Asklépion – starodávné centrum lékařství a náboženství na ostrově Kos. Po celém Řecku je na 300 svatyní tohoto názvu, tato na ostrově Kos je však nejvýznamnější. Podle jedněch zdrojů je založil sám Hippokratés, podle jiných se tu lékařskou vědu učil od svého otce a učitele Herakleida.
Tyto nepodložené, o to více frekventované nepravdy v návštěvnících vyvolávají dojem, že Hippokrates přinejmenším slavnostně pokládal základní kámen celého komplexu Asklépion, poté pomáhal na padla uklízet lešení a míchačku a mezitím tu usilovně učil a léčil…
Pravda je ovšem taková, že v době Hippokratova života na přelomu 5. a 4. stol. př. n. l. tu z komplexu, který máte před sebou, nestálo ještě nic. Ostrovu vládli Peršané a na půvabném místě s výhledem na moře a maloasijskou pevninu existoval pouze oltář Apollóna Kyparissia.
Každopádně Hippokratés je dnes s Asklépionem na ostrově Kós nerozlučně spjat.
Asklépion, jak už jeho název napovídá, byl zasvěcen bohu lékařství Asklépiovi. Leží necelých 5 km od hlavního města ostrova Kós, pod pohořím Díkeos. Při rozsáhlých archeologických pracích bylo zjištěno, že Asklépion byl postaven na místě, které bylo osídleno již v mykénském období. Tak už to chodívá – ruiny jednoho zaniklého vyznání posloužily jako základní stavební materiál nového náboženství…
Místní škola se proslavila spoléháním na duševní odpočinek, dietu a cvičení. Nesnažili se tedy nemoc identifikovat a léčit specificky, cílem bylo spíš celkové posílení těla, které se pak s moribundem mělo vypořádat samo. Považovat Hippokrata za zakladatele moderní medicíny je tedy velmi ironické, že? Nebo naopak? Zastánci alternativní léčby by možná s Hippokratem z duše souhlasili!
Mezi lety 1900 – 1907 objevil pro dnešní svět pozůstatky Asklépionu německý archeolog Rudolf Herzog.
Architektura a datování členění Asklepiónu
Helénističtí architekti si lebedili v možnosti udělat budovy atraktivními hned ve dvou rovinách. Méně vzdělaná většina návštěvníků ocení texturu povrchů, hru světla a stínu a kvalitu řemeslného zpracování. Intelektuálové umí zhodnotit geometrické vztahy mezi částmi budovy.
Rozdělení svahu do tří teras proběhlo v 1. pol. 3. stol. př. n. l. a bylo hotové, když byl roku 242 př. n. l. zaveden festival k oslavě Asklépia. To dobou už v zálivu stálo město. První a třetí terasu objímají kolonády s půdorysem Π a rámují tak areál svatyně.
Kde na Kósu leží Asklépion
Samozřejmě je nejpohodlnější využít vypůjčený samohyb. Pokud jste ubytováni v hlavním městě, můžete využít docela širokou nabídku půjčoven kol. Cesta vede prakticky po rovině, je to zhruba 4 km, jen je potřeba počítat s provozem na silnicích (na to jsme ale zvyklí i od nás…). Cestou z hlavního města odbočte na Platani a tam už vás ukazatele nasměrují správným směrem.
Z Kos town do Asklepeionu jezdí turistický ekovláček z nábřeží. Ve městě jsou tři autobusová nádraží: na náměstí s delfíny, za hradem a tady.
No a předpokládám, že i cestovky v rámci fakultativních výletů nějakou tu odbočku k Asklépionu nabízí.
Pod Asklépiem je vybudované parkoviště, které v exponovaných hodinách taktak stačí pro autobusy. Je proto lepší naplánovat si návštěvu Asklepia hned po ránu, nebo navečer. Ono tím pádem bude volněji i v samotném areálu.
Otevírací doba pro veřejnost je od 08.00 do 20.00 hodin a cena vstupného byla v r. 2023 8 éček. Z parkoviště vás zavede dlážděná cestička k pokladně a občerstvení. Jsou tu i veřejné záchodky v docela dobrém stavu (nakonec – za ty prachy…).
