Burtzi – ostrovní ochránce města Nafplio

Burtzi je ostrovní pevností naproti přístavu města Nafplio. V její minulosti najdete kapitoly romantické, kuriózní, dramatické i málem hororové. Cestu lodičkou mohu vřele doporučit, přivítá vás veliká fialová bugenvilea.

Název pevnůstky na ostrově pochází z tureckého výrazu pro věž. Pevnůstky téhož jména vznášející se na mořské hladině najdete také v Methoni a ve Skiathos Town. Řecky se slovo píše Μπούρτζι, čti Burtzi. Anglická transliterace je Mpourtzi nebo Bourtzi. Do češtiny přepisujeme foneticky Burtzi.

Město tří hradů

Nafplio je mimořádně historicky bohatým městečkem. Kromě malebných uliček a hezkého přístavu tu najdete hned tři hrady: Akronafplii, Palamidi a Burtzi. Mořská pevnost hypnoticky přitahuje pohledy a objektivy všech v přístavu. Vypadá jako by plula na mořské hladině. Ve skutečnosti úplně zabrala ostrůvek naproti přístavnímu molu a je tedy pevně spojená s mořským dnem 😊

V porovnání se hradbami opásanými sestrami na skalách vypadá malilinkatě. Takový oblázek vhozený do zálivu.

Burtzi – óda na světlo

Krajina okolo Nafplia je božsky krásná. Naproti přes Argolský záliv vidíte na další z peloponéských prstů – u přístavu Kiveri přímo před vámi leží hranice mezi Argolidou a Arkádií. Pokud v Nafpliu strávíte víc dní, zjistíte, že bouřkové mraky zpravidla přicházejí od Arkádie 😊

Za pobřežím se zvedají hory a za nimi další hory, obzor je zvlněný a dosvědčuje, že v řecké zemi je rovný plácek spíše vzácností.

Mořská hladina mění svou barvu podle počasí. Dokáže být ocelově modrošedá za zatažena, matně tyrkysově zelenkavá za slunečného počasí, nazelenale modrá sametová za bezvětří, za svítání stříbřitá, za západu slunce temná s měděnými odlesky a za bouřky připomíná struhadlo. Neutrálně šedobéžové hradby Burtzi mění vzhled na základně kontrastu s okolním mořem. Za úsvitu umí být i růžové.

Burtzi – strážce přístavu

Pokud se o pevnosti chcete dozvědět víc, stačí navštívit muzeum v jejích útrobách. Burtzi vzniklo v 15. stol. po odražení útoku sultána Mehmeda II. Dobyvatele. Tehdy  z Benátek do Nafplia dorazili velitel Vettore Pasqualigo a architekt Antonio Gambello v Benátkách spojený s prací na kostele San Zaccaria. Pro obchodující Benátčany byl přístav prioritou. Gambello dostal za úkol opevnit ostrov, aby pomáhal zabezpečit přístav před útoky např. pirátskými.

Výstavba probíhala v letech 1471 a 1473. Italové pak věži říkali Castello a mare Mořská pevnost nebo Castello dello scoglio Pevnost na skále. Věž měla nepravidelný šestiboký půdorys, cisternu na dešťovku ve sklepě a tři patra spojená vnějším dřevěným schodištěm, které se snadno dalo strhnout v případě napadení.

Po rodákovi z Bergama Gambellovi na dokončení dohlížel Benátčan Niccolò Brancaleone. Poté v 80. letech odešel do Etiopie, kde pracoval jako dvorní malíř a architekt etipských císařů zvaný Afrengi, Frank.

Projekt Burtzi byl součástí úprav Nafplia za účelem lepší vojenské bránitelnosti: příčná hradba ve Franském hradě, nová brána, hrad Castello di Toro a obvodové zdi nově se rodícího Starého Města, to všechno je spojeno s Gambellovým jménem.

Přístav S Řetězem

Každý majitel přístavu si uvědomoval jeho strategickou a obchodní hodnotu a Burtzi bylo proto v příštích staletích vylepšováno. Benátčané a Osmané na střídačku budovali hradby, bastiony s palebnými pozicemi pro děla a brány.

