Petaludes – Údolí motýlů, krabů, nebo pelikánů?

Petaludes – Údolí motýlů na ostrově Rhodos je spojeno také s kraby a pelikány. Krásné údolí s kaskádujícím potokem poskytuje v létě příjemný chládek nejenom spoustě návštěvníků, ale i řadě chráněných živočichů a rostlin.

Údolí motýlů alias Butterfly valley alias Petaloudes (Πεταλούδες, čti petaludes) leží na severozápadě ostrova Rhodos poblíž vesnic Psinthos, Maritsa a Theologos. Je to sem blízko z Rhodos town, od hotelů podél Ixia, od letiště a dokonce i z Faliraki díky jeho spojnici s letištěm, takže o příliv návštěvníků tu nemají nouzi.

Rozhodně jde o jeden z největších profláků slavného ostrova. Podle studie Petanidou, Vokou a Margaris Petaludes – Údolí motýlů navštíví každoročně přes 20% turistů, kteří přijeli na Rhodos. Bavíme se skoro o čtvrt miliónu lidí ročně. Připravte se na to, že si tu klidu moc neužijete.

Během letu je to rubín, při odpočinku tygr

Místní hmyz patří ke druhu Panaxia Quadripunctaria. Kvůli tomu, že skládá křidélka na zádech naplocho, a protože létá v noci, jde z entomologického hlediska vlastně o můru, ale název Údolí můr je mnohem méně romantický než Údolí motýlů. Pro účely PR to tedy jsou motýli.

Tento druh je rozšířený široce, unikátní není jeho vzácnost, ale jeho specifické chování. Pro rozmnožování,  od června do září, se z celého ostrova stahuje právě sem, do jednoho údolí. Jinak se s nimi můžete shledat třeba na Valašsku.

Během dne motýli odpočívají na kamenech a kmenech stromů. Jsou dobře maskovaní, jejich vnější křidélka jsou elegantně krémově a černě pruhovaná. Toto zbarvení dalo motýlu jeho anglické označení Jersey tiger moth. Spodní křidélka mají oproti tomu šarlatovou barvu a při poletování vypadají motýlci jako ohnivé jiskry rozfoukané větrem.

Významnou vlastností motýlích dospělců je absence trávicího ústrojí a nemožnost příjímání potravy. Energie nashromážděná přes zimu v housenčím stadiu jim musí v sezóně rostoucího horka vystačit na migraci do údolí, útěk před místními netopýry, nalezení partnera, spáření se a v případě samic na návrat do primárních lokalit, kde nakladou vajíčka. Příliš ruchu ze strany turistů plaché motýly okrádá o jejich cennou životní energii. Byly zdokumentovány případy vyčerpaných samiček, které nakladou vajíčka tady v Petaludes – Údolí motýlů, kde je v opadavém lese nedostatek potravy přes zimu.

Blahodárný stín a vlhko v Petaludes

Proč je to takový problém?

Dospělí motýli se sem stahují, když narůstají letní teploty. Sledují stinné lesy a potoky a nakonec se stáhnou právě sem. Vysoká vzdušná vlhkost zabraňuje vysušování jejich tělíček v horku, kdy nemohou pít, aby ztrátu vody nahradili.

Zdá se také, že je vábí vůně linoucí se z místních stromů Liquidambar orientalis, čili ambroň východní.

Les v Petaludes – Údolí motýlů je bohatý na vzácné rostliny, na svazích rostou třeba orchideje. Stinný baldachýn tvoří vzácný druh platanů, zmarliky, sturače, planiky a oleandry. Na sušších místech se objevuje víc typických macchiových keřů, ale u vody je podrostu málo. Housenky jsou sice polytrofní, dokáží se živit na různých rostlinách, navzdory českému jménu přástevník kostivalový. V opadavém lese ale nemají přes zimu co žrát.

Proto je zakázáno motýly plašit, křičet nebo vodit do parku psy. Díky počtu návštěvníků proudících šesti řadami se počty motýlů snižují. Bylo zdokumentováno, že začínají vyhledávat jiné lokality k rozmnožování. Ohleduplnost je mimořádně důležitá, aby byl místní přírodní úkaz uchován i pro budoucí generace. V parku tak nejdete i naučnou stezku a informační panely s QR kódy.

