Thrasymedes Tomb – hrobky z doby bronzové nad tyrkysovým zálivem

Thrasymedes tomb je konvenční název archeologické lokality z doby bronzové, která se tyčí na vršku mezi Jónským mořem a pláží Voidokilia v peloponéské Messinii. Vyhlídka odsud je úžasná.

Na mapě najdete anglické označení Mycenaean tomb of Thrasymedes nebo řecky Μυμηναϊκός τάφος του Θρασυμήδη, čti Mikinaikos tafos tu Thrasimidi. Setkat se můžete i s označeními Voïdokilia Tomb, Voïdhokilia Tomb nebo Voïdokoilia Tomb.

Starověké tajemství

Přebrodili jste se hlubokým jemným pískem, ale nemíříte na pláž. Úzká stezka se vine vzhůru. Musíte dávat pozor na kořeny borovic. Jejich vůně se mísí s tou mořskou.

Začneme v 19. stol., kdy procházel regionem u Navarino bay George B. Grundy, historik specializovaný na starořecké vojenství. Jako součást svého výzkumu porovnával místní geografii s Thúkydidovým popisem událostí peloponéské války (IV.1–41). Na skále prominentně se tyčící severně nad zálivem, kterému dnes říkáme Voidokilia beach nebo Omega beach, našel ruiny.

V 50. letech je zkoumal slavný archeolog Spyros Marinatos a objevil tu tzv. tholovou hrobku z pozdní doby bronzové (1600 – 1400 př. n. l. tedy LHI a LHII).

Tholové hrobky jsou ty, které tvarem připomínají včelí úl, jsou zastřešené tzv. nepravou klenbou (nejslavnější z nich je tzv. Átreova pokladnice u Mykén). Jen členové elit si mohli dovolit tak monumentální a viditelné místo posledního odpočinku. Tholová hrobka obvykle poskytla prostor pro celou dynastii. Nový pohřeb byl obvykle uložen uprostřed pod kupolí a při uložení dalšího byl prostě odsunut do strany. S pomíchanými kostmi a nálezy se pak musí popasovat archeologové.

Seznamte se s Thrasymédem

Marinatos měl zálibu v senzačních novinových titulcích, které pomáhaly získávat podporu veřejnosti pro archeologii. Na jižní části Voidokilie zkoumal helénistické městečko pod příkrým svahem ke hradu Paliokastro. Jelikož Pausániás zmiňuje ve 2. stol. n. l. nedaleko Pylu hrobku Nestórova syna Thrasyméda (IV.36.2), situoval ji Marinatos sem. Princ Thrasymédés je literární postavou a vystupuje v eposu Ílias jako nejstarší syn moudrého krále Nestóra, jeho dědic a statečný bojovník.

Marinatosův nákres památky Thrasymedes tomb najdete tady.

Víc, než se zdá

Tím naše výprava do historie teprve začala. V 70. letech se archeologové k vápencovému ostrohu mezi mořem a lagunou vrátili. Jorgos Korres tu sklidil bohatou žeň historie. Na skále existovalo osídlení v rané době bronzové (3100 – 2050 př. n. l.), na něm vyrostla ve střední době bronzové mohyla s pohřby ve velkých džbánech pithoi (2050 – 1600 př. n. l.) a uprostřed ní byla v pozdní době bronzové vybudována Marinatosova tholová hrobka (1600 – 1400 př. n. l.).

Co je to tumulus

Neolotické a raně bronzácké osídlení (EH II) sem přitáhl dostatek zemědělské půdy okolo, písečný záliv vhodný jako přístav a dobře hájitelná poloha na vršku skály. Archeologové identifikovali budovy s několika fázemi obývání, dvory, ohniště, podlahy a dílenský odpad.

Ve střední době bronzové (MHI) ovšem prominentní pozici na skále zabrala hrobka typu mohyla (mohyly alias tumuly v Messinii jsou doložené od EH III). Vršek skály byl pro budování srovnán, zbytky raného osídlení se proto dochovaly jako výplň mezi proláklinami na vrchu skály.

