Hrad Akronafplia – Stará Pevnost nad Nafpliem

Hrad Akronafplia je jednou ze tří pevností chránících městečko Nafplio. Potřebuje rozhodně víc lásky, jak té propagační, tak té údržbové.

V řečtině se lokalita jmenuje Ακροναυπλία, mezinárodně se název transliteruje jako Akronauplia nebo Acronauplia, do češtiny transkribujeme jako Akronafplia.

Město tří hradů

Nafplio se proslavilo jako perla Peloponésu a to plným právem. Půvabné městečko chrání hned tři hrady. Všichni si fotí výhledy na Palamidi a Burtzi, méně lidí se ale jde projít mezi ruiny třetího hradu, toho nejstaršího. Historie hradu Akronafplia je při tom historií Nafplia samotného.

Svou roli může sehrávat i to, že na Akronafplia se nevybírá vstupné, a tedy nikdo nemá zisk z její propagace.

Odrazuje vás nutnost lezení do kopce? Na to mám taky svůj trik, jen čtěte dál.

Pro ty, kteří potřebují motivaci bojovkou, tu jednu mám: kolik během prohlídky napočítáte lvů?

Akronafplia: hrad, který stojí za vidění

Hrad Akronafplia zabírá celou jižní skalnatou část ostrohu, na kterém Nafplio leží. V průměru spočívá tak 45 m n. m., nevyšší je západní část. Ostroh vybíhá do vod Argolského zálivu jako 900 m dlouhý poloostrov a hrad Akronafplia zabíral plochu přibližně 360 000 m².

Jeho prohlídka nás provede dějinami města až do 20. stol.

Jak staré jsou hradby na Akronafplia?

Nevěříte? Zkuste se z hlavního náměstí podívat na jih a vzhůru do svahu. Když se nespokojíte jen s nalezením hodinové věže (o které bude taky ještě řeč), všimnete si, že skála je korunována kamennou hradbou. Je tam hrad.

Hradby jsou skládačkou sekcí z různých období, jak se každé poškození zase opravovalo s trochu jinou stavební technikou. Ve spodních částech jsou ještě vidět úseky s polygonálním zdivem, skládaným nasucho z precizně tvarovaných kamenných bloků. Někteří by ho rádi zasadili do doby bronzové, jenže tahle technika se zejména pro vojenské objekty používala ještě za helénismu. Takže můžeme tvrdit, že hradby na Akronafplia pocházejí přinejmenším ze 4. stol. př. n. l.

Akronafplia: výtahem vzhůru

Stoupaní do svahu v letním horku je pro amatéry, my pojedeme výtahem.

V nejstarší části hradu je totiž schoulený moderní luxusní resort, který si mohl dovolit vychytávku. Od parkoviště dole ve Starém Městě sem vede ve skále výtah. Najdete ho tady ve čtvrti Psaromachalas a procházka sem je moc pěkná.

Tunel ve skále vypadá jako scéna pro bondovku. Na konci najdete opravdu absurdně působící klasický výtah. Vědět o tomhle místě se vyplatí i pro případ vlny veder. Ve skále je totiž líbezný chládek 😊

Výtah vás vypustí na dvůr hotelu Nafplia palace hotel & villas. Doleva na recepci, doprava na procházku.

Hotel z let 1970-1975, který navrhl architekt Thymios Papagiannis, jen tak mimochodem stojí na místě vězeňské budovy, která vznikla z řeckých vojenských kasáren, které zase vznikly rekonstrukcí benátských Grimaniho kasáren. Na podobnou kaskádu historie si tady zvykněte.

Akronafplia: hrad Římanů

Tady se nacházíme v nejzápadnější a nejstarší části hradu, kde se dochovalo jen málo. Místní nejvyšší terase hradu Akronafplia se říká Hrad Římanů, Romaiko kastro, Castle of the Greeks. Všechno to znamená totéž. Oněmi Římany jsou totiž míněni ti středověcí, po našem Byzantinci, kterým se na západě říkalo Řekové (podle jazyka, který používali).

Skalnatý vršek ostrohu je divoký a obvykle zarostlý. Moc objevování nemotivuje. Můžete si po dlážděné cestě udělat procházku na hotelový heliport, ale žádné extra objevy tam nečekají. Jedním z důvodů, proč se tu nic moc nezachovalo, je skutečnost, že za okupace Němci zplanýrovali prostor a vybudovali tu palebnou pozici. Na satelitním snímku můžete kousek rozeznat tady.

