Andrusa castle – hradby z éry trubadúrů

Andrusa castle jsou ruiny hradu z křižáckého období v peloponéském kraji Messinia. Opevnění sice nepůsobí moc impozantně, zato se k němu váže zajímavá historie. Za zajížďku to nestojí, ale pokud jste poblíž (třeba kvůli starému Messéné), stavte se. Vaší hlavní odměnou za návštěvu budou výhledy na okolní olivové háje s pohořím Taygetos.

Jméno hradu i vesnice se řecky píše Ανδρούσα, a mezinárodní transliteraci se setkáte s tvarem Androusa i Androussa. Fonetický přepis do češtiny je Andrusa.

Andrusa castle: Achájské knížectví

Roku 1204 se rytíři křížové výpravy otočili proti Byzantské říši. Po Konstantinopoli se jejich terčem stala další území s pravoslavným obyvatelstvem. Tím, kdo si vyhlédl Peloponés jako léno, byl Guillaume de Champlite (čti Žijom de Šamplit) někdy v anglických pramenech zvaný William. V pořadí třetí syn hraběte z kraje Champagne se tak stal zakladatelem Achájského knížectví s hlavním městem v Andravidě.

Andrusa castle: křižácká rodina

Protože Guillaume zemřel bez následníků, převzal po něm léno jeho spojenec Geoffrey de Villehardouin (čti Žofré de Vilarduén). Zajímavým fenoménem křižáckých dynastií byla skutečnost, že následníci jejich zakladatelů měli dcery, které měly zase další dcery. Syna, abys pohledal. Na druhou stranu, byť pocházeli často z francouzského kulturního okruhu, nepraktikovali křižáci salický zákon, majetek a vláda u nich mohly přecházet i na dcery. Při bližším studiu křižáckých dějin se tak setkáte s celou řadou ženských osobností.

Taková byla i situace Villehardouinů. Po Geoffreyem I. nastoupil jeho syn Geoffrey II., jeho nástupcem se ale musel stát jeho mladší bratr Guillaume II. de Villehardouin (1211 – 1278) a ten zanechal pouze dcery Isabelle a Margaret. O těch ale někdy jindy, naše pozornost se teď soustředí na Guillauma. I jeho jméno anglické zdroje někdy uvádí jako William. Jako mladší syn byl původně baronem z Kalamaty, bezdětnost jeho staršího bratra s něj udělala čtvrtého knížete Achájského.

Guillaume měl pověst velkého rytíře (podle Koniky Morejské ze 14. stol.). Účastnil se válečných tažení, od papeže si vymohl privilegium razit vlastní mince a byl milovníkem dvorské literatury, sám složil dvě trubadúrské skladby. Jeho dvůr byl vyhlášen svou sofistikovaností a vybraností. Byl velkým stavitelem hradů, založil Mystru, Grand Magne (jejíž poloha nebyla dodnes uspokojivě určena), Beaufort (dnešní Stupa), přístav Clarenzu (dnešní Kyllini) i Druges (dnešní Andrusu).

Andrusa castle: skromné počátky

Hrad sestával původně z jediné věže postavené v pol. 13. stol., dnes na jihovýchodě. Podle čtvercového půdorysu poznáte, že pochází z doby před zavedením střelného prachu do vojenství. Má dvě patra, při rekonstrukci z r. 2012 získala moderní polykarbonátový přístřešek pro ochranu zdiva. Spodní patro je zaklenuté, ve zdech vidíte střílny, zrekonstruované schodiště vede do patra a na zdi visí info tabule. Ve dveřích je ovšem zasazená zamčená mříž – proč mě to nepřekvapuje… Alespoň si můžu skrze ni udělat fotku. Pod zrekonstruovanou podlahou je prý cisterna na dešťovou vodu.

Poloha není strategicky nijak pozoruhodná, ale nízký vršek umožňuje dobrý rozhled po kraji. Opevnění se postupně rozšiřovala podél vrstevnic kopečku, takže vznikl nepravidelný lichoběžný půdorys. To není pro franské (Západoevropany vybudované) hrady zrovna běžné. Proto existuje i teorie, že je Andrusa byzantského původu.  Nasvědčovala by tomu i přítomnost věží s polygonálním půdorysem.

Jak poznáte benátský hrad od křižáckého?

Řecký středověk byl bohatý. Zemi zdobí hrady byzantské, křižácké, benátské, janovské, johanitské… V kraji Messinia můžete vidět ty benátské a ty křižácké alias franské. Jak je od sebe poznáte?

