Dódóna (Dodoni) – věštebné duby pod horou Tomaros

Dódóna nebo Dodoni je oficiální archeologická lokalita poblíž města Ioannina v severozápadním Řecku, v kraji Epirus. Tady v ševelení dubových listů promlouval samotný Zeus. Kultovní aktivity máme v zeleném údolí na úpatí hory Tomaros doložené už od střední doby bronzové. Často je Dodóna považovaná za nejstarší věštírnu Řecka.

Řecké místní jméno Δωδώνη se v češtině vyslovuje buď jako Dódóna – v české transliteraci psáno Dodóna – (místní byli Dórové) nebo Dódóné (po jónsku). Dnes se místo nazývá Dodoni, čti Dodony, v anglické transliteraci Dodona.

Vládce údolí

Krajina je tu velmi malebná. Ruiny leží na úpatí majestátního Tomaru (1 974 m n. m.), na jehož úbočích můžete dobře sledovat jednotlivá botanická pásma: světle zelený středomořský les, tmavě zelené jehličnany a popelavé alpinské louky. Na jižních úbočích pramení řeka Luros a jeden ze zdrojů Acherontu. Když přijedete dost brzo na jaře, ještě na vrcholku hory uvidíte sněhový čepec.

Tomaros se někdy nazývá i Olytsika. Někteří jazykovědci si slovo tomaros spojují se slovanským základem souvisejícím se slovem tmavý, myslete si o tom, co chcete.

Dodóna – klenot vskutku největší

Dnes se na lokalitu Dódóna přichází skrze starověký stadion, ač většině návštěvníků trvá, než si to uvědomí. Jejich pozornost totiž, právem, zaujme monumentální divadlo ze 4. stol. př. n. l. Jde o divadlo řecké, opírá se o svah, ale kvůli zvětšení jeho kapacity trčí ještě kus nad a opírá se o masivní opěrné kamenné zdi. Vypadají na první pohled jako hradba, což je posíleno i místní zvláštností. Všimnete si na nich obdélných věží.

Střední odhady mluví o kapacitě 17 000 diváků. Stojíte před největším divadlem řeckého starověku.

Pevnost nad svatyní

Hlediště mají ohrazené restaurátoři, kteří se pilně snaží každý kámen dostat do co nejlepšího stavu, aby se stavba zaskvěla v plné kráse. Proto není možné vyšplhat do horních řad, odkud by výhled na údolí a Tomaros v pozadí byl určitě dechberoucí.

Tady je svah nejméně prudký a hned za divadlem jsou hradby okolo starověké akropole. Nebyla zatím archeologicky prozkoumána a nejspíš bude úplně zarostlá. Hradba má asi 750 m délky. Víme, že měla tři brány: jednu hned nad divadlem, jednu na jižní straně a jednu na severovýchodní straně směrem k jezeru Pamvotida. Vnitřní prostor zahrnuje 34 000 m² a obsluhovala ho cisterna na dešťovou vodu. Budovy, jejichž pozůstatky na akropoli jsou, na svůj průzkum čekají.

Části starověkého divadla

Jako i další budovy tady je divadlo postavené z vápence. Celkem zřetelně vidíte tři patra, do kterých jsou řady lavic v hledišti rozděleny horizontálními cestičkami zvanými diazoma (množné číslo diazomata). Uprostřed můžete stát v kruhovém prostoru jménem orchéstra, uprostřed které by stál Dionýsův oltář. Nebuďte překvapení, divadelní festival byl náboženským rituálem oslavujícím Dionýsa. Tady se pohybovali herci.

Budova, jejíž základy máte za zády, je skéné, obvykle se na ni upevňovaly kulisy, mohla mít zvýšené pódium a i tady se mohli pohybovat herci. Odsud pochází náš název pro divadelní scénu.

Když se pozorně podíváte, všimnete si, že skéné  je s hledištěm stavebně spojená průchody, ze kterých se dochovaly pilastry s dekorativními polosloupy. Průchodům se říká  parodoi a jedním z nich jste do orchéstry  přišli.