Petaludes – Motýlí historie

Podle stránek parku v Petaludes – Údolí motýlů starousedlíci ze sousedních vesnic mohli dosvědčit přítomnost elegantních poletušek kam až paměť sahá. Kvůli husté neprostupné vegetaci v údolí nebyly jejich námluvy rušeny cizí přítomností. Jejich každoroční shromáždění ve stinné rokli zaujalo až italské přistěhovalce z venice Kalamonas, kteří začali zpřístupňovat údolí vytvářením cest pro rozvoj místního turistického ruchu a vybudovali u potoka vodní mlýn. Ještě Lawrence Durrell v Setkání s mořskou Venuší o místních motýlech neví. Roku 1948 po připojení Dodekanés k Řecku dostalo místo název Údolí motýlů. Od té doby se už jejich sláva pomalu ale jistě šiří a nabírá na síle. Od 80. let je údolí chráněnou oblastí.

Co na to krabi?

Netopýři nejsou jedinými predátory motýlů. V údolí žijí také různé druhy žab a ještěrek, pro které jsou motýli významným zdrojem potravy během léta. Drobní, jen několikacentimetroví sladkovodní krabi Potamon rhodium jsou šedo-růžoví. Na krunýři si můžete všimnout skvrnek, které se slévají do tvaru motýla. Na ně krab láká svou kořist.

Jakmile si ve vodě všimnete jednoho, uvidíte jich pak spoustu v každé tůňce. Nechápu, proč nejsou inzerováni mnohem víc. Dav lidí se rozhlížel po větvích po motýlech, my dva jsme se smíchem koukali dolů do potoka. Pár krajanů náhodou jdoucích okolo se zeptal na cíl našich pohledů a pak se s námi rozplývali nad tou titěrnou roztomilostí.

Krabíci jsou sice silně ohroženi, ale okukování a focení je nijak neobtěžuje. Mnohem větší hrozbu jejich jednotlivým populacím představují znečišťování sladkovodních toků a odčerpávání vody pro zavlažování polí. Kraby najdete také na ostrovech Kos, Tilos, Samos a Ikaria.

Křehkost krásy

Výlet do Petaludes – Údolí motýlů jsme pojali jako svěží oddech v poledním vedru po návštěvě 21 km vzdáleného kopce Filerimos, když už jsme s autem byli na této straně pobřeží. Po odbočce do vnitrozemí jsme zahlédli krajinu zotavující se po požáru. Hnědé stráně se stále stojícími borovicemi Pinus brutia, jejichž jehličí bylo surreálně měděně rezavé. Matné zčernalé pásy v krajině ostře kontrastovaly s okolní zářivou zelení třpytící se ve vždy jasném rhodském slunci. Samotné údolí bylo ohrožené několikrát za zdokumentovanou historii, ale prozatím zůstalo vždy plamenů uchráněno. Vzhledem k vysoké koncentraci motýlů z celého ostrova v těchto místech by požár v letním období představoval katastrofu pro druh Panaxia na ostrově.

Rok po naší návštěvě postihly Rhodos požáry ještě ničivější.

Rozdělení parku Petaludes

Z podlouhlého cca 7 km dlouhého údolí je pro návštěvníky přístupný asi kilometr. Je podélně rozdělený na dvě části silnicí, každá část má na svých koncích vstupy a lístek je platný do obou. Najdete tu tři parkoviště, jedno úplně dole u místního muzea, jedno u prostřední části, kde silnice park Petaludes – Údolí motýlů přetíná, a jedno ještě o kousek výš. Osobně bych doporučila zaparkovat uprostřed, odkud můžete podniknout výpravy do obou částí.

Horní část parku

Tady je vodní tok opravdu jen potůčkem. Viděli jsme řadu terénních úprav jako terasovací dřevěné zábrany, plastové mřížky chránící nové stromky před okusem zvěří, černé plastové trubky na vedení vody buď do nebo z potoka. Plastové odpadkové pytle, kam se podíváš, nejspíš nutné zlo kvůli turisty produkovaným odpadkům. Jedna skála hned u chodníčku byla zakryta bezpečnostní sítí, aby padající kameny nikoho nezranily.

U malé tůňky u vstupu najdete hned několik krabů. Jinak se po nich dívejte třeba v dutinách stromů.

Klášter Moni Kalopetras

Když dojdete údolím až úplně nahoru, dorazíte ke klášteru Kalopetra s bělostnou ohradní zídkou a kostelíkem Bohorodičky obklopeným oleandry. Jednoduchá stavba je v typicky dodekanéském stylu: zprohýbaná střecha má zevnitř vytvářet podobný dojem jako křižácké křížové klenby. Interiéru vévodí vyřezávaný ikonostas s ikonami z 19. stol. a krásné mosazné lustry.

Malé obytné stavení obývá jediný mnich, který se o areál stará. Pod stromy stojí stoly a lavice pro slavnostní setkání věřících, kde si můžete sníst svačinu. Tady je nejvyšší parkoviště areálu.

