Hrad v Methoni – hradby plující po hladině Jónského moře

Hrad v Methoni objímají mořské vlny ze tří stran. S rozlohou 37,6 ha dokázal pojmout celé opevněné městečko a jeho návštěva je fascinujícím zážitkem.

V řečtině se název píše Μεθώνη, do latinky Methoni.

Kráčíte po ušlapané cestě, ve které jsou dodnes rozeznatelné dlažební desky. Okolo uší vám bzučí cikády skryté ve vysokých diviznách. Pod osmanskou klenbou najdete chvilkový oddech od slunce, už vás ale čeká v dálce kamenná brána. Stěží rozeznáte erb. Znavení sluncem se po kamenném chodníku vydáte k věži tyčící se proti modré obloze. Chladu se dočkáte až v podzemních tunelech. Vítejte v jedné z nejvýznamnějších středověkých pevností Řecka.

Divoké dějiny hradu v Methoni (Methoni castle)

Na  samotné jihozápadní špičce Peloponésu, v kraji Messinia, poskytuje skalnatý výběžek ochranu zálivu. Ovšemže tu na dobře hájitelném místě nad přístavem byla usedlost. Ve 2. stol. n. l. ji Pausániás (IV.35.1) jmenuje Mothóné. Historikové ji ztotožňují s městem Pédasos zmíněným v Íliadě (I 294).

Strategičnost polohy Methoni nemůžeme podcenit. Vedla tudy zásobovací trasa Marka Antonia a Kleopatry při pokusu o invazi do Itálie v 1. stol. př. n. l. Roku 354 př. n. l. ho obsadil Filip II. Makedonský. Belisarius odsud řídil severoafrické tažení v 6. stol. n. l. Bayezid II přivedl k úspěchu obléhání 1500.  Roku 1531 se Johanité neúspěšně pokusili Methoni získat a ani Juan de Austria (levoboček císaře Karla V. a vítěz od Lepanta) roku 1572 neuspěl. Benátčané vedení Franceskem Morozinim si roku 1686 vzali Methoni zpět, ale jen do roku 1715. Roku 1825 tu měl Ibrahim paša z Egypta svůj hlavní stan při pokusu o potlačení řeckého povstání. Roku 1828 Osmany k odchodu přiměli Francouzi. Řecké síly hrad nikdy nepokořily, Methoni se stalo řeckým na základě diplomatických jednání.

Opevněné městečko

Stopy helénistického a byzantského opevnění, které tu jistě existovalo, byly bohužel zahlazeny pozdějšími strukturami. Hradba tak, tak ji vidíte dnes, je převážně benátská. Největší rozkvět hradu spadá právě do 13. – 15. stol. Hradby byly dobré: Bayezidova armáda dobyla hrad jen díky tomu, že nedisciplinovaní obyvatelé utekli z hradeb při pohledu na dorazivší osmanské posily. Prvního janičáře, který zdolal hradby, udělal sultán správcem provincie. Všichni obyvatelé starší 10 let byli povražděni.

Hrad má protáhle oválný půdorys a  je neobvykle rozsáhlý. Jeho dlouhá osa je 700 m. To proto, že šlo o opevněné město. Do rámce 3 km dlouhých hradeb se vešla celá usedlost. Onen skalnatý výběžek nad mořem není vlastně moc vysoký, hrad jako by plul po hladině Jónského moře (což nejlépe oceníte při plavání na vedlejší pláži). Je to délka hradebních zdí, co hrad v Methoni dělá tak impozantním.

Pro rodiče vlekoucí na hrad vzpouzející se děti se nabízí bojovka: kolik vyobrazení lva svatého Marka na hradě objevíte?

Příkop na severu

Přístup ke hradu v Methoni vede z jediné pozemské strany, z té severní. Hradby jsou tu podpořeny příkopem. Je hluboký a široký, budí zasloužený respekt. Od pláže se do něj dá vstoupit, je ale zarostlý, takže nedoporučuji chodit moc daleko. Nevíte, co v té vysoké trávě šmejdí. Soudě podle některých fotek je část příkopu v některých obdobích zatopená. Severozápadní dno příkopu ale tvoří skály, které jsou až nad mořskou hladinou, proto není hrad oddělen vodou úplně.

