Výstup na Astraka refuge a stanování u jezera Drakolimni

ABRAKA DABRAKA … ASTRAKA

Astraka je totiž opravdu kouzelná. Jakmile ji jednou máte v zorném poli, jen tak vás ze svých spárů nepustí. My jsme za to byli rádi. Byli jsme v jejím dosahu 3 dny a pokaždé vypadala jinak. Když k ní šplháte vzhůru, plazíte se po zelených stráních, které mají tu sílu horu držet, stačí zvednout hlavu a je tam. Za 10 minut už je zahalená v mracích a za dalších pár minut už posílá k zemi mokré nadělení. Měli jsme ji s All inclusive. Paprsky ostrého slunce vystřídaly kroupy, horské louky byly posety tisíci rozvetlých květin, ve stínu hory se držel sníh a v jezeře Drakolimni se to hemžilo malými dráčky. Brzy ráno vyšlo slunce nad obzor, prosvítilo bílou mlhu nad údolím Aoos, stáli jsme sami na vrcholku a přáli si, ať ten dnešní den nikdy neskončí…

Pokračování okružní trasy na 3 až 7 dní přes pohoří Mt. Tymfi v Zagori (viz obrázek):

1. den (modrá) Kapesovo – kaňon Vikos – prameny Voidomatis – Meghalo / Micro Papingo (ubytování / stan)
2. den (červená) Meghalo / Micro Papingo – Astraka refuge (chata) – jezero Drakolimni (stan)
   + den navíc (zelená): vrchol Gamila nebo Astraka
3. den (černá + žlutá) Astraka refuge (chata) – závrt Nifotripa – Megas Lakkos – Skala Vradeto – Kapesovo

2. den (červená): Meghalo Papingo – Mikro Papingo – Astraka refuge

Do sedla, na Astraka refuge (chata), startujeme z Meghalo Papingo, kde jsme po přechodu kaňonu Vikos pobyli 2 noci a po snídani vyrážíme silničními zákrutami do Mikro Papingo. První kilometr za náma a sil jaksi pomálu. Vylezeme tam vůbec? Když míjíme ukazatel s časem 3h na refuge a 4h ke Drakolimni, tak proběhne obligátní „to je daleko….kolik? tolik?“ …. a šup, už jsme na stezce O3, která je viditelně značená a stoupá až do výšky 1950m, našeho prvního záchytného bodu.

První pramen Avragonios (1015m), ukrytý ve stínu kousek za vesničkou, ještě není pod naším žíznivým nájezdem, ale nabereme síly, natankujeme vodu a vydáme se vstříc sluníčku, které prohřívá úpatí. Na výstupech s plnou polní je nejlepší, když před hlavním cílem jsou i ty menší cíle, aspoň pro mě. Tady byl záchytný bod vždy u pramene. Ty jsou celkem 4 a všechny dostaly nové přístřešky a posezení a spočinutí v jejich stínu dodává energii pokračovat dál. Druhý – Antalki (1200m) je jako všechny ostatní osazený mapou s označením, kde se zrovna nacházíme a vida, půlka za náma. Jen jeden pramen byl na suchu, ten třetí Trafos (1525m). Zhruba po 15 minutách míjíme odbočku vedoucí doprava k vrcholu Astraka a k jeskyni Provatina. 405 metrů hluboká jeskyň soupeří o titul jako nejhlubší závrt na světě s mnoha mexickými cenotes. My pokračujeme rovně k poslednímu prameni Krouna. Z vyhlídky vidíme v údolí obě Papinga rozdělená silnicí a my stojíme v zeleni, která je doslova prokvetlá všemi barvami. Od bílé, žluté, přes fialovou až do modré. Být botanik, tak si krupnu :-D Mezi tím vším jsou rozeseté mrtvé, suché stromy, ale v naprosté harmonii dolaďují svými stříbrnými větvemi celé stráně. Je tedy zajímavé, že kovová cedulka ukazuje čas 30 minut na chatu, ale Drakolimni je rázem ne o hodinu, ale hodinu a půl dál. Záhada. Cikcak šlapeme vzhůru a už vidíme koníky, kteří se pasou pod chatou mezi violkami.

