fbpx
Okružní trek Theoktista – Kamenné mosty v Zagori

Tradiční kamenné mosty v Zagori jsou vzpomínkou na bohaté období během 18. a 19. století. Tehdy měla tato odlehlá horská oblast na severu pohoří Pindhos výhodné obchodní postavení v rámci Osmanské říše. Přes okolní řeky vedly soumarské stezky a vysoké klenuté mosty umožňovaly pohyb místním zemědělcům po okolních pastvinách. Kamenné mosty byly postaveny z darů místních obchodníků a nahradily předchozí dřevěné. „Záhoří“ bylo těžko přístupné až do roku 1950, kdy se v kraji objevily první silnice. V dnešní době se už k mostům dostanete pohodlně autem. Zastavíte u nich, nafotíte pár fotek a jedete dál. To nám přišlo zatraceně málo a proto jsme hledali nějaký trek, kde bychom nasáli atmosféru zdejší panenské přírody, divokých kaňonů, kamenných vesnic i překrásných mostů v jednom. Objevili jsme trek Theoktista , který jsme si lehce upravili vzhledem k našemu ubytování ve vesničce Dilofo a nakonec jsme si i trošku zkrátili konec, protože došlo na nečekané koupání v průzračně čistých bazéncích koryta řeky. Voda byla celkem prohřátá a nám se nechtělo spěchat dál…

Stone bridges of Zagori (Ζαγόρι)

Nejvíce kamenných mostů v relativně blízké vzdálenosti mezi sebou najdeme v soutoku řek mezi vesničkami: Vitsa,  Dilofo, Koukoli a Kipoi (Kipi). Sbíhají se tu přítoky potoků Xiropotamos, Vikakis a Baghiotiko, které pak pokračují do kaňonu Vikos. S příchodem léta síla řeky postupně slábne a čím dál více mostů se tak ocitá na suchu. V nejnižších částech koryta vznikají bazénky, které sluníčko postupně prohřívá a jsou tak ideálním místem k zastavení a lákají ke koupání na divoko. Jen si budete muset trochu pospíšit, protože v červenci už tuhle vodní krásu nejspíš neuvidíte. Většina turistů si také mylně myslí, že koryto řeky směřující do kaňonu Vikos nese nejznámější jméno řeky Voidomatis. Není to pravda! Pramen řeky Voidomatis najdeme až na SZ konci kaňonu Vikos, odkud řeka uhání směrem na západ k mostům Aristi a Klidonia a velice rychle Vikos opouští.

Náš dnešní trek Theoktista (řecky= Θεόκτιστα = v českém překladu Bůh, který stvořil krajinu) byl pojmenován podle vrstev vápence, které vznikly vertikální erozí potoka a při nichž se vytvořily impozantní skalní věže. Díky bohatému minerálnímu složení jsou skály navíc úžasně barevné. Populární mosty jako Misios, Kokkoros či Plakidas najdeme právě v této oblasti řečiště. Takže nachystat svačinu a hurá na výlet!

