Palaio Pyli Castle je hradní komplex na ostrově Kos. Jeho rujny se hrdě tyčí nad vesnicí Pyli. Novodobé Pyli bylo zbudováno kolem roku 1830. Tehdy bylo původní Pyli (dnes známé jako Palaio Pyli – Staré Pyli) opuštěno z důvodů morové nákazy. Artefakty původní osady jsou dodnes dobře patrné v podhradí, při zkoumání hradu budete procházet přímo jejím středem. Obyvatelé původního Pyli téměř jistě zajišťovali denní chod správy hradu.
Palaio Pyli bylo jedním z hradů, které po Byzantincích zdědili Johanité po dobytí ostrova 1314, tím druhým byla koská Nerantzia. V průběhu 2. pol. 15. stol. byl hrad postupně rozšiřován a vylepšován, což dosvědčují reliéfní erby velmistrů a velitelů posádky, kteří si „podepisovali“ své stavební příspěvky. Roku 1493 bylo opevněno i dolní město Paleo Pyli, jak postupně houstla atmosféra mezi Johanity a Osmany. Na přelomu století dostal správce pokyn k vykopání příkopu okolo hradeb. Roku 1523 byl nicméně hrad, stejně jako celý ostrov, předán Sulejmanu Zákonodárci.
Cesta k hradu Palaio Pyli
Již samotná vaše cesta k Palaio Pyli (Paleo Pyli, někdy též Palio Pyli) vám napoví, jak namáhavé muselo být zásobování a udržování denního řádu posádky hradu a opatství pod hradem. Klikatá cesta mezi skalisky strmě stoupá a končí malým parkovištěm.
Jestli i tehdy na plácku parkovali vozíky a náklad poté odnosili oslíci na svých hřbetech neméně strmými stezkami se můžeme dnes jen domýšlet…
Historie opatství
Počátky historie Hradu nad Palaio Pyli se datují do 11. století. Jako v mnoha podobných případech byl na místě nejdříve vystavěn klášter. Ten založil opat Jan, dnes známý jako Christodoulos z Patmosu. Jan původně žil asketickým životem jako poustevník, později oděl mnišský šat a přijal jméno Christodoulos (otrok Kristův). Časem se „vypracoval“ do funkce opata v Caris (Malá Ásie) a po vpádu muslimů uprchl i s mnichy r. 1085 na ostrov Kos. Zde založili klášter zasvěcený Matce Boží. Právě v místech, kde leží Palaio Pyli.
V r. 1088 předložil na dvoře císaře Alexia I. Comnena svůj plán na znovuosídlení ostrova Patmos, který byl zcela vylidněn po útoku Saracénů (muslimů). Císař s jeho plánem souhlasí a Janovi je udělena plná moc nad ostrovem Patmos výměnou za majetek na ostrově Kós. Tímto přechází opatství do rukou Arsenia Skinourise, syna bohatého obchodníka z Kósu.
Historie hradu
Zřícenina, která dnes korunuje vrchol 300 m vysokého pahorku, pochází převážně z johanitského období. Archeologický výzkum však v severní části areálu objevil zdivo z mladší doby bronzové. Dobře bránitelná poloha tak byla pro opevnění využívána po několik tisíc let a Pyli je nejspíš nejstarší pevností na ostrově.
Hrad nad Palaio Pyli nechal s největší pravděpodobností zbudovat právě císař Alexios I. Comnenos (vládnoucí v l. 1081-1118). V tomto období pochází výstavba horního hradu. Dnes si ani nedovedeme představit tu strašnou dřinu vše vystavět. Obzvlášť, když stojíte přímo pod hradem a nechápete, jak v tomto terénu kladli kámen na kámen tak, aby se jim na padla všechno nezřítilo i s dělníky do hlubin… Ovšem výhledy měli stavitelé přímo exkluzivní!