Finální verze příkopu nejspíš pochází ze druhého benátského období na přelomu 17. a 18. stol. Původně přes něj vedl dlouhý dřevěný most, který bylo snadné v případě ohrožení strhnout. Francouzská armáda s generálem Maisonem, která zprostředkovala mírové předání Methoni Řecku 1829, místo něj postavila působivý kamenný most se 14 oblouky. Ten je dodnes jednou z hlavních atrakcí hradu v Methoni.

Bastion Bembo

Na západě zesiluje hradby bastion Bembo z roku 1460. Nápis na něm a jeho jméno připomínají správce Giovanniho Bembo. Jeho základy spočívají na skále a celek je impozantní a velmi malebný. Jeho cimbuří je tvarované tak, aby dělům umožnilo co nejširší záběr. Tak palba pokrývala největší možnou část hradeb. Všimněte si kulatých otvorů, to jsou střílny pro děla. Prohlídku zakončíme v jeho vnitřních kasematech 😊

Ze skal naproti němu se dají sledovat krásné západy slunce a rozsvěcení hradu za soumraku.

Když dojdete až na konec skal, uvidíte nad mořem ještě jeden bastion, nižší. Spíš je to předsunutá palebná pozice pro ještě lepší kontrolu skalnaté pláže u západní paty hradu. Skály jsou divoké a zubaté. O hradbu se rozbíjí mořský příboj hnaný větrem maistros (v Jónském moři nemají meltemi). Vaší pozornosti by skoro uniklo, že na nejzazším okraji skal stojíte na zasypané obranné budově (redutě). Měla obdélný půdorys a střílny směrem na sever. Tvořila první linii obrany pro západní vstup do příkopu.

Na sever se otevírá jinak skrytý pohled na skalnaté pobřeží podél kopce Agios Nikolaos.

Bastion Loredan

Na východě nad pláží byl bastion Loredan postaven roku 1714 vojenským velitelem Antoniem Loredan jako součást zesilování obrany hradu. Ta zahrnovala rozšiřování příkopu na východní straně, výstavbu bastionu Loredan v těch místech, nepovedený pokus o zaplavení příkopu mořem, onu předsunutou pevnůstku na jeho západním konci, onen bastion nad mořem, zpevnění bastionu Bembo nižší terasou s pochozím parapetem a vylepšení brány. Nápis najdete pod reliéfem s okřídleným lvem svatého Marka. Masivnost bastionu Loredan nejlépe zhodnotíte z kamenného mostu, budete na něj mít dobrý výhled. Pozice pro děla jsou přímo mezi cimbuřím, opět tvarovaným pro poskytnutí maximálního pokrytí palbou.

Akvadukt

Vrchem bastionu Loredan se táhne zeď na obloucích, kousek jí je vidět i z kamenného mostu. Podle mě jde o zbytek osmanského akvaduktu, který hrad v Methoni zásoboval pitnou vodou. Majitel restaurace Modon, znalec místních poměrů a starožitností, mi vyprávěl, že akvadukt začínal na kopci Tapia a táhl se na arkádách ke hradu po pláži. Dnes už v těch místech není nic, ale musel to být fascinující pohled.

Severní hradby hradu v Methoni

Hradba mezi bastiony tedy získala finální podobu v 18. stol. Je 11 m vysoká. Bastion Bembo lemuje nižší parapet, který zpevňoval základy a nabízel další obranné pozice. Nižší předsunutá část před hradbou propojuje oba bastiony a slouží k zesílení hlavní hradby. Říká se jí protichisma nebo faussebray. Všechny tyto masivní prvky jsou motivovány využitím děl při obléháních.

Hlavní brána hradu v Methoni

Kamenný most vede ke hlavní bráně Porta di Terra Ferma, která leží přibližně uprostřed severní hradby. Všimněte si, že je chráněná věží s okrouhlým půdorysem – ten dělovým koulím odolává lépe než hranatý. Slunce se opírá do dlouhé kamenné mostovky, odráží se od hradeb a skal v okolí a zaplavuje prostor. Vysoko nad dnem příkopu máte s očima upřenýma na bránu pocit, jako byste k ní přilétali. Nezapomeňte mrknout doleva na oblouky, které podle mě patří akvaduktu.

Hezká barokní brána pochází z doby po roce 1700, je vybudována z tufy a zdobí ji dva polopilastry s korintskými hlavicemi (vypadají jako košíky obrostlé listy akanthu a stočenými úponky révy).