Ve výsledku má pevnost protáhlý půdorys v západo-východním směru. Na východ i západ od centrální věže jsou bastiony. Brány na jižní a severní dlouhé straně chrání příslušné věže. Každá věž je dodatečně chráněna předsunutým opevněním typu barbakan.

Na severovýchodě vznikl minipřístav pro čluny s mělkým ponorem. Benátčané zbytek ostrova obehnali porporellou, kamenným náspem na mořském dně, který zabraňoval v přiblížení větším lodím, jako byly ty válečné. Na leteckých snímcích jsou často tyto mělčiny viditelné dodnes. Mezi lety 1480 a 1515 musela každá loď plující do nafplijského přístavu přivézt i várku kamenů pro podmořský val.

Začali také budovat vlnolam na severní straně nafplijského přístavu.

Mezi Burtzi a umělým molem v přístavu (předchůdcem toho dnešního) natáhli masivní řetěz. Tím se vjezd do přístavu dal fakticky uzavřít. Ne nadarmo se Nafpliu říkalo kromě Napoli di Romania Nové Město Římanů také Porto Catena Přístav S Řetězem.

Burtzi – jen natáhnout ruku…

Když přijedete z Tola na jednodenní výlet s cestovkou, budou vás od cesty lodičkou na Burtzi odrazovat kvůli nejistotě s počasím. Co když se zvedne vítr a lodě přestanou pendlovat? Výprava by se bez vás nemohla vrátit do hotelu… Buďte k delegátům shovívaví, myslí to dobře.

V tom je výhoda bydlení přímo v Nafpliu, žádný autobus někam na vás nemusí čekat, do hotelu dojdete.

Mě zapovězený ostrov jen kousek od nábřeží nepřestával iritovat. Přiznávám, naplánovala jsem si dovolenou v Agrolidě s noclehy v Nafpliu, abych konečně mohla jet na Burtzi a sáhnout si na něj 😊 A pokud by lodičky přestaly pendlovat, jsou na ostrově i zaměstnanci, pro které by musel přijet hasičský člun, takže by vzali i nás.

Burtzi – vzhůru na palubu

Loďky odplouvají odsud z nábřeží. Pendlují každých 30 minut a zpáteční lístek byl v červnu 2026 7 euro. Je to asi jen 500 m, během 10 min. jste na druhé straně. Fotit během cesty se moc nedá, houpání loďky všechno rozmaže, radši si užívejte cestu. Nechte si na výlet dost času, zeptejte se předem, kdy se vrací poslední člun, a naplánujte výlet podle toho.

Vidět pevnost rychle se přibližovat vyvolává pocit vzrušení. Pak ji obeplujete z boku a přivítá vás malé přístaviště se spoustou volné dlážděné plochy pro focení výhledů na Nafplio (vhodné světlo je odpoledne) a Argos s Myli (vhodné světlo dopoledne).

Burtzi z tohoto úhlu je mnohem členitější než ze strany otočené k přístavu. Severní brána vede do barbakanu s půlkruhovým půdorysem, kde stojí pod slunečníkem stánek se vstupenkami – cena není zahrnutá v ceně za dopravu! Teprve odsud můžete další branou, umístěnou o 90° v odklonu od osy první brány kvůli beranidlům, vstoupit na nádvoří uvnitř.

Burtzi – romantika v kameni

Nádvoříčko v Burtzi je roztomilým překvapením. Zdi okolo jsou kamenné, mříže elegantní, dveře zrekonstruované. V květináčích bují pelargónie a dracény a bastion po vaší levé ruce se topí ve větvích fialově kvetoucí bougenvilleje. Nesmí chybět ani olivový stromek.

