Héraion na Samu – svatyně bohyně Héry

Héraion na Samu – Ηραίον Σάμου – byla monumentální svatyně zasvěcená bohyně Héře, Diově manželce. V Řecku můžeme navštívit ještě další svatyně nesoucí Héřino jméno, například na poloostrově Perachora v malé zátoce Korintského zálivu nebo u města Argos. Héřin chrám na ostrově Samos patří svojí rozlohou mezi největší řecké stavby, byť dnes již není v nejlepší kondici.

Váš pobyt na ostrově Samos můžete spojit se spoustou zajímavých a poučných výletů po celém ostrově a návštěvu hlavního města Pythagorio můžete propojit právě s prohlídkou svatyně Héraion na Samu. Lokalita má jižní expozici – doporučuji návštěvu areálu směřovat do dopoledních hodin (zavírají v 15.30), vyhnete se tak polednímu žáru.

Svatyně leží vzdušnou čarou 6 km od Pythagoria, pár desítek metrů od pobřeží. Z Centrálního pakoviště v Pythagoriu se k Héraionu na Samu dostanete autem kolem letiště za necelých 10 minut. Kdo je ubytován přímo v Pythagoriu nebo přilehlém okolí, zvládne cestu i pěšky. Přímo u vchodu do Svatyně je malé parkoviště. Celý areál je po zaplacení vstupného a průchodu terminálem volně přístupný po vytyčených stezkách. Informační desky jsou samozřejmostí.

Úvod do Héraionu na Samu

Na místě v deltě říčky Imbrasos je kultovní aktivita doložená od pozdní doby bronzové, ale nevíme, jakému božstvu byla věnována. Řekové s sebou přivezli Héru, zde v jónském nářečí zvanou Héré. Svatyně byla ale oblíbená u širokého spektra návštěvníků i z dalekých končin. Mezi dary byste našli lebku krokodýla, modely kupeckých lodí, nábytek, fénické slonoviny, keramiku vyráběnou hned v sousedící dílně, horský křišťál a bronzové sošky babylónské bohyně Guly. Dochování dřevěných předmětů je vzácné, tady je podpořené zvýšenou hladinou spodní vody a Archeologické muzeum ve Vathi, kde jsou nálezy uloženy, vřele doporučuji k návštěvě. Původní přístup do svatyně byl od mělkého mořského zálivu z jihu.

Posvátná cesta

Asi na počátku 6. stol. př. n. l. se obyvatelé města Samos (dnešní Pythagorio) rozhodli úžeji svatyni svázat se 6 km vzdáleným městem a vybudovali posvátnou procesní cestu, která obě místa spojovala. Dodnes můžete vidět její část: původně byla z udusané země, postupně okolo ní vyrůstaly prestižní pomníky soupeřící mezi sebou ve velikosti a Římané cestu nakonec vydláždili kamennými deskami, takže dostala elegantní šmrnc, který dnes vidíte.

Kopie tzv. Geneleovy skupiny vám pomůže představit si původní vzhled a také poslouží jako rychloúvod do jónského sochařského stylu. Úplně vpravo pohodlně polehává otec rodiny, objednavatel díla, jehož jméno se nám nedochovalo. Úplně vlevo trůní v křesle maminka  Fileia. Mezi nimi stály sochy jejich tří dcer a syna – dodnes se nám dochovaly jen náctiletá děvčata Filippé a Ornithé. Všimněte si, že jejich okrouhlá těla vypadají jako vytesaná ze sloupu – jónské archaické (ze 6. stol.) sochy mají měkce, jakoby gumově působící těla bez výrazné vnitřní traktace. Detaily jako by byly jen povrchovou grafikou. Děvčata mají sukně  a pláštíky z lehké, tenké vlněné látky, která se pečlivě plisovala mezi těžkými dřevěnými deskami. Sochař Geneleos si dílo podepsal.