Dva byzantské kostely

Poblíž, na nejvyšším místě ostrohu Akronafplia přibližně tady, stával v byzantské době kostel Agios Andreas. Archeologové ho odhadují na trojlodní baziliku s předsíní. Po roce 1540, kdy Benátčané vydali Nafplio Osmanům, sloužil jako mešita Fethiye.

Lépe jsou na tom základy kostela Agios Theodoros, o jehož zasvěcení se archeologové dozvěděli z reliéfu zachycujícího světce, který našli v oblasti oltáře. Dodnes lze rozeznat trojlodní baziliku s apsidou směřující na východ, chrámovou předsíň, dlážděnou cestu, ze které se do kostela vstupovalo, a budovu s několika místnostmi. Jde nejspíš o jeden komplex. Jižně se ještě nacházela cisterna na dešťovou vodu a v severní lodi kostela byly objeveny fragmenty nástěnných maleb. Ve studni archeologové objevili byzantské keramické střepy a mince z období mezi 11. a 18. stol. Zdivo chrámu střídalo pásy kamenů a cihel.

Akronafplia: Franský hrad

Ve 13. stol. se řecky mluvící oblastí prohnali rytíři čtvrté křížové výpravy. Nafplio se stalo součástí Achájského knížectví pod kontrolou dynastie Villehardouinů. Spadalo po Vévodství athénské a bylo uděleno v léno postupně rodům de la Roche, de Brienne a d’Enghien.

Dobyvatelům ze západní Evropy se ve východním Středomoří říkávalo Frankové. Rozšíření hradu směrem na východ na nižší terase proto říkáme Franský hrad. Jeho počátek máme před očima, ruinu příčné hradby, která dělí západní Římský hrad od východního Franského. Na západě zůstávalo řecké obyvatelstvo, vojáci, správa a držitel hradu přebývali na východě.

Do zdi byly zakomponovány některé prvky staršího osídlení jako cisterna a pec. Přibližně uprostřed její délky byla zeď vybavená věží o čtvercovém půdorysu, jejíž výška se na základě starých grafik odhaduje na 20 m. Všimněte si, že se nachází na straně zdi obrácené do Římského hradu. Křižáčtí vládci svým řeckým poddaným moc nedůvěřovali. Za druhé světové války si tu okupanti zřídili bunkr.

Přibližně tady se předpokládá palác franského pána.

Akronafplia: Benátčané na scéně

Další struktury okolo vás jsou mladšího data, pocházejí z éry vlády Benátek. Obchodníci přišli v míru – Maria, poslední z rodu d’Enghienů, se provdala za pohádkově bohatého Benátčana Pietra Cornara, jehož rodina tak získala na Peloponésu obchodní základnu. Po Pietrově smrti Maria titul republice prostě odprodala výměnou za apanáž roku 1388.

Sklad střelného prachu

Benátskou vládu tu reprezentuje sklad střelného prachu, díky extra tlustým zdem nejlépe dochovaná budova v okolí z roku 1706, se zaklenutým stropem a zrekonstruovanou střechou. Nad vchodem najdete osmanský nápis upomínající na opravu objektu.

Cisterna

Zaklenutá cisterna o rozměrech 18 x 7,20 m bývá kladena do stejné doby. Kvůli absenci pramene byl hrad Akronafplia na dešťové vodě závislý.

Prostor zarostlý travou je ten udržovaný. Zbytek je zarostlý křovím a tunami opuncií. Tudy se dá sejít na nižší terasu, kde se můžete pokochat výhledem na jih do Argolského zálivu. Návětrná strana hradu Akronafplia byla vybavená větrnými mlýny, na info tabuli k Franské zdi je na rytině ze 16. stol. můžete rozeznat.

