Hrad Ali Pasha – výlet nad letovisko Parga

Hrad Ali Pasha (čti Ali Paša)- výlet nad letovisko Parga je jednou z možností, jak strávit jeden den jinak než válením se na pláži. A cestou zpět můžete objevit i vodní mlýn a vodopád u Anthusy (Ανθούσα). Vypravte se z Pargy (Πάργα) za letním dobrodružstvím v mezích zákona – je libo zříceninu osmanského hradu nad Anthusou s rozhledem do kraje, anebo desetimetrový vodopád schovaný uprostřed zeleně v kopci pod Anthusou? Že je to od pláže moc nahoru? Do svahu se můžete nechat vyvézt, takže výlet ocení i ti, co si dovolenou zrovna nespojují se šlapáním do kopce. Jenže autobusy tu nejezdí a taxík platit nechcete…

Jak ke hradu Ali Pasha

Někdo z místních se rozhodl vyplnit díru na trhu po svém a v Parze jezdí po cestách turistický vláček na kolečkách. No možná je to kýč, ale do kopce vás dostane i v letním vedru. V budce na nábřeží prodávají lístky brigádnice, neuškodí zastavit se u nich na pár anglických slov. Práce je otravná a za trochu rozptýlení vám budou vděčné. Dozvíte se třeba to, že dost zájemců pro vypravení vláčku se sejde spíš odpoledne. Pokud je lidí moc málo, tak ani nevyjedou, peníze za lístky by nepokryly ani benzín. Jezdí dva okruhy, jeden na Hrad Ali Pasha už nabízeli v roce 2003. Druhý k vodnímu mlýnu a k vodopádu přibyl nedávno. Jsou oddělené, ale vy můžete obě cesty snadno propojit. Stačí se s děvčaty domluvit, že vás cestou od hradu nechají vystoupit v Anthuse, odbočka k mlýnu a vodopádu je u silnice dobře označená cedulí viditelnou i na Google street view. Vyšlápnout i ovšem můžete i pěšky podle GPS, procházkou po zelených svazích mezi olivovými háji.

Historie hradu Ali Pasha

Janninský paša Ali (ano, ten z Monte Christa) nechal pevnost vybudovat roku 1814 po marných pokusech zmocnit se lukrativního přístavu v Parze. Vybral si příhodně vysoký kopec a zároveň nechal zmasakrovat obyvatele vedlejší vesnice Agia, kteří povstali proti jeho nadvládě a postavili se v bojích na stranu Pargy. Strategická výhoda nové pevnosti úplně stačila. Racionálně uvažující Britové mu Pargu následně za 150 000 liber prodali. V reakci na to místní křesťané sbalili vše cenné, ikony z kostelů a kosti svých předků a roku 1819 přesídlili na stále britské Korfu.

Pevnost s polygonálním půdorysem dodnes názorně ilustruje, jak moc Ali o Pargu stál. Osmanští inženýři vedení najatým architektem ji pojali poctivě, kolmé stěny zdvíhající se vysoko nad Anthusou jsou plné střílen a na horní plošině masivní věže ještě dnes najdete dvě v Rusku vyrobená děla s carskou orlicí. Obdélná věž zabírá většinu pevnosti. Celá pevnost je vlastně masivně opevněným palebným postem, dokonalá ukázka vojenské efektivity. Přístup ze severu od vršku kopce střeží vnější zeď s velkou branou a dvěma bastiony. Zdi jsou tak masivní, že pevnost stojí dodnes ve výborném stavu.

Virtuální prohlídka Hradu Ali Pasha

Hned za branou se nabízí několik oblouky klenutých průchodů k prozkoumání, včetně temného prostoru vnitřku věže. Její široká střecha tvoří palební plošinu, ze které se dalo střílet kamkoli v okolí. Dnes se odsud můžete pokochat krásným výhledem. Na moři jsou vidět Antipaxos a Paxos a víc na sever jižní špička Korfu. Za dobrého počasí je na jihu v dálce vidět Lefkada. Přímo dole u moře se jakoby krčí hrad Pargy a vedle něj záliv Valtosu. Přímo pod pevností jsou domky vesnice Anthusa. Na opačné straně jsou vidět další vršky a vysoko ve svahu vesnice Agia.
Ironií dějin se dnes Anthusa a Agia přou o to, které z vesnic pevnost umístěná mezi nimi patří. Zatím to vypadá, že navrch má Anthusa.