Dilofo -> Vitsa

Dnešní trek začíná na náměstí obce Dilofo, kde jsme se na 2 noci ubytovali v tradičním panském domě ze 16. století. Marně ovšem hledáme na náměstí nějakou turistickou ceduli, která by nás nasměrovala k vesničce Vitsa. Ani s GPSkou se mi moc nedaří… Vesnička je na řecké mapě jen malý bod s jednou cestou a zcela logicky v tomto větším měřítku chybí všechny další detaily a uličky. Zatížíme tedy naše mozkové závity, vracíme se směrem k hlavnímu parkovišti a před tavernou Lithos uhýbáme směrem doprava do kopce. Kamenná cesta se po chvilce změní na úzkou pěšinku, která nás dovede na kopec za Dilofo, kde je informační cedule s mapou a po chvíli nacházíme i první šipky s názvy Vitsa a Vikos gorge. Zláká nás i cedulka s názvem Ag. Ioannis (view of Vikos gorge – Tymfi).  Zmiňovaný kostelík máme hned kousek za zády a pár kroků za ním už z cesty obdivujeme panoramata k vesnici Monodendri, pohled na kaňon Vikos i na zbytky sněhu v pohoří Tymfi na obzoru. Vracíme se zpět k rozcestí a pokračujeme směr Vitsa (cedule ukazuje vzdálenost 55 minut). Polní cesta prudce klesá z kopce dolů, stále sledujeme červené šipky v bílých cedulkách, až se ocitáme pod kopcem na rozkvetlé louce. Ten kontrast zelené louky, tisíců žlutých květů a modrého nebe nás až tahá za oči. Mezi kytičkami holky obdivují především krásné Vstavače (Orchis). Procházíme lesem, míjíme odbočku vpravo (kaňon Vikos), abychom si (vlevo) vylezli prudký kopec do vesnice Vitsa a hned na jejím začátku to zase otočili a sešli (delší oklikou) do Vikosu k dnešnímu prvnímu mostu – Misios. Proč si takto hloupě zacházíme nahoru a dolů? :) Má to svůj důvod…

Skala Vitsa (Vitsa steps)

Z vesnice Vitsa vede stezka po starých kamenných schodech „Skala Vitsa“ dolů do kaňonu Vikos a tuhle procházku si prostě nemůžeme nechat ujít! V jednom místě nás vedou schody do hustého lesa a právě na této stezce můžeme cítit sílu Zagorochorie a nadřazenost matky přírody. Jen kámen, starý les a naše maličkost uprostřed toho všeho. Míjíme nevýraznou odbočku, kterou Verča nevědomky proletěla a už je holka dávno někde v trapu. Peťule si všímá kostelního zvonu zavěšeného na stromě u odbočky a vydáváme se cestičkou vlevo na průzkum. A jejda! Je tu schovaná malá kaplička a kousek za ní i úžasná vyhlídka na Vikos a kamenný most Misios z ptačí perspektivy! Hulákáme odtud na Verču, aby o tu podívanou nepřišla, ale není o ní vidu ani slechu. No nic, musíme ji doběhnout a dotáhnout zpátky násilím :) Takže utíkáme kousek dolů a zase zpátky nahoru. Už to máme dneska nacvičené :) Po exkurzi na vyhlídce pokračujeme společně dolů k mostu. Schody se krásně vlní v serpentinách, zdobí je vysoké kamenné zábradlí a tisíce rozkvetlých květin po okraji stezky. Scházíme dolů do řečiště, kde spatřím první louži s žábou a zavelím k přestávce na svačinu. V tom horku je mi úplně jedno, že má louže hloubku jen pár centimetrů, že trošku zavání žabincem a v trenkách si lehám do vody… teda do louže :) Holky se mi smějí, tušíc, že kousek dál bude určitě lepší místo na koupání. Kašlu na ně! Já se prostě zchladím a hotovo :) Přefiltruji si vodu do PETky a po svačině už přecházíme náš první jedno obloukový most, který nechal postavil v roce 1748 Alexis Misios.

Misios -> Kokkoros -> Plakidas bridge – koupání v bazéncích

Koryto pod mostem Misios je už na začátku června na suchu. Pokračujeme stezkou po levém břehu řeky směrem na východ k hlavní silnici a k druhému mostu Kokkoros. Míjíme odbočku vlevo, která stoupá za skalními věžemi do vesnice Koukoli a po chvilce zahlédneme po pravé straně pod stezkou koryto plné vody! Holky se mi opět začnou smát, že měly s tou vodou pravdu, připomínají mi, že jsem se koupal v louži s žábou a hrneme se na náš první řecký „river trekking“ (přechod řekou). Nebojte se, tohle je úplná brnkačka! Žádné peřeje ani silný proud tady není. Pořádný „river trekking“ přijde až za týden v Evritanii, ale dneska si to můžeme aspoň trošku vyzkoušet. Zujeme ponožky a šlapeme naboso pár stovek metrů mělkou vodou směrem k nejhlubšímu bazénku, kde bychom mohli zchladit naše utahaná těla. Udělali jsme dobře, že jsme se nenechali zlákat hned prvním hlubším místem. V jedné ze zákrut řeky jsem našli svůj velký privátní bazén! Průzračně čistá voda, hloubka ideálně na šipku (spíš na placák) z okolních kamenů, úplné ticho… Jsme z toho tak nadšení, že měníme původní plán a budeme tady chvíli lenošit :)