Hned na protější straně cesty by stálo bronzové sousoší Athény, Dia a Hérákla zmiňované Strabónem (14.1.14) jako dílo slavného sochaře Myróna (proslavil ho Diskobolos), které Marcus Antonius odvezl do Říma, ale Augustus zase vrátil. Jen Dia si nechal v Jupiterově kapitolském chrámu.

Podél posledního úseku posvátné cesty byste procházeli mezi dalšími budovami převážně ze 6. stol. př. n. l. Osm z nich označujeme jako  pokladnice, které zdobily posvátný okrsek a ukládaly se do nich nejrůznější dary od návštěvníků. Pět označujeme jako chrámy, ke kterým ale nikdy nebyly objeveny příslušné oltáře. Obstaral velký Héřin oltář komplet všechny kulty ve svatyni?

Oltář Héraionu na Samu

Srdcem svatyně Héraion na Samu byl, jako typicky, oltář pro zápalné oběti. Jónští Řekové měli věci rádi velké. Místní oltáře dosahovaly velikosti samostatných budov. Představte si terasu se širokým přístupovým schodištěm obehnanou zídkou s reliéfním zdobením. V době největšího rozkvětu měřil oltář 38,4 x 18,7 m a 5 až 7 m vysokou zeď zdobily sfingy a bojující páry zvířat dle orientální módy. Dnes oltář představuje kubisticky vyhlížející štos fragmentů, který je, kromě sólo stojícího sloupu, stále nejfocenějším objektem na lokalitě.

Héřiny chrámy

Nejstarší chrám (Héraion I) máme doložený asi z 8. stol., už tehdy měl prestižní délku 100 stop (30 m) a byl jedním z nejstarších chrámů doložených v řeckém kulturním prostoru. Po poškození povodní (stál v ústí řeky) byl přebudován (Héraion II).

Rhoikos temple – na velikosti záleží

V 6. stol. Samos bohatě profitoval z ochromení fénických měst babylónskou expanzí a z pronajímání vojáků zahraničním vládcům. Růst majetku místních zosobňoval nejstarší monumentální chrám řeckého světa (technické know how odkoukali místní ženisté nejspíš v Egyptě), tzv. Rhoikos temple (Héraion III). Kolosální základy měřily  105 x 52 m, odhadujeme 18 m na výšku. Vůlí osudu se nám nedochovala ani jediná sloupová hlavice (byly dřevěné?), přesto archeologové dokázali určit styl chrámu jako jónský. Jónský styl se štíhlými sloupy má naprosto pravidelné modulární půdorysy a dá se libovolně nafukovat ve velikosti. Navrhnete ho i vy s pomocí čtverečkovaného papíru. Architekt Rhoikos se svým synem a pomocníkem Theodorem dokonce o chrámu napsal spis (to všechno víme od Vitruvia). Nestabilní podmáčené podloží ovšem rychle narušilo statiku obří budovy.

Vápencový chrám obepínaly zvenku dvě řady sloupů. Na půdorysu si můžete všimnout hluboké předsíně (oproti dórským chrámům chybí opisthodomos, orientace je evidentně na čelní stranu). Návštěvníci procházející mezi tolika sloupy měli pocit, jako by byli obklopeni stromy v lese. Tomuto efektu říkáme les sloupů.

Great temple /Polycrates temple – ještě větší a honosnější

Ve druhé pol. 6. stol. vynesla popularita k moci samovládce Polykrata. V rámci Aristotelovy politické teorie ho můžeme označit za tyrana: opírali se o lid a získávali si oblibu jako patroni řemesel, umění a obchodu, zadáváním velkých infrastrukturních projektů, tvorbou pracovních míst a zvyšováním patriotické hrdosti obyvatel.

