Svatba v Řecku

Svatba v Řecku ? Ano! Ty jedinečné, naprosto úchvatné scenérie, romantické západy slunce na pláži, olivové háje, skvělé jídlo, dlouhé, písčité pláže, průzračné, tyrkysově zbarvené moře, typické modro-bílé kostelíčky, domy obseté buganvíliemi, vůně a klid, naprostý klid! Proto i mě, jako většinu Čechů, Řecko baví. Jako malá jsem se do Řecka  zamilovala a dnes žiji v tomto krásném světě každý rok 6 měsíců. Řecko se stalo mým druhým domovem. Spojila jsem tak dva světy, které mě dělají šťastnou, v jeden – svatby a Řecko.

Je to už 8 let, co jsem založila svatební agenturu. Na začátku jsem organizovala svatby v Čechách pro cizince i pro nás, domorodce. Tu práci jsem milovala, splnila jsem si svůj dětský sen a stala se profesionální svatební koordinátorkou. Strašně ráda na svoje začátky vzpomínám, zvlášť na první svatbu, kterou jsem organizovala. Chtěla jsem mít vše perfektní, dokonalé, tak jako by to byla moje vlastní svatba. I když jsem to nevěstě nikdy nepřiznala, byla jsem víc nervózní než ona. Byly to nádherné 3 roky. To, po čem jsem toužila bylo opravdu tak, jak jsem si ve svých snech představovala.

Svatba trochu jinak

Stále jsem se však cítila nenaplněná, jakoby mi něco chybělo. Jak udělat svatby trochu jinak? Jak je dělat více netypicky, více uvolněně, dát do nich více atmosféry. I když vše bylo naprosto perfektní, vnitřně jsem cítila, že mi v mé práci něco chybí, ale nemohla jsem přijít na to co. Ano, svatby v ČR jsou krásné, mají své kouzlo, ale jsou někdy až příliš organizované, až příliš upjaté. Chtěla bych takovou svatbu já? Chtěla bych mít na svatbě lidi, které znám od vidění, jen proto, že je to slušnost, povinnost nebo to vyžaduje rodina? Chtěla bych řešit, kolik koláčků je potřeba tak, aby zbylo na všechny a někdo se neurazil? Je nutné řešit, kdo s kým nemluví a přizpůsobovat tomu zasedací pořádek na hostině? Je opravdu nutné být pod časovým stresem celý den, aby vše klaplo a 70 lidí mělo hezké zážitky? Nemám mít JÁ ty hezké zážitky?

Jako koordinátorka jsem vše vnímala  jinak, protože nevěsty se mi svěřovaly : ,,Víte já bych to bývala chtěla jinak, třeba někde na pláži u moře, ale rodiče a babičky by to mrzelo, tak jsme to nakonec udělali v Čechách. V tu chvíli jsem si začala uvědomovat, že i přesto, že jsem nevěstám plnila jejich sny o naprosto bezchybně zorganizované svatbě, i přesto, že vše klapalo podle jejich požadavků a i přesto, že jsem to byla já, kdo za ně hlídal všechny dodavatele, časový harmonogram, organizoval zábavu pro hosty, aby si snoubenci mohli užít více sami sebe, i přesto, jak krásné a dokonalé vše bylo, jsem si uvědomila, že ten opravdový sen nevěsty – říct si ano při západu slunce jen spolu, ten jsem nenaplnila. Začala jsem více přemýšlet o tom, jakým směrem bych se chtěla dál ubírat a co mi vlastně chybí k naplnění.