 220 m dlouhá promenáda s bary a restauracemi. Od stolků se nabízí nádherný výhled na celé Navarino bay a Sfaktirii. To je turistická část, které vévodí krátké molo. Na obou jeho stranách jsou pláže s písečným povrchem plus malý neformální přístav se čluny. Nabízejí tu výlety k ostrovu Sfaktiria.

V červnovém poledni tu bylo ospalé ticho, Jalova se ovšem proslavila bujným nočním životem.

Asi 1 km po silnici směr Kyparissia je druhá, ekonomická část Jalova zvaná Janulaikja (Gianoulaikia). Vilky, pokoje a bicykly k pronájmu, benzínka a potraviny doplňují potřeby turistům.

Podél pobřeží na sever od pláže Jalova narazíte na další kemp.

Jak vznikla krajina okolo Navarino bay

Severní břeh zálivu Navarino bay tvoří písečná kosa mezi zálivem a lagunou zvanou Jalova (aby se to nepletlo) nebo Divari.

Pro pochopení toho, jak se místní vodní tělesa utvářela, se musíme vrátit asi o 6000 let do minulosti. Tehdy byl celý záliv ještě rozsáhlejší a od moře ho oddělovala dvojice ostrovů: jižní Sfaktiria a severní skalní masa Koryfasion. Ze severu přitékala řeka Xerolangados, která existuje dodnes, a přinášela s sebou písečné naplaveniny. Ty se shromažďovaly v mělké části zálivu. Z jihovýchodu vtéká dodnes do Navarino bay potok Xerias (stejnojmenných je v Řecku mraky, tenhle ústí do moře u Navarino Agora). Jeho proud vody pomáhal udržovat písečné naplaveniny v severní mělké části zálivu.

Mezi 5800 až 3300 let před současností, tedy za doby měděné, byste viděli masy písku usazující se ve dvou oblastech. Jednak mezi Koryfasionem a severním břehem Navarino bay (oblast pláže Voidokilia) a dále mezi jižní částí Koryfasionu a východním břehem Navarino bay.

Byzantinci už viděli krajinu zformovanou. Navarino bay dostal nový severní břeh v podobě písečné kosy, která je lehce prohnutá k severu vlivem potoka Xerias. Na západní straně lagunu kromě skály Koryfasion ohraničuje pruh písečných dun prohnutých silně na východ, což je vliv neustávajícího příboje vln v Jónském moři. Tak dostala pláž Voidokilia beach svůj tvar písmene Ω. Na obrázcích najdete celý proces ilustrovaný tady, výsledná geologická mapa oblasti je tady.

Tady jsou vyobrazeny linie pobřeží pro mezolit, neolit a ranou dobu bronzovou s bronzáckými archeologickými lokalitami v okolí – lidé se usazovali podél břehů laguny a využívali půdu pro zemědělství. Centrum místní správy se v pozdní době bronzové (LH) nacházelo v paláci Pylos na hřebeni Ano Englianos.

Navarino bay: pláž Chrysi akti

Podél jižního okraje písečné kosy leží řada krásných písčitých pláží. Setkáte se se jmény jako Chrysi akti (zlaté pobřeží), Chrysi ammos (zlatý písek) a Divari (aby se to zase nepletlo).

Voda není moc hluboká, takže rodiny s dětmi se tu mohou cachtat beze strachu. Navíc tu kvůli nízké vybavenosti a divokosti nebývá tolik lidí jako v Jalova, která je vybavená veškerým komfortem a zábavou. Parkovat se tu dá podél cesty.

Naše oblíbené místo je tady, u rezavého vraku loďky ze druhé světové války. Leží těsně pod hladinou a můžete se okolo prostě brodit. Na šnorchlování výtečné místo! Panorama je nádherné a voda průzračně čistá. Poblíž bývají obvykle plachetnice, jejichž posádky si užívají den volna.

Průliv Sykia

Směrem na západ při procházce najdete kanál mezi lagunou a zálivem Navarino bay, který zajišťuje stabilní hladinu vody. Vede přes něj pár můstků a za nimi pokračuje ještě kousek pláže zvané Perasma Sykias. Moře je tu velmi mělké, lodě neproplují, ale zato se prý dá přebrodit na ostrov Sfaktiria na maličkou písečnou plážičku.

 

Příběh mysu Koryfasion

U Perasma Sykias písek končí a stezka se rozdvojuje. Levá část vede postupně nahoru do kopce na vrcholek skal, kde leží hrad Paleokastro alias Old Navarino fortress.

Vysoká skála se strategickými výhodami padla do oka už Řekům klasické doby. Bylo to v roce 425 př. n. l. během peloponéské války, kdy se skupina athénských lodí skryla v zálivu Navarino bay před zlým počasím. Generál Démosthenés navrhl opevnit skalnaté Koryfasion a mužstvo z nudy vybudovalo velmi provizorní hradbu. Znepokojeným Sparťanům  se nepovedlo Athéňany z pevnosti vystrnadit a navíc 292 jejich mužů bylo Athéňany zablokováno na ostrově Sfaktiria (Sfaktéria v antické výslovnosti). Po 72 dnech se hladoví, unavení a frustrovaní Sparťané vzdali (Thúkydidés 4.3-38). Vlna šoku tehdy prolétla celým Řeckem.