Rekonstrukčních prací se ujal nám už známý Theodoros se synem Teleiklem – evidentně šlo už o rodinný byznys. Chrám posunuli asi o 40 m západně na pevnější podloží a využili maximum z původního materiálu. Pravděpodobně odklonili tok řeky. Chrám (Héraion IV) měl rozměry 108,63 x 55,6 m a celkem 155 sloupů čtyř různých velikostí. Na kratších stranách byl les sloupů posílen třetí řadou sloupů, nejspíš pod vlivem Artemidina chrámu u Efesu (naproti přes průliv, dnešní Selçuk) , který začal být budován jen nedlouho před tím a Theodoros byl i tam členem týmu architektů. Kladí nad sloupy bylo nejspíš dřevěné, aby se odlehčila horní část budovy.

Zbytky této budovy můžete na místě obdivovat. Základové zdivo jasně ukazuje hlubokou předsíň a v porovnání s ní krátký zadek budovy. Podél dlouhých stran jasně identifikujete základy pro dvě řady vnějších sloupů. Patky sloupů s horizontálním žlábkováním člověku sahají až do půli stehen (každá váží asi 1,5 tuny). Všimněte si zajímavé sloupové hlavice se vzorem z plastických obloučků, říkáme mu vejcovec a patřil mezi nejoblíbenější antické ornamenty. Hlavice nejspíš patřila jednomu z interiérových sloupů. Přední a zadní strana měly odlišný počet sloupů (to na řecké pevnině nebylo zvykem).

Jediný stojící sloup

Jediný sloup je zachován do poloviny své původní výšky – místní obyvatelé rozebrali ostatní a tento ponechali asi jako navigační pomůcku pro průlivem proplouvající lodě. Konec konců, mezi lokalitou a vesnicí Ireo (dnešní výslovnost jména Héraion) je malá usedlost zvaná prostě Kolona, něco jako U Sloupu.
Sloup, který se stal symbolem lokality, nemá svislé žlábkování. To dokazuje, že chrám nebyl nikdy dokončen. S tím souvisí skutečnost, že k němu archeologové nemohou přiřadit žádné střešní tašky (pro místní chronologii mají klíčový význam). Na velmi teoretické  virtuální rekonstrukci chrámu (str. 40, fig. 4) si všimněte dalšího specifika jónských svatyní: po obvodu vidíte střechu, ale samotná cela je otevřená nebi. Tento prvek zvaný sekos máme doložený z chrámů v Didymách a Efesu, v této rekonstrukci je uplatněn na základě analogie.

Římský chrám

Kvůli špatnému stavu Velkého chrámu byl v římské době postaven menší, mramorový, společný kultu Héry a Livie, asi tak 10 př. n. l. Jeho materiál byl později rozebrán pro stavbu raně křesťanské baziliky. To jsou jen dvě z mnoha budov, které vznikly na uvolněném místě mezi Velkým chrámem a oltářem.

Héra – bohyně trucování a usmíření

Héra patřila do olympské generace bohů, jejími sourozenci byli Poseidón, Hádés, Démétér, Hestia a nejmladší Zeus. Jejich otec Kronos je všechny chtěl pozřít ze strachu o moc, ale Zeus ho překonal a sofistikovaně nastolil vlastní řád. Sňatek se sestrou měl maximálně koncentrovat moc v rukou Olympanů.

Existuje miskoncepce, že Héra byla vládkyní bohů. Zeus byl mnohem silnější než ona; Héra je spíš zosobněním vážené manželky a instituce sňatku (kolik dalších olympských bohů žilo v manželství?). Její hněvivé periody byly v mýtu záminkou pro opakované usmiřování a slavnostní návraty nevěsty na Olymp. Umožňovala sblížení odlišných kultur při obchodním styku, znepřátelených měst při založení chrámu, politických rivalů při společném festivalu.

