Arkadská brána a hradby starověké Messéné

Arkadská brána a její okolí jsou nejlépe dochovanou částí hradeb starověkého města Messéné. Její masivní vápencové zdivo se ve slunci bělavě rýsuje proti zelenému pozadí. Vzbudí ve vás respekt, ale i nadšení z toho, že se tak dobře zachovala.

Brána se řecky jmenuje Αρκαδική πύλη, transliterace do angličtiny je Arkadiki pyli. Foneticky do češtiny to bude Arkadiki pyli, anebo prostě překladem. Jméno bráně dala její poloha, odsud vedla cesta směrem do arkadského regionu na sever. Nazýval ji tak už Pausaniás (IV.33.3).

Město se v dórském dialektu nazývalo Messáná, což se obvykle standardizuje s pomocí attického dialektu, který položil základy obecné helénistické řečtiny, jako Messéné. Anglická transliterace je tedy Messene, do češtiny podle novořecké výslovnosti Messini.

Dvojitá brána

Pausaniás ve 2. stol. n. l. chválí hradby jako nejsilnější, které kdy viděl, byť připouští, že neviděl ani Babylón, asi Súsy (IV.31.3).

Dispozice Arkadské brány tomu odpovídají. Jedná se o bránu dvojitou, má kruhový půdorys. Jak se strany kruhu k sobě přibližují, tvoří vnější a vnitřní průchod brány. Vnější průchod leží v úrovni hradeb, vnitřní zasahuje do vnitřního území města.

Vaší pozornosti určitě neunikne obrovský kámen, který sloužil jako střední pilíř, a který skončil napůl sesunutý na zem – řada lidí si s ním dělá vtipné fotografie podobné těm se šikmou Zvonicí v Pise. Podle odborných rekonstrukcí nepokračovalo zdivo hned nad kladím, ale vynechávalo nad ním odlehčovací trojúhelník, prvek známý z megalitické architektury.

Vnější stranu poznáte podle toho, že je zesílená dvěma věžemi s hranatým půdorysem.

Hřbitov u Arkadské brány

Druhým poznávacím znamením je řada náhrobků podél cesty ven z Messéné. Hřbitovy se obvykle umisťovaly vně městských hradeb (byť Messéné má překvapivé množství hrobových památníků v rámci hradeb). Hroby u Arkadské brány pocházejí z římské doby.

Mezi dvěma hrobkami, 3. a 4. od hradeb, se našel nápis identifikující jednoho z pohřbených jako Tita Flavia Polybia, šlo tedy o jmenovce nejvýznamnějšího historika helénismu původem z Megalopole, žijícího o 200 let dřív. Možná byli i příbuzní.

Dostatek prostoru

Arkadské brána je velkoryse dimenzovaná. Vnitřní průměr kruhu je 19 m a pohodlně jí projede moderní auto.

 

Příliš mnoho prostoru?

Archeologové nenašli doklad toho, že by Arkadská brána měla někdy uzavírací mechanismus!

 

Materiál Arkadské brány

Vápenec se těžil v lomech na horách Ithomi a Eva, byl tedy lokální. Pokud byste hikovali v okolí, mohli byste ve svazích místa starověké těžby ještě najít. Starověká technologie fungovala tak, že se kameny pečlivě osekaly na velké kvádry a skládaly se na sebe s velkou přesností, bez malty. Pro jejích zdvihání byly využívané výstupky, které dělníci pro ten účel ponechali na kamenech a později je odstranili při začišťování (anebo taky ne, záleží). Proto vypadají starověké hradby tak majestátně, cvičeným okem je poznáte od pozdějších dostaveb. Stejně pečlivá je i konstrukce Arkadské brány.

Podle Pausania pracovníky povzbuzovali při práci hudebníci.

Mocné hradby Messéné

Hned v sousedství Arkadské brány je hezky zachovaný 220 m dlouhý úsek hradební zdi včetně dvou věží.

Můžete zhodnotit techniku výstavby: vnější zdi jsou z velkých, pečlivě otesaných obdélných kamenů. Mezi nimi je všeliká drobná výplň.

Při pozorné prohlídce můžete vidět ve zdění důkaz, že na různých sekcích pracovaly zároveň různé týmy s různým systémem zdění. Řady kamenů z níže budované sekce nelícovaly s řadami výše a jiným týmem budované sekce, a tak zdivo v místech jejich setkání má různé „schůdky“, aby do sebe řady kamenů zapadly. To souhlasí s Pausaniovým příběhem o svolání stavitelů z celého Řecka.

V hradbách se dochovalo několik výpadových branek. Překvapivě žádná z nich nemá dochované stopy po permanentním uzavření. Nejspíš na jeho vytvoření chyběly finance a čas (thébská armáda nemohla zůstat v regionu a krýt Messénským záda moc dlouhou dobu, vyhladověla by je). Situace se tak nejspíš řešila různým provizoriem a lidským dozorem v době obležení. To kvalitu hradeb kompromitovalo a Pausaniás při svém hodnocení jejich efektivity evidentně nadnášel.

Okruh hradeb měřil cca 9,5 km. Zahrnovaly nejen zástavbu, ale i pole a pramen vody Klepsydra. Messéné tak byla imunní vůči obležení. Arkadská brána je nejlépe dochovanou z celé sady.

Další brány

Jižní brána se dochovala špatně, archeologové ale dokázali určit, že také měla dvojitý průchod  (tady str. 9).

Ruiny v místě Lakónské brány leží tady, tudy vedla cesta na východ do Sparty. Bráně se stala osudná právě výstavba silnice…

Další část hradeb

Jen o kus dál cestou na západ od Arkadské brány narazíte na další místo, kde silnice protíná hradbu. Není tu brána, spíš byla část hradby stržená, aby silnice mohla projít. Na jižní straně silnice se dá zaparkovat auto.

Na sever šplhá po kopci asi 270 m hradeb se třemi věžemi. Odsud pokračovala zeď směrem k Arkadské bráně, ale je ve stavu sutin.

Úsek na jihu měří asi 240 m je lépe přístupný. Jsou na něm tři věže. Prostřední z nich má kruhový půdorys a můžete do ní vstoupit po původním schodišti skrze původní dveře.

Vyšehrad nad údolím

Hradby zahrnovaly i vrchol hory Ithomi. Tam se nacházela svatyně Dia Ithomata, hlavního božstva města. Na stejném skalnatém vrcholku byl později založen pravoslavný klášter Vulkano, který se ještě později přestěhoval do příhodnější nižší polohy.

Zeus Ithomatás vrhající blesk býval zpodobňován na mincích Messéné spolu s trojnožkou, bronzovým kotlíkem na třech nohách, který hrál významnou roli v místním Diově kultu a v historii města. V gymnasiu ve městě se pro něho konaly hry Ithomata.

Pěkné video s Arkadskou bránou najdete tady.

Prozkoumávali jste hradby staré Messéné? Napište nám o tom do komentářů. Anebo nám rovnou napište článek o své túře na vrchol hory ke klášteru.