Tradiční olivový mlýn – muzeum ve vesnici Charokopio

Tradiční olivový mlýn, obrovské džbány a dřevěné makety různých dalších tradičních předindustriálních zařízení můžete shlédnout v nenápadném maličkém muzeu ve vesnici Charokopio v Messinii, jen 4,5 km od malebného Koroni.

Oficiálně řecky se to tu jmenuje Παραδοσιακό ελαιοτριβείο, čti paradosijako eleotrivio, česky tradiční olivový mlýn. Jméno vesnice je Χαροκοπιό, anglická transliterace je Harokopio, fonetická transkripce do češtiny Charokopio, přízvuk na poslední slabice.

Dílo lásky

Budovu s olivovým mlýnem najdete v centru Charokopio v nenápadné úzké uličce, kam se ani autem nedá vjet. Kamenná budova pochází z 19. stol. a sál uvnitř má asi 86 m². Provoz mlýna začal ve 20. letech 20. stol. a pokračoval do roku 1951. Celek pak chátral, až ho vnuk původních majitelů Dimitris Tsakonas předal radnici Charokopio.

Novou éru pro tradiční olivový mlýn v Charokopio uspíšil COVID. Na začátku byla nová střecha. Nadšenci z místního kulturního spolku shromáždili starožitnosti, osadili vrata, opravili stroje, pověsili ceduli… Nejvíc času trvala radnici elektrická přípojka. Od roku 2020 tu hrdě funguje muzeum, kam jezdí školní výpravy a další návštěvníci.

Olivový mlýn: koňská síla

Už od dveří přitahuje váš pohled dominanta vzadu sálu, kamenná konstrukce se dvěma okrouhlými mlýnskými kameny. Tohle je vlastní mlýn. Tady se omyté olivy pod mlýnskými kameny drtily na dužninu. Netřeba zmiňovat, že kameny bývaly z co nejtvrdšího a nejodolnějšího materiálu jako např. ze žuly. Říká se jim litharia. K zařízení olivového mlýnu byl zapřažen osel nebo kůň, který obcházel konstrukci dokola a pohyboval tak oběma těžkými mlýnskými kameny.

Olivový lis: olivy v obálce

Ve druhé fázi se rozdrcená dužnina plná tuku plnila do speciálních tašek vyrobených z kozí srsti, které konstrukcí připomínají obálky. Říkalo se jim tsandiles. Svou pozornost zaměřte na kovovou mašinu u zdi, to je mechanický olivový lis, pjastyrio. Na spodní desku se vyskládaly vlněné obálky a pomocí šroubového mechanismu se horní deskou lis stlačil, aby vytékal olej. Šroub byl poháněný tentokrát silou lidskou. Podle značky výrobce si můžete všimnout, že lis byl vyroben v továrně v Pireu.

Lisování nebyla žádná hračka, proces postupného utahování trval několik hodin a olivová kaše v obálkách se při tom proplachovala teplou vodou, aby se usnadnila extrakce oleje. Zařízení se ovládalo dřevěnou pákou a mohutnou maticí, které dohromady fungovaly jako klíč na utahování.

Uprostřed sálu se jako stěžeň plachetnice tyčí dřevěná osa s pořádným lanem, kterou si chlapi v pozdějších fázích lisování pomáhali, aby z toho nedostali infarkt 😊

Směs oleje a vody se shromažďovala ve žlabu pod lisem.

Olivový mlýn a tradiční umění keramiků

Bez pomoci obrovských keramických džbánů, zvaných tzares, na shromažďování oleje by se výroba neobešla. Výroba džbánů patřila k tradičním řemeslům a její kořeny sahaly až do doby bronzové. Džbány, z nichž dva vidíte vedle lisu, se vyráběly z jílu ručně, bez pomoci kruhu. Vše probíhalo na místě – s otesánky této velikosti by se nikdo rozumný nikam dobrovolně netahal! Váha džbánů začínala cca na 60 kg a mohla vystoupat i na dvojnásobek. Džbány se vyráběly po celých tuctech, výroba každého zabrala několik dní práce a pro jejich výpal se rovnou postavila speciální jednorázová pec z nepálených cihel.

