fbpx
Monastiraki – Streetfoodová scéna a bleší trh
Print Friendly, PDF & Email

Monastiraki (Μοναστηράκι)Jestli řecké Athény mají srdce, pak tluče v Monastiraki. Postarají se tu o vás ve všech ohledech na výbornou: nakrmí vás, napojí, zahrají muziku, nechají oddechnout u kávy, ošatí, obují, vybaví suvenýry pro všechny známé, předvedou ctihodnou antiku i lidové umění a když budete hodní, pustí vás i na mši do jednoho z místních kostelů – vejde se jich sem překvapivě dost. Mnoho návštěvníků Athén právě tady poprvé uvidí Akropoli.

Při toulkách městem se vám na konci ulic bude akropole zjevovat pravidelně, takže ji budete mít na asi 250 fotkách. Ale ta chvíle, kdy nic netušíc vystoupíte na náměstí Monastiraki a při ohlédnutí se zpátky k nádraží a vy ji poprvé spatříte, tak to bude mít jakési zvláštní kouzlo. Nikdy nezapomenete na moment, kdy jste poprvé uviděli athénskou Akropoli!

Poloha Monastiraki

Na začátek by bylo vhodné definovat, kde vlastně končí věhlasná Plaka a kde začíná Monastiraki, protože přímo na místě vplývá jedna do druhé v příznačné lehkosti. Obě čtvrti najdete jižně od obchodní třídy Ermu. Na západě sahá Monastiraki k zastávce metra Thissio, na východě ke katedrále Mitropoli a na jihu končí za římskou agorou, kde se ulice znatelně zúží a začnou šplhat prudčeji do kopce. Vlastně by se dalo říct, že Monastiraki je ta menší, ale za to kosmopolitnější sestra Plaky.

Monastiraki square
Monastiraki square by Panos Kanderes

Zrod náměstí Monastiraki a metra pod ním

Důvodem rušnosti místa je jistě existence zastávky metra. Jmenuje se Monastiraki nebo Monastirion a původně byla konečnou povrchové koněspřežky spojující Athény s Pireem. Z Pirea až sem jede vlak po povrchu, tady se zavrtává pod zem do tunelu metra. Tady je přestup na linku vedoucí z letiště, takže stanice musí zvládat kromě pasažérů vystupujících tady v historickém centru i tranzit cestovatelů, kteří z letiště míří do Pirea na trajekt.

Dnes se na povrch proderete do přestavěné elegantní neoklasicistní budovy nádraží. Strop haly tvoří mozaika ze 324 kusů plexiskla s námětem Nebe, dílo Lidy Papakonstantinu. Mnoho klenutých průchodů nabízí panoramatický rozhled na náměstí a přilehlé budovy v ústí ulice Areos. Málokde najdete tolik staletí zkoncentrovaných na jednom místě: Tzisdarakisova mešita z roku 1759, Hadriánova knihovna z roku 132 s malým byzantským kostelíkem z 5. stol. na nádvoří, kostelík Pantanassa z 10. stol. přímo uprostřed náměstí, vzadu za ním neoklasicistní dům z 19. stol. a naproti hotel z poválečné doby s vyhlídkovou kavárnou na střeše.

Samotný otevřený prostor Monastiraki je ale dílem moderním z doby po osamostatnění Řecka, kdy se v první polovině 19. stol. vytvářel nový městský plán na stolech architektů Kleanthise, Schauberta a Klentzeho. Na serveru lifo.gr můžete u článku (odkaz) najít černobílé fotografie ukazující oblast před mešitou zastavěnou domky a okolo kostelíka ještě stojící klášter, který dal místu jeho jméno malý klášter.

Podzemní potok Iridanos

Nějakou dobu mi vrtalo hlavou, proč je dlažba náměstí vzorovaná vlnitými liniemi. Pak jsem dospěla k závěru, že jde o odkaz na říčku Iridanos, která pod náměstím protéká. Iridanos pramení na jižním svahu kopce Lykavittos, od východu na západ pak protékal centrem starověkého města a zásoboval ho vodou. Za hradbami Kerameiku se spojil s řekou Ilissos. Kam se ale Iridanos poděl? Už v antice začal fungovat jako strouha na splašky, a tak ho raději ve 2. stol. n. l. schovali do vyzděného kanálu pod městským dlážděním.