Druhá brána

Jednu bránu by bylo snadné vyrazit beranidlem, a proto je ztrojená. Hned za první branou začíná úzký dlouhý koridor vedoucí k bráně druhé, nejspíš z 15. stol. Abyste jím mohli projít, musíte udělat prudký obrat doleva – manévr s beranidlem velmi nepraktický. V koridoru stojí budka, kde se platí vstupné. Asi uprostřed délky koridoru najdete věž, tentokrát s hranatým půdorysem, vnější hradba ji totiž chránila před děly.

Napravo od druhé brány dole si všimněte dělové střílny. Když branou projdete a otočíte se, uvidíte úzký výklenek, ve kterém bylo umístěné dělo s dosahem po celé délce koridoru.

Třetí brána

Po průchodu druhou branou se ocitnete na malém úzkém  nádvoří, kde další hranatá věž střeží třetí bránu, nejspíš nejstarší na hradě, ze 13. stol. Před ní vás čeká další prudký obrat, tentokrát vpravo. Pokud přicházíte jako útočník, jste celou dobu v dosahu palby z věží. Po pravé ruce si všimněte zazděné vertikální střílny, okolo které těsně procházíte. Teprve teď můžete třetí branou projít do vnitřního prostoru hradu, kde stávala usedlost Methoni.

Borgo a jeho hlavní piazza

Opevněnému městečku jako Methoni se italsky říká borgo. Po vaší pravé ruce se táhne 6 m vysoká vnitřní dělící hradba s věžemi a branou, které oddělují samotné castro, tedy pevnost. Po levé ruce máte mříží chráněné ústí studny, nebo cisterny na dešťovou vodu (nevím jistě).

O kousek dál doleva mezi zříceninami vede dlážděná hlavní ulice, která končí u jižní brány. Tady za branou leželo náměstí, hlavní shromaždiště v rámci opevněného městečka.

Benátčané tu měli domy, kasárna, zbrojnici, nemocnici, větrný mlýn i kostel. Pobyt Řeků uvnitř hradeb přes noc upravovala legislativa. Za Osmanů byl hrad v noci vyhrazen muslimům. William Gell ve své knize Narrative of a journey in Morea z roku 1823 popisuje osedlost takto

„Těžko říct, jestli je zpustlejší řecké, nebo turecké město, první je vybudované nejskoupějším a nejnepravidelnějším způsobem; zatímco druhé, byť obehnané hradbou, představuje pouze melancholickou podívanou na prázdné ulice a rozpadlé domy.“

William Martin Leake v knize Travels in the Morea z roku 1830 doplňuje:

„Město Methoni zahrnuje 400 tureckých rodin žijících v chudobě a zahálce. Jejich hlavním zaměstnáním je obchod s černými otroky, které naloží na africkém pobřeží a prodají muslimům v Řecku.“

Před očima máte původní hlavní náměstí, váš pohled určitě zaujme masivní sloup . Je z jediného kusu červené žuly z egyptského Asuánu, asi 4 m vysoký a s průměrem asi 90 cm. Stojí na vyzděném podstavci. Nese zdobenou hlavici, která má nejbližší příbuzné v chóru katedrály v Canterbury z konce 12. stol. a je tedy gotického původu. Hlavice v Methoni původně měla latinský nápis z roku 1493 upomínající na správce Franceska Bragadin, který v letech 1485 a 1486 na pokyn benátské vlády reorganizoval fungování celého městečka Methoni platy vojáků počínaje a pravidly pro styk s osmanskými diplomaty konče (Patrice Foutakis). Sloup často bývá, nejspíš mylně, spojován s Franceskem Morosinim.

Jak se dostal na hrad v Methoni? Potopený lodní vrak byste našli jen kousek odsud, u ostrova Sapientza (Foutakis). Leží v hloubce cca 10 m a převážel celý náklad takových sloupů, některých i 9 m vysokých. Kdy to bylo, tím si nejsme jistí. Výše zmíněný článek navrhuje 12. stol. a provenienci v Tyru.

Co Francouzi v Methoni dali a vzali

Klíč k památkám, které ještě můžete vidět, je jednoduchý: Francouzi kvůli hygieně strhli všechny budovy, které v borgo našli. To včetně domu, kde sídlíval velitel a správce městečka. Stával někde tady u piazzy, bydlel v něm Ibrahim paša při svém tažení a po příchodu Francouzů i generál Nicolas Joseph Maison. To přesně do rozhodnutí o sanaci hradu, kdy se přestěhoval do hradu nad městečkem Pylos (v té budově je dnes archeologická sbírka).