Turnikety v době naší návštěvy nefungovaly (jaké překvapení v Řecku), tak nás slečna odpípla ručně a pak už jsme měli naprosto volný rozchod po celém areálu.
Asklépios, bůh lékařství starověkého Řecka
Asklépios – v češtině uváděný též jako Eskulap – měl podle mýtu žít ve 13. století př. n. l.. Jeho symbolem je hůl, jež ovinuje svým tělem užovka stromová. Had byl spojen se zemí, přírodními silami, zásvětím a tedy s mocí překračovat hranice našeho a posmrtného světa. To bylo vnímáno jako schopnost odhalit důvod ochoření a navrátit tělu zdravou harmonii. Někteří autoři zase vyzdvihují schopnost hadů svléct kůži a tím se obnovit. Slovo pharmakon znamená jed i lék. Hadi byli Asklépiovým symbolem – byli chováni ve svatyních a když Římané adoptovali Asklépiův kult, přivezli si z Epidauru hada v košíku. Na počest Asklepia byli nejedovatí hadi často umisťováni v jemu zasvěcených chrámech, kde rituálně přespávali nemocní a ranění, přičemž se zde hadi volně plazili po podlaze.
Podle jiných pramenů se jedná o cizopasníka vlasovce medicinského, kterýžto je při odstrnování z kůže namotáván na kousek dřeva.
Dodnes je tento symbol znakem lékařů a lékárníků. V řecké mytologii je Asklépios bohem lékařství a léčitelství a je spojován s bohem Apollónem, svým otcem. Ten dal Asklépia do výchovy kentauru Cheirónovi, jenž jej naučil lékařským znalostem.
Asklépiovou dcerou je Hygieia, bohyně čistoty a zdraví. Pověst praví, že Hippoktratés byl 18. generace v přímé linii Asklépiova rodu… No – zkuste to zpochybnit!
Archeologické okénko naší Míši – část 1.
Komplex se dnes skládá ze čtyř ploch, postupně stoupajících do svahu a podpíraných mohutnými terasovými zdmi. Svah se sklání přibližně k severu, to pomáhalo udržet i v létě snesitelné klima. Osvěžující přítomnost vodních pramenů dosvědčuje hned několik skutečností: starověké kašny v areálu, nedaleká strouha s ruinami vodních mlýnů (mimo komplex) a v některých sezónách zamořenost vstupní části s pokladnou a bufetem hejny komárů. Místní prameny jsou sirné a železité; další zrzavou vodu byste na ostrově našli v prameni Kokkinonero u kapličky Svaté Melo. Přitékala sem i voda z pramene Vurina, který dodnes napájí Kos town, ale kvůli prosakování zemědělských hnojiv není dnes jeho voda vhodná k pití.
Nejstarší částí je samotné kultovní jádro na prostřední terase. Doplňkové budovy nad ní a pod ní jsou všechny až pozdější a dobře ilustrují dobový trend nestavět mohutné ohromující chrámy, ale postupně aranžovat v krajině architektonické komplexy, které cíleně vedou oko návštěvníka podél perspektivních linií k zamýšleným úběžným bodům. Podobné kousky teatrální architektury najdete na ostrově Rhodos (Lindos, Kameiros) a v jižní Itálii. Plánek s rozlišením jednotlivých fází najdete tady na str. 66, obr. 6.
Členění lékařského okrsku Asklépion
Asklépion je rozložen ve třech hlavních terasách:
- Spodní terasa
- Střední terasa
- Horní terasa
U paty schodiště vedoucí na první terasu se nacházely léčebné a očistné koupele, dnes z nich vidíme pouze vyvýšené základy.
V levém rohu se nacházely římské lázně. Ty jsou lépe zachované, dodnes stojí obvodové zdi vysokých budov.
Ty byly propojeny s první terasou a vcházelo se do nich ze sloupové síně. Úzkými bočními okénky můžeme nahlédnout do jejich intimních částí…
Archeologické okénko naší Míši – část 2.
Větší ze dvou lázní byly doplněny ve 3. stol. n. l., pojďme si tedy představit, že navštěvujete svatyni v této době.
