fbpx
Návrat z Astraka refuge přes Megas Lakkos a Skala Vradeto do vesnice Kapesovo
Print Friendly, PDF & Email

Popis poslední části okružního treku kolem nejhlubšího kaňonu světa – Vikos , který se ukrývá v malebné horské oblasti Epirus v Zagori (Zagoroxoria). Dnes nás čeká poslední, 4. část, a to návrat z horské chaty Astraka refuge, kolem vedlejšího kaňonu Megas Lakkos do nejvýše položené obce v Zagori, do Vradeta. Zde odbočíme k překrásné vyhlídce Beloi a sestoupíme po tisíci kamenných schodech starou stezkou Skala Vradeto (Σκάλα Βραδέτου) do vesnice Kapesovo, kde jsme před 6 dny začínali. Takže krosnu opět na ramena a hurá do rozkvetlé jarní přírody. Horské louky plné kopretin a přes metr vysoké kosatce nám dnes vykouzlí nejeden úsměv ve tváři. A zítra? Promoklí až na kost, se budeme sušit pod halogenovou lampou u Eleni v kafeniu! Na konci treku zažijeme na vlastní kůži, co u Řeků znamená slovo „φιλοξενία“ (pohostinnost)…

Pokračování okružní trasy na 3 až 7 dní přes pohoří Mt. Tymfi v Zagori:

  1. den (modrá) Kapesovo – kaňon Vikos – prameny Voidomatis – Meghalo / Micro Papingo (ubytování / stan)
  2. den (červená) Meghalo / Micro Papingo – Astraka refuge (chata) – jezero Drakolimni (stan)
    + den navíc (zelená): vrchol Gamila nebo Astraka
  3. den (černá + žlutá) Astraka refuge (chata) – závrt Nifotripa – kaňon Megas Lakkos – vyhlídka Beloi – Skala Vradeto – Kapesovo
kaňon Vikos okružní trek Zagori mapa
mapa okružního treku (minimálně na 3 dny)

Noc na chatě Astraka refuge

Noc na chatě Astraka refuge byla krušná… Zlaté spaní ve stanu u jezera Drakolimni! Sice tam byla zima a vlhko, ale za to naprostý klid. Na chatě jsme o víkendu vyfasovali pokojík s partou místních Řeků, z nichž jeden měl ve svém rodokmenu asi kapitána  Arkoúdu (αρκούδα), protože chrápal jak medvěd v zimním spánku! Opravdu se to až nedalo vydržet! Po několika hodinách mého převalování a mlaskání, jsem přešel z naprostého zoufalství ke hlasité konverzaci v několika jazycích. Nic nepomáhalo! Musel bych mu asi naliskat :-)

S Verčou jsme se pak pokusili o útěk do restaurace, ale jen co jsme otevřeli dveře z chaty, tak venku začali tak brutálně štěkat psi, že jsme se ve strachu z pokousání zase stáhli do pokoje za „medvědem“ :-( Ten se ráno probudil, vyspinkaný dorůžova a nás nevyspalé čekal 7 hodinový pochoďák do Vradeta. Prvních 45 minut dnešní cesty z chaty kopíruje cestu na vrchol Gamila, kterou jsme šli včera. Takže si to krůček po krůčku, kámen po kameni, znovu zopakujeme :-)

Směr Gamila – Tsepelovo

Z chaty nás čeká velmi prudké klesání k vyschlému jezeru Raidovoli. Po 6 minutách cesty dolů z kopce prudce zahýbáme vpravo podle cedule Gamila / Tsepelovo. Velmi rychle ztrácíme výškové metry a přes louku se dostáváme na východní stranu sezónního jezírka Raidovoli. Pokračujeme na východ k pramenu Romiovrisi, kde si ze žlabu můžete doplnit pitnou vodu. Tedy pokud jste si na chatě Astraka nedotankovali plnou nádrž na toaletě. Nebojte se, pitnou vodu tam mají výbornou, jen z toho tureckého záchodu to trošku po útoku horalů zapáchá :-)

U pramene Romiovrisi (15 min. na cestě z chaty) můžete spatřit na SV straně nenápadnou pěšinku vedoucí k vrcholu Ploskos, který odděluje Drakolimni od vrcholu Gamila. My pokračujeme po stezce O3 na JV, sledujeme červené puntíky na kamenech a stoupáme po balvanech roklí vzhůru až na planinu Katsadoni, vlevo míjíme odbočku k vrcholu Gamila (45 min.), vpravo pak odbočku k vrcholu Astraka (55 min.) a pokračujeme stále rovně až k jezeru Robozi (1 hod. 5 min.).

