fbpx
Sarakatsaniki Stani – Gyftokampos

Sarakatsaniki Stani (řecky: Σαρακατσάνικο Καταφύγιο) je etnické muzeum pod širým nebem, které najdeme v oblasti Gyftokampos v Zagori. Na tomto místě nečekejme žádnou pokladnu a frontu na vstupenky. Najdeme zde trojici mladých lidí (Vasilis, Alina a Akis), kteří utekli z moderního konzumního života do přírody. Dýchají čerstvý horský vzduch, sportují, vaří vegetariánská jídla a sdílí tradici kmene Sarakatsani se všemi, kteří sem zabloudí…

Sarakatsani – starodávný kmen kočovných pastevců

osídlení kmene Sarakatsani (zelená barva) a Vlachů (červená) v řeckých horách. Zdroj: folkcostume.blogspot.cz

Sarakatsani (Σαρακατσάνοι) byl starodávný kočovný národ pastevců žijící na Balkáně, převážně v severním kontinentálním Řecku. Žili podobným životem jako naši Valaši (Vlachové). Nejpočetnější komunity Sarakatsénů žily v pohoří Pindhos a dále v řeckých krajích Thesálie, Makedonie a Thrákie. Se svými stády se přesouvaly podle ročního období z nízko položených pastvin (období zimy) do vysokých hor (v létě). Díky kočování se kmen Sarakatsani dostal v menší míře až za hranice Řecka (na jih F.Y.R.O.M., Bulharska a Albánie).

Slovo Sarakatsani má různé teorie svého původu. Podle Wikipedie může být název složen z tureckého slova karakaçan (od kara = „černé“ a kaçan = „uprchlík“), ale není to jisté. Spousta lidí se také snažilo doložit společný původ Vlachů a Sarakatsénů, ale narozdíl od Vlachů a jiných kočovných národů na Balkáně, kteří mluví východním románským jazykem, mluví Sarakatsani výhradně severním řeckým dialektem. V dnešní době už drtivá většina potomků Sarakatsénů nežije kočovným způsobem, ale začlenili se do moderního proudu řeckého života, kde tvoří etnickou menšinu. Ale stále mají snahu o zachování svého kulturního dědictví mezi které patří zejména slaměné chýše, lidové písně, tance a zdobené tradiční kroje. Ty mají společné prvky, ale výrazně se liší podle oblasti (zejména v Thrákii na hranicích s Bulharskem). Kroj se vyráběl z vlny vlastních ovcí a dominuje mu černá a bílá barva. Základem kroje je košile s názvem Poukamiso.

Σαρακατσάνικο Καταφύγιο – Ζαγοροχώρια

Jednou z bývalých osad Sarakatsenů je Gyftokampos na východě pohoří Mt. Tymfi, kterou jsme navštívili po výletě k vodopádům u Iliochori.

Název místa Gyftokampos v překladu znamená „cikánská louka“, díky spojení řeckých slov „gyfto“ = cikán, cikánský a „kampos“ = louka, pole.

Podle fotek z Googlu jsem si myslel, že půjde o nějakou turistickou atrakci, kde zaplatníme pár € za vstupné, projdeme se kolem chýší, které jsou na oploceném pozemku a pojedeme zas o dům dál. Když jsme dojeli na místo, po pokladně nebyly ani památky, navíc chybělo jakékoliv info o provozu, zda je místo vůbec otevřené pro veřejnost atd. K plotu se rozeběhl pes a začal na nás štěkat, tak jsme se celkem rychle rozhodli pro odjezd :) Už jsem startoval auto a v tom k bráně přibíhá Vasilis, který nás zve dovnitř! S angličtinou na tom jsme hodně špatně, ale pár vět jsme určitě pochopili a zbytek jsme si dohledali díky našim českým kamarádům na internetu :)

