fbpx
Xerédhon – Ztracené údolí
Print Friendly, PDF & Email

Potřebují si vaše oči odpočinout od blankytně modrého moře? Chcete protáhnout každičký sval ve ztuhlém těle? Není problém! Ostrov Ikaria (Egejské ostrovy) nabízí nespočet fantastických objevitelských stezek vnitrozemím. Přidejte se tedy k naší objevitelské skupince – právě vyrážíme na Expedici Xerédhon – Ztracené údolí.

Messariá trip – Ztracené údolí Xerédhon na ostrově Ikaria

Naše téměř osmihodinové dobrodružství začínáme na šotolinové cestě. V ostře lomené zatáčce vedlejší silničky vedoucí k Drotsoulas, nad střediskem Keramio. Šotolinou se vozidlem dostanete až k první červené šipce na sloupu. Stejně je značená většina tras na ostrově Ikaria. Červená vás bude od této chvíle provázet celou hiking trasou, jak v podobě koleček na kamenech, tak i sporadicky jako malé dřevěné ukazatele směru na stromech. Trasa k údolí využívá staletou stezku spojující údolí Xeredhon se severním pobřežím. Tato cesta je udržovaná a značená Sdružením horských průvodců Ikarie OPSIkaria. První zmínku o tomto údolí jsem našel na Angelosově galerii a byl jsem definitivně polapen.

Krásy vnitrozemí Ikarie

Budete překvapeni, jaké úsilí vynaložily celé generace na vybudování pěší stezky. Ta mistrně využívá přírodní vápencový podklad, erozí a (pravděpodobně) působením moře vyhlazený do podoby přírodních schodů. Místy jsou celé stovky metrů cesty dlážděny kamenem a ohraničeny zídkami. Typický znak ostrova Ikaria. Snad jako hranice pozemků, možná jako zábrana pro dobytek. Živo tu je ostatně i dnes, v půli cesty nás přiběhl přivítat přátelský koník. Ten se s námi podělil o naše BeBe, všudypřítomné kozenky a ovce nepočítaje. Připadáme si jak v pohádkovém lese plném zeleně, tu a tam míjíme vzrostlé jahodové stromy.

Voníme divoce rostoucí šalvějí a oreganem. Pomalu stoupáme krajinou plnou stop dávné lidské činnosti a najednou – konec stezky, ocitáme se na prašné lesní cestě, vedoucí k Drotsoulas. Chvíle váhání a po poradě s hravou fenečkou (neznámo proč přivázanou k boudě u cesty…) zamíříme instinktivně doprava. Tato část cesty je tak trochu bojovka s hledáním jakéhokoliv náznaku stezky, vedoucí k údolí… Pak mezi stromy zahlédneme náznak terasy hustě pokryté vzrostlým kapradím, najdeme mezi sesutými kameny značku. Pomalým kličkováním mezi polorozpadlými terasami dojdeme do osady Xerédhon.


Pozn.: Tento úsek cesty se dá zkrátit tím, že vozidlem dojedete po vedlejší cestě až sem, pod osadu Drotsoulas. Ale nedoporučuji, jednak se tím připravíte o krásnou procházku kouzelnou přírodou a pak, z auta není vůbec snadné najít tu správnou odbočku k Mrtvé osadě (ono je to náročné i pěšky)…

Xeredhon a vesnice duchů

Mezi vzrostlými stromy prosvítá první, poměrně dobře zachovalá kamenná stavba a díky polednímu světlu je obklopena aurou až nadpřirozeného světla. Příroda si po desetiletí pomalu ukrajuje splátky z dluhu vystaveného Časem a vám pomalu dochází, jak je lidská existence pomíjivá. Kámen, slunce, vítr – stavební prvky tvořící náš malý vesmír kolem nás (nezapomínejme na vodu, ta je však momentálně důmyslně skryta dílem v oblacích, dílem v zemi. Zbytek je mezi hvězdami…). Pokračujeme mezi terasami v hledání nejschůdnější cesty k osadě v hlubině pod námi. Zjišťujeme, že nejlepší je pocházení po vrstevnici, vždy ke spojnici mezi zídkami a objevujeme tak i stezku pokračující k terasovému poli v centru údolí.

Přestáváme vnímat čas a necháváme se unášet magickou silou tohoto místa. Procházíme jednotlivé stavení a místnosti, spolu s pradávnými obyvateli osady se tu znovu rodíme, dřeme na prosté živobytí od svítání do soumraku, prožíváme chvíle radosti z života po boku svých blízkých… Nikdo z nás si dnes už nedovede představit tu dřinu, s jakou naši předkové žili ze dne na den. Ale i přirozené spojení člověka s přírodou, základ dlouhého života na tomto magickém ostrově dlouhověkosti.