Jezero Robozi

Na severní straně jezera překračujeme malou přehradní zeď, která zadržuje vodu při jarním tání. Na přelomu května a června tu ve sněhu můžete narazit na tisíce fialových a žlutých krokusů. Jdeme už pozdě, ale nevadí… tohle se nám poštěstilo včera o kousek výš na Gamile ;) Při stoupání od jezera Robozi, se mi zastavuje dech při pohledu na nekonečně dlouhou bílou louku posetou kopretinami. Těch vám bylo tolik, že věřím, že minimálně jedna z nich by mi při oškubání řekla: „má mě ráda“ :-) Na kopci se kocháme výhledem na stádo pasoucích se krav u zbytků chatrče Arvaniti (1 hod. 30min.), kde se potkává naše hlavní cesta O3 s nenápadnou okružní stezkou Astraka, která kličkuje mezi horami ze západu od pramene Trafos (to je 3. pramen při stoupání z Micro Papinga na chatu Astraka), jeskyně Provatina, Stáni Miriouli a závrtu Netos.

340 metrů hluboký závrt Nifotripa

Po naší stezce O3 sestupujeme po louce z kopce dolů do menší soutěsky, za kterou si dávejte velký pozor. Hned vedle stezky leží v zemi obrovská puklina závrtu Nifotripa (2 hodiny na treku). Trhlina má celkovou hloubku 340m a není nijak zabezpečená. Skládá se ze tří velkých puklin 150 + 50 + 120 metrů a dvou malých 10 +10 metrů. Překlad slov „νύφες τρύπα“ nebo Τρύπα της νύφης znamená díra nevěsty :-) Otázka zní, jaký otvor nevěsty měl přesně autor názvu na mysli, ale je fakt, že i podle mojí fotky to vypadá na pochvu :-) A potvrzeno partou řeckých speleogů! Jelikož ke konci je prý tak úzká, že ji nelze projít. Tohle opravdu píšou v odkazu výše :-)

Závrty v sobě shromažďují vodu z hor, které pak prosakují horninou dolů do řeky (cesta vody ze závrtu Epos do řeky Voidomatis zabere až 7 dní). U závrtu Nifotripa si dopřáváme svačinu a kocháme se výhledy na severní hranu pohoří Tymfi s vrcholy Gamila, Karteros a Megala Litharia.

Kaňon Megas Lakkos

Od závrtu začne stezka O3 prudce klesat až na samotný začátek kaňonu Megas Lakkos. Odtud přecházíme na druhou stranu ke skalní stěně a začneme stoupat po traverzu nad roklí až k pramenu Krouna (3 hodiny). U pramene doplňujeme vodu (druhý a poslední pramen na cestě!) a dáváme si další svačinu. Kvetou tu nádherné obří kosatce a v kaňonu pod námi prý žijí méďové. Žádného odtud nevidíme :-) Stezka nad roklí je trochu úzká a holky s ní mají pocitově trošku problém. Však on ten zpáteční pohled na titulní fotce mluví za vše. Na skále nad námi leží ruiny turecké věznice Kazarma. Odtud se cesta rozděluje k Tsepelovo nebo na Vradeto.

Vyhlídka Beloi

My pokračujeme nekonečně dlouhou cestou do Vradeta. U jednoho domku se ptám starousedlíka na cestu… Popletu si v řečtině slova vpravo „dexiá“ s pondělím „deftéra“ a tak se pán při mém dotazu, zda máme jít vlevo nebo v pondělí, nestačí divit, koho mu to sem čerti přivedli :-) Mávne rukou a pošle nás směrem k vesnici. Do Vradeta přicházíme po 6 hodinách a 46 minutách (15,4 km). Ubytováváme se v hotelu Balconi Zagoriou a při západu slunce se jdeme projít na překrásnou vyhlídku Beloi.

 

Skala Vradeto – přes 1000 kamenných schodů ve skalní stěně

Vradeto, leží v nadmořské výšce 1340 metrů a je tak nejvýše položenou vesnicí ze všech 44 obcí v Zagori. Až do roku 1974 existoval jen jeden jediný způsob, jak se do Vradeta dostat a to po 3,5 km dlouhé, kamenem dlážděné stezce, s více jak 1000 schody a 39 zatáčkami, která překonává ve skalní stěně na 250 výškových metrů! Slavnou stezku Skala Vradeto (Σκάλα Βραδέτου) postavili na začátku 18. století místní řemeslníci. Práce na schodech jim trvala 20 let! Stezka má tři pruhy, prostřední tmavý je pro zvířata a dva světlé pro lidi po obou krajích.  Jedná se o jedinečnou technickou stavbu, která vydržela bez poškození až do dnešní doby. Zatáčky byly přesně vyměřeny, aby se v nich otočily muly i se svým nákladem. Schody doplňují dva kamenné mosty, které překonávají rokli Mezaria.