Nebojte se prozkoumat celý objekt. Schody vedou na terasy s cimbuřím a s pozicemi pro bronzová děla s reliéfem benátského okřídleného lva. Skrze střílny můžete sledovat, na co míří jejich hlavně…

Burtzi – muzeum

Na západní straně pevnosti leží velký bastion s trojúhelným půdorysem, který nastavuje svou nesmlouvavou tvář vstříc lodím připlouvajícím do Nafplia. Uvnitř se dnes skrývá muzejní expozice k historii pevnosti. Kromě čtení infopanelů si nezapomeňte prohlížet i interiér kvůli uspořádání chodeb, sálů a kleneb, jimiž otřásaly výstřely z děl. Světlíky ve stropě pomáhaly s osvětlením a odváděly štiplavý dusivý kouř ze střelného prachu. Oceňte sílu zdí.

Po kamenných schodech se dostanete na horní terasu bastionu. Vidíte světlíky a otvor ve střeše v západním cípu trojúhelníku patří cisterně na dešťovou vodu. Okrouhlá cisterna pod podlahou má kapacitu 40 m³.

Vyhlídka je úžasná. Vidíte zpátky na město, ale i do zálivu dokola. Na straně Burtzi otočené ke městu můžete vidět pergolu místní restaurace Alos Bourtzi. Dobře si můžete prohlédnout hlavní věž. Po vnějších dřevěných schodech můžete vylézt do jednoho z horních pater do místnosti, která dveřmi ve stropě a podlaze komunikovala s ostatními patry. Zdi věže jsou 8 m silné.

Burtzi – tenkrát na Balkáně

Jak se Burtzi dostalo do řeckých rukou, to se mi nepovedlo ověřit. Jisté je, že padlo už v červnu 1822 a jeho asi dvousetčlenná posádka podpořila obléhání Nafplia Kolokotronisovou armádou. Vedená byla francouzským důstojníkem Philippem Gourdin a sestávala z Řeků a zahraničních dobrovolníků. Dokonce zahnala i loď, která obleženým Osmanům vezla zásoby. Teprve v listopadu podnikl Staikopulos výsadek na hradě Palamidi a Nafplio se vzdalo Řekům.

Boje proti Osmanům ani oficiálně neskončily a soupeření lokálních mocenských frakcí uvrhlo zemi do faktické občanské války. Výbor Národního ústavodárného shromáždění, de facto vláda, se ukryl na Burtzi v květnu 1826, podruhé potřebovala vláda útočiště v červenci 1827.

Burtzi – nájemník s gilotinou

Z rozkazu krále Georgia I. přestalo Burtzi roku 1865 sloužit jako pevnost a místo toho dostalo účel ještě zlověstnější. Žil tu popravčí vykonávající rozsudky smrti na hradě Palamidi. S katy se v mnoha kulturách pojilo silné tabu, ostatní obyvatelé je považovali za neblahé a neštěstí nosící a snažili se je vytěsnit ze své komunity. Nejinak tomu bylo v Řecku a palamidský popravčí se tak na pevninu vydával jen na pracovní cesty a s ozbrojeným doprovodem.

K takovému osudu se neupsal jen tak někdo, roli popravčího stát zpravidla nabízel odsouzencům jako alternativu jejich trestu. Dostávali dobrý plat 300 drachem měsíčně a za každou popravu jako bonus 100 drachem. Zásoby jim ovšem vozil člen vojenské eskorty a ten si obvykle bral vysokou marži za svou službu. Peníze popravčích byly obyvatelstvem považovány za nečisté, chudá argejská matka kata Bekiarise peníze od syna nikdy nepřijala.

Nejznámější je jméno kata Jannise Amiradakise (Amoiradakise), nejspíš původem z Kréty. Muž vysoký, šlachovitý a lehce nahrbený obvykle vystupoval flegmaticky. V jeho pokoji visely na stěnách ikony, společnost mu dělal kocour a zakládal si na perfektním technickém zvládnutí své práce – rychlý proces. Pověst tvrdí, že po místním knězi posílal peníze chudým pod podmínkou, že nebudou znát jejich původ. Krvavé peníze by totiž odmítli.

