Melania Forest – stezkou v oblacích

Z pohledu ženy…

Zásadně se neptám, co mě čeká. Chci vědět, kolik nabalit vody a jak velkou svačinu. Údaje o kilometrech jsou v našem případě nereálné, protože se nám nějak daří ty počty násobit. V tomto případě jsem dostala informaci, že dnešní výlet bude ten nejdelší, vody alespoň 5 lahví a svačin několik. A budík na 5. hodinu, abychom v 6h vyrazili. Oproti plánované 6h vyrážíme až v 8h! Někteří z nás si o dovolené holt chtějí přispat, pardón. V Laghada na startu potkáváme pána s oslíkem, který na naučené „Boró na sas vgálo mía fotografía“ reagoval s úsměvem a souhlasil s vyfocením a nálada se hned zlepšuje. Vlastně jak u koho. Mě trošku zarazilo, že na Zdendovu odpověď kam jdeme, se trošku lekl a naznačil spánek (jakoby mi četl myšlenky). Zatímco procházíme kamennou stezkou lemovanou keříky a stromy a mezi kterými si přes noc pavouci natahali sítě a někteří v nich ještě spali, ještě párkrát si vyslechnu, že jdeme pozdě. Nakonec se ukáže, že jsme nemohli jít v lepší dobu.

Sluníčko nám svítí na cestu, já místama lezu po čtyrech, aby náhodou nějaký spider nechtěl svézt na mé hlavě nebo kdekoliv jinde, míjíme kapličku Aghia Varvara, odbočku ke kostelu Aghios Ioannis Theologhos a začínáme stoupat.

Cestou narazíme na dvojici turistek, které se ale až ke kapli Stavros neodvážily, protože správně naznaly, že v sandálech to nebude to pravé ořechové. Měly recht a v místě přezdívaném „Alpine corner“ se otočily zpátky. Za chvilku už jsme šli přes suťové pole, krůček za krůčkem, dál pak starý dobrý šutr, zahnout za roh a kaple před námi, hurá.

No a tady nastala další část plánu, rozhodnout se, jestli to dál dám, nebo ne. Jenže řekněte těm smutným očím mého psovoda ne. Takže posilnit, uvázat něco na hlavu, větrovky na sebe, protože tady to už fičelo a po římse jsme se vydali k dalšímu bodu naší výpravy – Mount Papas.

Cestu prakticky mezi kamenama nevidíte, ale intuice a vědomí, kde se cíl nachází, nás neomylně hnali spolu s větrem dál. Vyšplhali jsme na další vrchol Mount Zonaridia (686m) a tady jsme zažili něco neskutečného. Něco, kvůli čemu se ty bolavé nohy, kolena, zafoukané uši a oči staly nepodstatné. Sedli jsme na šutry a sledovali představení, kde hlavní roli hrály mraky, vítr a sekundovala jim kamenná stěna východního cípu Amorgosu. Nad mořem byly mráčky jako polštářky, ale sotva se dostaly do ráže, namířily to přesně na úpatí a valily se přes hřeben, přes nás, přes naše vyvalené ksichtíky a jak by řekli Cimrmani – STÁLO TO ZA TO !!!! Dobytí severního pólu to sice nebylo, ale dobití další mety toho, kam se až dostaneme , rozhodně JO. A radost z tohoto dobití jsem měla hlavně já, protože sledovat vašeho partnera, jak je štěstím bez sebe, září mu oči, pusu od ucha k uchu a opakujícího neustále dokola „to je nádhera, vidíš to“, to vám dodá kuráž a šťávu na další blázniviny. Stáli jsme na hřebenu, zprava moře a v dálce kaplička Stavros, zleva moře a v ještě větší dálce nalepený na stěně klášter Hozoviotissa a vy mezi tím jako v nebi.

Abych si tento nepopsatelný zážitek uchovala co nejvíc, založila jsem zde stanový tábor s občerstvením a ten odvážnější z naší výpravy se už „nalehko“ vydal dále po hřebeni na začátek Melania forest. Domluva zněla za 5 minut mě čekej a tak už po 10 minutách byl zpět. Trošku zamrzelo, že jsme nedošli až do samotného konce, ale nic to nemění na tom, že to byl jeden z nejfantastičtějších zážitků v životě. A na cestě zpět nás čekalo další vzrůšo. Zpátky ke kapli Stavros se šlo krásně, povinná pauza už proběhla za vydatného šustění pytlíků od svačiny, kterou se nám vítr snažil urvat a dál se prostě snesla mlha a bylo to zase jak u Cimrmanů….bloudíme v mlze… návštěva petrohradské Ermitáže….tolik jsme z trasy zase neuhnuli, ale chvílemi to vypadalo, že jsme opravdu úplně jinde. A jak tak bloudíme mlhou, vyloupli se před náma dva francouzští stopaři, které jsme vezli včera. Poradili jsme jim s cestou, vyměnili dojmy a kontakty a šlapali dál. Jak jsme sestupovali, postupně se oteplovalo a taky jsme začali míjet pár turistů, kteří si to teprve mířili na Stavros. A pak že jdeme pozdě…

Když to shrnu, vyšli jsme za jarního počasí, které přešlo do léta, potrápil nás podzimní vlezlý vítr a skončili jsme v bílo-šedé mlze, kde šlo vidět pár metrů před sebe, stejně jako v zimní vánici.