V roce 1974 byla do Vradeta přivedena silnice, která zkrátila čas z 60 minut pěší chůze na 10 minut jízdy autem. Silnice je dlouhá 9 kilometrů. Na vzdálenosti lze vidět, s jakým stoupáním si musela poradit a proč vesnici tak dalece obíhá. Schody Skala Vradeto jsme si nechali na samotný závěr našeho přechodu kolem kaňonu Vikos. Zastihla nás na nich velká bouřka, promokli jsme skrz na skrz a v Kapesovu jsme museli totálně změnit naše plány… 

 

Kapesovo – Sušení oblečení v kafeniu

Na kost promoklí jsme doběhli do vesnice Kapesovo k našemu autu. Hned mi bylo jasné, že v tomto počasí a stavu nemůžeme dneska večer nikde stanovat a že musíme nejdříve pořádně uschnout. Z internetu jsem měl vyhlídnuté moc pěkné ubytování Thoukididis s obchůdkem Στερνα (Sterna) plným dezertů, marmelád a jiných lokálních pochutin. Zastavovali jsme se v něm před 6 dny na začátku treku a rychle se rozloučili, že nestíháme a že až „možná na zpáteční cestě“… Jenže dneska v dešti měli jak na potvoru zavřeno a nikde nikdo! Venku lilo jako z konve a v celé vesnici nebylo snad živé duše. No pobíhali jsme sem a tam jak zmatení…

Až nás všechny zachránila Eleni, která na náměstí odchytila Peťuli a nahnala nás k sobě do kafenia! Štěstí jako blázen! Zapnula nám halogenové topení, rozdělali jsme si na židle všechny mokré věci, manžel Stéfanos skočil Katce pro fén, aby si mohla usušit vlasy… Prostě se o nás během několika minut oba dva neuvěřitelně rychle postarali. Jenže to mělo malý háček, nerozuměli jsme si ani slovo. Oni anglicky vůbec nic a my zase řecky ani ťuk :-)

φιλοξενία – řecká pohostinnost

Jediné, co jsem pořád opakoval bylo slovo Sterna, což byl název toho ubytování od naproti. Jenže tohle slovo také znamená „cisterna“, kamennou nádrž na deštivou vodu, kterou mají zagorijské domy pod podlahou. A tak mě Eleni se Stéfanosem nejdříve ukázali tu jejich nádrž pod kavárnou, až pak jsme se pochopili a dostali jsme do ruky telefon :-) Nejdřív to zkoušela s ubytováním vyjednat Verča, ale paní majitelka byla doma v teple ve městě Ioannina a kvůli dvěma nocím za námi do Zagori prostě nepřijedou. Do toho mi volala Dimitra z Dilofa, které jsem zkoušel předtím taky zavolat. Takže Zdenda měl v jeden moment dva telefony u ucha, telefonní ústředna v Epiru byla nejspíš přetížená a já nechápal, kde se ve mě ta angličtina najednou všechna vzala :-)

Nakonec jsem se domluvil s dcerou Eleni po telefonu, že i oni mají naproti jejich kavárně Στέφανος ubytování Archontiko Tzoufi. Skočili jsme se podívat na pokoje, děda s bábou skočili na svou zahrádku a začali nám dělat oběd :-) Zůstali jsme u nich dvě noci. Ke snídani mi Eleni, jako dříve doma moje babička, uvařila teplé mléko a od rána nám pekla ještě buchtu… Pak Eleni vzala papír, napsala tam svoje dvě děti a připsala naše čtyři jména… prý jsme všichni její rodina!

Když jsme se loučili, měla Eleni slzy v očích a já věděl, že tohle je přesně to Řecko, které jsem chtěl vždycky poznat… Neplánované okamžiky přinášejí nezapomenutelné zážitky i nová přátelství. Tohle jsou řecké hory, tohle je ZAGORI! 

 

Informace k treku

celková délka treku: 19.5 km (první den 15,43km + druhý den 4km)
výchozí bod: Astraka refuge
přes: Vradeto (ubytování)
cílový bod: Kapesovo
celkový čas: 8 hodin (první den 6hod. 46min. + druhý den 1hod. 26min.)
náročnost: těžká
období: červen 2016
doporučená mapa: ZAGORI  [3.1] 1:50.000

Ubytování v okolí Vradeto

Inspirovali jsme Tě k výletu? Klikni do mapy, zazoomuj a bookni si nejbližší a nejlepší ubytování přes Řecko nás baví. Rezervací služeb přes náš web, podpoříš náš projekt. Děkujeme!

Booking.com


Čtěte předchozí články z tohoto okružního treku:

Vikos gorge – přechod nejhlubšího kaňonu světa

Výstup na Astraka refuge a stanování u jezera Drakolimni

Mt. Gamila 2497m – výstup na velblouda

0 0 hodnocení
Article Rating
Upozornit mě
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
0
Máte jinou zkušenost či aktuální info? Napište nám komentář.x