Klášter má mezi řeckými vlastenci slavnou pověst, byl založen roku 1782 Alexandrem Ypsilandisem, členem vysoce postavené rodiny z Konstantinopole, jejíž členové zastávali vysoké úřady v osmanské správě – odsud plynulo i jejich bohatství. Podle čtvrti, kde žili, že těmto rodinám říkalo fanariotské. Alexandros a jeho potomci využili svého vlivu a majetku k podpoře řeckých snah o odpadnutí a zisk nezávislosti. Jeho stejnojmenný vnuk je považován za národního hrdinu. Alexandros starší byl vězněn na Špilberku a v Brně se po něm jmenuje Ypsilantiho ulice. Alexandros mladší byl pro změnu za mřížemi v Terezíně.

Na opačné straně ulice najdete mezi stromy malé bistro.

Výletníci sem šplhají rádi od zastávky autobusu, které jezdí z Rhodos town po severním pobřeží ostrova. Na cestu údolím pak mohou navázat delším trekem po místních kopcích, třeba tímto nebo tímto. Nebo se dá vyrazit od pobřeží z vesnice Theologos a u kláštera mít cíl.

Kam zmizeli pelikáni?

Před změnou názvu na Údolí motýlů se údolí říkalo Pelekanos. Dnes toto jméno nese potok protékající prudce se svažujícím údolím v podobě peřejí, vodopádů a kaskád. O původu tohoto jména se vypráví pověsti hned dvě.

V té první verzi figuruje nám už známý Alexandros Ypsilandis starší. Souchotěmi sužovanou dceru prý usadil v klášteře Kalopetra, aby ji uzdravilo místní prospěšné podnebí. K ruce jí dal služebného otroka jménem Pelekanos. Ten se do zotavivší se dívky zamiloval, ale s vědomím marnosti své lásky raději ukončil svůj život skokem ze skály v údolí.

Hrdinou druhé verze je dokonce císařův syn, který se v Konstantinopoli zamiloval do prosté ženy, se kterou sňatek nepřipadal v úvahu. Rodiče ho vypověděli na Rhodos do kláštera, aby na ženu zapomněl a přišel k rozumu. Nešťastný princ tajně mnichům utíkal do údolí, kde o samotě dával průchod žalu. Modlil se k Bohu za vysvobození. Bůh se slitoval nad jeho bolestí a proměnil ho v pelikána.

Před mnoha lety, dokud zarostlé údolí bylo ještě panenské, prý byli jeho obyvateli i tito ptáci.

Dolní část parku Petaludes

V polovině trasy vystoupíme oficiálním východem, u bistra si dáme něco k pití, přejdeme silnici a dalším oficiálním vstupem nás po předložení lístku vpouštějí do dolní části parku Petaludes – Údolí motýlů, která mi přišla o něco atraktivnější.

Vstup nejspíš vede ruinami onoho italského vodního mlýna. Hned pod silnicí je vytvořené jezírko, které tok pod sebou zásobuje stabilním množstvím vody. Tady už se dá mluvit o říčce. V mělkém kanále znovu okukujeme kraby, na které je tu relativně dobře vidět – jsou velmi nenápadní! Od vody stoupá chládek a zelené listí nad hlavou příjemně stíní. Musím motýlům přiznat, že jako schovka před horkem to tu funguje výtečně.

Kaskády padají z velkých balvanů a voda se hadovitě vine mezi kořeny staletých stromů jako kaligrafické tahy štětcem. Na mnohých kamenech roste mech a kapradí. Návštěvníci mohou vše sledovat z bezpečí dřevěného chodníčku se zábradlím. Správa parku Petaludes – Údolí motýlů upustila od plánů rozšířit a vydláždit chodník, aby minimalizovala rušivý vliv na ubývající motýly. Nikdo nechce dopadnout jako ve stejnojmenném údolí v jižním Turecku, kde jim zbyla už jen malebná rokle poté, co se motýli definitivně přestěhovali.

Na GPS najdete trasu tady.

Ambroně a přátelé

Kus před východem potkávám stromy se zajímavou odlupující se borkou, pod kterou už měděně svítí hladká, jak naleštěná nová kůra. Nejspíš jsou to planiky Arbutus. Do jednoho z kmenů nenechavci vyryli své iniciály, aby zbytek světa nenechali na pochybách, že „tady byli“. Další typ barevné borky, v maskáčových tónech, předvádějí platany.