Archeologické výzkumy ve stanicích Monastiraki a Syntagma ho částečně odhalily a dnes ho v nich můžete vidět jako součást veřejné archeologické expozice. V oblasti Kerameiku byl ponechán na povrchu 150 m dlouhý úsek a můžete ho vidět během prohlídky. Přímo na náměstí Monastiraki ho připomíná plaketka udávající průtok 20m3 za hodinu. Často si v létě říkám, že trocha povrchové vody by centru Athén pořádně prospěla.

Staré dobré časy

Osmanská města mívala krámky přímo v přízemí budov podél cest, nebylo potřeba náměstí. Místní trh zvaný Kato pazari nebo Ampatzidika podle obchodů s látkami se vinul uličkami v okolí Tzisdarakisovy mešity. Místu přímo před ní se také říkalo Kato sintrivani, dolní fontána podle kašny, která tu stávala – vzpomeňte na Iridanus.

Po roce 1884, v souvislosti s rozvojem moderního města, byly obchody a další provozovny přesunuty o 450m výš po ulici Athinas do nové budovy athénské tržnice. Obchody se objevily znovu a tentokrát nabízejí turistické suvenýry. Naprostá většina toho, co Američané nadšeně nazývají „Monastiraki flea market“ prodává turistické kýče často „tradiční, ručně vyráběné“ s nenápadnou cedulkou Made in China. Jsou také předražené – čím dál půjdete po ulici Adrianu směrem pryč, budou se ceny olivových mýdel, klíčenek a triček s Partnenónem snižovat. Je tedy třeba obrnit se trpělivostí.

S hledáním stop po starých časech můžete začít u mešity. Shodou okolností jde o jednu z nejčastěji fotografovaných budov v Athénách. Je dominantou náměstí a pokud chcete fotit Akropoli, obvykle se vám dostane do záběru i mešita. V horním patře je výstavní prostor, který patří Muzeu novodobé řecké kultury. V přízemí byly od počátku umístěné obchody, jejichž nástupce tu najdete i teď. Když se jimi a sousedními suvlatzidiky proderete, najdete ústí ulice Pandrosu.

Právě Pandrosu spolu s Ifestu, které do opačných směrů vycházejí z náměstí Monastiraki, tvořily hranici Plaky v osmanské době. O pár metrů severnější Ermu, rovnou jako střela, už navrhli novodobí architekti. Pandrosu se vine od Tzisdarakisovy mešity k náměstí Mitropoleos, úzká, zastíněná plachtami a lemovaná obchody se vším možným. Po pravé ruce si všimněte schodů s mříží a skupinou koček. V minulosti všem známé schůdky v Pandrosu vedly na prostranství plné stánků se zbožím. Ve stísněné Place byl volný prostor neobvyklý, patřil nádvoří starověké Hadriánovy knihovny, kde po pravé ruce stály osmanské správní budovy a po levé sídlo řecké komunitní samosprávy, škola a hodinová věž věnovaná Athénám lordem Elginem.

Kavárna s nejkrásnějším balkonem v Athénách

„Jako rodáka z Kefalonie mě mnoho lidí považovalo za„ blázna “, ale nakonec moje šílenství vyneslo něco opravdu pěkného,“ říká pan Gerolymatos. Fotografie: Paris Tavitian / LIFO


Jen kousek odsud se můžete o nedělním ránu posilnit kávou. Orea Ellas je prostornou kavárnou s vyhlídkovou terasou v patře, přístupná i z opačné strany bloku z parčíku v ulici Mitropoleos. Orea Ellas je místní obdobou pražské Slavie. Scházeli se tu poslanci i členové řecké inteligence a kavárna měla v 19. stol. i jistý politický vliv. Ceny jsou rozumné a v jídelním lístku najdete cokoli od pizzy přes těstoviny až po musaku a vafle. Za zmínku stojí masticha, víno s medem, rakomelo čili pálenka s medem nebo čerstvě lisovaná šťáva z granátových jablek. Prostor je vyzdoben sbírkou memorabilií a starých reklamních plakátů. Přicházíte-li na bleší trh, můžete se tu správně naladit.