Gilotina na Palamidi naposledy zaúřadovala roku 1911 a Burtzi od té doby osamělo a pomalu se rozpadalo.

Burtzi – hotel z 15. stol.

Prudší obrat historie byste pohledali. To se ve švýcarském sanatoriu potkal obchodník Panajotis Kotsuros (Panagiotis Kotsouros) s architektem a nadšencem do historie Wulfem Schaeferem. Rozuměli si tak dobře, že si Kotsuros pronajal od nově vzniklé Řecké organizace turismu ostrůvek s pobořeným Burtzi a podle Schaeferova projektu ho nechal zrenovovat na hotel. Jednalo se o vůbec první projekt tohoto druhu, historický objekt adaptovaný na hotel. Schaeferova láska k památkám zaručila, že intervence byly provedené citlivě a vkusně. Tak vzniklo romantické útočiště se 14 pokoji a restaurací. Odsud pocházejí ta roztomilá klenutá okénka na vnějších zdech pevnosti.

Obdiv si zaslouží úspěšná kampaň, díky které veřejnost místo ponurého sídla smrtonošů začala Burtzi vnímat jako atraktivní a romantický výletní cíl. Hotýlek byl díky unikátní atmosféře oblíbený a v návštěvní knize byla zapsaná řada celebrit řeckých i mezinárodních, jako primabalerína Margot Fonteyn.

Burtzi – oběd pod dozorem děl

Nejvíc rekonstrukční práce vyžadovala poškozená jižní strana Burtzi, ta otočená k městu. Když byl hotel zrušen v 70. letech, bylo Burtzi navráceno do více méně původního stavu. Na jižní straně zůstaly prostory restaurace, na které z bastionu shlížíte. Funkčně jde vlastně o dva barbakany posilující jižní věž. Ve věži nad jižní branou je také uchovaná jedna hotelová ložnice jako připomínka historie Burtzi. Na věži se dodnes dochovalo cimbuří ve tvaru vlaštovčího ocasu, populární v 15. stol. u příznivců strany ghibellinů (italská politika). Schaefer umístil nad bránu erb admirála Mocenigo na Burtzi nalezený.

Odsud máte dobrý výhled na bastion Pěti bratrů, na ruiny hradeb stoupajících od něj k Akronafplia a na místní maják. Mezi stromy rozeznáte bílé schodiště vedoucí ke kapli Panagia Spilia.

Burtzi – v lavině květů

Burtzi – v lavině květů

Východní bastion s bougenvillejí je menší než jeho západní bráška. Místnosti neměly původně okna, o osvětlení se staraly stropní světlíky. Při celkové rekonstrukci Burtzi v letech 2014 – 2022 byl v interiéru instalován obchůdek pro turisty. Po schodech můžete opět vystoupat na horní terasu otočenou směrem k Nafpliu a opatřenou cimbuřím a střílnami. Palamidi a jeho schody máte odsud přímo před očima. Hřejete se na sluníčku a mžouráte do dálky… Člověk by si o místní historii rád přečetl třeba román od Victorie Hislop. Pokud vím, zatím se tohoto tématu nechopila, ale já bych jí to vřele doporučovala.

Při poslední rekonstrukci, která dala Burtzi jeho současný švih, bylo k ostrovu malými loďkami (pozor na porporellu!) navezeno na 500 t stavebních materiálů. Výsledkem je např. přítomnost výtahu v severní části objektu. Vyveze vás z přístavu na hlavní nádvoří, výš už ne. S jednou takovou zásilkou cementu se na ostrov dostal i místní maskot, mourovatý kocour Vangelis. Sveřepě se odmítá nechat chytit a odvézt zpátky na pevnou zem. Zjevuje se jako fantomas – já na setkání s ním neměla štěstí.

info na stránkách ministerstva kultury

na videu si můžete prohlédnout stav Burtzi před rekonstrukcí

a po rekonstrukci tady

 

O veškeré východy a západy slunce, zážitky z návštěvy i portréty Vangelise se s námi podělte v komentářích, pěkně prosíme 😊