Mt. Grammos – hora, na které Američani poprvé otestovali napalmové bomby

Mt. Grammos (Gramos, řecky Γράμμος) je dlouhý horský hřeben na hranici Řecka a Albánie. Jeho nejvyšším vrcholem je Tsouka Petsik s 2521m n.m. Grámos se zapsal do smutné a krvavé historie před 70 lety v řecké občanské válce (1946 -1949), díky poslední bitvě levicových komunistických partyzánů (KKE/DSE) proti pravicové královské armádě, podporované Velkou Británií a USA. Levicový odboj nedokázal nikdo v těžce přístupných horách dlouho porazit a tak přišli na pomoc Američani s novou ničivou zbraní neuvěřitelných rozměrů – napalmem B , kterou později využili ve válce ve Vietnamu. Vybrali si Grammos pro světovou premiéru!

Řecká občanská válka v pohoří Grámmos

Letadla s napalmovými bombami spálila během náletů celou horu na popel a levicovému odboji tak nedali vůbec žádnou šanci. Mnohým partyzánům, kteří bojovali za ideologie svých vůdců a kteří na Grámu zaživa uhořeli, nebylo často ani 15 let! Tento příběh pokračoval u nás v Československu, kam muselo kvůli řecké občanské válce emigrovat na 12000 řeckých dětí a dospělých! Tehdy si mysleli, že se jedná o přechodný pobyt a že se brzy vrátí. Záhy se ale jejich dočasné útočiště proměnilo v nový domov!

Po stopách řeckých dětí z Mikulova na Grammos

Proto jsme se vydali v roce 2017 po stopách řeckých dětí (obráceným směrem), z Mikulova na Grammos , abychom všem připomněli, proč žije v naší vlasti tolik Řeků a ukázali turistům cestujícím k moři na ostrovy, že v řeckých horách na pevnině jsou ještě dnes vesnice, kde se stále mluví česky! Tento smutný příběh nespojil jen naše jazyky, tradice, ale i naše SRDCE… Řekové s námi zakládali rodiny, těžce pracovali v dolech (na Ostravsku a Karvinsku), začali úspěšně podnikat (značka Kofola), někteří nás kulturně obohatili (zpěvačky Martha a Tena Elefteriadu) nebo se podíleli na stavbách přehrad (vodní nádrž Vír).

Nevybuchlá munice

Jako správný Moravák a příznivec řeckých hor jsem prostě na Grammos musel vylézt stůj co stůj a o tom, že to nebyla vůbec legrace a že jsme tam málem s Petrou zůstali, bude vypovídat tento článek. Vydejte se s námi do řecké divočiny plné medvědů, vlků, kamzíků, kvetoucích skalniček a rostlin i nevybuchlé munice. Ano i 70 let po válce tu můžeme narazit na výbušniny, my jsme měli štěstí, starý ruční granát ležel jen 1 metr od našich nohou (foto ve článku)…

Pokud vás zajímají úvodní informace k řecké občanské válce, čtěte náš první článek:  ŘECKO 2017 – Z MIKULOVA NA GRÁMMOS ANEB PO STOPÁCH MORAVSKÝCH ŘEKŮ

Ψυχή Βαθιά – Hluboko v duši

ukázka z filmu (napalmová scéna): Američané chtějí vyřešit dlouhotrvající válečný konflikt během následujících 6-ti týdnů a posílají na letiště v Ioannině 30 bombardérů s napalmem. Problémem č. 1 v občanské válce je, že v ní na obou stranách často bojuje bratr proti bratrovi! Představte si, že je váš brácha někde nahoře a vy víte, co tam na něj chtějí poslat :( To je šílené… Film Ψυχή Βαθιά (Hluboko v duši) ukazuje sourozence Anestise a Vasilise, z nichž každý musel bojovat za opačný názor / za někoho jiného …