Představte si kónický násep s průměrem mezi 13 a 15 m, půdorys nebyl zcela pravidelný. Původní výškou si nejsme jisti kvůli pozdějším úpravám. Materiál na místě udržoval vnější plášť z kamenů. Okolo stavby byla úpravná vrstva z různobarevných oblázků pro vnějším obvodu ohraničená skládanými kameny. Ve středu měla stavba přibližně kruhový volný prostor přístupný z jihu. Archeologové ho označují kenotaf, většinou totiž neobsahoval žádný hrob a nejspíš sloužil uctívání předků.

Okolo kenotafu v náspu byly vkládány velké, min. metr vysoké džbány označované pithoi.  Uvnitř většiny byste našli těla zemřelých. Byly umístěny šikmo otvorem ven a každý byl přiklopený kamennou deskou jako poklicí. Při uložení každého dalšího pohřbu byly kameny z vnějšího pláště budovy sejmuty a uloženy u paty tumulu, i to způsobilo nepravidelný půdorys, který vidíte na místě. V zorientování může pomoci fotka začištěného Thrasimedes tomb po skončení výzkumu tady s. 587 nebo tady.

Pohřbeni ve džbánech

Všechno je v reálu o něco komplikovanější. Pithoi číslované jako 5, 6 a 4 obsahovaly víc než jednu kostru, u pithoi 10 a 13 si nejsme jisti počtem pohřbených, pithoi 2, 3 a 8 sloužily v rané době bronzové ke skladování potravin. Pithos 9 obsahoval raně bronzácký pohřeb. Už jste při zkoumání kamenů v tumulu zmatení? Jestli ne, přidávám na jihu jámový hrob těhotné ženy – archeologové objevili i kostřičku dítěte v místech jejího břicha. Na východní straně tumulu pak byl skříňkový hrob se dvěma skrčenými kostrami, pohlaví se nepovedlo určit.

Velmi speciální pohár

V jižní části Thrasymedes tomb našli archeologové specifický pohár se dvěma uchy, říká se mu depas amfikypellon (to já nevymyslela, to máme z Íliady). Byl ze střední doby bronzové (konkrétně keramika matt painted ware). V Ílias ho Priamos dostal darem od Thráků (XXIV.228 – 237) a Achillés z něj provádí úlitbu na Patroklovu památku (XXIII.218), předpokládáme tedy pro tyto poháry využití rituální. Mohl souviset s kultem zemřelých předků praktikovaným u hrobky.

Tzv. Tumulus A byl pro pohřby používán poměrně krátkou dobu.

Hrobky mají rády společnost

Snad jste si nemysleli, že Thrasymedes tomb byla v místní krajině romanticky opuštěná? Tzv. Tumulus B stál nedaleko, asi 300 m na sever, opět na vyvýšené pozici na vápencových vršcích nad mořem. Dnes tu najdete kostelík Profitis Ilias. Hrobka spočívá přímo pod základy kostela a výzkum byl tedy jen kusý: archeologové dosáhli na jeden už vyloupený pithos s jedním pohřbeným a se střepem ze střední doby bronzové. Tumuly A a B jsou tak nejspíš současné.

Michael Boyd zmiňuje třetí hrobku. Zemědělská činnost ji velmi poničila, nacházela se prý někde vedle cesty mezi Voidokilií a Petrochori. Jeden pithos ze střední doby bronzové a neurčený počet helénistických pohřbů jsou vše, co máme.

Co je to tholos

V pozdní době bronzové začala nová móda. Už tak dobře viditelné tumuly hlásající „tohle je naše země“ se dočkaly povznesení na vyšší úroveň. Objevily se vysoké duté kužely završené náspem zeminy, které zevnitř vypadaly jako věže a zvenku jako kopce, už zmíněná vosí hnízda tholoi. Podle Korrese opravdu vycházely ze středně bronzáckých tumulů. Átreova pokladnice je sice v Argolidě, ale ty nejstarší tholoi jsou ty v Messinii. Thrasymedes tomb je právě takovým raným.

Centrální část tumulu prošla přestavbou – některé pithoi kvůli tomu přestěhovali, aby získali větší prostor. I tak je půdorys duté části, hrobové komory, nepravidelný.

