Koskinou – barevné dveře k srdci ostrova Rhodos

Koskinou (Κοσκινού, Koskinu) a její malebné domky na ostrově Rhodos se pyšní barevnými fasádami ve všech odstínech duhy. Hrdě nastavují své tváře slunci a jejich majitelé vás mezi sebou rádi přivítají.

Ostrov Rhodos je jedním ze tří největších ostrovů souostroví Dodekanésy

Duha nad ostrovem

Staré centrum Koskinou najdete na vysoké skále, na snadno hájitelném místě 5 km od moře, kde nehrozily pirátské přepady. Díky pramenu vody tu vzniklo jedno z nejstarších sídel na ostrově. Archeologové našli stopy starověkého osídlení, krásnou mramorovou mužskou bystu a byzantské mince. Ve středověku tu stávala strážní pevnost. Půvabné domky pocházejí z 19. stol.

Chloubou vesnice Koskinou jsou bezpochyby místní branky, dveře a portály. Neexistuje barva, kterou by někdo z místních nezkusil, symfonie v tyrkysové, óda na zelenou, pulzující červeň, elegance v zemitých tónech, okr, námořnická modř, elektrická modř, pudrově růžová, něžně šeříková, fuchsiově růžová… modrobílé Kyklady by v tomhle sousedství působily banálně sterilním dojmem. Místním umělecké cítění nechybí, romantické staré domky přitahují tvůrčí duše odhodlané udělat pořádný dojem. Fuchsiové kovové ornamenty na kobaltových dveřích září v ulicích Koskinou skoro fluorescentním způsobem.

Rozhodně si všímejte i malovaných dlaždic na sloupcích a zdech u vchodů. Navazují na maloasijské tradice malované keramiky, zobrazují plachetnice, sluneční kotouče, květy a domovní čísla.

Kouzlo lidové architektury Koskinou

Původní obyvatelé Koskinou se proslavili jako šikovní mezkaři a také se ve vesnici dodnes vyrábí vápno. Bílé zdi většiny domů poskytují perfektní podklad pro barevnou hru architektonických prvků. Vstupy do dvorů mohou být benátsky zaklenuté, nad jinými se vypíná neoklasicistní římsa, další zdobí krajkoví z krouceného kovu.
Popínavé rostliny zdi a uličky pomalu pohlcují a tlumí zvuk vašich kroků po dláždění.

Ve dvorcích můžete zahlédnout pro Rhodos typické mozaiky z drobných tmavých a světlých oblázků postavených na štorc, zvané chochlakja. Našlapujte na ně opatrně, po mnoha desetiletích kloužou.

Pokud vás zaujmou vertikální vystouplé páry barevných linií na fasádách domů jako zvláštní ornament, pak vězte, že jde o jednoduché okapové svody. Tady i utilitární je ztvárněno s půvabem.

Najdi kočku

Dětem můžete návštěvu zpestřit oblíbenou řeckou bojovkou. Zatímco se budete rozplývat nad vesnickými domy Koskinou, děti se mohou rozhlížet po některé z mnoha místních čičin. I ony mají vkus na barvy: obvykle se usadí před pozadím, které nejvíc lichotí barvě jejich srsti.

Návštěva tradičního domu Koskinou

Jeden z krásných domů je udržovaný jako muzeum. Místní tu shromáždili rodinné starožitnosti a můžete tak obdivovat výšivky, malované talíře, mosazné lampy a vyřezávané lavice s krajkovými přehozy.

Architektura rhodských domů se vyznačuje masivním široce rozkročeným obloukem zdiva, o který se opírá strop a díky kterému je místnost prostorná. Vejdou se sem i masivní pódia postelí, ve kterých je skryta spousta úložného prostoru.
Expozice má otevřeno o pracovních dnech, od deseti do jedné a od šesti do devíti hodin.

Přijeďte znovu

Místní usedlíci jsou starosvětsky zdvořilí. Pozdraví a rádi se zapovídají.
„Cizinci nám nevadí, rádi bychom, aby jich do Koskinou přijíždělo víc. Ale ne tolik jako do Lindosu,“ povídala mi paní Rodopi. Rodopi má zelené ruce. Její dům je obklopený bujnými rostlinami v mnoha květináčích, které expandují dál a dál do ulice. Nikdo se nezlobí. Barevné kvítky šalvějí, cuket, petúnií, měsíčků a jiných mně neznámých rostlin se třpytí ve slunečních paprscích. Kdyby Rodopi zapíchla do květníku pometlo, narašilo by.

