Smolikas – výstup na druhou nejvyšší horu Řecka 2637m n.m.

Smolikas (řecky Σμόλικας) se hned po Olympu pyšní titulem druhé nejvyšší hory Řecka a zároveň nejvyšším vrcholem pohoří Pindos. Jsme opět v našem milovaném Epiru, v kraji kamenných vesnic, větrných plání, pastevců ovcí, divokých kaňonů, křišťálových řek a nebetyčných hor. A dneska si dáme pořádně do těla! Čeká nás vyšlápnout 1567 výškových metrů z vesničky Agia Paraskevi a na noc si načechrat spacák u jezera Drakolimni. U jednoho z nejkrásnějších alpských jezer v kraji, které je domovem vzácného obojživelníka čolka horského, připomínajícího malého dráčka. Vstávat a cvičit! Nachystat ešáky a nasbírat šišky! Ať je večer táborák, ať neumřeme hlady, ať nezmrznem …

Túra botanickou zahradou

Jak už bývá na našich cestách zvykem, opět si pro výstup vybíráme jarní období, kdy v řeckých horách všechno kvete a člověk má pocit, jako by se procházel botanickou zahradou. Borovicový les voní krásně po pryskyřici, jehličí a rozmarýnu. Tu a tam na vás z trávy vykoukne orchidejová kráska jako třeba Prstatec plamatý, Okrotice červená, Vemeník zelenavý nebo Prstnatec bezový. Louky i stráně Smolikasu se probouzí k životu a jsou plné violek, pomněnek, iberek, lilií a různých skalniček. Záleží jen na tom, jaké budete mít zrovna štěstí a co vaše oči po cestě zaznamenají…

Borovice černá – symbol Smolikasu

Na převážně zalesněných svazích Smolikasu vyniká svoji krásou zejména borovice černá (Pinus nigra), ve vyšších polohách pak jedle řecká (Abies cephalonica) v řečtině známá pod názvem „élato“ a balkánská borovice (Pinus peuce), řecky „róbola“ . Na chladnějších severních svazích rostou buky a jedle. To je ale jehličnanů, co? Smolikas je právě díky nim značně odlišný od okolních vrcholů. Tolik stromů jen tak jinde nenajdeme! Celá oblast je proto považována za jednu z nejdůležitějších přírodních rezervací v Řecku.

Daleké výhledy

Hora Smolikas je po celém svém obvodu ostře ohraničená hlubokými údolími, díky kterým nabízí všem hikerům výrazný pocit vzdušnosti a daleké výhledy po celém svém okolí. Při pohledu na JZ vás uhrane svojí mohutností skalní stěna Mt. Tymfi v Zagori, která překonává z údolí Aoos po vrchol Gamila výšku 1800 metrů! Už jen kvůli tomuto neuvěřitelnému pohledu, sem stojí za to vylézt! Při dobré viditelnosti spatříte na SZ horský hřeben Grammos, vedoucí po řecko-albánské hranici a východním směrem dohlédnete až k lyžařskému středisku Vasilitsa v Národní parku Valia Calda.

Jižní trasa z Palioseli

Na Smolikas vedou dvě hlavní trasy s červeným označením O3 … Jedna z jihu z vesnice Palioseli (1100m n.m.), která je nejvíce populární díky autobusovému spojení z města Konitsa a také díky možnosti přespání na menší horské chatě Καταφύγιο Σμόλικα (1750m n.m.). Vyspí se tu až 24 osob, k dispozici je kuchyň (možnost snídaně a teplého jídla), jídelna, 3 sprchy s teplou vodou a dvě toalety. Kontakt najdete zde. Stezka z jihu má velkou výhodu v tom, že značnou část treku můžete koukat do údolí Aoos a na již zmiňovanou impozantní skalní stěnu Mt. Tymfi. Pokud zvolíte tuhle trasu, počítejte s délkou výstupu kolem 5 hodin + 2,5 hod. na sestup zpátky na chatu.

Severní trasa z Agia Paraskevi

Druhou možností je stezka O3 ze severu, od vesnice Agia Paraskevi (950m n.m.), která je méně frekventovaná a také něco málo hůře dostupná autobusem. Ale když máte auto, či jiný samohyb, nemusíte to řešit :) Tuhle severní cestu jsem zvolil ze dvou důvodů. Hodila se nám při cestě z Valia Calda, kde jsme noc předtím spali u překrásného mostu Gefiri Portitsa. Ale hlavně jsem potřeboval najít Kostasovu louku, kde rok před námi naučil Kostas moje kamarády z Brna smažit bedle na víčku od ešusu :) To, že teď na jaře bedle nerostou, prosím neřešte :D Však už možná víte, říkají mi Zdenda :)

Basecamp u kaple Profitis Ilias

Z národního parku Valia Calda jsme se vydali panoramatickou horskou silnicí směr Samarina. Vyhýbáme se stádům oveček, které si to zrovna štrádují po asfaltu. Kdejaké to auto, které zrovna potřebuje projet, je vůbec nezajímá. V Řecku úplná normálka :) Co deset metrů se vyhýbáme dírám a puklinám na silnici a co kilometr zastavujeme, abychom zvěčnili tu krásnou okolní krajinu posetou borovicemi všude kam se podíváš. V Agia Paraskevi zastavíme na náměstí na řeckou kávu a luxusní višňovou Vikos limonádu.