Orchéstru lemuje drenážní kanálek na odvod dešťové vody.

Časy se mění

Když do Dódóny přišli Římané, asi za Augustova působení, upravili divadlo pro své vlastní zábavy. Gladiátorské zápasy tu doložené nemáme, spíš  se tu kompromisně konaly hony na divokou zvěř zvané venatio. Orchéstra byla od hlediště oddělená zdí – všimněte si širokých, na stojato postavených kamenných desek. Budova skéné byla přestavěná a na satelitu si můžete všimnout oválného půdorysu výsledného prostoru. To byla místní aréna.

Ambice krále Pyrrha

Divadlo je součástí velkorysého stavebního programu, který v Dódóně realizoval král Pyrrhos (319 nebo 318 – 272 př. n. l.) proslavený příslovečným vítězstvím, které utrpěl v boji proti Římanům. Obdivovatel Alexandra Velikého, nadaný stratég, král Molossů a zakladatel epirotské říše si Dódónu představoval jako nové politické a náboženské centrum. Nechal rozšířit svatyni o nové chrámy, vybudoval akropoli a založil pro Dia festival, na který se sjížděli účastníci z celé řecké oblasti – ovace si tu v závodech vozatajů vysloužilo i spřežení Pyrrhova tchána Ptolemaia I.

Pořádný stadion

Divadlo bylo rekonstruováno po vpádu vojsk Aitolské ligy roku 219 př. n. l. a při té příležitosti dostala Dódóna pro potřeby festivalových závodů i stadion. Jako jeden z mála byl vybaven kamennými sedadly – část řad sedadel vidíte opřenou o jihozápadní opěrnou zeď divadla. Tady měl stadion svou zaoblenou část (sfendοné) a pod sedadly vedly dva klenuté tunely jako vstup z areálu na stadion. Odsud se táhl stadion asi 250 m směrem na západ. Řady sedadel se dodnes skrývají pod hliněným náspem, takže archeologové pro nás budou mít odsud zajímavé novinky. Zatím tušíme, že i stadión byl vybaven drenáží. Dost možná sem od místního pramene vedl i kanálek poskytující pitnou vodu atletům a návštěvníkům.

Sněmovní sál

Další velkou budovou východně od divadla je búleutérion, sál s řadami lavic ve svahu, kde se scházeli zástupci epirotské rady. Před kamennou zdí vpředu vidíte jasně základy předsíně, na kterých stojí sloupy. Patří jim tady nalezené dórské sloupové hlavice.

Vyšší část stěn byla cihlová a zvenku je zpevňovala zděná žebra. Musely unést váhu sedlové střechy překlenující halu širokou 31 m. V tom zdem pomáhalo 8 štíhlých sloupů s jónskými hlavicemi připomínajícími svinuté papyry. Řady sedadel byly kamenné a ve spodní části byl prostor pro mluvčí, hlasovací zařízení a Diův oltář věnovaný Charópem, synem Machátovým. Poblíž dveří se našly součásti jejich bronzového kování.

Oficiální večírky

Stejně jako sněmovní sál i prytaneion přes ulici naproti bylo součástí Pyrrhova zkrášlovacího programu. Šlo v podstatě o vládní budovu: našli byste tu archiv rozhodnutí odhlasovaných sněmem, obecní oltář s věčně planoucím posvátným ohněm, tři hodovní sály pro oficiální recepce a stravování obecních úředníků a snad i mincovnu. Vstup byl z východní strany a prostor byl uspořádán okolo centrálního dvora s dórským sloupořadím. Budova byla na konci 3. stol. rozšířena o ubytovací prostory pro významné hosty slavností a pro diplomaty (katagogeion), ve 2. stol. bylo ale obnoveno jen původní jádro, které navíc převzalo i funkci sněmovního sálu. Ten zabrala kamenická dílna zpracovávající porfyr. Výzkum stále probíhá.