Nejdřív byste se museli protlačit uličkami mezi stánky směnárníků, prodavačů zvířat a koláčků k obětování, prodavačů chlebových placek a sýra ke svačině, vináren, skořápkářů a mastičkářů. Do cesty se vám připletou žebrající filosofové, potulní psi a zatoulaná děcka. Mějte ruku na měšci, tlačenice je ideální pro kapsáře. Na prostranství pod terasami se můžete pokochat pohledem vzhůru ke hlavní bráně komplexu, tzv. Propylejím.
Nejspíš se budete chtít po cestě osvěžit v lázních po levé ruce. Původní menší budovu doplnil větší komplex veřejných lázní, kde si můžete v šatně odložit (šaty vám ohlídá váš otrok) a slastně se smočit ve vodě nejdřív studené, pak teplejší. Zakončíte horkou lázní, lze si zaplatit masáž u některého z lázeňských otroků. Můžete se tu i jen setkat s přáteli a probrat, co nového na agoře. V menších lázních si můžete na zemi všimnout okrouhlých cihel, ze kterých se standardně pod podlahou budoval prostor pro teplý vzduch z topeniště – a pak, že podlahové topení je moderní vynález. V místnostech u zádržné zdi zůstaly části krásných nástěnných maleb s červeným pozadím.
Za menšími lázněmi najdete i bazén na plavání, asi čtvercovou obezděnou díru se schůdky vedoucími do vody. Všimněte si vodo nepropustné omítky na stěnách.
Spodní terasa
Po obvodu Spodní terasy se ze tří stran tyčila krytá sloupová síň, která tak vytvářela z terasy uzavřené nádvoří. Na tuto terasu se vcházelo po prvním širokém schodišti. Na spodní terase byly zřejmě místnosti pro léčbu a ubytování nemocných a poutníků, hledajících tu duševní úlevu a uzdravení těla.
Archeologické okénko naší Míši – část 3.
Východní, severní a jižní stranu lemuje sloupořadí s dórskými sloupy, jejichž prosté hlavice vypadají jako vzhůru nohama postavený bochník chleba. Vymezený areál má rozměry přibližně 47 x 93 m. Za sloupovím byly místnosti užívané pro péči o pacienty. Byly tu nalezeny keramické modely částí těla, o jejichž uzdravení nemocní prosili. Ve dvoře stála řada pomníků. Za místnostmi na západě byly v 1. stol. n. l. za císaře Vespasiána vybudovány toalety. Vespasián zdědil po občanské válce trůn a prázdnou pokladnu a proslavil se budováním toalet, za které se odváděly státu poplatky. Zapsal se do historie výrokem, že „Peníze nesmrdí.“ V západní kolonádě si mezi kameny všimněte dílce keramického potrubí se spojovací užší částí, která se zasunula do protikusu a zalila olovem.
Vlevo vede skrze kolonádu vstup do větších lázní, kde opět najdete šatnu, chladnou, teplou a horkou lázeň. Jejich součástí byla i sauna a místnost pro císařský kult.
Panorama před vámi by vypadalo jako na str. 75 tady. Opěrná zeď terasy je zdobená arkádami a některé z oblouků sloužily jako kašny na místní minerálku. V té nalevo od schodů si prohlédněte malou sošku Pana s píšťalou, která zdobí vyústění pramene, který stéká dodnes po hrubé, jeskyni imitující stěně. Pod třemi oblouky napravo od schodů je cisterna.
Napravo od schodiště stávala latrína – další veledůležitá stavba v areálu, kde se koncentrovalo do jednoho místa spousta marodů… Z těchto staveb se nedochovalo téměř nic.
Jižní stranu Spodní terasy tvoří vysoká kamenná zeď, jež je zároveň opěrnou zdí Střední terasy. Ve zdi jsou výklenky, ve kterých stávaly sochy bohů.
Několik jejich artefaktů mužeme obdivovat. Jeden výklenek sloužil jako kašna s léčivou vodou.
Na druhou terasu se vstupuje opět širokým schodištěm
Střední terasa
Druhá terasa byla centrem náboženských staveb Asklépionu. Téměř naproti schodišti stojí obětní oltář – zde se přinášely zvířecí oběti.