Po celá staletí, kdy byl hrad Palaio Pyli obydlen, se na něm i pod ním neustále budovaly další budovy, rotundy, věže – těch se dochovalo sedm. V podhradí vznikaly terasy, na terasách hradby.
V roce 1315 přichází na ostrov Kós řád rytířů sv. Jana (Johanité). K velké přestavbě hradu došlo kolem roku 1450. I když se v dalších stoletích centrum správy ostrova postupně přesunulo do hlavního města (přeci jen bylo pohodlnější dělat politiku na rovině, než každodenně funět do kopce) a význam Pyli pomalu ztrácel na lesku, hrad byl stále obydlen. I po obsazení ostrova Turky v 16. století. Osídlení Palaio Pyli pak končí až po morové ráně v roce 1830.
Areál celého podhradí je poměrně rozsáhlý a pokud se rozhodnete jej podrobně prošmejdit, nějakou tu hodinku vám váš průzkum zabere. Jen prosím dbejte na opatrnost, cestičky nejsou nikterak zpevněné, spíše naopak a rozhodně se nahoru k hradu nevydávejte v plážových žabkách.
Taverna Oria
Na každé objevitelské výpravě jaksepatří vyhládne, ba i vyprahne! Nepřehlédněte proto odbočku do protějšího kopce, kousek nad artefakty Palaio Pyli
Troufnu si říci, že originálnější taverničku na Kosu nenajdete. Posazená je ve strmém terénu jako hnízdo sklaních koroptví (páreček těchto nádherných exemplářů chovají ve skalní průrvě vedle hajzíku). Aby provozovatelé získali alespoň kousek roviny na posezení, museli v prudkém svahu zbudovat terasy. Vše je zbudováno z kamene a dřeva.
Ovšem ty výhledy z taverničky na hrad i Palaio Pyli stojí za těch pár kroků do strmého kopce!
Co nás ale dostalo, byla stylová splachovací latrína mezi skálami! Modré nebe nad hlavou, čerstvý přírodní vánek… Kam ovšem výsledky našeho snažení zmizely, to opradu netuším.
Zmoženi vedrem jsme pocucávali ledové osvěžení, pozorovali trosky cimbuří a budov rozhodnuti, že tam nahoru to fakt nedáme – vždyť jsme ani tu správnou stezku nenašli… Vtom jsme si všimli, že nad hradem poletuje dron a že ta partyja mladých, co s námi šmejdila v podhradí, se promenáduje po nejvyšším bodu hradu Palaio Pyli. Tak přeci jen tam musí nějaká cestička vést!
Palaio Pyli Castle
Stezka k hradu (sotva znatelná) vede mezi zbořeným zdivem mrtvé vesnice Palaio Pyli. Když už ji jednou najdete, nechápete, jak jste ji mohli přehlédnout. Možná proto, že nějaký vtipálek pootočil ukazatel s vyšisovaným nápisem jiným směrem…
Vyšlapaná cestička vás klikatě vede mezi polorozpadlým zdivem mrtvé vesnice Palaio Pyli stále výš a výš… Náhle jste z lesa venku a nad vámi se tyčí mohutné zbytky hlavní brány do hradu. Vidíte zaklenuté cihlové zdivo stoupat vzhůru. Jeho spodní část je kryta kamennou zídkou pro ochranu před oděrem. Této technice se říká na ztracenou plintu a brána v Pyli je její jedinou ukázkou na Dodekanésách. Kromě toho se odsud dá sledovat krásný západ slunce.
Stavební práce na hradu v průběhu staletí
Vzhledem k míře (ne)dochování se stavebně-historický vývoj určuje velmi komplikovaně. Dnes se procházíme polem zřícenin, takže mi spíš budete muset věřit, že byly identifikovány tři brány a sedm věží. Vysokou byzantskou branou vstupujete na druhé nádvoří, cesta po pravé ruce vede k jedné z věží, schody po levé ruce vzhůru k jádru hradu. Všimněte si zúžení průchodu těsně před dosažením vrcholku, kdy procházíte mezi dvěma zdmi po úzkých schodech – i to mělo dobyvatelům zkomplikovat útok, zatímco byli vystaveni palbě z vršku hradu. Vrcholek tvoří třetí nádvoří. Výzkum na severní straně hradu odhalil ještě další zdi, které dokazují existenci prvního nádvoří, nejníže položeného.