Místní vzácné žíznivé ambroně Liquidambar orientalis, s dlanitými listy podobnými platanům, mají borku popraskanou do drobných korovitých útvarů, na kterých se motýli tak dobře maskují. Na podzim májí nádherné zbarvení listů, a tak vás při říjnové návštěvě ani nemusí mrzet, že motýli už odletěli. Když se budete pozorně koukat po zemi, najdete jejich plody: pichlavé seschlé kuličky, na které byste nechtěli šlápnout naboso. Z mízy ambroní se tradičními metodami získává olej, se kterým se obchodovalo už ve starověku. Kromě tohoto údolí žijí ambroně východní už jen v jihovýchodním Turecku.

Na otevřenějším prostranství jsem potkala dub kermesový Quercus coccifera, jehož listy připomínají cesmínu. Proslavil ho na něm parazitující hmyz, červec, ony červené „korálky“, ze kterých se získávalo karmínové barvivo.

V horní části parku je místo, kde na sluníčku roste několik olivových prababiček s kmeny dávno vykotlanými. Podle dendrologů se jejich stáří může počítat na tisíciletí.

Taverna a muzeum v Petaludes

Tady v nejspodnější části parku Petaludes – Údolí motýlů se můžete občerstvit něčím na zub a sklenkou dobrého červeného z místního podniku C. A. I. R. v taverně s venkovními stolky stíněnými pergolou.

V hezky zrekonstruovaném domku ze 30. let. funguje muzeum prezentující význam místního biotopu. Asi nejzajímavější atrakcí je líheň, kde v kontrolovaném prostředí udržují housenky a kukly, ze kterých se na začátku léta líhnou dospělci motýlů.

Příběh vesnice Kalamonas

Už byla zmíněná vesnice Epano Kalamonas, okolo které prochází silnice k parku Petaludes – Úlodí motýlů. Její zajímavý příběh si zaslouží vlastní kapitolu.

Původně muslimská osada Kalamon byla opuštěna, když Italové získali ostrov od Osmanské říše. Turečtí majitelé z pevniny odprodali neužitečné pozemky levně. Guvernér Mario Lago vytvořil roku 1929 projekt usedlosti, která dostala do vínku místních 3 500 ha půdy a započala pilotní projekt založení zemědělské enklávy. Vesnice byla pojmenována Peveragno Rodio podle Lagova piedmontského rodiště. Obchodní aspekt místního zemědělství měla na starosti společnost Società agricola Frutticoltura.

Škola, klinika, radnice, policejní kasárna, pošta, vodovod a silnice na sebe nenechaly dlouho čekat. Zajímavý je případ místní mešity, která byla architektem Bernabitim přestavěná na kostel Santa Maria delle stelle: kupole byla použita jako místo křížení transeptu a trojlodí, minaret byl přestavěn na neogotickou zvonici. Nová fasáda čerpá inspiraci z art deca. Tou dobou už městečko obklopovaly farmy, olivové háje, ovocné sady a vinice. Následovala stáda ovcí a dobytka a zpracovatelské závody. Obyvatelstvo pocházelo striktně z Itálie, Řekové nebyli považováni za spolehlivé, ani „spolehlivé“. Ti od Pavie měli na starosti pole, z Romagna zase sady a od Salerna přijeli pastevci.

Osada neměla úspěch zaručený, začátek farmy s malými sazeničkami není nikdy snadný. Místní italské snahy spíš bojkotovali a noví usedlíci si na pracovní morálku řecké síly stěžovali.

A pak byl roku 1947 konec. Italové byli odsunuti bez perzekucí, přesto svižně. U italských článků vzpomínajících na vesnici můžete tady a tady najít fotografie.

Vojenská základna

Rozhodně si neplánujte návštěvu vesnice s focením italské architektury. Dnes je totiž Kalamonas vojenskou základnou.

Sady a vinice naštěstí nepřišly vniveč. O dnes už dospělé stromky se starají řečtí farmáři a můžete si koupit produkty pocházející právě odsud.

Pštrosí království

Abychom skončili na veselejší notu, jen nedaleko od Petaludes – Údolí motýlů najdete jedinou farmu v Řecku, která se specializuje na pštrosy. Na mapě ji najdete jako Streichelzoo. Jestli s sebou máte ratolesti, bude je místní osazenstvo asi bavit víc než chránění motýli, kteří se nesmějí chytat.

Zblízka se můžete seznamovat s poníky, velbloudy, kozami, lamami, ovečkami, klokany nebo dikobrazy. Mají tu i restauraci, kdyby vám vyhládlo během krmení lemurů. Je libo pštrosí výzvu pro velké chlapy? Omeleta z pštrosího vejce obsahuje 2000 kalorií a vyrovná se 24 slepičím vajíčkům.

Fotografie ke článku autorka a Laďa Tydra.

Video z Údolí motýlů