Fengari – výstup na nejvyšší vrchol ostrova Samothraki

Výstup na nejvyšší vrchol ostrova Samothraki Fengari – Φεγγάρι – je úžasný zážitek pro každého, kdo se udrží na nohou déle než 12 hodin v kuse. Obrovskou výhodou je, že nepotřebujete žádné speciální vybavení, postačí vám kvalitní obuv, popřípadě trekové hole. A pochopitelně dostatek tekutin a svačinu na celý den pro všechny členy expedice Fengari.

Abychom byli úplně přesní, tak Fengari – neboli Měsíc – je název celého pohoří ostrova Samothraki (Σαμοθράκη). Nejvyšší hora nese název Sáos (Σάος) a vypíná se do výšky 1611 m.n.m. A podle legendy se každému, kdo za úplňku Měsíce stojí o půlnoci na vrcholu Sáosu, splní jeho vroucí přání… To označení m.n.m. pochopíte ve plné šíři, hloubce i dálce právě v okamžiku, kdy se doslova od hladiny moře vydrápete toho neuvěřitelného půldruhého kilometru vysoko a před vámi se otevřou nedozírné pohledy na otevřené Thrácké moře.

Dopředu předesílám, že tentokrát jsme úplného vrcholu Saos nedosáhli, výstup jsme přerušili na vyhlídce 1420 m.n.m.. Svou roli sehrála hlavně Alenina artritida – tím spíše smekám před jejím výkonem. Není hanbou zvážit cestou všechny pro a proti k pokračování ve výstupu. Je potřeba také počítat s tím, že cesta z kopce dolů trvá mnohdy déle, než stoupání…

Therma – výchozí bod expedice Fengari

Therma Loutrá (Θέρμα Λουτρά) leží pár set metrů od přístavu, mírným stoupáním od moře k úpatí Fengari. Pokud nejste ubytováni přímo v některém ze soukromých apartmánků (velké resorty obsazené cestovkami tu rozhodně nehledejte), nebo v některé z osamělých vilek, roztroušených po okolí, zaparkujte na plácku u sámošky nad termálním pramenem.

Značená stezka „E6“ k vrcholu Sáos začíná kousek od Městských termálních lázní a vede podél tří free přístupných bazénků přírodních termálních lázní, napájených volně vyvěrajícími prameny o teplotě 60-70°C . Ty vám přijdou vhod po namáhavém sestupu, vaše znavené tělo rádo vstřebá sílu ukrytou v této termální lázni.

Důležitou součástí výstupu je dobrá příprava: Dostatek tekutin na cestu tam i zpět a svačiny na celý den. Do baťůžku si přibalte náhradní ponožky, základní lékárničku i lehkou mikinu. Ve výšce 1,5 km je docela překvapivě chladno a fouká – vše se nám cestou náramně hodilo. Určitě si dopředu zjistěte předpověď počasí a pokud jen sebeméně hrozí přeháňky či bouřky, expedici raději odložte. Nezbytností je i mapa s vyznačenou trasou, ideálně v mobilu GPS trasa vložená do podkladové mapy! No a nenoste sebou nic zbytečně, takže jsem protentokrát nechal doma stativ, kameru i zrcadlovku – každé deko mínus se, hlavně při závěrečných metrech návratu, počítá! Poslední kilometry jsem měl na zádech svůj batoh, na prsou ten Alenin a ke konci to vypadalo, že ponesu i zdrchanou Alenu… Ale dala to, holka šikovná! Odměnou nám byla večerní lázeň v přírodním termálu a očista v moři pod Thermou. Parádní zakončení nádherného dne.

Vyrážíme na Sáos – Dubový les

Pohoří Fengari ční vysoko nad mořskou hladinu a jeho nejvyšší vrchol Sáos odpradávna sloužil jako přirozený orientační bod nespočtu generací námořníků. Jako magnet přitahuje také mraky, takže na Samothraki docela pravidelně prší – díky tomu ostrov přímo oplývá svěží zelení. A také horskými bystřinami s kouzelnými vodopády a jezírky. Tato přírodní vodní soustava je známá jako Vathres (Βάθρες). Ty jsou velmi oblíbeným cílem všech milovníků slézání a splavování malých vodních toků po prdeli…

Důkladně vybaveni mobilem, nabušeným příslušnou apkou s GPS trasou, vyrazíme prašnou cestou směrem k přírodním SPA. První asi kilometr vede cesta mírně do kopečka k úpatí Fengari a je víceméně nezáživná. Je patrno, že je často využívána teréňáky pro přesun domorodců po okolí. Místy se střídá vymletý beton a přírodní podloží. Jakmile přijdete k plácku se dvěma vzrostlými stromy, čnícími z hustého kapradí, začněte pátrat po turistické značce E6. Ta vás navede na vyšlapanou stezku vedoucí k vrcholu Sáos.