Hrad byl pravděpodobně přestavěn v letech 1436-154 za působení Fantina Queriniho di Stampalia. Tomu by nasvědčovala přítomnost desky s jeho erbem. Deska leží na malém prostranství za bránou, pod schody vedoucími k nejvyššímu prostranství hradu.
Stoupání neposkytuje zvlášní komfort, schody jsou dílem tesané do kamenného podloží, dílem skládané z různě velkých kamenů a hlavně jsou zasypány spoustou suti. Ba i mramorový překlad vám bude zavazet – ten má určitě nejaké to stokilo nadváhy, to muselo dát teda fušku ho sem dostrkat!
Historické zdivo je tu autentické: hrubě opracované kameny ve vrstvách prokládané opakovaně použitými cihlami a menšími kameny. Byzantské se těžko odlišuje od johanitského, stavební technika se mezi 11. a 15. stol. moc nezměnila. Osmanské zdivo se skládá z nepravidelně rozmístěných menších kamenů.
Hradní vyhlídky
Konečně vysupíte až na samotný vrchol hradu a už se jen kocháte nádhernými výhledy. Velmi přitom záleží, ve kterou dennní hodinu Palaio Pyli navštívíte, které části hradu budou plně osvětleny sluncem, které naopak budou tonout ve stínu.
Při objevování vší té krásy vůkol prosím dbejte zvýšené opatrnosti – hrad je ponechán v původní podobě tak, jak se postupně rozpadá, na ochozech neexistují žádné zábrany ani zábradlí. Polorozpadlé zdivo tak končí přímo nad hlubokou propastí. Obzvlášť děti držte v klidu…
Směrem k severnímu pobřeží se před vašimi užaslými pohledy otevře nádherný výhled na středisko Tigaki a za kopcem s vysílači vykukuje solné jezero Igroviotopos Alikis.
Východní strana vám zase nabídne pohled na tavernu Oria.
Ta ohromná díra, velmi nedbale zabezpečená zprohýbanými ocelovými profily a potrhaným pletivem, je mohutná podzemní nádrž na vodu. I tady opatrně!
Hrad v Paleo Pyli je třeba vnímat jako součást řetězce opevnění vybudovaného postupně rytíři: Nerantzia – Pyli – hora Dikeos – Antimachia – Paleokastro – Kefalos. Menší věže doplňují prostor mezi hrady tak, aby bylo možné dohlédnout z jedné na druhou a rychle signalizovat napříč celým ostrovem: Drakissa, Tsakali, Linopotis, Peripatos a další.
Až budete mít plné zuby cachtání se ve slaném moři, určitě si najděte čas na návštěvu hradu nad Palaio Pyli. Nenajdete tu sice žádného kastelána ovládajícího češtinu, ani organizavané prohlídky za velký peníz, najdete tu ale naprostou svobodu při objevování, u našich podobných památek něco nevídaného…
Se sepsáním odborných částí článků děkuji naší báječné redaktorce Míši!
Díky Míšo!
Asi ve mě, jako v rodilém Moravanovi, koluje po Cyrilovi a Metudovi tolik řecké krve, že mám neustálé nutkání se vracet domů, do Řecka…
Kos je krásný ostrov, to bez pochyby. Nejsem si jist, jak moc byl ostrov poškozen nedávnými požáry. Nedávno jsem však navštívil Korfu a musím říci, že za mě ještě lepší, než Kos. Doporučuju přečíst článek a případně zařadit do ilternáře.