Francouzská expedice však nezanechala hrad jen v ruinách. Prvním příspěvkem je už zmíněný kamenný most. Tím druhým je budova, která z vyvýšené polohy dominuje prostoru okolo vás: kostel Metamorfosi Sotiros z roku 1830 zasvěcení Proměnění Páně (články neurčitě zmiňující kostel Agia Sotira mají na mysli asi tenhle).

Jedná se o prostý jednolodní kostel, největší ozdobou jeho exteriéru jsou jeho zvonice a hezký neoklasicistní portál na boční straně (blíž ke hlavní bráně). Jinak jsou vnější zdi prosté a skromné, nahozené hnědavou omítkou. Nedivte se, jde o dílo vojenských architektů operujících s omezeným rozpočtem.

Interiér je také prostý, rozdělený schodem na horní a dolní část. Zametaná je jen ta dolní před světle modrým ikonostasem. Podlaha má ale hezkou dlažbu s geometrickým vzorem, původní dřevěná podhledová střecha stále zaujme mohutným trámovím a ikona Proměnění Páně je umístěná na hezkém dřevěném nosiči. Vonící bylinky a zvuky cikád zvenku doplňují venkovskou idylu.

Významnou součástí kostela je lavička venku ve stínu severní zdi, která mezi ruinami poskytuje vítaný oddech. Svátek Proměnění Páně se slaví 6. 8.

V čele pokroku

Kostel je zajímavý pro řeckou historii tím, že tu svou poslední velikonoční bohoslužbu absolvoval politik Jannis Kapodistrias. Představte si zakladatelskou figuru masarykovského formátu – Kapodistrias pomáhal diplomaticky vylobbovat řeckou samostatnost a stal se vůdčí osobností nového státu. Viděl se jako osvícený diktátor připravující Řecko pro demokracii. Na podzim 1831 byl v Nafpliu zavražděn politickými konkurenty.

Přímo v Methoni po sobě zanechal budovu školy. Byl to také on, kdo v Řecku zavedl pěstování brambor.

Turecká lázeň

Dalšími rozeznatelnými budovami na hradě v Methoni jsou dvoje turecké lázně. Dává to smysl, kvůli přítomnosti ohně pro ohřev vody byly budovy kamenné, a proto se dochovaly. Nejdřív potkáte ten lépe dochovaný hamam.

Účel budovy je snadné identifikovat: obě kupole v sobě mají spoustu malých kruhových otvorů. Ty původně vyplňovaly skleněné baňky, které propouštěly světlo dovnitř, aniž by pouštěly teplo ven. To je místo teplé koupele. Když se na otvory pozorně zadíváte, uvidíte v nich omítku, která k baňce těsně přiléhala a zachovává hladký kruhový tvar.

Část zastropená valenou klenbou je nejspíš šatna.

V části pod kupolí se zaměřte za prvé na rohy a na to, jak mění hranatý půdorys místnosti na kruhový půdorys kupole. Roh vypadá jako papír volně přehnutý a po straně stisknutý prsty. Tomu se říká trompa a jde o architektonické řešení pocházející ze střední Asie. I to dokazuje osmanský původ stavby (byzantské kostely na to jdou jinak a od nich řešení převzal zbytek Evropy). Za druhé v rohu podlahy nechali archeologové odkopanou část se stopami ohoření. To jsou stopy po podlahovém vytápění, horký vzduch přicházel od topeniště skrz vyzděný otvor pod podlahou.

Brána Porta Stoppa

Příčná ulice pokračuje na východ k pěkně rekonstruované, ale obtížně dostupné  bráně. Ve spodním patře je lomený oblouk s dnes zamřížovaným otvorem. Ta horní má vlastní vstup z cimbuří. Zdivo je konstruované klasicky: velké kamenné kvádry na rozích pomáhají zpevňovat zeď. Brána byla vybavena mříží. Z vnější strany nese erby správců Antonia Michiel a Antonia Bonomi.