O kus dál mi paní Lida osvětluje místní situaci. Mladí lidé odsud neodcházejí, s vylidňováním problém nemají. Pomáhá blízkost hlavního města.
„Já maluji, soused je sochař, na rohu je taky malíř…“ Místní žijí jako semknutá komunita, rádi by ochránili i další staré domy před zničením. K tomu je potřeba přilákat nové sousedy a návštěvníky, kteří si historického dědictví budou vážit. Lida je malířka a vyrábí bižuterii. Na ulici si připravovala nástěnku s výrobky na prodej, pečlivě ladila barvu podkladového papíru. Kolemjdoucí soused si přisedl a zapojil se do hovoru. Lidina bílá fenka Lisa nás pozorovala z fialových dveří.

Řada místních své domy v Koskinou pronajímá na ubytování, umím si tu představit hezkou poklidnou dovolenou pro zamilované páry nebo rodiny s hodnými dětmi, ovšem zásadně s autem při ruce.

Sladký život

O pracovních dnech se uličkami line vůně medu z domu paní Sofie. Sofia udržuje tradiční výrobu místní typické laskominy zvané melekuni (μελεκούνι). Plátky sezamu s medem a třeba mandlemi se v Koskinou dodnes vyrábí na rodinné oslavy.

Kostelíky v Koskinou

Největší kostel v Koskinou se nevešel do starodávných uliček. Místní Panagia aneb Nanebevzetí Panny Marie se nachází za školou a pyšní se krásnými mozaikami před vstupem a bělostnou neoklasicistní zvonicí, která vypadá jako marcipánová ozdoba svatebního dortu.

Do moderní zástavby budete muset vstoupit i při hledání malé Agia Irini z 18. stol. Po cestě se můžete zastavit u maličkého a bělostného Agios Lukas, který je nejstarším kostelem v Koskinou, ze 4. stol. n. l.
Hlavní slavnost tu připadá na svatou Marinu dne 17. 7.

Větší než malá

Koskinou vlastně není vesnice, je příkladem fenoménu komopoli (κομοπόλη), pro Řecko tak typického. Komopoli má počet obyvatel na úrovni městečka, ale infrastrukturu stále vesnickou. Přesně taková malebná místa o dovolených milujeme, jejich poklid a jakási ospalost léčí naše vystresované duše. Pokud bychom takové místo potkali v Čechách, zcela neromanticky bychom ho označili za podinvestované.

Místní ulice lemují moderní vilky, do třítisícového Koskinou se stěhují místní majetní lidé, kterým se do práce v Rhodos town snadno dojíždí. Vše je čisté a udržované, zahrádky přetékají květinami.
Staré domy najdete až v centru, na jihozápad od náměstí se školou. Na náměstí je také vyvěšený plánek.

Neviditelný hrad

Dva skalnaté srázy definují původní jádro Koskinou. Na východ se prostírá úrodná nížina až k moři, na západě se otevírají cesty k pobřeží na opačné straně ostrova. Na tak dobrém místě nemohli Johanité nepostavit pevnost, že? Takže kde je?
Hradní zdi stojí dodnes nad skalní stěnou na jihozápadě vesnice, ovšem skryté mezi domy. Stavitelé zkrátka využili solidní středověké zdi a opřeli své domky o ně. Konec konců, středověké zdivo je dodnes místy 7 m vysoké.
Mnoho internetových stránek hrad zmiňuje jako dominantu v úžasné scenérii – to je však pravdě velmi vzdáleno. Pokud se na pátrání po hradě vykašlete a dáte si místo toho kávu na náměstí, neprohloupíte.

Cesta do vnitrozemí

Do Koskinou to z Rhodos town nemáte daleko. Stačí jen 7 km po pobřežní silnici na jižní stranu ostrova – párek chůzemilovných blogerů se sem vydal i pěšky. Dostanete se sem i autobusem z centra, v turistických informacích vám ochotný personál poradí všechny detaily. Z letovisek na jižní půlce pobřeží (anebo z východní části – v závislosti na vašem chápání rhodského zeměpisu) vás sem autobusy také zavezou, ze severu sem přímé spojení nevede.

Řidiče autobusu poproste, aby na vás houkl, až přijde vaše zastávka. Do centra vesnice si pak budete muset vyšlápnout.
Cesta taxíkem trvá jen pár minut a na Rhodosu jsou ceny taxi regulované.
Pokud pojedete autem, nevyměkněte a dojeďte až na centrální náměstí se školou a zaparkujte tam, abyste nemuseli v horku šlapat moderními ulicemi.