Gambellova věž a vnitřní brána pevnosti

Tady se můžete dostat do horních pater věže (nebo spíš bašty?), o které si víc řekneme o terasu níž. Rozhodně stojí za pozornost. Na nejvyšší terase (říkejme jí druhé patro) vidíte cimbuří se střílnami. Ty velké okrouhlé jsou pro děla, ty úzké vertikální pro ruční střelné zbraně. Vylézt sem není jednoduché, v cestě vám překáží sníženina v terénu a schodiště do nižšího patra (říkejme mu první). Pozor, uprostřed terasy je mříží ohraničená díra tři patra dolů až do přízemí! Tou mohla posádka obránců Akronafplia ve druhém patře věže střílet a házet nepříjemné věci na útočníky, kteří se probili do přízemí věže.

Schody do prvního patra vedou zaklenutou chodbou na ochoz dalšího cimbuří se střílnami. Odsud vidíte uvnitř věže přízemí s branou do věže (vpravo) a hlavní branou do Franského hradu (vlevo). Sejít k nim se ale nedá – uvažuji, jestli vůbec kdy nějaké schodiště bylo. Z obranného hlediska dává dobrý smysl patra úplně oddělit, abyste útočníkům co nejvíc zkomplikovali život. Možná jen žebřík nebo dřevěné, snadno rychle strhnutelné schody?

Benátčané si bránu každopádně podepsali reliéfem se lvem svatého Marka. Erb patři muži jménem Vittore Pasqualigo, za jehož správcovství (1471-73) bylo opevnění vylepšeno. Klenutá brána propojuje nižší a vyšší terasu hradu a nahoře ústí tady. V červnu 2026 byla tak zarostlá, že se jí projít nedalo, takže jsme to vzali po silnici okolo.

Akronafplia: hodinová věž

Akronafplia má jednoznačnou dominantu, ať už se díváte z hlavního náměstí ve Starém Městě nebo přicházíte po cestě od výtahu. Asi tři patra vysoká kamenná hodinová věž tady přitáhne váš pohled. Původně šlo snad o zvonici nedochovaného kostela z doby Druhé benátské nadvlády. Roku 1833 nechal král Ludvík Bavorský přestavět věž jako hodinovou a věnoval mechanismus Nafpliu jako dar. Když se za druhé světové války stahovali z Nafplia okupační jednotky, stihli Řekové hodinový mechanismus odvézt, než byla věž vyhozena do vzduchu. Po válce byla opravena a roku 1949 uvedena do provozu se svým původním mechanismem.

Akronafplia: vyhlídka

Tady od hodinové věže je moc hezká vyhlídka na terakotové střechy města, přístav, záliv a hory na opačném břehu. Je to právě přírodní scenérie, co dělá Nafplio tak výjimečným. Na opačné straně za mořem je obzor schovaný za kopci Peloponésu, za první řadou vidíte druhou a za tou pár ještě vyšších vrcholků. Rozeznáte Burtzi, které v moři vypadá jako takový malý oblázek, zelené pobřeží okolo ústí řeky Inachos, špičatý kopec se hradem Larissa nad Argosem. Oranžové keramické střešní tašky pod vámi kontrastují s modří zálivu.

Akronafplia: kočičí rajon

Možná nepotkáte kočku ani jednu, možná jich potkáte celou smečku. Tady u věže je totiž krmící stanoviště akronafplijské skupiny.

V Nafpliu mají hned tři kočičí skupiny, jednu na Palamidi, jednu na Akronafplia a jednu ve Starém Městě. Jsou to opravdové mafiánské gangy a když se potkají, rozdají si to na drápy.

Akronafplijsá rodina to má nejtěžší. Na hradě nepracují žádní kustodi, kteří by je adoptovali, a nejsou tu ani restaurace, kde by mohly žebrat. Boje s ostatními skupinami je navíc vysilují. To všechno mi vyprávěla paní Delfini, která zrovna přijela ve svém otlučeném bílém autě a přivezla křupky. Delfini je původem Francouzska, asi padesátiletá a stará se o kočky hradu Akronafplia jako jediná. Město se tváří, že o její iniciativě nic neví. Kdyby existoval nějaký oficiální fond, lidé by na něj spoléhali a chovali se ke zvířatům ještě hůř, vypráví.

Pořád ještě není výjimkou, když lidé vyhodí na ulici nemocnou kočku, protože nechtějí hradit veterinární péči.

Akronafplia: Gambellova příčná hradba

Scházíme dolů po silnici vinoucí se mezi ruinami, to ale není původní cesta. Obcházíme hradbu, která pomáhala terasovat svah asi uprostřed Franského hradu, tzv. Gambellovu traverzu.