Mimochodem: na straně Athéňanů tehdy bojovali i messénští uprchlíci a exulanti usazení v Naupaktu. Ti z radosti nad tím, že nenáviděným Sparťanům pěkně zatopili, věnovali do Olympie krásnou sochu Níké od sochaře Paionia. V olympijském archeologickém muzeu ji návštěvníci obdivují dodnes.

Kde vlastně leží Pylos

Už Thúkydidés (IV.1 – 41) říká místu u mysu Koryfasion Pylos a Pausániás ve 2.stol. n. l. (IV.18.1) ho následuje. Tehdy už u pevnosti bylo i městečko. Pausániás věřil, že tady žil literární Nestór, jeho palác byl ovšem archeology objeven na hřebeni u Ano Englianos. To jsou tedy Pylos klasické antiky a Pylos doby bronzové. Moderní městečko Pylos na jižní straně zálivu už zmíněno bylo. Na mapě jejich polohy vidíte tady.

Paliokastro nad Navarino bay

Na poč. 13. stol. se Byzantskou říší prohnala Čtvrtá křížová výprava. Řekové západoevropským katolickým křižákům říkali Frankové a Frankové si na západě Peloponésu vytvořili stát zvaný Achájské knížectví. Podle knížky Pylos – Pylia, a journey through space and time (Papathanassopulos), která je k sehnání v kalamatském archeologickém muzeu, obnovili Frankové staré hrady v  Akrokorinthu, Argosu, Kalamatě, Nafpliu, Kyparissii a Patrasu a pro jistotu přidali nové v Chlemutsi, Mystře, Karyteně, Passavě a nad Navarino bay. Za Paliokastro u Navarino bay je konkrétně zodpovědný Nicolas II. de St. Omer.

Palaiokastro alias Paliokastro je známé taky jako Old Navarino fortress, Paleokastro, Fort-de-Jonc, Avarino nebo Navarino.

Menší ohrazená část na severu leží patrně v místech antického městečka a pochází ze 13. stol. Na jih pokračuje další ohrazená část s novou hlavní branou, nejspíš dílo Benátčanů a Osmanů, kteří rozšířili opevnění o prvky odolné dělostřelbě. Podle materiálů ministerstva kultury je na jihu zdivo v tak špatném stavu, že dochází k samovolným pádům kamenů. Místní v rozhovorech zmiňovali také přemnožení hadů (červen 2024). To je velmi smutné, protože Paliokastro je významnou historickou památkou regionu. Výhledy shora jsou prý dechberoucí.

Virtuálně můžete na videu navštívit hrad tady.

Přírodní bohatství laguny Divari

Zpět k rozcestí na Perasma Sykias. Pravá odbočka cesty vede mezi skalami a vodou směrem k jižnímu konci pláže Voidokilia, prý to zabere tak 20 min. Je to jedna z možností, jak se blíž seznámit s místním vodním biotopem. Divari pochází z latinského slova vivarium, tedy nádrž na chov ryb. Alternativně se laguně říká taky Jalova (aby se to všechno nepletlo) nebo Osmanaga podle blízké vesnice (dnes Koryfasi).

Laguna zahrnuje asi 225,5 ha vodní plochy. Voda je brakická, jak se mořská voda z Navarino bay směšuje se sladkou. Hloubka bývá udávaná obvykle okolo 60 cm jako tady. K tomu navrch patří 85,2 ha mokřadů, které živí vodou artéský pramen Tyflomitis.

Bohužel mezi 60. a 90. lety byla voda odkloněna kvůli zavlažování polí a mokřady drenážované pro nová pole. Chráněný statut v rámci sítě Natura 2000 byl měl napomoci obnově původních přírodních pochodů. (zdroj)

Vodní plocha je významnou zastávkou na trase ptačího stěhování, která vede přes západní Řecko. Zdaleka se nejedná jen o volavky a plameňáky, ptačích druhů se tu objevuje na 270 a k tomu další vzácné druhy živočichů. K nim patří i endemická populace chameleona afrického nebo želvy caretta z Jónského moře. Řecká ornitologická společnost tu upravila stezky a instalovala info cedule. Chystá se informační centrum v budově staré pumpy u kanálu z Navarino bay.

Můžete si chameleony prohlédnout a víc se o nich dozvědět na videu tady. Upřímně se připojuji k apelu na čistotné chování turistů.

Nejkrásnější pláž Řecka?

O pláži Voidokilia beach (Βοιδοκίλια) už tu článek máme. Na jejím vzestupu ke slávě se podílely Lonely planet i Instagram. Řada blogerů jede do Messinie jen kvůli zaplavání si na slavné Omega beach (a natočení videa pro blog). Zátěž z velkého počtu návštěvníků je ovšem problémem pro chráněnou lagunu hned vedle.

Pro inspiraci připojujeme hezké náladové video:.

Navštívile jste oblast zálivu? Napište nám do komentářů, kde se vám líbilo nejvíc. Jestli se vám povedla fotka pěkného panoramatu nebo lovícího chameleona, připojte je taky :-)