Starší z obou džbánů pochází z roku 1870. Má to na sobě napsané.

Olivový mlýn a jeho produkt

Olej je lehčí než voda, takže na vodě plave. Vylisovaná směs vody a oleje se shromažďovala v nádobách. Olej se svrchu odebíral opatrně nádobou z tykve zvanou fiala a přeléval zvlášť.

Pevné zbytky po lisování mohly putovat třeba na kompost nebo oslovi do žlabu.

Použití teplé vody v olivovém mlýně je dnes kontroverzní praktikou – zahřívání totiž snižuje kvalitu oleje, má špatný vliv na obsažené živiny.

Olivový mlýn a dřevěné modely

Kromě vlastního olivového mlýna a lisu tu můžete obdivovat i několik dřevěných miniaturních modelů dalších tradičních předprůmyslových technologií: mlat s obilím, olivový mlýn a vodní mlýn s horním náhonem. Jako autor roztomilých dílek je označen Panajotis Vasilojannakopulos.

Ještě si nedovedete představit, jak olivový mlýn fungoval?

Starý dokument řecké televize ERT zachycuje získávání olivového oleje v přesně takovém tradičním olivovém mlýně na Krétě, dle slov pana majitele v dokumentu jde o poslední ještě fungující – tady. Kvalita videa odpovídá jeho stáří. Pan majitel v reportáži žertuje, že práci obstarají „dva oslíci, nejdřív jeden čtyřnohý, potom další dvounohý.“ Odhaduje, že pokud byl deštivý podzim a olivy se nacucaly, z 200 kg požitých na várku lisování získá 50 až 60 kg oleje.

Pro srovnání, s použitím mechaniky se panenský olivový olej získává jako na videu tady.

Pár záběrů z olivového mlýna v Charokopio vidíte tady.

 

Tradiční olivový mlýn: kdy je otevřeno?

Olivový mlýn v Charokopio nemá klasické otevírací hodiny. Klíče jsou k mání v taverně Fulis (Φούλης, Foulis) na rohu. Někdy má čas někdo z kulturního spolku přijít vám o mlýně povídat, ale nejde se spolehnout na možnost mluvení anglicky. Ve mlýně je několik anglických nápisů, které se snaží tento nedostatek kompenzovat. A článek snad taky pomůže 😊

Pokud se řecky domluvíte, dají se exkurze naplánovat na čísle (0030) 694 789 6356.

Expozice v taverně

Vyhládlo vám v olivovém mlýně? Taverna Fulis stojí za zastávku nejen kvůli klíčům. Místní tu shromáždili rodinné starožitnosti, takže taverna slouží jako etnografické muzeum. Na stěnách vidíte fotografie místních muzikantů, jejichž nástroje visí na zdi pod schody. Naproti další černobílé fotografie a k tomu pár malovaných talířů. Byli tu moc milí a mně je líto, že jsme kvůli pokračování do Koroni neměli čas se zdržet. Pokud si tu dáte něco na zub, napište nám recenzi, prosím.

Kostel na hlavním náměstí

Nárožní taverna stojí ve stínu hlavního místního kostela Agios Georgios na hlavním náměstí, je pěkně zrekonstruovaný. Z dalších ulic se na něj otevírají pěkné výhledy, ale typicky pro řecký venkov je kazí přítomnost sloupů s elektrickým vedením.

Pozdravujte Gill

Členkou místního kulturního spolku, který se zasadil o obnovu tradičního olivového mlýna, je i malířka Gill Tomlinson. Její ateliér a obchůdek najdete tady a její blog tady. To ona mi poslala fotky letáčku o mlýně, které ke článku přikládám. Vyřiďte jí pozdrav od Michaely z Prahy.

Kudy sem?

Charokopio leží na autobusové lince Kalamata – letiště – Petalidi – Charokopio – Koroni. Jízdní řád najdete tady. Zastávka leží na hlavním náměstí.

My jsme přijeli autem půjčeným na athénském letišti. Parkovali jsme u zádržné zdi pod kostelem, další parkoviště je tady.

Z Methoni a Finikundy sem žádné přímé spojení neexistuje, budete si muset vzít taxík.