Zastavení v Kefalochori – Památník DSE se zbytky válečného bunkru

Naši cestu začínáme ve vesnici Kefalochori u památníku Likorrachi (Mνημείο στην Λυκόρραχη), který byl postaven v roce 2006 k 60. výročí DSE (Demokratického vojska Řecka), jako pocta hrdinství v bitvách na masivu Grammos. Architektonická struktura památníku je postavena tak, že centrální strana „kouká“ k vrcholu Petra Mouka 1841m n.m. a Kambitsio, kde v roce 1948 sídlila ústředí CEF, ústředí Ústředního výboru KKE (Komunistická strana Řecka) a sídlo Prozatímní demokratické vlády. U paty památníku si můžete prohlédnout torzo válečného děla a vejít do podzemního bunkru (střílny).  Nejrychlejší cesta, jak se sem dostat, je zaparkovat auto u cedule v Kefalochori a jít malými cestičkami do ostrého kopce k památníku, lehčí, delší, ale oficiální cesta vede až za vesnicí a celý kopec tak obchází.

Muzeum DSE

Ve vedlejší vesnici Theotokos ještě můžete navštívit v zatáčce u hlavní silnice malé museum DSE.  Já jsem o muzeu loni ještě nevěděl, takže jsme pokračovali autem podél delty řeky Saradaporos až k vesnici Pyrsogianni. Tady doporučím procházku, mají tu moc pěkný kamenný kostel Agios Georgios , stavte se v kafeniu na něco dobrého, naberte sílu u starých platanů a pokochejte se výhledy do Zagori. Za dobré viditelnosti spatříte nejvyšší vrchol Gamila. 

 

 

Vesnice Plikati

Z Pyrsogianni jedeme 18 km horskou silnicí k Plikati, poslední řecké vesnici u albánských hranic. Projížďka obcí je obzvlášť výživná, na několika místech mám po stranách automobilu jen pár centimetrů, tenkrát to stavěli asi přímo pro moje auto :) Navíc jedeme po kamenem dlážděné cestě, která se prudce zvedá a zase klesá. V horním ohybu vidím možná tak nebe nad sebou, nic jiného :) Dávám se do řeči s prvním obyvatelem, ale po chvilce mi dochází, že moje základní řečtina je asi zbytečná, je to Albánec. Ukazuje mi rukou něco ve stylu „rovnou za nosem“… Horský hotel Agriolouloudo Grammou (v překladu „divoká květina“) stojí až 1,2km za vesnicí a musíme k němu dojet po šotolinové cestě. Asfaltka končí v Plikati. Takže hezky na jedničku, max. dvojku, pohoda, kochání se horami …

Hotel Το Αγριολούλουδο του Γράμμου

Bylo to jediné ubytování, kde jsem před cestou neřešil rezervaci a nechal to osudu. U brány nás vítá velká letecká puma a nápis „pozor pes“ :) Nikde nikdo a psů hned několik! Pár jich je zavřených v klecích, štěkají na nás jako na zloděje, a někteří hodnější chlupáči běhají venku kolem nás :) Krásné uvítání, ale co teď a tady? Volám na mobilní číslo, které jsem našel na ceduli před hotelem, signál špatný, nikdo to nebere… Zkouším to znova a znova… Až se konečně ozve Giorgos Mpakatsoulas, že je jeepem někde pryč, ale že brzy dojede, ať chvilku počkáme… Hurá, nebudeme spát venku mezi medvědy, bude postýlka!

8 srubů uprostřed řecké divočiny

Po půl hodině dorazí Giorgos a ukazuje nám svůj ráj, který postavil vlastníma rukama! 8 kamenných domků (srubů), vybavených krbem, kuchyňskou linkou, velkou postelí a pěknou koupelnou. Před každým srubem ráz naštípaného dřeva, když vám bude zima, stačí si jen zatopit v krbu, otevřít lahvinku červeného vína a naslouchat tichu řecké divočiny. Ano, žijí tu medvědi i vlci! Giorgos každé ráno vyváží své psy s GPSkami za hotel, aby bránili teritorium od nečekané návštěvy… a nejen od té zvířecí, ale i od Albánců, kteří často přecházejí hranici. Peněz mají málo, takže občas prostě kradou.