Benátská nemocnice

Pokračování cesty po hlavní ulici hradu v Methoni vás povede mezi dalšími ruinami. Od roku 1423 se tady nacházela nemocnice přestěhovaná zpoza hradeb od kostela San Giovanni, jehož polohu neznáme. Šlo o dvoupatrovou budovu s dvorem uprostřed a dvěma dlouhými rameny. Celek měl přibližně půdorys Π (Biris a kol.). Rekonstrukce.

Většinu prostoru mezi hradbami ovládají vysoké divizny.

Brána ke starému přístavu

Na konci další příčné ulice najdete pěknou bránu Porta del Mandrachio, která vedla do přístavu Mandrachio a byla vybavená ochrannou mříží. Je dnes zamčená, ale zvenku je možné sem pohodlně dojít a prohlížet si bránu, vlnolam, dřevěné molo a rybářské lodičky. Jeden starší pán z Tapie sem jezdívá na své čtyřkolce sledovat západy slunce nad Methoni – hezký zvyk na dobu v důchodu, že? Nad branou byla původně asi věž, ale zrekonstruovaná je jen přízemní část. Podél příčné ulice leží další romantické ruiny.

Minaret v Methoni a velmi stará historie

K dalšímu domovnímu bloku se upínají myšlenky historiků. Snadno ho poznáte podle základů minaretu. Jsou pobořené, ale velikost základny, kvalita zdiva i průměr věže vzbuzují respekt i tak. Po vnitřním schodišti není ani stopa, nejspíš bylo dřevěné.

Na základech antického chrámu města Pédasos měl stávat byzantský kostel Svatého Jana Evangelisty, ve formě trojlodní baziliky. Bohoslužby tady se 23. 11. 1439 zúčastnil císař Ioannes VIII. Palaiologos, když se vracel z církevního koncilu ve Florencii/Ferraře.

Katedrála sloužila i Benátčanům, kteří tu měli biskupa. Zdi byly zvenku podepřeny kolmými opěrami, které odebraly část váhy ze zdí a patrně umožnily existenci velkých oken – gotické vlivy ze západní Evropy dospěly i sem. Strop byl ovšem stále trámový.

Osmané po způsobu sobě vlastním proměnili  kostel v mešitu. K té náležel místní minaret.

Druhé lázně

Tady v jižní části hradu narazíte na druhý hamam. Vysvětlení toho, proč jsou dva, bude snadné. Buď je jeden starší a jeden mladší, nebo jeden sloužil vojákům a druhý civilistům… Žádné informace jsem k tomu nenašla. Opět si můžete všimnout typických otvorů ve stropech a očouzeného prostoru pod vyhřívanou podlahou. V místnosti s kupolí si všimněte napojení hranatého na kruhový půdorys: kupole spočívá na prohnutých trojúhelnících zdiva. To je evropské řešení, tzv. pendativy. Okolo dveřních otvorů jsou pořád vidět otvory pro uchycení kování.

Starý přístav Mandrachio a východní hradby

V této části areálu si představte druhé, menší náměstí. Vévodila mu hradební věž, obzvlášť mohutná, protože vně hradeb strážila starý opevněný přístav Mandrachio. Bránu k němu už jsme viděli. Přístav měl vstup ze severu – dnes je v těch místech moderní kamenný vlnolam. Nejlíp ho uvidíte na satelitním snímku, kde představuje světle modrou skvrnu na tmavém pozadí zálivu. Původně se ovšem táhl až k věži Burzi.

Podél východní hradby se táhlo molo, které přístavu sloužilo. Musíte si zkusit odmyslet dnešní písečnou pláž pod hradem, voda tam byla hradbám mnohem blíž.

Východní hradby ze 13. stol. byly mnohokrát poškozeny, opraveny a zesíleny.

Zrekonstruovaná jihovýchodní věž

Na hradbu u věže se tu dá vysápat a pak je možné prošplhat se do věže přes hromady kamení. Interiér věže zabírají dva prostory se střílnami a valenými klenbami. Dovnitř hradu jsou otevřené vysokými lomenými oblouky, které měly boční krytí nejspíš jen ze dřeva nebo tufy. Věž tedy byla od začátku otevřená do hradu. Ve zdech jsou otvory po trámech, patrně tu bylo ještě jedno další patro. Můžete najít i zbytek kamenného schodiště. Střešní část rekonstruovaná nebyla. Na straně do hradu si v exteriéru všimněte tufové horizontální římsy, která fasádu zdobí. Původní zdivo je pečlivé a dobře zalícované. Muselo jít o krásnou budovu.