Monastiraki – Bleší trh

Z náměstí Monastiraki se tentokrát vydáme opačným směrem, k ceduli Monastiraki flea market. Ne, že by ulici Ifestu i v září nelemovaly další obchody se suvenýry. Ale u military obchodu sedí na stoličce v mundůru voják, ve kterém až na druhý pohled odhalíte navlečenou figurínu.  Pohled do boční ulice Normanu už odhalí jinou atmosféru – zarámované plakáty a vinylové desky. Za výlohou místního starožitnictví jsme našli řecký reklamní plakát na traktory „Zetor Tsechoslovakias“ nebo modely plachetnic.

https://www.flickr.com/photos/georgeplakides/14205249174/
Photo by George Plakides

Na náměstí Avissynias (řecké jméno Etiopie) teprve potkáváme skutečný blešák: stříbrné lžíce, tranzistorová rádia, petrolejky, hodinky, porcelánové šálky (některé i s podšálkem). Gramofony, tepané talíře, modely autíček. Pod slunečníky a stromy je zboží vyložené na pultech s bílými přehozy i na starožitných komodách. Našlo by se tu několik numismatiků i obchod s terakotovými prvky ze starých (stržených?) domů. Korbely na pivo mají nejroztodivnější provenience. Smalt, porcelán, nebo kameninu? Lidé volným krokem korzují a vyhýbají se rozestaveným židlím.

Než se rozhodnete pořídit si lampu nebo stříbrnou sponu na pásek, pomněte, že na hranicích byste s vývozem starožitnosti bez dokumentů o legálním původu měli potíže.

Monastiraki
Photo by Weekend Wayfarers

Místní tradici začal židovský obchodník Ilias Jusurum, vedoucí cechu starožitníků na konci 19. stol. Bydlel prý v jednom z místních domů a o nedělích vystavil zboží pod svými okny.

Když projdete až na opačnou stranu náměstí, ocitnete se na Ermu, v její klidnější části. I tady můžete najít vystavené zboží, vinyly a knihy. V jednom obchodě kupujeme knížku o verginských hrobkách napsanou Manolisem Andronikosem, který výzkumy vedl. Napsanou novořecky, což mně nevadí, ale přítel se trochu chmuří. O kus dál si v krámku s kořením kupuji machlepi na koláč a lékořici na čaj.

Pokud budete po Ermu pokračovat směrem ke Kerameiku, budete po levé ruce míjet bývalé královské stáje přebudované na klub s názvem K8. Neoklasicistní fasáda skrývá výrazně moderní interiér, ve kterém jsou při tom stále vidět původní oblouky nesoucí střechu stájí.

Náměstí Agias Irinis

Náměstí Avissynias bývá v jiné dny klidné a pod baldachýnem stromů si můžete v klidu dát kávu. V neděli se můžete uchýlit jinam, na opačnou stranu od náměstí Monastiraki, na náměstí Agias Irinis.

Půvabné zastrčené náměstí, zelené stromy i kavárenské stolečky, to vše tu mají také. Lidí tu bývá dost, přesto je atmosféra tak nějak odpočinková. V příjemné atmosféře posedávají lidé u kávy nebo vína a poslouchají hudbu z rádia. Rozhlížíte se po okolních hezkých budovách. Najde se tu pár hotelů  s rozumnými cenami. Uprostřed náměstí v kiosku prodávají rostliny.

Agia Irini Church, Athens IMG_9052
Photo by Dongning Li

Sedíte schovaní za větším neoklasicistním kostelem, který zabírá celou délku náměstí. Jeho žlutobílá fasáda přispívá k veselé atmosféře. Nejdřív tu stával starověký chrám, jehož zbytky můžete vidět zazděné v interiéru. Později tu stál byzantský kostel pobořený během protiosmanského povstání, a tak v pol. 19. stol. tu architekt Lysander Kaftanzoglu vystavěl athénskou novodobou katedrálu. Ten titul mezi tím převzala nedaleká Mitropoli, ale řada starousedlíků to podle Matta z Athens Survival Guide odmítla vzít na vědomí.  Neoklasicistní exteriér s typicky západními dvěma zvonicemi kontrastuje s neobyzantským interiérem, tady střídmým, s tmavými barvami evokujícími hvězdné nebe. Krásný zlacený ikonostas je darem ruského cara Mikuláše.