Ke stavbě byl použit pískovec z Voidokilie. Půdorys komory se pohybuje mezi 4,93 – 5,03 m. Podlaha byla zvýšená nad starší fází, byl v ní vytvořený skříňkový hrob asi 70 x 40 cm velký, ale nevíme, jestli byl využit. Podlaha byla vysypaná opět plážovými oblázky. Vršek komory musel o 3 až 4 m přečuhovat nad tumulem okolo, byť násep nad tumulem byl zvýšen. Z profilu to celé vypadalo asi jako bábovka s melounem uprostřed. Zdi komory dnes stojí do výše dvou metrů.

Vstupní částí hrobky bývaly bytelné vyzděné dveře stomion, tady dlouhé 2,35 m a 1,3 m široké. Roztaženýma rukama se pohodlně dotknu obou stěn. Tato část byla obvykle zatarasená kameny a uvolňovala se jen, pokud byl prováděn další pohřeb. Přístup k ní zajišťoval dromos, cesta, tady odhadem 7,8 m dlouhá, ale v podstatě nedochovaná.

Co zbylo po vykradačích

Tholová hrobka, onen mytologií inspirovaný Thrasymmedes tomb, byla využívaná pro pohřby po většinu pozdní doby bronzové, archeologové v ní našli střepy od LH I do LH IIIB… Bohužel roku 1923 byly na místě nahlášeny černé vykopávky, takže archeologům zbyl o pohřbených jen neúplný obraz. I tak sklidili kamenné šípové hlavice, keramická přeslena, dvě šňůry ametystových a sardonyxových korálků, keramické nádobky a zlaté plátky.

Co vzbudilo asi nejvíc vzrušení byla kostra vola uvnitř pohřební komory. Nepochybně šlo o obětinu spojenou s jedním z pohřbů.

Kult předků

Další nálezy okolo hrobky Thrasymedes tomb pocházely z doby helénismu (4. – 3. stol. př. n. l.), konkrétně keramické sošky a reliéfní plaketky. Ukazují na kultovní význam stavby v té době. Nejvíc jich bylo na jihu, na východě a na severozápadě. S uctíváním předků už jsme se setkali, možností je také kult mýtického hrdiny. Třeba právě literárního Thrasyméda. Anebo někoho jiného, to nejspíš zůstane historickým tajemstvím.

Proč byste měli přijet právě sem

Propojení tolika vrstev historie je celkem vzácné. Na místě toho zdaleka není moc co rozeznat, ale proto tu máte napsaný článek. Kromě koukání do pohřební komory a představování si nepravé klenby můžete hopsat po kamenech a tipovat, kde byly jednotlivé džbány.

Rozhodně ale zajděte k plotu a obdivujte výhled: oblouk pláže Voidokilia máte hluboko pod sebou, na hladině plují loďky, na jihu se zdvihá do výše skála Koryfasion s křižáckým hradem ze 13. stol., na který je odsud hezký výhled. Za písečnými dunami se prostírá hladina laguny Divari. Na severu obzor lemují hory Egaleo. O něco jižněji se nad plání a mokřady zdvihá zelená terasa Eleofylo (geologicky se Peloponés zdvihá poměrně rychle) a za ní obrys kopce Maglavas. Na jih od něj je přes půlku Messinie vidět hora Likodimo. Úplně na jihu výhled uzavírá pravidelný tvar hory Ai-Nikolas nad moderním přístavem Pylos. Všechny hory jsou od vás tak daleko, že se zdají modré.

Záliv Navarino bay odsud vypadá drobně, ve skutečnosti má rozměry 3 x 4 km! Na jedné jeho straně vidíte útesy ostrova Sfaktiria v silné perspektivní zkratce, na opačné straně ho zelení zarostlá písečná kosa odděluje od brakických vod laguny. To celé u vašich nohou.

Byli jste se u hrobky podívat? Pochlubte se v komentářích svými fotkami a zážitky. A jestli dovedete blíže identifikovat ony černé včely, napište nám taky :-)