Ta je také příspěvkem Benátčanů, kteří s opevňováním ale moc nespěchali. Je vidět, že jejich prioritními državami na Peloponésu byly Koroni a Methoni. K vylepšování opevnění Akronafplia je přiměla až osmanská ofenzíva Mehmeda II., po které roku 1461 byli Benátčané jedinými sousedy Osmanů na Peloponésu.

Příčná hradba nese jméno architekta Antonia Gambello, můžete si všimnout cimbuří ve tvaru vlaštovčích ocasů a vertikálních úzkých střílen typických pro přelom 15. a 16. stol. na benátských územích. Východní čelo hradby je lehce ukloněné, to je zesílení zdi zlepšující odolnost proti zásahům dělových koulí.

Gambellova věž a vnitřní brána

Na jižní straně hradby leží věž, kterou vedl původní průchod do vyšší části hradu. Horní patra jsme si už prohlédli.

Tady jsme v jejím přízemí. Vidíte v jejím boku bránu? Představte si zděnou rampu stoupající podél hradby od severu na jih, až dosáhla brány. To byl přístup. Rampa začínala někde v místech, kde v silnici vidíte divný malý ostrůvek. Část opěrné zdi pro rampu je tady – zbytek byl stržen kvůli stavbě silnice.

Přízemí věže není vybavené střeleckými pozicemi, protože před ním je ještě předsunutá první linie v podobě půlkruhového barbakanu. Jeho zeď je střílnami posetá. jako celek je Gambellova věž mnohem sofistikovanějším výtvorem, než se zdá na první pohled.

Akronafplia: letní scéna

Prostor Franského hradu byl v moderní době využit pro odpočinkové aktivity místních.

Najdete tu kapli Agioi Anargyroi ( čti Agii Anargiri), zasvěcenou svatým pezpeněžním. Těmi jsou Kosmas a Damián, kteří podle legendy léčili chudé, aniž by přijímali peníze za své služby. Všimněte si bronzových vrat, kde jsou vypodobněny medailony s tvářemi světců. Okolo kaple je vybudované hezké kamenné posezení ve stínu stromů, které je při toulání se mezi ruinami lákavou příležitostí k odpočinku. Zvonici najdete tady. Kaple pochází ze 30. let 19. stol., z doby po získání samostatnosti.

Ve svahu se nachází sedadla letní scény pro kulturní akce a koncerty. Musí to být v historickém prostředí velmi romantický zážitek. I bez představení ovšem je, na co koukat. Přes ruiny nemocnice se otevírá spektakulární výhled na hrad Palamidi, který se rýsuje proti modrému nebi.

Akronafplia: vojenská nemocnice

Budovy na opačné straně prostranství pamatují skoro deset století historie! Ruiny nejblíž k nám patří vojenské nemocnici, která tu vznikla právě po osamostatnění Řecka. Akronafplia tehdy hostila řeckou posádku, pro kterou tu byla opravena ona kasárna, na jejichž místě dnes stojí hotel Nafplia Palace, jehož výtahem jsme přijeli.

Řecko tehdy vedl Jannis Kapodistrias s ústavně neujasněnou funkcí – Řecko nedostalo povolení být republikou, takže nebyl prezidentem; nebyl zvolen a nebyl tedy ani premiérem a králem rozhodně taky nebyl. Sám sebe považoval za osvíceného diktátora, který otcovskou péčí postaví moderní Řecko na vlastní nohy. Kulka od politického soupeře učinila jeho snažení konec právě tady dole ve Starém Městě.

Z divadelního hlediště si můžete prohlédnout hlavní vstup. Dole vedou vrata do skladištních prostor, po stranách nad ně vedou dvoje schody do patra, kde byly ošetřovny. Původně bylo nad nimi ještě jedno patro. Kaple léčitelských světců poskytovala osazenstvu nemocnice duchovní zázemí.

Akronafplia: Východní hradba Franského hradu

Zadní stranou se nemocnice opírá o východní hradbu, kterou končil Franský hrad. Tohle je jediná přístupová cesta na hrad a nějaké opevnění tu stálo už v helénistické době. Až do výše cimbuří je jako jádro hradby zachovaná byzantská zeď se třemi věžemi s půlkruhovým půdorysem. Mezi prostřední a jižní věží byla vnější brána hradu.