Z přilehlé části hradeb se otevírají krásná panoramata hradu, městečka Methoni, starého přístavu i celého zálivu.

Přímo pod věží dodnes vidíte ruinu podlouhlé budovy, která bývala otevřená směrem na místní náměstí.

Brána Svatého Marka

Jižní části hradu v Methoni dominuje rekonstruovaná mohutná brána Porta di San Marco. Její přízemí tvoří klenutý tunel s průchodem k nejjižnější věži Burzi, patro je pro návštěvníky uzavřené, ale dodnes je vidět schodová rampa podél vnitřní části hradby. Hned o patro výš vede schodiště až úplně na vrchol brány.

Brána vlastně sestává ze dvou majestátních 16 m vysokých věží s hranatým půdorysem a vnitřními místnostmi (uzavřené). Průchozí tunel chránila mříž. Nad tunelem je ještě jeden široký oblouk, ke kterému se ale nedostanete. Vršek korunuje cimbuří.

Věž Burtzi (Bourtzi)

Za branou Svatého Marka následuje autenticky prkenná lávka a kamenný chodník (kde musíte udělat v jednom místě opatrný dlouhý krok) vedoucí k nejjižnější skále. Pausániás jí říká Mohtón, možná dala jméno celému městečku (IV.35.1). Uzavírá starý přístav Mandrachio z jihu před proudy a vlnobitím a pomáhá ho tak chránit. Burtzi je nejspíš nejčastěji focenou částí hradu v Methoni.

Někdy před rokem 1500, ještě za Benátčanů, byla skála opevněná, snad pod jménem San Nicola (P. Foutakis). Bayezid II. nechal na základech vybudovat pevnůstku s osmibokou věží. Ta pomáhala chránit jižní část hradu, chránila vojensky vstup do zálivu a její skály chránily starý přístav před proudy, sloužila jako maják a sídlo přístavní stráže, v přízemí měla cisternu, ale měla i brutálnější poslání. Bylo v ní vězení a sloužila jako místo poprav. Po příchodu Osmanů 1500 tu krev povražděných obyvatel zbarvila moře na rudo. Během obléhání  Benátčany 1685 sem přesunuli obránci ženy a děti ani ne tak kvůli ochraně, ale protože při třítýdenním bombardování propadly hysterii a jejich křik už byl k nesnesení.

Mučedník z Methoni

Roku 1816 se biskupem Methoni stal Grigorios Papatheodoru (Γρηγόριος Παπαθεοδώρου), vzdělaný a odvážný muž s vlasteneckým nadšením. Přidal se k diverzní skupině Filiki eteria – jako první duchovní z Peloponésu. Mimo jiné vylobboval u ruského cara válečnou loď pro podporu řeckých sil. Ve Filiki eteria patřil mezi uznávané vůdce a aktivně se zapojil do vojenských operací ve své diecézi. Po zajetí Ibrahimem pašou byl roku1825 šest měsíců vězněn v podzemí Burzi. Vyčerpaný, nemocný a mučený pak vydechl naposled. Jeho tělo bylo vhozeno do moře, odkud ho řecká loď odvezla do Oděsy, kde je pohřben.

Opevnění věže

Vidět můžete vstupní bránu, nádvoříčko obehnané hradbou, kamenné schody na hradbu se střílnami a širokou schodo-rampu vedoucí na dělostřeleckou terasu nad mořem (dalo se po ní vyjet i na koni). Do věže se vstupuje v přízemí a po krátké dochované části schodů se dostanete o kousek výš, kde budete mít výhled do kupolky na vrchu věže. Vnitřní schodiště nejspíš pokračovalo jako dřevěné. Dodnes jsou viditelná okna a dveřní otvory pro jednotlivá patra, asi čtyři. Úplně nahoru se nedostanete (osobně bych zabezpečení přístupu a doplnění vnitřního schodiště viděla jako velmi žádoucí pokračování rekonstrukcí).

Burtzi vám i bez přístupu na vrchol věže poskytne krásné výhledy, můžete docenit skalnatost místního moře, impozantnost brány Svatého Marka i si všimnout zaklenuté dělové střílny mezi ní a jihovýchodní věží.

