Agios Basileios tis Gefyras

Kostelíček Agios Basileios tis Gefyras (čti Vasilios tis Jefiras) se krčí na předměstí Arty jako kamenný pamětník dávných dob. Pochází z 9. stol. a o jeho znovuzrození se museli zasloužit archeologové.

Klenot z Eleusy

Tuhle památku lze velmi snadno minout. Jednak kvůli její poloze, neb leží na venkově asi 1 km od slavného starého mostu v Artě na předměstí Eleusa. Za druhé kvůli malým rozměrům 8,65 x 5,96m. Konečně i díky tomu, že leží z poloviny pod úrovní zemského povrchu.

Malý, ale půvabný kostelík nese jméno Agios Vasilios, řecky Αγίος Βασίλειος της Γέφυρας, v anglické transliteraci Agios Basileios tis Gefiras či Gefyras (tu nejspíš zadáte do mapy). Jeho přídomek znamená něco jako U Mostu a má za úkol odlišit místní Agios Vasilios od kostelíku stejného jména v centru Arty zvaného tis Agoras (i ten stojí za návštěvu).

Samotné Eleuse se také říká Erhatikes katikies Εργατικές κατοικίες,  Dělnické domy, jmenuje se tak zastávka autobusu z Arty do vesnice Filothei.

Středně byzantský půvab Agios Basileios tis Gefyras

Agios Basileios tis Gefiras je nejstarším kostelíkem, který můžete v oblasti vidět, pochází ze 2. pol.  9. stol. Od pozdně byzantských cihlových krásek z Arty se liší na první pohled materiálem i stylovou jednoduchostí. Jeho půdorys má prostou podobu kříže, kde se nad centrálním křížením zdvihá kupole. Krátká raménka kříže jsou jasně patrná, žádné další prostory je při pohledu zvenku neskrývají. Jde o tak malou budovu, že za křížením hned následuje východní apsida s trojitým oknem.

Dominantou exteriéru je poměrně vysoký tambur podpírající mělce klenutou kupolku. Ta pochází z pozdější doby, stejně jako její cihlové zdobení. Většina zdí kostela je z hrubšího zdiva a cihly tu lemují kameny nepravidelné velikosti. Oproti uhlazeným kostelním kráskám z města je jeho půvab syrovější, drsnější.

Skryté a znovu nalezené Agios Basileios tis Gefyras

Určitě vás zaujme, že kostelík je „utopený“ ve velké díře. Budovu totiž nánosy zanechané temperamentní řekou Arachthos původně pohřbily 6 m pod úroveň okolního trénu a v celé kráse se zaskvěla až po archeologickým výzkumech v 60. letech, kdy byly v okolí nalezeny hroby mnichů a stopy po existenci kláštera. Jeho hlavním chrámem, katholikonem, kostelík býval.

V jižní části interiéru se dochovala vyobrazení svatého Vasila, svatých Konstantina a Heleny a část Ježíšova křtu. V apsidě byla nalezena malba Bohorodičky. Malby pocházejí ze 13. až 18. stol. Na videu tady je můžete zahlédnout.

Absence zvonice

Zvon prostě visí na větvi stromu o kousek dál.

Tajemství Top Alti

Okolo Arty se nachází celá řada více či méně známých míst spojených s neobyčejně bohatou  historií tohoto centra. Tato oblast na pravém břehu řeky Arachthos, kde se dnes nachází předměstí Eleusa (Ελεούσα), k nim rozhodně patří. Od 18. stol. se jí říkávalo Top Alti. Z turečtiny by to mělo přibližně znamenat kam doletí dělová koule. Tedy v dostřelu hradních děl, chráněno před nepřítelem. Můžete se na tuto oblast dívat jako na předměstí a udělat si sem pár výletů se určitě vyplatí nejen kvůli Svatému Vasilovi.

Agios Dimitrios

Αγίος Δημήτριος do češtiny Agios Dimitrios Katsuris, anglická transliterace Agios Demetrios Katsouris on Plisii je dalším byzantským kostelem v oblasti Top Alti. Jeho základy také pochází z 9. stol., jeho křížový půdorys je však už vepsán do čtverce, zvenku tedy není tak patrný. To proto, že Agios Dimitrios sloužil jako hlavní kostel (katholikon) udržovaného kláštera a nikdy neskončil pod zemí. Středně byzantský interiér se základům musel přizpůsobit a obsahuje řadu unikátních řešení. V interiéru si můžete všimnout starověkých sloupů s ozdobnými hlavicemi, maleb ze 13. stol. a třeba srandovně šišatého půdorysu kupole.

Vstupní oblouk je zároveň součástí zvonice z roku 1911.

Na videu si ho můžete prohlédnout tady.

Agios Nikolaos

Αγίος Νικόλαος, v anglické transliteraci Agios Nicolaos Rodias leží jen o kousek dál u vesnice Kirkizates (Κιρκιζάτες). Na jeho exteriéru už vidíte i pásy cihlové výzdoby, malby uvnitř  pocházejí ze 13. stol.

Videoochutnávka zde.

Autobusová linka Arta – Vigla by vás na zastávce Plisii (Πλησιοί) měla vyhodit někde uprostřed mezi oběma kostelíky.

Nové objevy

V létě 2014 archeologové zkoumali ruiny 27 m dlouhého středně byzantského chrámu, který nebyl ztotožněn se žádným známým z historických pramenů. Chráněny říčními naplaveninami dochovaly se zdi do výšky 3 m. V apsidách na východě byly objeveny krásné malby ze střední doby byzantské a ze 13. stol.

Podle výkopové publikace Varvary Papadopulu je to někde tady, nedaleko od Top Alti.

 

Mešita v obležení

Na severovýchod od Arty, nedaleko od řeky, se nachází areál tzv. Imaretu (Φaΐκ πασα Ιμαρέτ). Tahle památka z osmanské doby je o něco známější. Jde o areál vybudovaný pro dobročinné účely, financovaný speciální soukromě zřízenou nadací (wakf) – po celé osmanské říši byste takových našli statisíce, vždyť dobročinnost je jedním z pilířů islámu. Zde je nejzachovalejší částí mešita, naproti jsou ruiny hamamu (lázní) a jméno areálu dala kuchyně, která nabízela jídlo chudým (imaret). Přítomna bývala i škola (madrasa). Okolní pláň cestovatelé popisovali jako plnou lískových, olivových a pomerančových sadů.

Areál nese jméno Faika paši, který roku 1449 získal Artu pro Osmanskou říši. To on byl zakladatelem nadace (výdělky pocházely z několika vesnic). Faik tu prý po odchodu z armády dlouho sloužil jako imám (tvrdil v 19. stol. jeden muslim metropolitovi Serafinu Xenopulovi).

Pravděpodobně stál v těchto místech byzantský kostel Agios Ioannis Prodromos. Později nazývali Řekové oblast Marati, zkomoleninou slova imaret. Cestovatel Evliya Çelebi (čti čelebi) v 17. stol. nazývá usedlost Karye-i Imaret.

Bouřlivě probíhal rok povstání 1821, kdy se v mešitě zabarikádovalo několik velitelů jako Jorgos Karaiskakis a Markos Botzaris se svými jednotkami.

Půvab místa hezky vystihuje video tady.

Na blízkou zastávku Μπανιώτη   Banioti vás zaveze autobusová linka na Vlachernu (Βλαχέρνα) .