V Heraionu na Samu se našly pecky z hroznů a oliv, keramická granátová jablka a makovice – všechno plody s množstvím semen, znamení požehnané plodnosti. Tady narážíme na další Héřin paradox. Zeus plodil potomky všude možně, ale seznam jeho dětí s Hérou je tristní: dvě nevýrazné dcery Hébé a Eileithya, vztekavá mlátička Árés a snad i kulhavý Héfaistos. Existuje navíc teorie, že Héfaista zplodila Héra sama na truc poté, co dal Zeus život Athéně (a porod Athény umožnil šikovnou ranou majzlíkem kdo? Héfaistos! Na Olympu je i chronologie událostí paradoxní). Zeus tak neopakuje chybu svého otce a neplodí legitimní syny, kteří by ho na horní příčce mocenského žebříčku mohli nahradit.

Zakladatelský mýtus

Lokální tradice tvrdila, že tady se Héra narodila, tady se s Diem poprvé objala a sem se uchylovala nahněvaně trucovat – něco podobného však o sobě tvrdil i Argos. Počátky svatyně Heraion na Samu jsou spojeny s mořeplavbou, prý ji dokonce založili putující Argonauté.

Slavnosti Toneia se konaly každoročně. Kromě slavnostních obětí volů opakovaly v rituálu také příběh o Eurystheově dceři Admété, která utekla z rodného Argu. Na Samu se stala kněžkou v Héřině svatyni. Otec najal etruské piráty, aby ukradli dřevěnou kultovní sochu bohyně (typ xoanon), jenže socha odmítla opustit ostrov a znehybnila jejich loď. Tak ji, s obětinami, nechali v přístavu. Tam ji našli pro změnu kárští námořníci a mysleli si, že chtěla utéct ze svatyně. Přivázali ji tedy k drmkovému stromu na místě a tam ji druhý den našli překvapení kněží. Drmek (Vitex agnus-castus) je symbolem cudnosti a přesně pod ním se Héra prý narodila…

Jónské Dvanástiměstí

Někdy v 8. stol. př. n. l. odcházela řada obyvatel řecké pevniny na maloasijské pobřeží zakládat nová města. Šlo o dobře organizované akce: mateřské město rituálně vyčlenilo skupinu mladých mužů, svěřilo je pod božskou ochranu a mladíci se opevnili na vybrané lukrativní lokalitě. Nové domovy si museli mnohdy vybojovat na místním obyvatelstvu. Se svým mateřským městem často udržovali vztahy, neb vždycky byl někdo něčím bratrancem. Obě města z toho měla ekonomický prospěch.

Kmen jónských Řeků se usidloval ve střední části Malé Asie (Aiolové severně od nich, Dórové na jih od nich). Tady bychom našli i dvanáct, resp. třináct měst jónského spolku: Mílétos, Myos, Priéné, Efesos, Kolofón, Lebedos, Téós, Klazomenai, Erythrai a Fókaia na pevnině a Chios a Samos na ostrovech. Původně k nim patřila i Mélia, která ale byla ostatními vypuzena za ne zcela jasných okolností. Města měla oficiální centrum ve svatyni Panionion na hoře Mykalé, dnešní Dilek v Turecku.

To by to nebyli Řekové, aby se neprojevila vzájemná řevnivost. Aiolové na severu totiž také měli dvanáct měst. Jónové tedy nabídli jednomu z nich – Smyrně – členství ve svém spolku, aby jich zase bylo víc.

Plánky areálu

Pro vaši lepší představu se můžete podávat na tento hezký plánek, nebo i na tento.
Otevírací dobu a v stupné v sezoně zjistíte ZDE.

Héraion na Samu – video

Pithagorio – návrat

Po prohlídce svatyně Héraion na Samu doporučuji návrat na centrální parkoviště v Pythagoreiu a kromě občerstvení v některé z nespočetných taveren na nábřeží nezapomeňte od nás pozdravovat pana Pythágora, jehož památník má, jak jinak, formu pravoúhlého trojúhelníku!

Článek vznikl v úzké spolupráci s Láďou Tydrou, jemuž patří i fotky.