Nalevo od schodiště se tyčí zbytky Apollónova chrámu a úplně vlevo na konci terasy zbytky Lésche (λέσχη v řečtině znamená „klub“, zde ve smyslu „veřejné útočiště“). Posvátný léčebný okrsek Asklépion tímto teoreticky poskytoval Právo azylu politicky pronásledovaným. Všechny svatyně měly azyl, ale příliš se tato praxe nepodporovala, politický azyl přinášel praktické obtíže a dostával kněží do obtížné diplomatické pozice.
Archeologické okénko naší Míši – část 4.
Druhá terasa má ze všech nejmenší plochu a nemá žádné ohrazení. Tady si můžete všimnout, že terasy nejsou přesně zarovnány a jejich tvar je nepravidelný. Podle toho poznáte práci helénistickou (řeckou) od té římské. Mezi kameny tu žijí agamy vyhřívající se na sluníčku, ale rychle se schovávají mezi keři kaparů a ve stínu cypřišů.
Nejstarším jádrem okrsku byl Apollónův oltář v těchto místech, v pol. 4. stol. př. n. l. byl přebudován na Asklépiův a ten získal v 2. stol. př. n. l. monumentální podobu se schodištěm, zdmi po třech stranách a se sochami od Práxitelových synů Tímarcha a Kéfisodota ml. – v sousední Malé Asii byly populární velké oltáře zvící samostatných budov. V rohu je ještě zachována část jednoho ze sloupů, které zdobily fasádu. Hned vedle vidíte část kazetového stropu s římsou ležící převrácenou na zemi.
Chrám B
Napravo od něj máme chrám B z 2. pol. 3. stol. př. n. l., zasvěcený Asklépiovi. Zrekonstruovaný ho vidíte tady, str. 44, obr. 7. Tento typ se nazývá in antis, všimněte si iónských sloupů v kontrastu k dórským sloupům obvodových kolonád. Mají zdobné patky a hlavice připomínají papyrové svitky. Bílý mramor kontrastuje s ostrovním tmavým kamenem. V předsíni byly uchovávány malby od slavného malíře Apella. Uprostřed celly si všimněte základů pro podstavec kultovní sochy. Pod podlahou tu měli jámu pro schraňování chrámových peněz, které dle jednoho z nápisů byly každého půl roku pod dozorem přepočítány. Jámu kryla kamenná deska velikosti 2,15 x 1,35 m s otvorem pro vhození mince.
Tzv. budova D hned za chrámem prošla několika přestavbami. Půdorysnému typu říkáme oikos. Má podélnou předsíň a dvě místnosti vedle sebe. Půdorys byl zkrácen: zadní stěna je římská, z menších kamenů, za ní je vidět základ řecké starší zdi z kamenů větších. Římané také zesílili stěny, nejspíš dali místnostem valenou klenbu. Řekové tu nejspíš konzumovali jídlo ze svých obětin (bohům se na oltáři spálily kosti a tuk). Osobní lékař císaře Claudia Gaius Sertitius Xenofón věnoval svatyni knihovnu a přestavba měla asi za účel její vhodné uložení. Využit byl místní vápenec zvaný amygdalopetra, typický svou neporézností. Všimněte si, že kvůli rohu budovy je osekána pravá část velkého schodiště.
Hned za zadní zdí z řecké doby si všimněte úzkého schodiště k podzemnímu prameni. Tento patrně dával vodu pro potřeby provozu kultu a obětních úkonů.
Chrám C
Naproti po levé ruce sledujete dnes asi nejvýraznější prvek komplexu, chrám C. Původně tu stávala budova podobná budově D a asi se stejným účelem. Chrám zasvěcený Apollónovi tu nechali vybudovat římští císaři ve 2. stol. n. l., nejspíš Antoninus Pius. Chrám je peripterální, má 6 x 9 sloupů kolem dokola. Jejich hlavice jsou korintského typu, jak to Římané měli v oblibě. Jediný dochovaný kus hlavice (str. 72, obr. 14) archeologové ztratili, a tak vidíte moderní obecné ztvárnění korintského řádu – zde bohužel bez dostatečného rozlišení od dochovaných částí sloupů, což je postup dnes nekorektní. Rekonstrukci průčelí najdete tady, str. 74, obr. 17. Na zemi vedle si prohlédněte kladí, které bylo uložené na sloupech, uvidíte rozetky, ozdobný zubořez, okap a chrliče ve tvaru lvích hlav. Oba chrámy stály čelem k oltáři.