Streetfood aneb chutně za pochodu

Řekové sice vynalezli slowfood, ale při bloudění Athénami máte tolik co k vidění, že není čas ztrácet čas. Konečně u cizinců nejoblíbenější řecká jídla souvlaki a gyros jsou vlastně rychlým občerstvením. Jídlo, které si můžete objednat i sníst na ulici, se nazývá streetfood a v okolí Monastiraki jde o mezinárodně vyhledávaný módní trend, kterému své články věnovaly: greece-is.com, whyathens.com a Chasing a plate tu natáčeli videa hned čtyři. Na stránkách (odkaz) pojali téma s metodičností vpravdě vědeckou. Okolo Ermu a v přilehlých ulicích povýšili jídlo s sebou do ruky, pěkně na cestu, na umění.

Navíc tento způsob stravování vám ani neodlehčí peněženku tolik, kolik by v jinak drahých Athénách bylo běžné.

Vůbec nehrozí, že byste v okolí Monastiraki zůstali hladoví. Nekonečná řada standardních prodejen souvlaki se nachází podél Ermu mezi náměstím a byzantským kostelíkem Kapnikarea, který nemůžete přehlédnout, protože trůní přímo uprostřed ulice, která ho musí „obtékat“. V 19. stol., kdy bořili vše, co nebylo anticky a neoklasicistně národovecké, ho nějakým zázrakem Kleanthis se Schaubertem nechali stát.

Přítel si dal bochánek se slaninou v Meliartos na rohu Ermu a Eolu, kde také mají pár míst k sezení. Saláty a sýrové pity vypadaly taky dobře. Do ruky dostanete vynalézavě sestavené burgery ve Food Street na Kalamiotu 14 (verze ryba a řepný salát v černé bulce je na mém seznamu na příště) a sirupem nebo čokoládovou polevou obalené lukumades ve stejnojmenné prodejně na Eolu 21 (hrozí předávkování cukrem). V Etnico na Kolokotroni 22 si přijdou na své milovníci Indie, Mexika a další exotiky.

Sardinky, ančovičky gavros a krevety do kornoutu na nás čekaly v Zisis na Athinaidos 3. Jde o novější podnik, který se snaží pouliční pochoutky posunout do zdravějších rovin.

Nejlepší souvlaki

O pověst nejlepšího souvlaki s sebou se dělí Kostas od Agia Irini a další Kostas z Pentelis 5 blízko Syntagmy. Kostas u Agia Irini používá vlastní pikantní rajčatovou omáčku. Akorát v neděli mají zavřeno, takže s bleším trhem to najednou nezvládnete. Chlaďák s nápoji stojí u dveří, takže si pivko můžete otevřít už během stání ve frontě a pak zaplatit s jídlem. Kostas u Syntagmy je rodinným podnikem založeným 1950 a sázejí tu na kouzlo jednoduchosti s jogurtem, rajčaty, červenou cibulkou a petrželkou – bez hranolků. Odpoledne už bývají vyprodaní. Posledně zmíněné okénko je v ulicích Vulis, Nikis a Skufu obklopené velmi módními podniky s asijskou kuchyní. Athéňany zaujalo suši. Ve Vulis 10 je taky výborné pekařství Ariston, kam se chodí na plněné pity a šátečky kuru.

Pokud si opravdu chcete sednout, můžete vyzkoušet chválou opředeného Thanasise v ústí ulice Mitropoleos přímo na Monastiraki, kde vás k jídlu bude bavit pouliční podívaná na náměstí. Pokud chcete pitu v ruce, tak se můžete usadit i na schodě u Pantanassy. Třeba. Víc nóbl je Hoocut grill house na Agias Irinis 9  vedený známými řeckými šéfkuchaři, kde si můžete dát souvlaki třeba skopové. Tady to s masem myslí vážně, ceny holt podle toho vypadají. Pro mezinárodní kuchyni bývají chváleny restaurace Mama Roux v Eolu 48 a Estrella v Romvis 24.

Kousek od Mama Roux na rohu Eolu a Karaori najdete Feyrouz s blízkovýchodními pochoutkami jako kebab, falafel (cizrnová verze keftedes) a lachmadžun (chlebová placka s mletým masem a kořením). Falafellas (otevírají přesně v poledne) jsou ještě o kousek dál po Eolu. Pokud vás blízkovýchodní kuchyně zaujala, Athény nabízí příležitost sehnat i druhy koření, které se v Čechách moc nenabízí. Zkuste ulici Evripidu nebo centrální tržnici jen kousek odsud.