Vydatná večeře

Giorgos nás zve na večeři, ale nečekejte tu žádný jídelní lístek (menu). Pokud řeknete ano, přistane vám na stole hned několik talířů s různými dobrotami :) Takže doobjednávám jen pivo Mythos a obžerství, v jinak prázdné restauraci, může začít. Sotva se zakousnu do voňavého kousku masíčka, venku zaštěkají psi a vystřelí směrem k hoře. Ptám se Giorgose, co se děje a on odpovídá… v klidu, asi medvěd, prochází jen kolem… Málem mi masíčko zaskočí v krku, ale dělám, že jsem tvrďák a pokračuji bez hnutí brvou dál v konzumaci :) K vybavenosti hotelu patří Wi-Fi a pod prosklenou podlahou restaurace má Giorgos nádhernou vinotéku. Hned mu tam dáváme jedno moravské víno do sbírky. Tohle ubytování můžeme jen doporučit, i kdyby jste nešplhali na Grammos, bude to pro vás jedinečný zážitek v horách „na konci světa“…

Stránky hotelu: plikati.blogspot.com
e-mail: bakatsoulas@gmail.com

 

Výstup na pohoří Grammos

Ráno jsme si museli přivstat, Giorgos nám slíbil, že nás vezme jeepem se psy kousek za hotel a ušetříme si tak dobrou hodinu na stezce. Neváháme ani minutu a kolem 6. hodiny ráno nás Giorgos vykládá cca v 1600 m n.m. za hotelem. Pokud nebudete mít štěstí s odvozem jako my, vyjděte od hotelu po značené stezce vedoucí vlevo od ubytování směrem do hory. Stezka je značená max. na hřeben, v další fázi už není žádná cedule a hledat červené puntíky (značky) v otevřeném terénu je zcela zbytečné. Vůbec tu totiž žádné značky nejsou!

Cesta lesem

Našich úvodních 400 výškových metrů vedlo hustým lesem, po celou dobu jsme slyšeli Giorgosovi psy, jak štěkají po okolí. Raději jsem mlátil hroty turistických holí o kameny na stezce, protože tak brzy ráno se nám povídat ještě moc nechtělo a potkat úplnou náhodou medvěda jsme nechtěli už vůbec :) Pro Petru to byl vůbec šílený výlet, pár dní zpátky ji nebylo vůbec dobře od žaludku, ale nechtěla mě nechat jít samotného, tak se hecla a vyrazila se mnou. Celou dobu trpěla jako pes a tímto bych ji chtěl poděkovat a smeknout pomyslný klobouk, že to přes to všechno se mnou absolvovala, protože hodně děvčat by mě tady nahoře asi poslalo velmi rychle do háje zeleného :) Ale k výbušninám se teprve ještě dostaneme :)

Louky plné rozkvetlých květin

Nad lesem spatříme první louky se stovkami rozkvetlých květin. Až vás z té barevné nádhery přechází zrak… Prstnatce (orchideje), smolničky, violky, iberky a vysoké bílé asfodyly zpomalují náš výstup, to nejde, abychom je přece všechny nenafotili :) Konečně se vyhoupneme na hřeben, v dálce vidím jezdce na koni, který táhne druhého koně za sebou… Na řecký pozdrav absolutně nereaguje, je to totiž Albánec, který přechází hranici a kdoví, komu ten druhej koník patří… Naše první zastavení je kamenný domek s jasně čitelným nápisem ELLAS (Řecká lidová osvobozenecká armáda), ještě nedávno tu sloužila hlídka , která nad Plikati střežila hranici. Po okolí jsou patrné zbytky zákopů. 