Především podle polohy. Benátčané vedli obchodní impérium, stáli o přístavy a ty zabezpečovali pevnostmi. V Řecku působili mezi 13. a 18. stol., jejich hrady se tedy musely adaptovat pro využití střelného prachu ve válečnictví, tzn. především zesílení hradeb kvůli palbě z děl. Často šlo o celá opevněná městečka. Jejich obyvatelstvo bývalo kosmopolitního rázu s mnoha různými jazyky a národnostmi. Peníze spojují.

Frankové, západoevropští šlechtici dorazivší do Řecka v souvislosti s křižáckými taženími, byli feudální pánové. Rozporcovali si vnitrozemí na jednotlivá léna. Jádrem takového léna pak byla pevnost, která ho měla chránit i ovládat. V Řecku vydrželi od 13. do 15. stol., jejich hrady jsou tedy povahou středověké. Hradby jsou vysoké a štíhlé, věže s hranatým půdorysem, střílny dost velké na kuš, ale už ne na dělo. Frankové tvořili elitní společenskou vrstvu, separovali se od místních, kteří byli odsunutí do role poddaných.

Benátské hrady v oblasti představují přepůvabné Koroni a Methoni. Další franský hrad najdete v Kalamatě.

Andrusa castle: dnešní stav

Z hradeb se dochovaly jen dvě strany s asi pěti věžemi. Celá západní strana je pryč, pohřbená pod základy domků vesnice. Tady, kde není žádné převýšení, bývala hlavní brána a dodnes tudy vede odbočka ze silnice, kudy můžete bez problému najet a zaparkovat. Cesta vede mezi skupinou vysokých borovic, za kterými se vynoří pohled na středověké zdi.

Prostor hradu dnes vyplňuje olivový háj místní odrůdy Koroneiki, což přispívá k silně rurálnímu charakteru místa. Mezi olivovými babičkami objevíte i ruinu kamenného domku. Vypadá mladší než zbytek hradu, ale ze které doby přesně, těžko říct (možná je to na té tabuli v zamčené věži 😊

Nejlepší zemědělská půda na Peloponésu

Nad jižním svahem je přes ruiny hradeb rozhled do krajiny. Do široka se táhnou olivové háje s tmavými vykřičníky cypřišů. Sem tam prosvítá kontrastní oranžová střešních tašek. Vládne tu venkovský klid a pokoj, obzor uzavírá pohoří Taygetos, za jehož průsmyky leží Sparta. Směrem na jih se táhle až k moři a Kalamatě zemědělská rovina. To je ta úrodná pláň, kvůli které chtěli Messénii starověcí Lakedaimoňané. Mezi 8. a 4. stol. př. n. l. vedli tři války kvůli podmanění si tohoto území.

Dnes se odsud nevyváží jen legendární olivy, ale i stovky tun fíků, rozinky a citrusy. I za křižáckých časů tu bylo rozšířené včelařství kvůli vosku na svíčky, a kraj tedy oplýval i medem.

Andrusa castle: co můžete vidět

Hned severně od velké věže, která sloužila jako jádro pevnosti, najdete sekundární bránu s jedním úzkým obloukem, které vedla z hradu na prudký svah na východě. Dnes se z ní můžete opatrně vyklonit a prohlédnout si hradby zvenku. Mezi dlážděním si všimněte drenáže procházející pod kamenem (za naší návštěvy tam byla uvízlá plechovka od piva). V bráně můžete dobře posoudit tloušťku hradební zdi, 2 m minimálně.

Při vnitřní straně zdi vede kamenné schodiště na hradbu. Podél vrchu hradby vede ochoz chemin de ronde, cimbuří se dodnes nedochovalo. Hradbu zesilují a ochoz podpírají slepé arkády s (více či méně) lomenými oblouky. Dobře si prohlédněte lemování, každý oblouk je zdobený trochu jinak sestavenými kameny a cihlami. V jednom místě mezi oblouky je znatelný vzor kříže vytvořený z cihel.

V rohu zeje temnotou vstup do štíhlé  rohové věže s kruhovým půdorysem. Její zastropení se dochovalo, je řešené tzv. falešnou klenbou, aby i strop věže mohl být kamenný a mohl být součástí ochozu.

Další hradby a věže byly postupně přidávány či opravovány v průběhu 14. a 15. stol. Na některých místech si můžete všimnout dělových střílen.

Na konci dochovaného severního kusu hradby se nachází věž s hranatým půdorysem, do které vede zaklenutý vstup, v době naší návštěvy zarostlý vysokou travou, do které jsme si netroufli.

Andrusa castle: co není moc přístupné

Ze západní části hradu není vidět skoro nic, můžeme ale určit polohu severozápadního a jihozápadního rohu.