Západní hradby

Kousek vedle brány Svatého Marka je v hradbě průlom, díky kterému můžete vidět způsob konstrukce. Vnitřní a vnější zalícování je kamenné, vnitřek je vyplněný zeminou. Hradby podél západního pobřeží jsou z celého hradu v Methoni nejslabší, datují se do prvního benátského období. Nejlepší obranu tu zjednala sama příroda: zubaté skály těsně pod mořskou hladinou dělaly pokus o útok velmi nepravděpodobným. Hradbu pomáhalo chránit 5 věží s hranatými půdorysy (s palbou z děl si moc starostí nedělali), ze kterých se moc nedochovalo. Díky výbuchu za druhé světové války tu byly objeveny i kvádry ze starověkého opevnění Methoni. Můžete objevit třeba zazděnou volutovou sloupovou hlavici (bojovka pro pokročilé).

Středověká cisterna

Při chůzi podél západních hradeb se rozhlížejte po velké prkenné mříži na zemi, která kryje otvor do cisterny na dešťovou vodu. Než Osmané vybudovali akvadukt, bylo důležité využít každou příležitost pro sběr pitné vody. Tady na obrázních 13 a 14 můžete nahlédnout dovnitř konstrukce na lomených obloucích. Latinský nápis na vnitřní zdi ji datuje do roku 1471. 

Naproti ní jsou ruiny jedné z věží.

Lodě Sebastiano Venier a Nino Brixio

Místní divoké skály jsou opravdu nebezpečné. Roku 1941 byla italská MV Sebastiano Venier (původně Jason) torpédována spojeneckou ponorkou HMS Porpoise v Jónském moři a následně uvízla ve skalách u hradu v Methoni. Loď převážela spojenecké válečné zajatce ze severní Afriky (německé depeše rozluštěné v rámci Ultra sice poskytly informaci o převozu, ale varovat ponorku nebylo možné kvůli riziku prozrazení Ultra). Přeživší italští důstojníci opustili loď hned po torpédování a byli později souzeni.

Řada zajatců byla zabita při výbuchu torpéda, další se utopiti mezi skalami v ledovém prosincovém moři. Loď pomohl na skály v Methoni navést německý důstojník z potopené SS Tinos, který neodešel s italskou posádkou. Zachránil na 1500 životů, ale jeho identita se ztratila v historii… Víme však, že to byl desátník Bernie Friedlander, kdo jako dobrovolník uspěl s úkolem dostat přes skály a vlnobití na břeh lano a zafixovat ho, aby se muži z lodi mohli evakuovat.

Nikos Georgopulos, místní rodák žijící v Melbourne, novinářům vyprávěl, jak jako náctiletý pomáhal mrtvá těla odnášet z útesů a provizorně je pohřbívat v areálu hradu v Methoni. Mnohem radši prý vzpomínal na přeživší, kteří při odchodu z Methoni ukazovali na prstech V a zpívali It’s a long way to Tipperary, zatím co je místní italská posádka eskortovala na cestě do italského zajateckého tábora Taturano.

Vrak o pár dní později torpédovala HMS Torbay, aby ho udělala neopravitelným. V 50. letech byl na místě rozebrán na šrot (článek).

 

Památníky obětem

Od roku 2018 tragédii připomíná památeční plaketa na severu na nám. Biskupa Grigoria (πλατεία Επίσκοπου Γρηγορίου), kde se výpadovka dělí na obě hlavní silnice.

O rok později se podobný příběh opakoval 12 nám. mil od Pylosu s lodí MV Nino Bixio, která převážena zajatce z bitvy u El Alameinu. Byla zasažena torpédem z HMS Turbulent, ale dokázala dosáhnout přístavu v Pylosu. Řada zajatců svržených do moře při výbuchu však po dnech v moři daleko od země zemřela vyčerpáním.

Jejich příběh připomíná pamětní deska v pyloském přístavu.

Výbušný soused

Doobešli jsme podél hradeb prostor borgo  a zbývá nám už jen kamenná budova s pyramidovou střechou. Když vám prozradím, že má nejsilnější zdi ze všech místních budov, můžete její účel sami uhodnout. Tak chráněný bývá sklad střelného prachu. Tady je pro jistotu pod kamennou střechou, aby se k výbušnině nemohla dostat žádná zbloudilá jiskra.

Dělící hradba

Před sebou už máme jen vnitřní zeď, která oddělovala borgo hradu v Methoni od vlastní pevnosti castro. Všimněte si, že musíte projít třemi branami a pak ještě jednou navíc, abyste pevnosti dosáhli.