 

Dobývání vrcholu Mavri Petra

Cestičkou pokračujeme dál, ale nikde nenacházíme žádnou ceduli, která by nás nasměrovala na první vrchol Mavri Petra (černý kámen). Je mi jasné, kterým směrem se mám dát, ale vzhledem k tomu, že byla hora ještě dlouhou dobu po válce z velké části zaminovaná a stále tu lidé nacházejí nevybuchlou munici, vůbec se mně nechce volit svou vlastní cestičku na hřeben :( Běhám tedy do Albánie a zase zpátky, ale nikde ani známka něčeho, kudy se vydat. Každým rokem přechází Grammos spousta horských nadšenců, to přece není možný, aby to po hřebeni nešlo přejít. Jdu tedy vyšší trávou první, v dostatečné vzdálenosti před Petrou a ona za mnou… Fotky našich výrazů sem raději nebudu ani dávat, jsme tu sami dva a jediný kdo o nás ví, je Giorgos dole v hotelu… Ten nám navíc poradil, abychom ostrý vrchol Mavri Petra obešli cca 100 metrů po albánské straně, že je to bezpečnější. Jenže v tomto terénu odhadneme kulový a naše snaha končí v suťovém poli pod vrcholem. Navíc jsme zapomněli na hotelu rukavice a holé ruce nás v zataženém počasí už zebou jak sviňa …

Nevybuchlý granát metr od nás!

Petru se snažím uklidnit, že předpověď hlásila jasné počasí lehce po poledni, že to nesmíme tak rychle vzdát. Suťové pole se nám nechce dlouze obcházet a tak šplháme po kamenech vzhůru, některé se pod naší váhou dávají do pohybu a v tom Petra spatří 1 metr od své nohy starý ruční granát!!! V ten moment si sám sobě říkám, že jsem to fakt přehnal a ani nechci vědět, co v sobě chudák holka zažívá… (Pozn. večer nám Giorgos podle fotky potvrdil, že granát musel být ještě funkční!!!). Konečně se dostáváme z toho nejhoršího na hřeben, za námi jsou překrásné výhledy do Albánie, kde krásně svítí sluníčko a před námi je jen bílá tma s vrcholem Mavri Petra 2450m n.m. Pokračujeme po ostré hřebenovce dál na SV, je to tu jak v nějakým hororu, všude rozházený kámen, zbytky bojových pozic, domků a zákopů, které padající bomby srovnaly se zemí :( Malý úsměv na rtu nám vykouzlí akorát tak modře vykvetlý hořec jarní.

Nejvyšší jezero v Řecku – Gistova lake 2350m n.m.

Další velké rozhodnutí padá pod hlavním vrcholem Tsouka Petsik, buď půjdeme rovnou k vrcholu nebo si cestu prodloužíme o několik hodin. Na SV odtud leží nejvýše položené jezero v Řecku –  Gistova lake (Γκιστόβα) v nadmořské výšce 2350m! Jsem takový kousek od něj a že bych k němu nezašel? To bych nebyl já :) Petra toho má celkem dost, jde hodinu se mnou, ale pak se dohodneme, že na jednom místě na mě počká a já si tam zaběhnu. Ano doslova, já jsem v horách kolikrát tak natěšený, že neznám únavu a tak, aby na mě dlouho nečekala, vzal jsem to k jezeru po hřebeni sprintem :) Z jezera jsem byl trošku zklamaný, jsem tu totiž pozdě. Nejkrásnější je v květnu, kdy jsou kolem něj obrovské sněhové plotny. Viděl jsem pár nádherných fotek za slunečného počasí a slintal jsem po tom ho takto vidět a zažít. No, nedá se nic dělat, nafotím vám aspoň panorama a utíkám sprintem zpátky :) Odbočka k jezeru a zpět nám celkově zabrala 2,5 hodiny!

 

Nejvyšší vrchol Grammosu – Tsouka Petsik 2521m n.m.