Astraka refuge – Oρειβατικό Kαταφύγιο Αστράκας

A jsme v sedle na cestě, která se na druhé straně rozděluje dvěma směry. Doleva se dostanete k jezerům Xerolimni a Rizina a dále k Drakolimni a vpravo vás cesta zavede podle odbočení na Gamilu, k jezeru Robozi, až ke kaňonu Megas Lakkos. Zastávka na Astraka refuge byla po všech stránkách impozantní. Chata leží v nadmořské výšce 1950m n.m. v místě zvaném Raidovoli, mezi dvěma vrcholy Astraka (2432m) a Tsouka (2254m). Byla postavena v roce 1966 a v roce 2004 prošla rozsáhlou rekonstrukcí. Chata využívá obnovitelné zdroje ze solárních panelů a větrných turbín. Naštěstí to s modernizací nepřehánějí do té míry, že by postavili nějakou blbou lanovku, která by vozila zásoby nebo nedej bože líné turisty až nahoru a doprava jídla a potřebných zásob je zajišťována ekologicky. Suma sumárum 3 muly a pasáček a my máme to štěstí vidět je na vlastní oči. Sotva „zaparkovali“ začala se Astraka nenápadně halit do mlhy, až pohltila chatu, kopce i nás. Fofrem jsme z krosen tahali zimní variantu oblečení včetně rukavic a čepic a skončili na pozorovatelně uvnitř chaty s řeckým horským čajem v ruce.

Kontakt: Giorgos Rokas: info@astrakarefuge.com (Tel. +30 26510 46818). Cena ubytování 13€/os.

Nocování u jezera Drakolimni

Po hodince se mlha přehnala a našemu plánu přenocovat ve stanu u jezera Drakolimni stály v cestě už jen černé mraky, ale dokud neprší, nasadíme tempo a hurá do údolí na cestu. Sotva jsme začali stoupat ke kopečku, na kterém je jezero usazeno, kroupy! Na tuto variantu jsme sice připravení (pláštěnky v batohu nahoře), ale dospěli jsme k jednomu poznání… rychlost dešťové přeháňky je vyšší, než rychlost nasazení pláštěnky! Když k tomu připočtu asistenci nasazování pláštěnky ještě Zdendovi a snahu cvaknout aspoň jednu momentku, byli jsme durch raz dva. Navíc s náma cloumal vítr a cestička už taky nebyla tak pevná. Vzdávají se slaboši a to my nejsme! Nahoru jsme po 90 vysilujících minutách vylezli a uzřeli Drakolimni. Fotka kolikrát vydá za tisíc slov, jenže fotka přírody s reálem nikdy soupeřit nemůže. Jezero v takové výšce (2003m n.m.) není zrovna běžné a toto má navíc naproti přes údolí své dvojče. Podle pověsti po sobě dva draci házeli kamení a jak se kameny kupily, vznikly dva vrcholy – Astraka a Smolikas, ten je druhou nejvyšší horou Řecka (2637m). A ještě zajímavější je, že oba vrcholy se tyčí nad stejnojmennými jezery – Drakolimni. O jejich vzniku už pověsti nepíší, ale kdo má fantazii, může se domyslet, co asi draci udělali, že jezírka vznikla :)