Po velmi osvěžujícím koupání šplháme zpátky na stezku a pokračujeme k mostu Kokkoros. V místech, kde cestička prochází kolem hustého houští, jsem s Peťulí na vteřinu zahlédl dvě hnědé koule, které se v mžiku daly do pohybu. Naštěstí směrem od nás… Tep mi vyskočil ke dvěma stovkám za minutu a hlubokým hlasem říkám: „ Medvědi! “ V tom se začala Katka strašně smát, že ti medvědi mají vemena… HAHAHA :D Odpovídám: „Krávy? Tady na stezce, jo? V tak úzkém houští? To se mi nějak nezdá“ … Katka se mohla smíchy počůrat, já ji to dlouho nevěřil, až jsem za pár minut uslyšel hlasité bučení a hromadný útěk krav směrem k mostu :) Poprvé jsem viděl velké krávy v takovém terénu, tak to pro mě byly hotové Vánoce :) UFF, dobře to dopadlo! Jsme v pořádku u populárního mostu Kokkoros (Noutsos) z roku 1750. Jeho stavbu zafinancoval obyvatel obce Vradeto Noutsos Kontodimos. O údržbu mostu se pak hodně zasloužil i Grigoris Kokkoris a právě od těchto pánů pochází obě pojmenování. Moderní doprava si už vyžádala kvalitní silnici a starý kamenný most nahradil v těsné blízkosti most nový. Kokkoros je díky tomu celkem hojně navštvovaným místem. Většina turistů zastaví na parkovišti na kraji nového mostu, projde se po staré atrakci a jede dál. Tady se náš dnešní výlet láme… Původně jsme chtěli pokračovat v našem okruhu dál na východ k vesničce Kipoi, ale čas strávený koupáním si vybírá svou daň a musíme se vrátit zpátky k domovu. Zkracujeme si to tedy kousek po silnici k malému mostu Captain Arkouda (1806), odkud stoupáme stezkou do kopce zpět k Dilofo. Mosty v okolí Kipoi si musíme ponechat na zítra.

Kipoi ->Vikakis gorge – Kalogeriko – Lazaridi bridge

V blízkém okolí vesničky Kipoi (Kipi) se ukrývají další tři tradiční mosty. Nejznámější je tříobloukový Plakidas (Kalogeriko) z roku 1814. Jeho přestavbu z dřeva na kámen zafinancoval opat z místního kláštera v Kipoi a tak most dostal název Kalogeriko (opat).  Po roce 1865 už nese jméno po člověku, který jej renovoval – Alexis Plakidas. Most patří k nejfotografovanějším památkám celého Zagori a určitě si jeho návštěvu nenechte ujít. Zkoušeli jsme se pod ním vykoupat, ale řeknu vám, že to byla těžká ledárna :) Katka s Verčou přesto neodolaly a pár temp zkusily… fotka níže myslím mluví za vše :D Severně od obce se nachází krásný kaňon Vikakis, který jde za pomoci neoprénu celý přejít vodou do vesničky Tsepelovo. River trekking vám zabere něco málo přes 3,5 hodiny a skvělou inspiraci můžete najít přímo zde. Výbavu na lehký canyoing nemaje, vydáváme se jen stezkou k prvnímu mostu Lazaridi – Kontomidou (1764), odkud naše kroky vedou kousek dál směrem k vesnici Kapesovo. V „elfím lese“ porůstá kmeny stromů mech a připadáme si jak v nějaké pohádce. Zagori je prostě nedotčený RÁJ