Ze zbývající budovy E se nám moc nedochovalo, měla protáhle obdélný tvar a sloužila k uložení cenných darů pro svatyni. Najdete tu ještě obdélný podstavec pro sochy, který tvořil památník. Zeď za ním byla zahnutá v římské době a v arkádách nejspíš stávaly sochy dalšího památníku.
Horní terasa
Po třetím širokém shodišti vystoupáme na nejvýše položenou terasu. Hned naproti schodům se tyčil chrám z 2. stol. př. n. l. zasvěcený Asklépiovi. Jeho hlavní účel byl završovat monumentálně celý komplex Asklepionu, být ústředním bodem perspektivy. Prostě dostat nemocné a věřící do kolen již při pohledu z dáli…
Ten byl po nástupu nového nábožensví přestavěn na křesťanskou svatyni. Obě boční a jižní strana Horní terasy byly zastřešeny uzavřenou sloupovou síní zvanou Enkoimeterion.
Na obou bočních stranách se nacházely místnosti pro léčbu nemocných. Enkoimiterion sloužilo k posvátnému snění. Nemocní se rituálně očistili a přespali tam. Ve snu jim bůh měl napovědět vhodný způsob léčby.
Z Enkoimeterionu se dodnes dochovaly pouhé střípky jeho bývalé slávy a mohutnosti…
Archeologické okénko naší Míši – část 5.
Stoa zrcadlící tu dolní tu stála od 2. stol. př. n. l., nejdřív dřevěná, pak mramorová. Ohraničovala prostor cca 50,4 x 81,5 m. Na východní a západní straně měla za sebou místnosti, kde nejspíš nemocní uléhali k posvátnému spánku, během kterého se jim měl zjevit bůh a prozradit lék na jejich neduh. Během dne tu mohli lidé konzumovat už zmíněné obětní jídlo.
Ve 2. stol. př. n. l. byl uprostřed plochy vybudován velký dórský chrám A, který neměl praktickou kultovní funkci. Byl ale skvělou dominantou komplexu a působivým završením jeho perspektivy. Podle stránek ministerstva kultury byl kopií chrámu z Epidauru: 6 x 11 dórských sloupů a bez optických úprav. Jen krajní sloupy jsou si o trochu blíž, jak to žádá dórský řád. Geometrická analýza ukazuje, že určujícím prvkem byla šířka kratšího průčelí. Až dlouho po naší návštěvě, ve střední době byzantské, bude v předsíni pobořeného chrámu vybudována kaple Panagia tu Tarsu. I v moderní době je vidět kus antického sloupu s deskou, který představoval oltář.
Nad třetí terasou rostl rozlehlý cypřišový Apollónův háj, do nějž se vcházelo malým schodištěm uprostřed Enkoimeterionu. Cypřišový háj byl posvátný – náležel bohům – a kácení stromů se zapovídalo pod trestem smrti.
Procházky hájem sloužily k meditacím a duchovnímu rozjímání, což není k zahození ani v dnešní době. Dnes je tu pro znavené návštěvníky pár laviček.
Zvolněte tedy, hoďte se do klidu a poseďte chvíli. Je odtud krásný výhled nejen na celý Asklépion, ale i na pobřeží Kósu a nedaleké Turecko.
3D rekonstrukci celého komplexu najdete tady
Oficielní stránky ministerstva kultury
text:
Laďa TYDRA
Michaela Štampachová
foto:
Laďa TYDRA
Asi ve mě, jako v rodilém Moravanovi, koluje po Cyrilovi a Metudovi tolik řecké krve, že mám neustálé nutkání se vracet domů, do Řecka…
[…] Asklépion je starodávné centrum lékařství a náboženství na ostrově Kos. Po celém Řecku je na 300 svatyní tohoto názvu, svatyně na ostrově Kós je společně s epidaurským Asklépionem nejvýznamější. Podle jedněch zdrojů Asklepion založil sám Hippokratés, podle jiných se tu lékařskou vědu učil od svého otce a učitele Hérakleida. Každopádně Hippokratés je s Asklépionem na ostrově Kós nerozlučně spjat. […]