Tradiční pochoutkou do ruky jsou v řeckých městech kuluri, sezamové pečivo v preclíkovém stylu, které je oblíbenou snídaní po noci strávené v baru. Jeden prodavač stává i před hlavní budovou univerzity… V Oven Sesame  hned diagonálně proti Meliartos dělají pitovitou verzi kuluri s náplněmi jako sýrová s kari, masová, nebo houbová. To už může sloužit jako oběd (v mém případě) anebo solidní vyprošťovák – kuluri má navíc podobu usmívajícího se smajlíka, tak vám ráno po tahu asi rozveselí tím víc. Zmínku si zaslouží Kuluri tu Psyrri v přilehlém Psyrri na Karaiskaki 23, odkud zásobují i řadu oněch pouličních prodavačů se stánky s bílo-žlutě pruhovanými stříškami. Nejbližší z nich stojí na Syntagmě.

S něčím dobrým v ruce se nezapomeňte dívat i okolo sebe, místní ulice s neoklasicistními, eklektickými a lehce art nouveau domy a příjemně stínícími stromky jsou šik.

Pod povrchem

Doufám, že jste se dostatečně posílili, naše pouť proti proudu času teprve začíná. Staletí teď vyměníme za tisíciletí a navštívíme slavné antické město. Z náměstí Monastiraki ani nemusíme nikam daleko. Hned vedle Tzisdarakisovy mešity se hrdě zdvihají sloupy Hadriánovy knihovny.

Hadriánova knihovna

Vrátíme se znovu na ulici Areos. Pokračujeme dalších 160 m dál do svahu směrem k Akropoli, abychom se dostali k další římské lokalitě, tentokrát ještě o něco starší. Nespěchejte a věnujte pozornost bloku domů na opačné straně ulice. Přímo proti rohu pozemku s knihovnou je malý kostelík. Patříval k rezidenci rodiny Logothetu, ve které pobýval během své návštěvy i Thomas Bruce, lord Elgin. Většina domu je ztracena, ale právě na jeho nádvoří byly uloženy reliéfy z Parthenónu před tím, než je lord nechal naložit v Pireu na loď.

Hadrian's Library and Acropolis.
Photo by Milan Gonda

A teď už je čas podívat se, jak vypadá římské náměstí z doby prvního císaře Augusta. Augustus a Hadrianus byli dva vládci Říma, které můžeme označit za filhelény. Jak vypadalo náměstí, které chtěl Hadrianus v nádheře trumfnout?

Římská agora

Po návratu na ulici, která už se tady jmenuje Dioskuron, si můžete přímo před sebou v ulici Pikilis všimnout dalších základů starověké stavby. Patří další veřejné knihovně, kterou podle dochovaného nápisu městu věnoval filosof Titus Flavius Pantainos v době vlády Hadriánova předchůdce Traiána na přelomu 1. a 2. stol n.l. V době Hadriánových návštěv tedy zářila novotou.

Roman Agora in Athens.
Photo by Milan Gonda

Velmi zajímavé je filosofovo jméno. Titus Flavius je totiž jménem římské rodiny, která mezi lety 69 a 96 n. l. vládla Římu. Pokud bylo někomu uděleno římské občanství, přijímal obvykle jméno svého patrona. Některý Pantainův předek tedy získal občanství od zástupce císařské rodiny, mohlo jít například o propuštění z otroctví, protože vzdělaní otroci bývali pořizování jako vychovatelé dětí a tajemníci. O tom všem můžeme jen spekulovat, ale díky těm několika dochovaným kamenům se rodina vzdělanců probouzí k novému životu právě v naší fantazii.

Ubytování v okolí náměstí Monastiraki

Inspirovali jsme Tě k výletu? Klikni do mapy, zazoomuj a bookni si nejbližší a nejlepší ubytování v Athénách přes Řecko nás baví. Rezervací služeb přes náš web, podpoříš náš projekt. Děkujeme!

Booking.com
5 2 hodnocení
Article Rating
Upozornit mě
Upozornit na
guest
2 Komentáře
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
2
0
Máte jinou zkušenost či aktuální info? Napište nám komentář.x