Severozápadní věž je dochovaná i v patře, leží však nejspíš už na soukromém pozemku a je proto mimo dosah návštěvníků. Na videích z dronu je vidět dobře. Ministerstvo kultury má na svých stránkách fotografii. Vidíte na ní věž se čtvercovým půdorysem, po obou jejích stranách je dochovaná část hradby s jednou arkádou. Vstup je zaklenutý, přízemí i patro celokamenné. Vnější strana věže je už v čísi zahradě. Díky nedostavěnému domu (jak řecké) je na věž vidět i z ulice.

Základy jihozápadní věže se také dochovaly, ale kvůli přerostlým keřům se k nim nedalo dostat. Na satelitních snímcích je linie západní hradby dobře patrná. Jestli se v budoucnu povede provést archeologický výzkum, mohli bychom se dočkat i lokalizace hlavní brány. Přítomnost silných věží na západě dává smysl, tady není hrad hájený terénem a odsud vedla přístupová cesta skrze bránu, což je u hradu vždy citlivé místo.

Podél severní strany se kousek dá trávou jít zvnějšku hradeb.

Andrusa castle: sídlo pravoslavného biskupa

Z vesnice u hradu Andrusa pocházel konstantinopolský patriarcha Athanasios I. Díky jeho dekretu se Andrusa stala na poč. 14. stol. sídlem biskupa. Titul existuje dodnes, ovšem jen v honorární podobě. Díky přítomnosti biskupa se Andrusa stala v následujících staletích významným organizačním centrem pro místní pravoslavné obyvatelstvo.

Andrusa castle: země žoldáků

Andrusa se postupně stávala významnou pevností v kalamatské oblasti a sídlem místního vojenského velitele, zatímco potomci Isabelle a Margaret de Villehardouin  se přetahovali o dědictví. Do hry se sňatkovou politikou zapojila i jihoitalská dynastie Anjou. Byla to právě Johana I. Neapolská, kdo pronajal Knížectví Achájské řádu Johanitů v letech 1376 – 1381. Ti si roku 1378 pozvali na pomoc žoldáckou skupinu z Navary označovanou jako Navarská kompanie. Přidávali se k nim další krajané hledající obživu s mečem v ruce a roku 1383 byli členové kompanie jedinými, kdo dokázal území Achájského knížectví prakticky ovládat. Mocenským sídlem Navarské kompanie byla Andrusa.

Protože další generace z Anjou se Peloponésu nehodlaly dál věnovat, snažily se žoldákům léno oficiálně odprodat.

Androusa castle: pád do zapomnění

Roku 1417 si v rámci tažení do Messénie a Élis pro Andrusu přišla armáda Morejského despotátu, dceřiného státu Byzantské říše. Vládcem byl tehdy Theodor II. Palaiologos (čti Paleologos), jeden z několika synů císaře Manuela II. Palaiologa a bratr posledního byzantského císaře. Trůn zdědil po svém strýci.  Morejští despotové sídlili na hradě Mystra, který rovněž založil nám už známý Guillaume II. de Villehardouin. Jejich režim přežil Byzantské císařství jen o 9 let.

Mezi lety 1458 – 1460 osmanský sultán Mehmed II. Dobyvatel pečlivě konsolidoval území říše na Peloponésu a Andrusa padla do jeho rukou roku 1462. V rámci osmanské přítomnosti na Peloponésu ztratila Andrusa strategický charakter a hrad byl ponechán svému osudu. během 18. stol. byste shledali jen rozvaliny.

 

Jedno pěkné video s hradem najdete tady a další tady.

Co ještě vidět

Určitě se zastavte u místního hřbitova, je odsud totiž vidět přes údolí na exteriér hradu. Ozdobou hřbitova je navíc pěkný kostel, který zbyl pro klášteře Agiou Georgiu Isodomu z 11. stol. Jeho obdélná budova je drobná, ale pořád ještě předvádí kamenné zdivo ve spodní a ozdobně skládané cihly s kameny v horní polovině zdi. Gotický lomený oblouk tu vesele kontrastuje s jinak typicky byzantským zdivem!

Andrusa castle: kudy sem

Vesnice Andrusa není bohužel napojená na žádnou veřejnou dopravu. My přijeli autem půjčeným už v Athénách na letišti. Navigace nás dovedla bez problému.

Andrusa se nachází asi 22 km od Kalamaty a 11 km od lokality Starověké Messéné. Hrad není až zas tak úžasný, aby stálo za to vážit sem speciálně cestu. Ovšem ve spojení s Messéné, byzantským kostelem Zoodochu Pigis nebo třeba byzantským klášterem Andromonastiro to bude hezká zastávka.

stránky ministerstva kultury – hrad je přístupný volně

 

Obhlíželi jste hrad osobně? Dostali jste se i ke zbylým věžím? Pošlete nám fotky do komentářů a podělte se o zážitky.