Kapradiny už vás víceméně neopustí po téměř celý váš výstup a můžete si být jisti, že tolik mohutného kapradí jako na Samothraki už asi v životě neuvidíte…

První zhruba čtvrtina cesty vede hustým dubovým lesem, který vám skýtá příjemný stín. Najednou slyšíme koňské zaržání a napříč lesem k nám přichází koník, plně osedlaný ručně vyráběným sedlem… Sám, bez pána… Pokecali jsme, podrbali za ušima a polaskali po hebké mordě a šli zase každý po svém.

Tymiánové louky

Stezka opouští dubí a ráz Fengari se počíná měnit. Mezi vzrostlými solitérními duby rostou celé louky tymiánu, sem tam spí svůj věčný sen padlý uschlý velikán… Na jednom takovém statném uschlém dubu, pomalu se věky rozpadajícím, jsme si udělali první pauzu a lehce posvačili. Ono taky není záhodno první část trasy přepísknout a trhat rekordy, sigha sigha… V těchto místech jsme také potkali prvního odpadlíka, se zaťatými zuby se belhal z kopce dolů a usykával nad bolavými třísly.

Ve výšce 1100 m protínáme počínající rokli v jejímž vrcholu vyvěrá silný pramen nádherně chladivé vody – ideální čas pro chvíli odpočinku a osvěžení tou nejchutnější vodou na světě… Tento pramen cestou k moři postupně sílí, aby se z něj stala bystřina známá jako Tsivdoghianni vathres. Ta svoji pouť končí kousek od Thermy kaskádou kouzelných vodopádů.

V této výšce nad pramenem se začínají mezi balvany objevovat trsy oregana a po vystoupání do druhého svahu roklinky se dostáváme do nejhustějšího a nejvyššího kapradinového porostu, co jsme kdy viděli. Kapradí je prostě všude kolem nás i nad námi…

Na konci dubového hájku se stezka láme ostře doprava a pokračuje strmě do kopce. Opět mezi kapradím, tentokrát už řídnoucím. Taky má co dělat, aby se vyrovnalo přesile balvanů a se zvyšující se výškou svůj boj o trochu té výživné půdy vzdává…

Od této chvíle už funíme do strmého kopce mezi kameny a krajina získává horský ráz. Ještěže příjemný a chladivý vánek stačí osušovat naše orosená čela…

Odměnou nám budiž skvostné výhledy na azurově modré dálavy, kontrastující se svěží zelení kapradin a dubů. A také najednou mrňavý přístav Therma na pobřeží v hlubinách pod námi. Míjí nás rakouská rodinka mířící z vrcholu dolů a nadšeně popisující úžasné výhledy z vrcholu. Pokecáme a pobaví nás zjištění, že se jako evropští sousedé setkáváme na takovém kouzelném místě. Holt, cvoci všude najdou spřízněné duše… Začínáme ovšem tušit, že nás asi brzo bude tlačit čas – sousedé již zvesela dolů, my stále v potu tváře nahoru…

Náš vrchol pod Sáosem…

Vydrápeme se tedy ještě pár set metrů kamenitým terénem, vedeni červenými tečkami na kamenech.
1420 m.n.m

Toto je tedy náš dnešní vrchol, naše maximum na Expedici Fengari. Hodíme se do skromného stínu, posvačíme božskou spanakopitu a osvěžíme se pramenitou vodou. K vrcholu nám sice zbývá necelých 200 výškových metrů, ale díky terénu a klikatící se stezce je to další téměř kilometr dálkový. A tudíž téměř hodina namáhavého výstupu. A při pohledu na čas na mobilu je nám jasné, ža poslední metry návratu už by se odehrávaly v noční režii. Takže už jen sedíme a kocháme se vysoce nadstandardními výhledy na Samothraki z véršku – megaspokojeni sami se sebou.
Přátelé – stálo to za to…

Celková skutečná délka trasy tam a zpátky – 14,5 km
Maximální převýšení – 1400 m
Celkový čas tripu: 12 hodin
Obtížnost – snadná
Povrch trasy – přírodní, lesní pěšina, kameny, vhodná uzavřená obuv, trekové hole .
Vhodná pro zdatné jedince všeho typu
Dostatek tekutin a svačina na celý den je nutností.
Parkování – parkoviště ve středisku Therma Loutra

Mapa treku