Nejpozoruhodnějším obyvatelem jezera je čolek horský (Ichthyosaura alpestris), který se do studené vody potápí na jaře kvůli rozmnožování, jinak žije schovaný pod kameny. Sameček má opět navrch, při námluvách je zbarvený do modra, kdežto samička je hnědá nebo šedo-černá. Bříška mají tito 8-11cm malí dráčci žlutá až červená. Večer je tady, stmívá se, černé mraky se drží kolem Astraky, hledáme vhodné místo na stanování a v mírném svahu kotvíme a snažíme se trochu usušit zmoklé svršky. Zbytečně. V noci naštěstí nepřišla žádná další přeháňka a tak ráno vítáme každý po svém. Někdo valí na vrcholek po pravé straně jezera, je to ta fotící část výpravy a já dospávám noc, kdy jsem s čelovkou na hlavě a baterkou v ruce musela prosvěcovat stan, aby na fotkách soupeřil s noční oblohou. Když už sluníčko zasáhlo i dolík, ve kterém jsme nocovali, vytaháme ven všechny hadry a každý kámen na vyvýšeném kopečku zakrýváme oblečením, aby proschlo. Snídaně s výhledem na refuge, vůně kávy a lančmítu, božský klid a kamzíci v dohledu, pohádka. Nicméně promrzlí z předchozí noci se domlouváme, že další noc strávíme raději na chatě a tak pozlobíme pár dráčků v jezeru, posbíráme všechno prádlo, sbalíme se a vyrážíme zkusit štěstí s ubytováním na poslední chvíli.

Cestou do údolí nás míjí pár běžců, kteří asi trénují na Zagori mountain running (50km dlouhý závod), v údolí se pro změnu pasou polodivocí koně a my jsme opět na chatě Astraka a máme štěstí! Posledních 6 míst z celkových 51 čeká na nás. Noc vyjde na 13€ na osobu, jste v suchu, v teple, a chrápající spolunocnežníci jsou v ceně :) Bagáž necháme u postele, bereme jen to nejnutnější a vydáváme se zdolat nejvyšší vrchol Gamila. A to už je další povídání…

Pár slov náčelníka: Mým největším zážitkem byl východ slunce u Drakolimni. Nejdřív jsem si natáhnul mobil na 2.hodinu ráno, když zacházel Měsíc. Vylezl jsem ven do morké trávy a celý sen, že se budu hodinu kochat pohledem na Mléčnou dráhu se rázem rozplynul. Miliarda zářících hvězd nade mnou, ale to vám byla taková zima, že jsem udělal pár fotek a utíkal zpátky do spacáku. Druhý budík zvonil před šestou. Zbývalo mi pár minut do východu slunce, sebral jsem stativ, který jsem vláčel přes celý kaňon Vikos jen kvůli Drakolimni. Běžel jsem do kopce, sotva popadal dech a chvíli přemýšlel, zda mi to za to stojí. Proč to vlastně dělám! Když jsem se podíval 1300 metrů dolů do údolí Aoos a spatřil bílou mlhovinu s obrysem hory Smolikas, všechna únava byla rázem pryč. V tom se probudilo slunce a mistrovské dílo matky přírody bylo dokonáno.

Video

Krásný záznam celé trasy během letní sezony.

letecké záběry z dronu během naší návštěvy (červen 2016)

Mapa

celková délka treku: 9.9 km
výchozí bod: vesnice Mikro Papingo 1050m n.m.
cílový bod: jezero Drakolimni 2003m n.m. (spaní ve stanu)
přes: chata Astraka refuge 1900m n.m. (možnost spaní na chatě)
celkový čas: 4 hodiny k jezeru + 1 hodinu návrat na chatu
náročnost: střední
celkové stoupání: 1338m celkové klesání: 255m
období: červen 2016
doporučená mapa: ZAGORI  [3.1] 1:50.000
odkaz na trasu na mapy.cz

Čtete předchozí článek:

Vikos gorge – přechod nejhlubšího kaňonu světa

Čtete pokračování tohoto okružního treku:

Mt. Gamila 2497m – výstup na velblouda

Návrat z Astraka refuge přes Megas Lakkos a Skala Vradeto do vesnice Kapesovo

Ubytování v Megalo Papigo

Inspirovali jsme Tě k výletu? Klikni do mapy, zazoomuj a bookni si nejbližší a nejlepší ubytování přes Řecko nás baví. Rezervací služeb přes náš web, podpoříš náš projekt. Děkujeme!