Taverna Epirus – Athény

Taverna Epirus – Athény celoročně nabízí vzácné a neobvyklé zboží, řecké polévky. Oficiálně jde o inomahirio, vinárnu / vývařovnu se sklenkou vína. Méně známou tvář řecké kuchyně můžete objevit v centrální tržnici s potravinami.

Název odkazuje na kraj v severozápadním Řecku, odkud pocházel majitel. Řecky Ήπειρος, v anglické transliteraci latinské verze Epirus, někdy někde i Ipeiros, česky čti Ipiros.

Adresa: 4 Filopomeinos, Varvakio, Athény

Mají vlastní webovky

Příběh čtvrti

V útrobách masné sekce centrální tržnice s jídlem Varvakio (Varvakeio, Βαρβάκειο) naleznete hned několik podniků, které fungují jako žáby na prameni. Obchodníci přiváží zásoby ještě v noci, tavernáři nakoupí čerstvé suroviny a spustí sporáky, zatímco dopoledne přichází další zákazníci nakoupit. V poledne si unavení prodavači naplní hladová břicha.

Fér výměna, ze které mohou benefitovat i nakupující. Vybrali jsme si jeden z nejslavnějších podniků a radši jsme přišli na jedenáctou. V průběhu našeho hodování se okolní stolky zaplnily a majitel by už neměl čas nám o jednotlivých kastrolech vyprávět.

Příběh podniku taverna Epirus – Athény

Navařeno mají v šest ráno už od roku 1898. Otevřenou arkádou můžete sledovat ruch v tržnici. Mezi tím pracují veliké nerezové kastroly v rámci místní otevřené kuchyně. Menu funguje jednoduše: nakoukněte přímo pod pokličky a ukážete prstem.

Mezi mnoha černobílými fotografiemi na zdi visí i jedna titulovaná  my village. To jsou Pramanta v pohoří Tzumerka, odkud Dimitris Karatzenis pocházel. Dnes vládne taverně jeho dcera Rania.

Co jsme si dali

Specialitou podniku jsou polévky – to v Řecku nepotkáte často.

patsas – legenda, bílá verze dršťkové vařená s vepřovými nožkami, tradiční vyprošťovák po divoké noci

kozí polévka s koprem (γίδα βραστή)

majiritsa – velikonoční specialita, kterou se po vigilii z Velké Soboty na Velkou Neděli ukončuje půst, obsahuje jehněčí vnitřnosti nakrájené na kousky, kopr a je zahuštěná rýží

psarosupa – rybí polévka

sutzukakia – bochánky z mletého masa s rajčatovým sósem

 

Místní hlavní specialitou je krémová světlá dršťková patsas. Přidává se do ní ocet, ve kterém je naložený česnek, a bukovo alias chilli. Kyselost a pikantnost celkový výsledek silně pozvednou. Představte si teploučké hebké pohlazení do bříška. Kousky bachoru jsou tak na skus.

Koprová polévka s flákotou kozího masa na kosti se velmi podobá naší kulajdě, to zelené bych tipla na pórek, moc dobrá. Unikátně tu můžete celoročně ochutnat světlou velikonoční polévku majiritsa, chutnala nám moc. Dokonce i kamarád, který nefandí vnitřnostem, by si ji dal znova. Rybí polévka psarosupa se velmi lišila od našeho očekávání. Vývar je zeleninový a v něm plave pořádný kus ryby i s kostmi. Tedy žádný rybí vývar. Obecně řecké polévky evidentně nejsou založené na silných kostních vývarech našeho tipu.

Neodolali jsme ještě sutzukakia s rajčatovým sósem a byla výtečná.

Obsluha

Domluvíte se anglicky – Rania umí přinejmenším čtyři světové jazyky. Na turisty jsou tu čím dál tím víc zvyklí.

Pozitiva

Během bloumání tržnicí jde o skvělou zastávku na odpočinek.

Přes týden mají otevřeno od 6.30 ráno do 6.30 večer a v neděli zaslouženě odpočívají.

Ceny nejsou nijak přemrštěné.

Můžete tu ochutnat opravdu neturistické menu.

Varování

Rybí, ale hlavně masný trh poskytují syrové a autentické vjemy. Jestli omdlíte při pohledu na jehněčí hlavu, zvažte dobře své úmysly. Železitý čmuch syrového masa (řezníci tomu říkají vůně) visí ve vzduchu. Sem tam vás ovane kadaverin z masa, které nebylo včas prodáno, a v pytli pod pultem čeká na odvoz do kafilérky.

A to jsem ani nezmínila rybinu.

 

Zastavili jste se na polévku? Napište nám o tom do komentářů.