Den jsme zakončili na pláži a ty kopce zahalené v mracích sledovali s úplně jiným pocitem než den předtím.

Lagadha – Stavros – Zonaridia – Mount Papas – Melania forest

V 7. století před naším letopočtem se osadníci z Milétu usídlili v severní hornaté části Amorgosu, která byla pokrytá hlubokým lesem! Většinu z těchto porostů zničil velmi rozsáhlý požár v roce 1835. V SV oblasti na svahu hory Mt. Papas můžeme najít pozůstatky středomořského lesa. Až 5 metrů vysoké duby cesmínové s okolními křovinami vám zajistí příjemný stín po velmi náročném treku a naprosto nezapomenutelné výhledy na tmavě modré moře přezdívané  „BIG BLUE“. Přírodní zdroje dřeva na ostrově dosvědčuje výstavba historických budov včetně slavného kláštera Hozoviotissa.

Popis cesty:

celková délka treku: 14,2 km
čas: 7 hodin 30 minut
termín: 11.6.2015

Vozidlo ponechejte na parkovišti ve vesnici Lagadha (viz. GPS), kde je rovněž zastávka autobusů! Pokračujte podle mapy stezkou č.5 až ke kapli Stavros. Většina poutníků zde končí a je jen na vás, zda budete chtít pokračovat ve velkém dobrodružství dál nebo to otočíte ;)

[wpgmza id=“26″]
Důležité upozornění – doporučená výbava:

• Cesta ze Stavrosu dále k Melania forest vyžaduje zkušenosti v horském terénu, odpovídající vybavení a vysokou zodpovědnost! V žádném případě nesmíte trpět závratí! Pokud máte zkušenosti s turistikou např. ve Vysokých Tatrách na Slovensku, neměla by být pro vás tato horská tůra překážkou.

• Sledujte předpověď počasí! V žádném případě se na stezku nevydávejte v hluboké mlze nebo při silném větru! Stezka vede po hřebeni 600 metrů nad útesem! Na Amorgosu není žádná horská služba a záchranné vrtulníky by bylo nutné vyžádat až z Athén!

• Naprosto nutná je pevná obuv, ochrana proti slunci /větru / dešti a dostatek vody (nejméně 3L na osobu). Pamatujte, že v případě problému potřebujete vodu na mnohem delší dobu a na celém 14 km treku ji nenajdete! Nějakou vodu si můžete schovat u kaple Stavros na zpáteční cestu, ať ji celou dobu netaháte sebou.

• Nějakou stlačenou energii v tyčince, ovoce, jídlo bohaté na sacharidy apod. Energii budete potřebovat :)

• Stezka č. 5 z vesnice Lagadha na Stavros je výborně značená cedulemi. Pokračování k Melania forest značí jen pár kamenných mohyl po cestě. Snažili jsme se jich několik opravit či vylepšit, ale vítr je postupně ničí. Proto doporučujeme hiking mapu Amorgosu, nejlépe do mobilu s GPS, aby jste kdykoliv věděli, kde se nacházíte. Více informací o mapách najdete zde: reckonasbavi.cz/rady-na-cesty/turisticke-mapy-a-navigace/

Zajímavá místa v okolí:

Laghada (256m n.m.) – jedna z nejkrásnějších vesnic. Po treku doporučujeme dobít síly v taverně Nikos´. Když budete mít štěstí, tak tu v létě možná potkáte autory hiking knihy o Amorgosu Paula a Henriettu :)

Aghios Ioannis Theologhos Monastery (514m n.m.) – klášter byl postaven v roce 530 n.l. na místě antického chrámu. Při stavbě byly zachovány původní kameny chrámu, které se doplnily vulkanickým kamenem z ostrova Milos. V posledních letech byl klášter zrekonstruován z darů církve a od místních obyvatel.

Stavros (662m n.m.) – kaple, kde se 14. září koná každoroční festival. Odtud máte na výběr jednu ze tří dobrodružných stezek – na nejvyšší horu Amorgosu (Krikelos), po hřebeni k Melania forest nebo do divoké strže k pozůstatkům dolů na bauxit Metallio.

Metallio (cca 50m n.m.) – pozůstatky dolu na bauxit, který operoval v letech 1929 – 1940. Dělníci bydleli ve vesnici blízko dolu, kde měli svoji vlastní pekárnu a tavernu. Většina zásob přijela lodí, ale jednou týdně vozila pekařova dcera z Lagadha zásoby na oslovi. V rozvalinách prý ještě dnes najdeme starý nábytek, ale samotný důl je v havarijním stavu. Nikde jsme nenašli jedinou fotku z tohoto místa mimo záběrů z vrtulníku! Otázkou je, zda se dá roklinou ze Stavrosu bezpečně sejít…

Odkud jsme čerpali:

web: amorgos-island-magazine.com/hiking-from-stavros-to-amorgos-forest/

nejlepší hiking kniha o ostrově: Amorgos – A Walker’s & Visitor’s Guide

Líbí se Vám naše články? Sdílejte je prosím na Facebooku a dalších sítích. Pokud máte dotazy, hned nám pište do komentářů DISQUS, které naleznete o kousek níže ;) Děkujeme!