Soutěska Oreino (φαράγγι Ορεινού) nebo také soutěska červených motýlů (φαράγγι των κόκκινων πεταλούδων) se nachází asi 6 km od Makrigialos. Začíná v horské vesničce Oreino, končí na pobřeží u vesnice Koutsouras a je dlouhá přibližně 6 km (časově uváděno cca 3-4 h). Je to jedna z nejznámějších soutěsek jihovýchodní Kréty, a přesto jsme v ní při naší srpnové návštěvě nepotkali téměř nikoho. Soutěska Oreino je také nazývána jako Soutěska červených motýlů, protože dříve v ní každé jaro létalo obrovské množství motýlů. Bohužel po velkém požáru v roce 1993 už je větší počet motýlů téměř vzácností.
Vzhledem k tomu, že jsme se chystali zdolat soutěsku Oreino v měsíci srpnu, rozdělila jsem její návštěvu na dvě části ve dvou dnech. Jít ji tam a zpět v jeden den by znamenalo ujít celkem asi 12 km a to jsme si netroufli.
Oreino – jižní část
První, jižní část, začíná v lesíku Koutsouras asi 1 km od stejnojmenné vesnice. Sjeli jsme z asfaltky na velké šotolinové parkoviště, u něhož se nachází i příjemná taverna Dasaki, kterou oceníte v případě, když si nevezmete na cestu dostatek tekutin nebo vydatnou svačinu. U vjezdu na parkoviště je velká tabule, která znázorňuje mapu i celou oblast, kterou soutěska prochází. Z jihu je Oreino asi nejzelenější, šli jsme mezi borovicemi, které poskytovaly příjemný stín, po širší prašné cestě. Asi po necelém kilometru se cesta změnila na cestičku. Informační tabule u obřího kamene hlásala, že vcházíme přímo do soutěsky. Trasa je značena dobře, jen v jarních a zimních měsících, když je v údolí hodně vody, se může stát, že sejdete ze správné cesty.
Tato spodní část soutěsky Oreino je opravdu velmi zelená, plná keřů a borovic. V jednom místě jsme využili postavený žebřík, abychom mohli pokračovat v cestě. Obtížnost bych hodnotila jako středně náročnou, není to jen procházka po pěšince, občas jsme museli přelézt nějaký ten kámen nebo zase seskočit.
Pokud byste někdy měli možnost zdolávat soutěsku Oreino brzy na jaře, připravte se na velké množství vody, krásu vodopádů, ale také na velmi obtížné zdolávání tohoto údolí. Nemám v tom osobní zkušenost, jen co jsem viděla fotky, tak bych doporučila cestu s někým místním konzultovat a s největší pravděpodobností se vám nepodaří ji projít „suchou nohou“.
My jsme naši první část dokončili u kostelíku sv. Dimitrise, který je obehnán kvetoucí zahradou a v jehož stínu jsme chvíli odpočívali před cestou zpět.
Mapa jižní části výletu
Severní část soutěsky Oreino
Druhá, severní část soutěsky Oreino, začíná pod stejnojmennou vesničkou. Zaparkovali jsme u silnice, kousek nad začátkem trasy a začali jsme scházet do údolí. Ze severu je soutěska úplně jiná. Dominují jí vysoké skály. Všude byla cítit omamná vůně bylin, tymián, šalvěj, oregano…. Zavřela jsem oči, zhluboka se nadechla a byla jsem v ráji. Narazili jsme na odbočku – šipku, která nás zavedla k vodopádu Peristeriona (Καταρράκτες Περιστεριώνος). V srpnu jsme nedoufali, že by tam mohla být voda, ale čekalo nás milé překvapení. Nejen, že tam voda byla, ale byl tam i velmi příjemný chládek, který jsme uvítali. Pokračovali jsme dál v sestupu a s krátkou zastávkou u malebného kostelíku Proměnění pána Krista.
Cesta to byla nádherná. Majestátně působící skály a zelené borovice, které ztěžka hledají půdu pro svůj růst. Čím níže jsme scházeli, tím se stávalo údolí užším. Na dně soutěsky se pěšinka rozšířila v koryto řeky, takže cesta byla spíše pokrytá velkými balvany a také kvetoucími keři oleandrů. V samotném závěru se terén změnil v doširoka otevřené údolí s olivami a v dáli jsme uviděli bílý kostelík sv. Dimitrise, ke kterému jsme došli první den.
Stejnou cestou jsme se vraceli zpět. Pro mě byla tato část náročnější než první, protože bylo méně stínu a také větší převýšení. Asi 2 km do kopce, v popoledním srpnovém parnu, mi při zpáteční cestě dalo řádně zabrat. Po návratu k autu jsme si ještě prohlédli vesničku Oreino, včetně místního nádherného kostela a poseděli jsme v kafeniu Oreinou – doporučuji.
Vy, kdo zavítáte na jihovýchodní Krétu, rozhodně nevynechejte aspoň krátký výlet do soutěsky Oreino, uvidíte, že to rozhodně stojí za to!
Mapa severní části výletu
Video – Φαράγγι Ορεινού
V roce 1999 jsem poprvé navštívila Řecko a byla z toho láska do konce života. Lidé, příroda, moře, jídlo – to je to, co mě nutí se do těch míst stále vracet a cítit se tam jako doma….