Původní vstup do areálu

Na rozdíl ode dneška se ve starověku přicházelo z jihu skrze údolí. Od jižní brány pak vedla kolonáda, která se tady napojovala na předsíň prytaneia . Byla 77,25 m dlouhá a 10,5 m široká, měla v interiéru 14 sloupů a dokázala v případě nepříznivého počasí pojmout všechny návštěvníky areálu. Byla patrová – na jižní straně měla schodiště. Hned před ní je dodnes vyrovnaná řada kamenných podstavců pro prestižní pomníky: čestné dekrety, bronzové sochy a dedikace pro svatyni.

Návštěvník by prošel podél památníků a mezi prytaneiem a bouleutérionem by stanul na rozcestí. Po levé ruce by měl budovy určené pro Diovy festivaly a pro zajištění politické funkce svatyně. Po pravé ruce by mohl oficiální branou vstoupit do ohrazeného posvátného okrsku.

Afrodítin chrám

Dokud jste přicházeli k areálu po cestě, otevíral se vám výhled na fasády místních chrámků stojících jeden vedle druhého. Při příchodu od politického centra areálu je máte srovnané pěkně po levé ruce.

Ten první o rozměrech 8,5 x 4,7 m se obtížně datuje, nejspíš pochází z přelomu 4. a 3. stol. př. n. l. Podívejte se na kamenné základy: vidíte základ pro obvodovou zeď celly (neměl sloupy dokola) a před nimi základ pro předsíň. Archeologové určili typ jako distylos in antis, mezi bočními zdmi předsíně stál pár sloupů v dórském stylu. Některé fragmenty archeologové našli použité ve vedlejší malé budově z římské doby.

Nálezy keramických sošek ženy tisknoucí ke hrudi holubici umožnily identifikovat majitelku jako Afrodíté.

Král Pyrrhos z italského tažení přivezl kult Venuše, matky Aineiovy. Molossové se považovali za potomky Hektorovy vdovy Andromaché a kult spojený s dalšími přeživšími osobami trójského původu se těšil oblibě.

Rodokmen místních božstev

Dódóna se vyznačovala specifickou teologií. Od dávných dob tu fungovala věštírna spojená s dávnou bohyní země. Plútarchos právě sem klade Deukalióna a Pyrrhu, kteří po Diem seslané potopě světa znovu dali vzniknout lidstvu, když házeli za sebe kameny, „kosti velké matky“.

Po příchodu řeckého obyvatelstva se tu objevil nový hlavní bůh spojený s oblohou, počasím a společný mnoha Indoevropanům. Ano, na scéně se objevil Zeus. Asi v 50. letech bylo módní spojovat ho i s dalšími živly včetně země a jeho místní přídomek Naios vykládat jako související s vodou (vodním vílám říkali staří Řekové najády). V současnosti je oficiální teorie taková, že Zeus je spíš „sídlící“ a věštění obvykle spojené se zemními božstvy prostě vyženil.

Jeho manželka, dost možná ona dávná bohyně země nazývaná jinde třeba Gaia, se tady jmenuje Dióné. Za jejich dcery tu považovali Afrodítu a Themis.

Themidin chrám

…a Themidin chrám máme hned další v pořadí prohlídky, patřil mezi ty nejstarší na lokalitě. Jedna z olověných destiček v Dódóně nalezených zmiňuje kult Dia, Dióné a právě Themidy. Vidíte základ o rozměrech 10,3 x 6,25 m a znovu můžete rozeznat cellu a přadsíň, ta měla v průčelí čtyři jónské sloupy (typ pronaos). Masivní kamenný základ před chrámem je pro Themidin oltář, jehož obvod byl ze tří stran obestavěn na bok postavenými velkými kamennými deskami. 