Vidíte čtyři věže, všechny s hranatým půdorysem, a bránu. Současná podoba pochází z doby okolo roku 1500. Brána má hezké pečlivé zdivo se střídáním kamenů a cihel, což vytváří proužkovaný vzor. Vrchní část je ve špatném stavu, ale původně byla vybavená cimbuřím.

Vnitřní pevnost hradu v Methoni

Po průchodu branou máte hned po pravé ruce další středověkou podzemní cisternu na dešťovou vodu. Tento prostor je mnohem zarostlejší, v červnu zaplněný vlčími máky a divokou cibulí, mezi kterými poletoval nejrůznější hmyz. Budova uprostřed je zamčený archeologický sklad. Třeba se tu jednoho dne dočkáme muzea… Z vyobrazení víme, že i pevnost měla svůj vlastní větrný mlýn.

Po cestě vedoucí za sklad se dá dostat na hradební ochoz. Na východní straně si můžete v hradbě všimnout oblouků pro skladování materiálu. Zblízka se můžete podívat na bastion Loredan a na zbylé oblouky akvaduktu. Směrem na sever uvidíte svrchu hlavní bránu, most a příkop. Tady byste našli i řadu děl pálících skrze zesílené cimbuří. Nejsevernější špičce vévodí vyvýšená palebná plošina pro další děla, kterou zvenku chrání bastion Bembo. Do nej uvidíte taky.

Jedna z nejstarších budov hradu, půlkruhová věž ze 13. stol., v lednu 2021 nevydržena silné deště a zhroutila se.  To nejspíš byla finální motivace ke schválení renovací za 300 000 euro, jejichž výsledky si dnes prohlížíme.

Do bastionu Bembo na hradě v Methoni tudy

Rozhodně neopomiňte nenápadný oblouk a schody tady! Vedou totiž na část opevnění přímo nad mořem a dovnitř bastionu Bembo (bastion Loredan není přístupný). V tunelu si všimněte místa pro bránu: na stropě a na podlaze jsou stopy po uchycení dveřních křídel, ve zdech jsou vidět místa pro uchycení závory. Tmavou šachtou ve stropě se na útočníky mohlo lít něco ošklivého jako vařící olej…anebo sloužila jen k ventilaci. Anebo oboje.

Na druhé straně je úzké místo plné suti, ze kterého vede stezka do příkopu patřícího bastionu Bembo. Po levé ruce uvidíte střílny probourané na jakási zubatá okénka s výhledem na moře. Naproti už máte kamenné schody vedoucí na přední cimbuří bastionu Bembo. Vedle schodů je klenutý průchod k dalším střílnám. Pod schody další skladovací prostor – ani při velikosti hradu v Methoni se tu místem neplýtvalo.

Při pohledu z bastionu na jihozápad vidíte na nepřístupnou část hradby nad mořem. Za sebou máte masivní vyvýšenou plošinu pro děla. Prostor podél cimbuří, kterým procházíte, je pohodlně široký pro umístění děl. Střílny mají různé tvary: mezery mezi cimbuřím pro děla, níže umístěné střílny pro menší děla, výše umístěné střílny pro muškety. Velkou dírou je vidět na nádvoříčko se zaklenutým průchodem na předsunutý parapet zesilující hradbu. Na druhou stranu se od něj dalo vstoupit do spodního pobořeného patra a podél vnější zdi do kasemat s oněmi kruhovými střílnami, které jsme viděli při příchodu.

Střílnami okolo sebe si můžete fotit pohledy na domky Methoni.

Kasemata za nízkým průlezem

Pokud příkopem bastionu Bembo projdete na konec, potkáte průlez tak nízký, že budete asi muset pro čtyřech. Stojí to však za to, protože tudy vede cesta ke kasematům. Za průlezem se ocitnete na nádvoříčku, do kterého jste shora koukali svrchu bastionu. Po levé ruce máte pobořenou část. Po pravé ruce klenutý průchod na parapet. Čelně stojí lomený oblouk vedoucí do půlkruhové věže ke střílně. Nalevo od něj je nízká valená chodba kasemat, vysoká jen tak akorát na chůzi ve stoje. Z ní vycházejí ke hradbě tunely dalších střílen.

stránky ministerstva kultury

náladové video