Syn majitele se mě po chvilce u stolu zvědavě zeptá: „Copak to máš za tím opaskem?“ Odpovídám, že ultrasonický plašič na psy. K tomu zodpovídám i dotaz na cenu, která není zrovna nejmenší a v tom dovede táta od kluka jejich štěně, abych to na něm okamžitě vyzkoušel. Moc se mi do toho nechce, ale nakonec mačkám tlačítko a místo toho, aby štěně utíkalo, tak si se mnou začne hrát :) Pobavím tím celou kafeterii, co jsem si to koupil za čínskej krám! A ještě k tomu za 60 euro! :)
Pozn. Udělal jsem dobře, že jsem plašič ve vzteku hned nevyhodil do kanálu, v Zagori se nám nakonec hodil! Na štěňata prostě není :)

Kostasova louka

Před západem slunce dojíždíme ke kapli Profitis Ilias, schované mezi lesy kousek za vesnicí. Někde tady by měla být i Kostasova louka, o které mi vyprávěla Alča s Vítkem. A hned za ní začíná stezka na Smolikas. Jenže, já se ve vesnici na tu louku nakonec díky akci „štěně“ vůbec nezeptal a už se pomalu stmívá … Auto tedy parkujeme hned u kostelíku, kde je i pramen vody s pěknou kašnou! Jako správný Čech ji okamžitě využívám na vychlazení piva :) Rozděláváme oheň a leháme si k němu na ne zcela nejrovnějším místě. A jako správný zálesák občůrávám před spaním stromy v okolí, aby o nás všechna zvířátka včetně medvědů věděla. Beru to fakt zodpovědně! Hned jak Verča usne, dávám si ještě jedno pivko, abych ten perimetr kolem našeho basecampu dokončil a ona se mi přitom nesmála :)

Ráno si uvaříme vydatnou snídani, a po kávě mám klasický průběh… beru si lopatku a honem utíkám do lesíčka :) Najdu si krásný místo a v tom … koukám a vidím… Kostasovu louku přímo přede mnou! :) Krásně rovný zelený plácek s ohništěm jen 200 metrů od našeho nocoviště. Ach jo, to je fakt smůla na pos*ání! :) No nic, balíme batohy a vyrážíme do hory…

Vzhůru lesem

Od kaple Profitis Ilias (1070m n.m.) vyrážíme v 7:36 ráno. Za loukou vstupujeme do borovicového lesa a po vyježděné cestě od traktora stoupáme vzhůru do kopce. Netrvá to dlouho a naše těžké batohy letí do trávy. Vytahujeme foťák a kocháme se prvními vstavači na kraji lesa. Naprostou idylku dotváří
Bělásek ovocný, který nám pózuje na orchideji jako modelka :) Asi po půl hodině se připojíme k hlavní stezce O3 vedoucí z vesnice Agia Paraskevi na Smolikas, zabočujeme vlevo a pokračujeme lesem vzhůru. Šišky nám krásně křupají pod nohami, čerstvý vzduch, dopolední chládek a stín lesa… Tahle dlouhá pasáž nemá chybu!

V 9:02 (1 hod. 24 min. na cestě) procházíme kolem prvního pramene (1500m n.m.), kde můžeme dočerpat vodu a dát si v klidu svačinu. Pak málem zakopneme o překrásný Vemeník zelenavý, který nám zkřížil cestu. Na louce naháníme admirála Babočku a za doprovodu lilií, iberek a pomněnek vystoupáme z borovicového lesa ven (4 hodiny na cestě). Brána lesa se za námi uzavírá a před námi lze konečně vidět hřeben Smolikasu a první říčku, která stéká do údolí …

Na řadu přichází přechod po kamenech přes 2 metry široké koryto horského potoka. Nejdřív letí bágly, pak hůlky a pak my dva :) Pokračujeme po horských pastvinách ke druhému pramenu (2000m n.m. – 4 hodiny 30 minut na cestě). Louka je celá rozrytá od divokých prasat, slunce v poledne už pěkně pálí a nás čeká finální stoupání k jezeru Drakolimni.

Oběd u jezera draků

Ve 12:50 přicházíme k jezeru Drakolimni (5 hodin 14 minut na cestě), které leží ve 2150 metrech pod vrcholem hory Smolikas. Nutně potřebujeme dočerpat síly a tak přichází na řadu konzerva tuňáka s toustovým chlebem. Ani si nedokážete představit, jak nám rybka z plechu chutná :) Po obědě rozbijeme výškový tábor postavením stanu u ohniště a vydáváme se na hřeben nasbírat suché větve a popadané šišky na oheň. Takže několikrát stovky metrů tam a zpátky, opravdu se neflákáme.

