Psarotaverna Akrogiali servíruje všeliké mořské mrchy ve vísce Palea Epidavros v Argolidě. Žádné cerepetičky, pěkně poctivé domácí jídlo.
Latinkou se název píše Akrogiali, čti Akrojali. V alfabetě je to Ακρογιάλι. Znamená to pobřeží.
Adresa: v jižní části přístavu Palea Epidavros tady, Argolida, Peloponisos
mají facebook
Příběh podniku Psarotaverna Akrogiali
Líbezňoučká terasa Akrogiali vás uvítá až na konci přístavu, proti parkovišti. Večer okolo chodí děcka v kopačkách na fotbalové tréninky na stadión za rohem – přece byste je nehnali ven v poledne! Sem zabloudí cizinců míň, spíš Řekové to tu v létě zaplní. V červnu bylo stolků volných ještě dost.
V podstatě Akrogiali provozuje jeden manželský pár.
Tohle není restaurace, nepočítejte s nějakou noblesou a uhlazeností, tohle je pravá řecká hospodská upřímnost. Proto se recenze dělí na dva extrémy: protivové, kteří půj jídeláku ani nevedou versus nejlepší ryby v epidaurské oblasti. Je možné, že v hlavní sezóně to na večeři bez rezervace nepůjde.
Důležité v Akrogiali je to slovo psaro-. Ryby jsou jejich specialita, rozhodně sem zamiřte kvůli nim. Ryby někdy berou, jindy ne… místo vybírání z menu se ptejte, co mají. Majitel vám to vypočítá. Nejspíš by vás vzali i do kuchyně, kde ukážete prstem na pekáč. Ideální je přijít v době novu, to ryby berou dobře.
Nezapomeňte, že pokud u ryby není napsaná cenovka, platí se na váhu. Můžete se tu najíst velmi levně i velmi draho v závislosti na tom, co si objednáte.
Co jsme si dali
xifia – stejk z mečouna a pečené brambory
supia – kousky sépie dušené se zeleninou v troubě
stifado chtapodi – chobotnicové stifado, aromatická omáčka s cibulí a skořicí
gavros furnu – malé rybky ančovičky na zelenině
chorta – amarantové výhonky spařené a zalité směsí citrónu s olejem
Stejk z mečouna je obvykle cenově výhodný, protože přichází už s cenovkou, takže vás účet nepřekvapí. Poslední dobou jsou plátky mečounů v tavernách čím dál víc populární. V Akrogiali jsem dostala pěknou, dobře dochucenou rybu. Mečoun je spíš sušší, proto je v talíři i olivový olej. S potěšením kvituji absenci hranolek, v troubě opečené brambory s lehce nasládlými konečky jsou pro mě to pravé.
Kousky sépie jsou pěkně měkké a zeleninová směs je dobře doplňuje Rozeznám papriku, řapíkatý celer a kopr, moc zajímavá chuť. Nakyslost s nasládlostí jsou harmonicky vyrovnané. Je to vlastně moc dobrá kombinace s mečounem, protože sépiový sós je šťavnatý. Bylo skvělé vytřít talířek kusem chleba.
Chobotnicové stifado vonělo nejspíš až na Eginu. Na kousky nakrájená chobotnicová chapadla byla jemňoučká. V Akrogiali použili šalotku místo drobných cibulek. Budete mít chuť vylízat talíř.
Gavros doprovázela spousta zeleniny. Rybky nebyly v celku, ale rozříznuté. Talíř byl zalitý olivovým olejem, na to si v Řecku můžete vsadit. Pochutnali jsme si.
Chorta nebývají v podnicích pro turisty k dostátní, jsou dalším důkazem domáckosti kuchyně v Akrogiali. Klasická úprava, klasický výsledek. Dobrá varianta salátu k rybím jídlům, kdy nechcete přehlušit tu jemnou svěží chuť čerstvé mořské mrchy.
Mají tu jiný druh retsiny, než obvyklou Malamatianu, je taky dražší, ale dobrá. Víno obecně tu mají kvalitnější a cena odpovídá. Mají cenově dostupnější výběh piv. Já si k rybám dávám uzo, do sklenice s ledem a dolít vodou.
Obsluha v Akrogiali
Na sezónu najímají víc číšníků, v červnu většinu obstaral pan šéf. Je to vážný a introvertní muž. Nemějte mu to za zlé. Všechny naše žádosti vyřídil, nemáme si, na co stěžovat. Pekáče mají v troubě hotové, všechno nám přistálo na stole rychle (přišli jsme na brzké večeře).
Umí trochu anglicky.
Pozitiva podniku
Dobré ryby a mořské mrchy.
Dobrá poloha, odevšad dojdete, parkoviště vedle.
Hezky upravený podnik s terasou.
Chodí sem Řekové.
Jestli jste taky ochutnávali, napište nám o své zkušenosti do komentářů.

V mém případě je Řecko přímo diagnózou: mám diplom z klasické archeologie a moderní řečtiny. Na Řecku se mi nejvíc líbí jídlo, cikády, letní kina a kreslené vtipy od Arkase. O čím starší kámen zakopnu, tím nadšenější z něj pak jsem. Z místního týmu trávím nejvíc času ve městech, ale nepařím, spíš lezu do muzeí, vyhýbám se hadům a povídám si s místními. Kamarádi mě někdy vezmou plachtit a já se v přístavní hospodě zapovídám s číšníkem o politice :-) Dalším důsledkem mé ukecanosti jsou ty dlouuuhé články…