Diův okrsek

Zeus Naios tady neměl v pravém slova smyslu chrám. Bůh oblohy tu neseděl pod střechou. Místo toho sídlil mezi listím stromů v dubovém háji, především v jednom z nich, u jehož kořenů vyvěral pramen. Plinius popisuje, že pramen magicky měnil intenzitu, v noci byl nejsilnější, v poledne ustával. Pokud jste k němu přiblížili nezapálenou pochodeň, zažehla se, jako by místní Zeus měl solární aspek.

Jádro svatyně, Diovo nejposvátnější útočiště, bylo obehnáno kamennou zídkou a prošlo alespoň čtyřmi fázemi úprav. Později byl u severní strany přeci jen postaven malý sklad na posvátné náčiní, nebyl ale nazýván chrámem, šlo o hiera oikia, posvátnou budovu. Na jižní straně byl vybudován ozdobný vstup a dvůr byl ozdoben sloupovím (to je ta vnitřní řada základových kamenů).

Dubů byl původně nejspíš celý háj – podle Apollónia Rhodského byl i kýl lodě Argó vytesán z dódónského dubu, takže mohl Argonautům na jejich cestě dávat moudré rady. Pausániás ve 2. stol. n. l. našel dub už jen jeden. Nejspíš rostl v místě, kde archeologové našli stopy po velké jámě v zemi (!), jak se křesťané pokoušeli dostat pod kořeny. Obvykle ve svatyních hledali zlaté poklady ukryté pohany.

Božské duby

Jeden dub tu vévodí i dnes, byť k opravdové venerabilitě mu pár staletí ještě chybí. Když se pozorně podíváte do jeho větví, najdete papírky s přáními a modlitbami v mnoha jazycích. Magická atmosféra nádherného údolí dokáže strhnout ještě dnes.

Dódóna má způsobů věštění zaznamenaných víc. Božská vůle byla interpretována ze ševelení dubového listí, ze zvuků bronzových závěsků v koruně, z pípání holubic, z dunění bronzových kotlů seřazených okolo dubu nebo pomocí losů.

Stojí za zmínků, že aitolská armáda (z území jižně od Ambrakijského zálivu) vypálila svatyni, ale Diův okrsek jen pobořila. Zapálit ho by znamenalo zničit posvátný dub a to by celé Řecko vnímalo jako svatokrádežný čin.

Olověné destičky a jejich svědectví

Víme také, jakým způsobem byly kladeny dotazy: dochovala se nám řada olověných plíšků, na kterých jsou vepsány dotazy příchozích. Jde obvykle o soukromé záležitosti jako Jsem otcem jejích dětí? Ukradl Pistos vlnu z matrace? Eurydámos se ptá na ten pohár. Díky Diově vševědoucnosti se nepovažovalo za nutné být v dotazech specifický. On už bude vědět.

Dokonce i Odysseus (XIV a XIX) tvrdí, že inkognito návrat v přestrojení mu doporučila Dódóna (ale víte, jak důvěryhodný byl Odysseus).

tady je video Bristolské univerzity, kde díky hercům zažijete, jaké to bylo přijít do Dódóny žádat o radu.

Delfy získaly prominentnější postavení v řeckém světě právě díky specializaci na mezinárodní politiku. Dódóna ležela navíc opravdu v odlehlé končině, na okraji řeckého světa a ještě navíc daleko od přístavů.

Černé holubice

Na otázku, proč ležela věštírna právě tady, odpovídá Hérodotos (2.55-57): z egyptského Vesetu byly vypuštěny černé holubice. Jedna přiletěla do Síwy a založila věštírnu Dia Ammóna. Druhá udělala totéž v Dódóně, kde promluvila lidským jazykem. Místním kněžkám se říkalo peleiades, holubice. Tady ovšem narážíme na svědectví Íliady XVI 220 – 256, kde Achillés vzpomíná mužské kněze spící na zemi a s nemytýma nohama (nejspíš pozůstatek věštebné moci bohyně země, původní majitelky). Změnilo se osazenstvo svatyně v průběhu věků? Nebo tu sloužily kněžky bohyni a kněží Diovi? Nebo náleželi všichni k Diovu kultu v různých funkcích?