Příběh draka Smolikase

Legenda praví, že v dávných dobách tu žili dva draci, který se neměli moc v lásce a házeli po sobě navzájem kamení. Díky tomuto dračímu souboji se zrodily dvě protější hory Astraka a Smolikas. A světe div se, každá hora má svoje vlastní jezero Drakolimni, které obývají malý potomci těchto draků – čolci horští. Obě alpská jezera odděluje hluboké údolí Aoos a co je úplně nejlepší, obě jezera lze navštívit současně! Prochází tudy stezka „Greek national trail“ O3. Pokud byste měli o tento přechod zájem, napište mi prosím do mailu, protože něco takového zorganizovat, by byl můj životní sen!

Výstup na vrchol Smolikas 2637m n.m.

V 15:17 se vydáváme zdolat vrchol Smolikasu. Chceme jít nalehko a tak drtivou většinu věcí necháváme ve stanu u jezera. Což je samozřejmě trochu chyba, protože v horách se může změnit počasí z minuty na minutu. Cedule ukazuje, že by výstup měl zabrat max. hodinu a půl a tak si sebou bereme jen vodu! Verči se ze začátku moc nechce, nemá ráda výšky a cestičky po kraji srázu. Pořád opakuje, že vůbec nechápe, kde v té „stěně“ může vést cesta k vrcholu. Ale já ji uklidňuji, protože to nejde vidět nikdy a pak tam vede většinou krásná pěšinka :)

Nakonec řekne, že půjde kousek se mnou a uvidí. Během cesty se její strach postupně mění v odhodlání a v 17:05 stojíme oba na střeše pohoří Pindos – ve 2637m n.m. na vrcholu hory Smolikas a kolem sebe máme celé Řecko jako na dlani (7 hodin na cestě). Cestou jsme se pokochali výhledy na dračí jezero, překrásnou zahnutou borovici, která nesmí chybět na žádné fotce ze Smolikasu, obdivovali jsme šafrány na okraji sněhových polí a za odměnu nás na vrcholu čekal pytlík Haribo medvídků od nějakého hodného horala, který tu byl někdy před námi. Děkujeme! No nic, zbývá ještě jedna věc… vyfotit můj bílý zadek na druhé nejvyšší hoře Řecka :)

Vzájemné zahřívání v horách funguje!

On ten výstup nebyl zas tak úplně jednoduchý. Vzpomínáte, jak jsem psal, že jsme si nechali všechny věci ve stanu u jezera? Během naší cesty na vrchol se samozřejmě přihnala jako na potvoru do údolí pod námi bouřka. Dokonce i u našeho jezera pršelo a naši kamarádi, kteří zrovna byli u protějšího jezera Drakolimni v Zagori také zmokli. My jsme měli celkem štěstí, protože se jen brutálně ochladilo, tím jak páry z údolí stoupaly vzhůru k nám. Dal jsem Verči svoji membránovou bundu a v tom triku, které mi zůstalo, jsem po chvilce začal klepat řádnou kosu!

No nic, přichází na řadu příručka mladých svišťů… Respektive Zdenda si vybavil scénu z filmu Twilight, kdy Jacob zahříval svým tělem v horách Bellu :) Takže Veru, ač jsme jenom kamarádi, riziko podchlazení značně stoupá a musíme se chcanechca zahřát :) Jinak zmrznem!

Sedli jsme si na stezku, ohřívali se navzájem, až ty bílé mraky přešly. A já vám můžu říct jen jediné. V nouzi to opravdu funguje. Bylo nám krásně teplo!

Spaní u jezera Drakolimni

Do našeho tábora k jezeru jsme se vrátili v 19:15. Stihli jsme překrásnou zlatou hodinku, kdy se vrchol Smolikasu zalil oranžovým světlem. Po deváté slunce zapadlo za obzor, okamžitě bylo neuvěřitelné vlhko a zima. Došel na řadu náš plánovaný táborový oheň, u kterého jsme se najedli, trochu zahřáli a pak jsme zkusili ještě jednu vychytávku. Do dvou malých PET lahví jsme si ohřáli na vařiči horkou vodu. Když si dáte PETky mezi stehna k tepnám, rychle se ohřejete ;) Lahve jsme pak hodily do spacáků k nohám, abychom mohli alespoň trošku v teple usínat.

Stan byl celý mokrý od rosy, venku zima jako blázen… BRRRR! Ale chrupkal jsem do rána :)

Byl to dneska opravdu náročný trek, ale na druhou stranu na něj v životě nezapomenu! Proč? Protože HORY …

Mapa

celková délka treku: 17 km (tam a zpět)
výchozí bod: kaple Profitis Ilias u vesnice Aghia Paraskevi 1070m n.m.
cílový bod: vrchol Smolikas 2637m n.m.
celkový čas: 7 hodin na výstup (s plnou polní), 1 hodina sestupu z vrcholu k jezeru Drakolimni (stan) a druhý den 3 hodiny sestupu zpátky do vesnice
náročnost: těžká
celkové stoupání: 1567m celkové klesání: 1567m
období: červen 2018
doporučená mapa:  Gramos, Smolikas, Voio, Vasilitsa [3.3] 1:50.000. rok 2010

trasa na Mapy.cz

Ubytování v okolí Smolikasu

Booking.com