Křižáci hradbu zvýšili a zesílili kamenným obložením z vnější strany (ne všude vydrželo dodnes, spojení evidentně nebylo moc pečlivé). Bránu ponechali na původním místě a přistavěli k jí jen delší klenutý tunel.  Ve 13. stol. byl klenutý průchod dokonce vyzdobený nástěnnými malbami světců.

Benátčané přidali roku 1477 k vnější straně zdi val, který pomáhal chránit při zásahu dělovou koulí. Tím byla zatarasena byzantsko-franská brána a musela být vybudována nová brána, která dnes zeje nebezpečně nad propastí. Na vnitřní straně hradby vznikla na úrovni cimbuří terasa pro umístění děl. To jsou úpravy z přelomu 14. a 15. stol. související se zaváděním střelného prachu do válečnictví.

Mezi branami byla ve 20. stol. sekce probouraná pro moderní silnici.

Akronafplia: Castello di Toro

Benátčané zároveň připravili východně od hradby terasu na nižší úrovni pro vybudování hradu Castello di Toro (jinde i Castello di Tori, nebo del Toro). Šlo o autonomní obrannou strukturu, která měla hradbu s cimbuřím a věžemi, sklad děl a brány.

Ve stejnou dobu je rozšiřována plocha poloostrova na sever s pomocí dřevěných pilířů zatloukaných do mořského dna – to Benátčané moc dobře uměli. Na severu mimo oblast hradu tedy začíná vznikat Staré Město. Komunikaci s ním obstarávala brána Porta di Toro tady, mezi oběma hrady. Dodnes tudy můžete přicházet i odcházet. Bránu chrání věž s okrouhlým půdorysem, cimbuřím a střílnami. K bráně vede i několik úzkých schodišť a v nejvyšším místě klenby zeje díra, kudy můžete na útočníky střílet. Na vnější straně brány vás lev svatého Marka nenechá pochybovat o autorech tak vřelého přivítání.

Akronafplia: hotel Xenia

Většinu plochy Castello di Toro zabírá budova hotelu Xenia z let 1958 – 1961. Výstavba sítě byla jedním z největších infrastrukturních projektů řecké moderní historie. Peníze pocházely z Marshallova plánu, pozemky dodal stát. Cílem projektu bylo podpořit po válce řecké hospodářství prostřednictvím rozvoje turismu. Akronafplijskou Xenii navrhl architekt Jannis Triandafyllidis. Architekt obvykle nepracoval jen na exteriéru budovy, ale i na nábytku, osvětlení a výběru uměleckých děl. Šlo tak o velmi zajímavý projekt celostní architektury, který v sobě navíc spojoval zastřešující myšlenky poválečného modernismu a místně specifické prvky anonymní tradiční architektury.

Dnes vám budova Xenie může přijít ošklivá, protože je ošoupaná a rozbitá. Ve své době byla pýchou města. Škoda jejího současného stavu. Přístup k budově je zatarasený, ale tady si můžete prohlédnout fotografie z opuštěné budovy. Bariéra je pomalovaná srandovními obrázky, možná dětskými.

Akronafplia: brána skrz bastion

Když budete po silnici scházet dolů podél Castello di Toro, po pravé ruce budete mít výhledy na Argolský záliv a na kopec s hradem Palamidi nad ním. Podívejte se přes zeď i dolů. Pod nohama máte městskou pláž Nafplia zvanou Arvanitia. Z nedalekého parkoviště je k ní přístup. Vidět můžete taky stezku, po které je přístup na 3 km vzdálenou pláž Karathona Beach. Podél úpatí skály, na steré jste, se táhne panoramatická stezka Arvanitia Path, která skalní ostroh obchází dokola.

Po levé ruce je hradní zeď zakončená bastionem s okrouhlým půdorysem. Ten byl vybudován už podle zásad ostřelování pomocí děl, je poměrně nízký, podsaditý a se zdmi vyplněnými zeminou. Je k vám natočený schodištěm a branou, to je druhý přístup ke Castello di Toro. Horní terasa bastionu poskytovala palebnou pozici několika dělům. Castello di Toro bylo vybudováno pro posílení hradu Akronafplia proti dělostřeleckým útokům. Brána je dnes uzavřená, skrz ni byste se dostali bastionem na hradby, kde je dnes nepřístupná zahrada hotelu Xenia. Tuto část hradeb si nejlépe prohlédnete ze schodů na hrad Palamidi. Bránu zdobí reliéf benátského lva.