Hlavní vrchol Tsouka Petsik 2521m n.m. nakonec zdoláváme za 6,5 hodiny! Počasí se konečně umoudřilo, sluníčko konečně svítí, máme krásné výhledy, posílám zprávu o výstupu na naši Facebook stránku a pak hlásím osudovou větu: „Hele, támhle vzadu na druhé straně hřebene je vidět památník na vrcholu Gesos, to je škoda, že se tam nepodíváme, to by chtělo tak dva dny, to je moc daleko.“ No, že jsem nedržel hubu, páč tohle mělo pokračování :)

Zabloudili jsme

Můj původní plán byl, že se vrátíme do Plikati z vrcholu stejnou cestou zpátky. Všechny ostatní přechody byly podle map od Anavasi minimálně na dva dny. Ale večer mi Giorgos poradil, že se dá udělat okruh, kdy kousek za hlavním vrcholem sejdeme (před vodopády) zpátky k vesnici Plikati. Blázen jsem se podíval na naše mapy.cz a uviděl v podobném místě cestičku. Říkám: „jo super, to mám tady na mapě“. No jenže, co čert nechtěl, cestička z mapy.cz vůbec neexistovala! A vzhledem k chybějícímu značení, jsme na hřebeni vůbec neviděli Giorgosovu odbočku! Pouze a jedině skálu pod námi nebo cestu po hřebeni. Zavládla krátká panika, nebojácný Zdenda byl rázem malinkej jak půlroční dítě a kdyby tady neměl internet, tak se asi okamžitě rozbrečel :) Uviděl jsem na Messengeru, že je Giorgos on-line, tak jsem mu začal posílat naši polohu v mapě, že jsme úplně v háji a jedinou rozumnou variantou je přejití hřebene k válečnému památníku na vrcholu Gesos nad vesnicí Aetomilitsa.

Giorgos nás zachránil

Giorgos mě nejdříve nabádal k hledání cesty, kterou nám večer radil, ale nám už docházely síly a představa, že sejdeme někam dolů a zůstaneme trčet někde ve skále a nebudeme mít už sílu zpátky do kopce, mě navedla k tomu, abych ho poprosil o záchranu… Zda by pro nás nemohl dojet jeepem na Gesos, kam jsme po 11 dlouhých hodinách došli úplně vyřízení. Giorgos neváhal ani minutu, sedl do jeppu a 16km cestu po šotolině jel přes 2 hodiny! A to samé cestou zpátky s námi. Moje poslední fotka jeho jeepu mluví za vše, po cestě několik brodů přes divokou řeku, hluboké koleje od bláta, no prostě hrůza a děs! Giorgos nás zachránil, jinak bychom došli až někdy o půlnoci nebo bychom museli přespat někde venku a možná bychom zmrzli. Tímto bych mu chtěl z celého srdce poděkovat za to, že nás nenechal Grammosu napospas!

Článek je věnován všem statečným bojovníkům, kteří na masivu Grammos položili svůj život! Tento velmi smutný řecký příběh ukazuje, jak zásadně dokáží  přední světové velmoci ovlivňovat situaci v místě konfliktu! I v řeckém případě platí, že válka nevytváří jednoznačné hrdiny a zločince, ale pouze jednoznačné oběti!

Mapa přechodu pohoří Grammos

varování: stezka nebyla v roce 2017 nijak značená (GPSka nutností) a nikde není zdroj pitné vody (jediná voda je v jezeře Gistova)!
celková délka treku: 25 km
výchozí bod: Hotel Το Αγριολούλουδο του Γράμμου 1350m n.m.
přes: vrchol Mavri Petra 2450m n.m.
přes: jezero Gistova 2350m n.m. (Pozn. odbočka k jezeru zabere 2,5 hod. tam a zpátky)
přes: hlavní vrchol Tsouka Petsik 2521m n.m.
cílový bod: válečný monument Gesos 2163m n.m. (odvoz jeepem nebo stanování!)
celkový čas: 11 hodin!
náročnost: velmi těžká!
celkové stoupání: 1679m celkové klesání: 1596m
období: červen 2017
doporučená mapa: Mt Grammos, Voio  [3.3] 1:50.000
Doporučení pro výlet na jeden den: z hotelu vyjít na vrchol Tsouka Petsik (4 hodiny) a stejnou cestou se vrátit zpátky, celkem tedy cca 8 hodin

[wpgmza id=“76″]