Příště si přejdeme Vikos – nejhlubší kaňon světa

celková délka treku: 11,65 km (zkráceno díky koupání, se kterým jsme nepočítali)
výchozí bod: vesnice Dilofo
cílový bod: vesnice Dilofo
celkový čas: 6 hodin a 53 minut (včetně koupání)
celkové stoupání 829 m, klesání 829 m
období: červen 2016
oficiální zdroj: geozagori.gr

Powered by Wikiloc


Ubytování v okolí mostů v Zagori

Inspirovali jsme Tě k výletu? Klikni do mapy, zazoomuj a bookni si nejbližší a nejlepší ubytování přes Řecko nás baví. Rezervací služeb přes náš web, podpoříš náš projekt. Děkujeme!

Booking.com


Mapa celého okruhu, jak jsme trasu původně plánovali

[wpgmza id=“53″]

0 0 hodnocení
Article Rating
Upozornit mě
Upozornit na
guest
4 Komentáře
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Alice Jirošová
Alice Jirošová
7 let před

Krááása Zdeňku, jako bych se vrátila o 20 dnů zpět! Mosty mne též v Epiru uhranuly….neviděla jsem jich sice moc, ale jsou přenádherné, to je taková kamenná řecká krása dávných věků….nedávno jsme měli také to štěstí ,, TAM “ být….za nic bych to nevyměnila, velmi mne uhranula řeka Voidomatis….její barvy, ledovost, prostě její krása! A ačkoliv jsme měli docela smůlu na počasí, krásu Epiru, klášterů Meteora a Astraky nic nepředčilo !!A ačkoliv nemám zdaleka tak krásné fotečky jako ty, dovolím si jednu řeku Voidomatis vložit….:-) Těším se na další Tvé články!comment image

Zdeněk - ADMIN
Odpovědět na  Alice Jirošová
7 let před

Ahoj Alice, jsem rád, že jsi se u článku vrátila v čase o pár dní zpět :) Řeka Voidomatis je kapitola sama o sobě. Budeme o ní psát 2x. Jednou při přechodu kaňonu Vikos, kdy jsme navštívili prameny a podruhé během nezapomenutelného treku od mostu Aristi k mostu Klidonia. Člověk jde celou dobu kolem břehu a už se těším na fotky, až je vyvolám ;) P.S. děkuji za fotografii. Fotka k tématu mě velcie těší a aspoň to vidím znovu Tvýma očima ;) Zdeněk

Hana M.
Hana M.
7 let před

Huráááá, konečně zase nějaký článek z pevniny!!! :-) to je opravdu něco, pro co nemám slov…… Je to prostě paráda. Jdu si to přečíst ještě jednou! :-) sedm hodin a to zkrácená verze??? vím, že jste lenošili,ale i tak – jak dlouho byste šli verzi plnou??? Jestli ty to Zdendo neplánuješ moc megalomansky! :-) Díky za super článek a jen houšť dalším z vaší letošní cesty.

Zdeněk - ADMIN
Odpovědět na  Hana M.
7 let před

Ahoj Hani, děkujeme ;) Plná verze mě trošku mrzí, ale bylo nám líto přijít o pohodový večer v Dilofu. Bydleli jsme kamenném domě z 16. století a večer měl za námi přijet majitel Giorgos z Ioanniny na panáka :) Určitě doporučuji pokračovat od mostu Kokkoros na východ k mostům Pladidas a Milos pěšky a poté se otočit a pokračovat po stezce přes kopec zpátky k Dilofu. Na obrázku níže označuji trasu červenými šipkami. My jsme si to zkrátili po červené silnici viz zelná šipka. Kokoros jsme dali druhý den autem a na Milos nezbyl čas. Ten rozdíl jít pěšky nebo k němu dojet autem je obrovský… Člověk si to zdaleka tak nevychutná…comment image

4
0
Máte jinou zkušenost či aktuální info? Napište nám komentář.x