Právě tento bastion dal hradu Castello di Tori jeho jméno, nejspíš jde o zkomoleninu dobového výrazu pr věž.

Legenda tvrdí, že jedna z bran do Castello di Toro byla dekorovaná mečem typu scimitar, který patřil prvnímu osmanskému vojákovi vstoupivšímu do města. To se nacházíme v pozdější části dějin Nafplia, které prošlo dvěma obdobími osmanské nadvlády. Tady je řeč o dobytí roku 1715. Hlavní průlom se prý Osmanům podařil v pátek a na památku toho prý z meče každý pátek kapala krev…

Akronafplia: bouřlivá staletí

Pečlivé posilování obrany na přelomu 15. a 16. stol. nakonec Benátčanům nepomohlo. Benátčané proti setrvalé osmanské ofenzívě ztratili několik bitev a roku 1540 při diplomatických jednáních se sultánem Suleymanem předali říši Akronafplia i Monemvasii výměnou za klid pro Methoni a Koroni. Protože město nepadlo při obléhání, bylo ušetřeno rabování a obyvatelé se tak vyhnuli tragickému scénáři.

Osmané se Nafpliu příliš nevěnovali. Roku 1668 ho navštívil neúnavný cestovatel Evlyia Çelebi (čti Evlija Čelebi) a zaznamenal například, že byzantský kostelík Agios Andreas na vrcholku ostrohu je používaný jako mešita.

Benátčané se vrátili s gustem. Výpravu roku 1686 vedl Francesco Morosini a hrad Akronafplia i s městečkem pro něj získal maršál Otto von Königsmark, syn Hanse Christoffa, kterého známe z obléhání Prahy.

Následovaly závody ve zbrojení. Benátčané se rozhodli vybudovat sofistikovanou pevnost na nejvyšším místě v okolí, Palamidi. Ta byla přes nízké sedélko propojená s Castello di Toro a Akronafplia. Roku 1713 byla v severní hradbě otevřená nová brána Porta di Sagredo pro usnadnění přístupu obránců do Starého Města (nese jméno benátského velitele flotily a potom velitele Peloponésu a zevnitř areálu hradu není přístupná, ze Starého Města ano). Hrad Akronafplia byl napříště vyhrazen jen vojenské funkci, civilní obyvatelstvo se muselo vystěhovat do Starého Města.

Akronafplia: Grimaniho bastion

Nejvýchodnější částí hradu Akronafplia je bastion vybudovaný v letech 1702 – 1706. Nese jméno velitele Peloponésu Franceska Grimaniho a byl vyprojektován jako spojovací článek Akronafplia, hradeb Starého Města a průchodu na Palamidi.

Bastion je čtyřstranný a jeho neladný tvar je určený potřebou vecpat se na volný pozemek. Pokud jste spodní branou chtěli vstoupit do Castello di Toro, museli jste projít podél jižní zdi bastionu. Pokud jste Branou souše chtěli vstoupit do města, byli jste na dostřel ze severní strany bastionu. Pokud jste se pokoušeli dostat přes schody na Palamidi, byli jste na dostřel z východní hradby, kterou opět zdobí další benátský lev.

Bastion disponoval třemi řadami děl otočenými k severu (nad město). Jeho zdi zahrnovaly také kasemata. Bohužel dnes není návštěvníkům přístupný.

Směrem na východ od něj pokračovaly dva souběžné příkopy chránící přístup na právě se rodící Palamidi. 

Kdy přijet

Nafplio je slavné a snažit se probít do centra v hlavní sezóně je na pováženou. V červnu tu bylo lidí jen tak akorát a Nafplio je navíc vyhlášené jako destinace pro dvanáct měsíců. Akronafplia se nijak neuzavírá, takže se sem dostanete kdykoli. Nejlepší světlo na fotky hradeb je dopoledne.

 

Udělali jste si výlet na Akronafplia? Napište nám do komentářů o svých zážitcích.