Vodopády u Iliochori (Ηλιοχώρι) patří mezi nejkrásnější v Zagori. Narazili jsme na ně úplnou náhodou… Nebýt skvělého tipu od našeho kamaráda Giorgose, tak jsme do těchto končin nezabloudili. K vodopádům vede vcelku pěkná stezka, takže ideální krátký výlet pro každého…

Οι καταρράκτες στο Ηλιοχώρι

Jak řecký název Iliochori napovídá, naším cílem je sluneční vesnice, což nám v dnešním deštivém dni přijde trošku úsměvné :) Z vesničky Dilofo jedeme autem 39km, podle Google mapy bychom tam měli být asi za hodinu, což vzhledem ke stovkám zatáček určitě neplatí. Počítejte s 2x tak delší cestou. Člověk je rád, že na okamžik zařadí třetí stupeň a hned tam vrací zase dvojku… a tak to je pořád dokola. Za mostem Kokkoros stoupáme v serpentinách k vesnici Kapesovo, pokračujeme k Tsepelovo, Skamneli, z pravé strany obkroužíme pohoří Mt. Tymfi až do cíle v Iliochori. Tu a tam nám přeběhne želva přes cestu a jednou dokonce skupinka zahalených žen. Jak později zjišťujeme, u Tsepelova má údajně vzniknout menší imigrační tábor pro uprchlíky. Nikdo si nás nevšímá, všechno je OK, ale stejně nechápu, kdo tohle může vymyslet. Tábory jsou nutné, ale proč zrovna na okraji národního parku? Dojedeme do vesnice do zatáčky před pilu, kde nás hafani vítají svým hlasitým štěkáním, otáčíme auto a parkujeme u silnice naproti pramenu.

Iliochori – Μπάλτα ντι Στρίγκα

První spisy sahají až do 11. století před Kristem. Lidé sem přicházeli zejména kvůli pitné vodě. V okolí potoků Kriopotamos a Rasenitis založili první osady Dobrinovo (dnešní Iliochori) a Lisinitza (dnešní Laista). Slovanský název Dobrinovo vydržel obci až do roku 1920. Obyvatelé žili chovem krav a ovcí. Pěstovali nejvíce ječmen, obilí a vikev (luštěnina). V 19. století tu žilo údajně až 1200 obyvatel! S příchodem balkánské války, španělské a asijské chřipky se populace dramaticky zmenšila. V roce 1943 vypálili Iliochori nacisté a během následující občanské války většina zbylých obyvatel emigrovala. Po roce 1990 se do Iliochori opět vrací několik původních rodin, staví nové domy a o 2 roky později se podaří postavit i novou silnici od Gyftokampos. Mezi největší památky patří klášter Panaghia ze 14. století. Nacházíme ho na zarostlém náměstíčku vedle velkého platanu, odkud následujeme novou stezku k největší turistické atrakci Balta di Stringa, která přitahuje návštěvníky až z Francie.

Shluk tří vodopádů leží v nadmořské výšce 780m n.m. a stezka vás sem zavede asi za půl hodiny. Po dešti to může na kamenném chodníku trošku klouzat a počítejte s drobnými sesuvy půdy, které stezku postupně ničí. Nejvyšší z vodopádů padá z výšky 25 metrů do křišťálově čistého jezírka, jehož teplota během roku často nepřekračuje 5°C. Řeknu vám, nebýt zataženo, tak tu krásu velice rád vyzkouším na vlastní kůži :) Můžete přejít kolem horního jezírka na protější stranu, kde je ideální posezení se stolkem. A jak je v tomto kraji zvykem, vše je samozřejmě v kameni.

Vracíme se po stezce zpět do vesnice. Holky obdivují všudypřítomnou jarní květenu. Zejména překrásné orchideje. U platanu se pohoupáme na staré houpačce, která píská na lesy daleko, umyjeme se u pramene, doplníme síly pořádnou svačinou a pokračujeme ke Gyftokampos za potomky původních obyvatel řeckých hor – Sarakatsani…

když svítí sluníčko, tak je to jiná… šup do vody :)

Ubytování v okolí Iliochori

Inspirovali jsme Tě k výletu? Klikni do mapy, zazoomuj a bookni si nejbližší a nejlepší ubytování přes Řecko nás baví. Rezervací služeb přes náš web, podpoříš náš projekt. Děkujeme!