Μεσαριά, Ικαρία

Z kamenné osady pokračujeme úzkou pěšinou zakusující se do prudkého svahu. Některé úseky jsou schůdné jen s největší opatrností. Po několika stech metrech však najednou narazíme na poměrně dlouhou část fungl nově budovaného širokého chodníku. Tady leží palice na rozbíjení balvanů, páčidlo, dvoje kolečka, na stromku visí v igelitce chléb a voda… jinak ani živáčka. Asi jsme trefili polední siestu. Pak zase konec civilizace, jen prašná divoká stezka, před staletími zpevněná několika balvany. Vypadá to, že časem budete moci dojet na konec údolí i na kole. Ostatně – celá Ikaria je protkána sítí cyklostezek, ovšem pouze pro ostřílené a tvrdé bikery, na těch stezkách má problémy i chodec. Protější břeh údolí je zbrázděn mohutnými terasami s políčky. Terasy jsou i nad námi a najednou se ocitáme na kamenném mostku, utopeni v moři kapradin.

Ztracené údolí

Ztracené údolí leží v kraji Messariá, čili Středozem  a v období hojném na srážky se do jeho hlubokého dna zařezává horská bystřina napájená několika potoky, avšak dnes, v červenci, jsou potůčky vyschlé a z bystřiny je pouhá stružka. Pomalu kráčíme cestou dlážděnou staletím ohlazenými kameny, ocitáme se uprostřed terasového pole. Jednotlivá patra jsou mezi sebou propojena kamennými schody… Najednou stojíme na dalším kamenném mostě, pod námi jemně ševelí průzračná bystřina. Nad tůňkami poletují vážky, voda je plná pulců. Vyšlápneme na protější břeh nad nádrž vodního mlýna a bez dechu obdivujeme um a píli starých obyvatel Ikarie.

Celý Messaria trip je možný podniknout jako okružní cestu s tím, že pokračujete dále do střediska Akamatra a odtud uzavřete kruh nazpět do Keramia. Na nás ale čekalo naše autí kus nad Keramiem. U tůňky jsme se tedy na chvíli hodili do stínu kvetoucího oleandru. S božským výhledem na Xerédhon jsme chutně poobědvali skvělou spanakopitu a vrátili se stejnou trasou zpět nad Keramio.


Praktická poznámka: Cesta tam nám trvala i s focením, filmováním a hlavně kocháním necelých pět hodin, cesta zpět pak asi hodinky tři. Je tedy nezbytné si nést zásobu vody na cestu tam i zpět, není kde zásoby cestou doplnit. A taky něco na zub. A pro koníka a fenečku… Samozřejmostí by měla být i kvalitní obuv, některé úseky jsou opravdu náročné, obzvláště v poledním vedru.
…ale stojí to za to…

Agia Ioulita chapel


No a protože nám na cestu zpět na naši základnu Therma na jižním pobřeží Ikarie zbyla spousta síly (a taky se mě chtělo tak trochu čůrat…) zastavili jsme pod zříceninou hradu Palaiokastro u vesnice Miliopo. A tady mě padl do oka malý křížek, jenž zdánlivě bezdůvodně trčel z rezavých skalisek… Ke křížku vedla sotva znatelná stezka, tož jdeme, ne? Po chvíli stoupání se ze skal vyloupla nádherná rustikální kaplička Agia Ioulita. Zkusmo jsem zmáčkl kliku – a otevřel se mi pohled do jiného světa. Do světa zvaného Ikaria.
Od kapličky vede stezka dále ke zřícenině zmíněného hradu, tento výlet jsme už z časových důvodů nedali, alespoň máme námět na trip při další návštěvě Ikarie.

Video XEREDHON, ZTRACENÉ ÚDOLÍ

Žijeme v krásné době, alespoň co se možností zachytit nesmazatelně své zážitky na digitální techniku týče. RNB má tedy pro vás i takovou malou virtuální procházku Ztraceným údolím, zachycenou kamerou Panasonic HC-X920.

…co si ale, přátelé, budeme nalhávat, nejlepší a hlavně VĚČNÉ, budou jen vaše zážitky…

Mapa

s GPS mobilní aplikací Viewranger si můžete stáhnout do mobilu celou trasu do údolí Xerédhon, zobrazit ji na mapě Ikarie, prohlídnout jednotlivé body včetně fotek a pak ji můžete následovat k cíli :)

Líbí se Vám naše články? Sdílejte je prosím na Facebooku a dalších sítích. Uděláte nám tím radost a odměníte naši práci. Děkujeme ;)

0 0 hodnocení
Article Rating
Upozornit mě
Upozornit na
guest
6 Komentáře
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
TYDRA
TYDRA
8 let před

Teda Hani – dmu se pýchou a rdím až na zadeli… konečně vím, proč to vlastně dělám

Hana M.
Hana M.
8 let před

Zdendo, vidíš, to mě ani nenapadlo, že ten kluk je vlastně genius!! :-) Stihnout tolik věcí dohromady a ještě si to viditelně užít. To je opravdu umění. díky Laďo

petrooska
petrooska
8 let před

Laďo opět pecka, jak fotky, tak článek, seš talent. Palec hore, klobouk dole…

Hana M.
Hana M.
8 let před

Laďo, Ty prostě nezklameš – úžasně pobavíš a ještě k tomu nádherně popíšeš cestu. O fotkách ani nemluvím… :-) super

Zdeněk - ADMIN
Odpovědět na  Hana M.
8 let před

Hani, a ještě to stihne všechno natočit a udělat z toho video :D to zas nechápu já… mně stačí hodiny a hodiny u fotek :) Díky Laďovi za túru ke Xeredhónu!

6
0
Máte jinou zkušenost či aktuální info? Napište nám komentář.x