Studený odchov

V každém případě Achillés v Íliadě nazývá Dódónu slovem „mrazná“ (Mertlíkův překlad). Pravda je, že místních 12,8°C průměrné roční teploty (hodnota pro Janninu) je míň než peloponéských 18 – 19°C a thessalonických 15,4°C (byť severněji ležících, přesto moderovaných blízkostí moře).

Dva chrámy Dióné

Hned za dubem najdete dva chámky vybudované pro Diovu místní choť. Ten vzdálenější, pod svahem akropole, patří mezi nejstarší budovy v areálu, je ze druhé pol. 4. stol. př. n. l. (co je to ovšem v porovnání s věkem svatyně). Měl téměř čtvercový půdorys 9,8 x 9,4 m a předsíň měla v průčelí čtyři jónské sloupy. Na pískovcových základech stály zdi z cihel, snad i nepálených – před Pyrrhovými investicemi si chudý Épeiros a Dódóna nemohli moc vyskakovat. Ještě dnes můžete vidět kamenný práh.

Roku 219 př. n. l. byl při pvádu Aitolů pobořen tak, že raději vystavěli chrám nový. Ve stínu velkého dubu, s rozměry 9,6 x 6,35 m byl menší, zato zdobnější, pokrytý bělostnou mrmamorovou omítkou, se čtyřmi jónskými sloupy v průčelí (ten krajní vidíte) a s fasádou ze stejného vápence jako divadlo. Opět můžete vidět práh a tady také podstavec pro kultovní sochu v přední části budovy.

Existuje ovšem i teorie, že Themidin chrám byl vlastně Diónin a obě tyto budovy byly vlastně pokladnice, budovy zdobící svatyni a určené k vystavení vzácných darů.

Héraklův chrám

Stejná teorie se váže i ke druhé největší starověké budově areálu, kterou jiní považují za chrám Hérákla, opět financovaný Pyrrhem. Krále s hrdinou spojoval druhý sňatek, tentokrát s dcerou syrakúského vládce Agathokla, jehož rodina od Hérákla odvozovala svůj původ. A v Diově svatyni chrám jeho syna nemůže být na škodu…

Nejsme si jistí, jestli sloupů v průčelí bylo šest, nebo čtyři. Materiál Aitoly poničených částí byl použit při rekonstrukci ve zdi mezi předsíní a cellou. V archeologickém muzeu v Jannině můžete v expozici vidět vápencovou metopu s reliéfem Hérákla bojujícího s lernskou hydrou, vojenskou výzbroj a další nálezy.

Asi 30 m východně odsud ležela východní hranice svatyně další oficiální vstup.

tady hned na prvním obrázku můžete vidět rekonstrukci svatyně v době největšího rozkvětu.

Raně křesťanský příspěvek

Po vydání Thessalonického ediktu císařem se křesťanství stalo jediným náboženstvím říše. Někdy v té době byl pokácen a vyvrácen dub a vybudována trojlodní bazilika napříč přes základy Héráklova chrámu. Dodnes tu dobře můžete vidět, která stavba je ta starší (vespod) a ta mladší (navrchu).

Příchod křesťanů rozhodně neznamenal úpadek Dódóny, např. místní biskup jménem Theodorus se zúčastnil zasedání při koncilu v Efesu. Teprve později bylo odlehlé údolí opuštěno a lokalita známá z výše zmíněných starověkých textů tu byla znovu identifikována až roku 1873.

Jestli se rádi kocháte videem, tak tady je jedno hezké pro vás.

Organizace výletu Dodoni

Před návštěvou je dobré zkontrolovat stránky ministerstva kultury. Dódóna obvykle nebývá otevřená odpoledne, tak si podle toho návštěvu zorganizujte. Vzhledem k blízkosti Janniny si můžete skočit do města na oběd a pak se podívat na nálezy do janninského Archeologického muzea.

Bohužel nevím o jiném způsobu, jak se sem dostat, než autem nebo taxíkem.