Tohle místo není jen malé muzeum pod širým nebem, ale trojice mladých lidí se tu rozhodla žít svůj nový život. Vasilis (37 let – učitel na vysoké škole), Alena (28 let, odborník na matematiku) a Akis (27 let – kuchař) utekli z moderního konzumního života, aby začali úplně nový a žili v souladu s přírodou. Ještě před pár lety se vůbec neznali a dnes přemýšlí, jak znovu oživit vzpomínku na starodávný kmen kočovníků Sarakatsani, jejiž potomkem je právě Vasilis. Provedli nás kolem slaměných chýší, kde jsme mohli nakouknout do opravdu chudého interiéru. Kočovníkům tenkrát stačilo jen ohniště postavené uprostřed chýše a pár základních nádob. Aby jim bylo v chladnějších podmínkách teplo, vytírali stěny chýše zevnitř zvířecím trusem, který pak po zaschnutí dobře izoloval. Vasilis nás provedl kolem ohrad na zvířata, ukázal třeba, jak se dojily ovce a pak nás pozval na kávu k jejich dřevěnému domku, kde jsme se seznámili s mladým párem Alinou a Akisem. Za prohlídku, ani kávu nic nechtěli a volbu nechávají na každém člověku… Můžete odjet nebo jejich myšlenku dobrovolně podpořit. Chýše se musí samozřejmě opravovat a my jsme k podpoře jejich myšlenky dlouho neváhali. Dokonce nám nabízeli místo na přespání v jejich domku. Kdybychom neměli vybrané skvělé místo na kempování u vesnice Kapesovo, tak bychom se asi nechali přemluvit :) Z těchto lidí šla cítit úplně jiná energie, než na kterou jsme v našich městech zvyklí.

Vasilis má velký sen. Chtěl by postavit v chajdě malou vegetariánskou restauraci a pár dalších chýší pro návštěvníky na přespání. Moc bych jim přál, aby to vyšlo a spojili svoje sny se zachováním odkazu kmene Sarakatsani pro příští generace.V prvním srpnovém týdnu se do Gyftokampos sjíždějí potomci Sarakatsénů z celého Řecka, aby slavili svůj každoroční festival.

Představme si, že každá tato osada sloužila pouze pro jednu rodinu. Vasilisův dědeček by byl vůdce rodiny a bydlel by v nízké podlouhlé chýši (foto 2). Vasilis, jeho otec a jeho bratr by pak žili v kruhových chýších pro děti (foto 3). Jiná rodina např. Karvounaioi by žili na zcela jiném místě v horách. Tyto slaměné chýše vydržely pouze jedno léto, zima je zcela zničila a na jaře museli postavit úplně nové.

Pozn. podle posledních zpráv se spolu Alina a Akis nedávno rozešli a kluci pokračují dál… držím palce, ať se jim v horách daří!

Nomádi z Agrafa

Pozor, i moderní době 21. století žijí v řeckých horách potomci Sarakatsénů původním kočovným životem! Důkazem je odlehlá horská oblast Agrafa v Evritania. Nejznámější jsou tři osady: Halias, Neraida a Paliolaka. S příchodem léta sem putují ovečky z jihu na horské pastviny v nadmořské výšce kolem 2000m. Dříve s nimi putovali pastevci pěšky 2-3 měsíce každý rok tam a zpátky, denně ušli 3-5 hodin, postavili tábor, ráno ho zase sklidili a pokračovali dál. V dnešní době převáží pastevci ovce v patrových nákladních autech a celá cesta jim zabere něco kolem 6 hodin. Žijí v horách v chudých chatrčích, které již nejsou slaměné jako dříve, ale vše ostatní zůstává beze změny. Pastevci stříhají ovce, zpracovávají vlnu, dojí mléko, vyrábí sýr a to všechno v naprosto provizorních podmínkách daleko od moderní civilizace.

Nomádi z Agrafy – video dokumentuje potomky kmene Sarakatsani, kteří zachovali kočovný život a v létě převážejí svá ovčí stáda do Evritanie, do oblasti Agrafa.

Nomads of Agrafa from SugarHigh on Vimeo.

Odkud jsme čerpali:

Článek o krojích Sarakatsani
Sarakatsani – Wikipedia
Sarakatsaniki Stani – stránka Vasilise a jeho kamarádů na Facebooku

[wpgmza id=“57″]

0 0 hodnocení
Article Rating
Upozornit mě
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Hana M.
Hana M.
7 let před

Zdendo, Peti, moc zajímavý článek…. Kéž by se klukům podařilo dotáhnout to tam, kam chtějí.

1
0
Máte jinou zkušenost či aktuální info? Napište nám komentář.x