Návrat zpět do Anthusy

Z prostoru před branou se můžete vydat do okolí. Po 500 m vlevo vede cesta s hezkými vyhlídkami dolů na pobřežní spojnici Valtos – Sarakiniko. Nebo po návratu na Eparchiaki odos po 150 m směrem od Pargy uvidíte odbočku na vyhlídkovou cestu na Paliopargu. Anebo to pěšky či vláčkem berte zpátky do Anthusy. Nezapomeňte se ohlédnout na pevnost, z Anthusy vypadá obzvlášť majestátně a hrozivě. Samotné centrum Anthusy je ale taky hezké, verandy obrůstá réva. Po asi 2,1 km od návratu na eparchiaki odos máte po pravé ruce hnědou ceduli se žlutými nápisy „Louka’s watermill, Folklore museum, Mylos cafe bar“, která vás po cca 700 m dovede do zeleně, ano, zase pod Anthusu. Z kopce dolů na Valtos tu teče porok zvaný po svatém Spyridonovi, jehož bílý kostelík stojí dole na Valtosu.

Dostat se sem můžete i procházkou od Valtosu asi 1 km chůzí do kopce. Třetí možnost je přímo z Anthusy méně nápadnou cestou po Kinotikos dromos mezi domy a okolo hotelu Filoxenia sea view. Cesta začíná na hlavní křižovatce Anthusy, Eparchiaki odos vede doleva, vybledlá cedule „Waterfall“ vás nasměruje doprava na Kinotikos dromos. Mělo by to být asi 300 m daleko.

Vodní mlýn u Anthusy

Kdysi tu stávalo hned deset nebo jedenáct mlýnů. Každý nesl jméno svého majitele, nebo jméno nájemníka (pokud si nemohl dovolit od majitele mlýn koupit). Většina jich pro lidi z okolí mlela mouku. V kraji se ovšem pěstoval i tabák na vývoz, na který se pár mlýnů specializovalo. Mlýn Panose Lukase se jako jediný dochoval dodnes, byl po roce 2000 rekonstruován a vznikla v něm kavárna a skromné muzeum s dobovým nábytkem a vybavením.

Nemelem, nemelem… sebrala nám voda mlejn…

Systém mletí byl velmi jednoduchý, jeden kámen se otáčel na druhém, ležely horizontálně na sobě ve dřevěné konstrukci zvané kofini. Ta svým tvarem připomínala pyramidu: v nejširší spodní části se zachytávala nadrcená hrubší mouka, ve střední užší je vidět horní kámen a nahoře je upevněná nejužší část, ze které dávka zrna pomalu propadávala středem mezi kameny. Střední část byla vybavená jakýmsi dřevěným klapátkem, které díky kontaktu s otáčejícím se kamenem vydávalo pravidelné zvuky. Podle nich mlynář poznal, že vše pracuje v pořádku, aniž by musel u kofini stát a kontrolovat ho. Celá konstrukce pak pokračovala o patro níž hnací částí. Tady tekla voda na lopatky horizontálně položeného dřevěného kola, ze kterého s dlouhým dřevem pohyb přímo přenášel do vrchního patra na horní z mlýnských kamenů. Bylo to konstrukčně jednoduché a levné.

Místo je zastíněné vysokými stromy, okolo potoka roste spousta keřů a v horkém dni tu panuje příjemná svěžest. Přes potok tu vede most. Můžete sledovat drobné strouhy vtékající do potoka, který si pod baldachýnem větví spokojeně bublá. Kromě tohoto zvuku slyšíte jen šelest listí ve větru. Jestli se vám v Řecku stýská po lese, tady ho máte. Kontrast se slunečním žárem na pevnosti, udupanou plošinou plnou suché trávy na věži a rozpálenými zdmi nemůže být větší. Bíle omítnuté zdi mlýna působí mírumilovně a laskavě. Západní Řecko je zemí vody a tohle není poslední překvapení, které pro vás potok má, takže vztyk a vzhůru cestou proti proudu.

Vodopád Gremina

Asi 300 m procházkou v zeleni se mezi skalami protáhnete k vodopádu Gremina (Καταρράκτης Γκρεμινα). Je asi 10 m vysoký, ne moc silný, ale potěší. Kvůli stísněnému prostoru mezi skalami je těžko fotitelný, nemůžete zaujmout patřičný odstup. Jen zíráte na vodu, která z míst nad vaší hlavou dopadá půldruhého metru pod vaše nohy – stojíte na vyvýšeném kusu skály, k mělké tůňce vodopádu musíte slézt. Okolí je velice hezké.

My jsme šli k vodopádu jednoho červencového dne, kdy bylo pod mrakem. Vlhkost vzduchu stoupla k 80% a atmosféra byla tropická – alespoň, že slunce zalezlo a nepálilo tolik. Sem tam trochu sprchlo pár kapek vlažné vody. Cesta podél Valtosu byla zeleně zelená, plná stromů, listí a větví. Perfektní tropická kulisa pro cestu k vodopádu, klidně jsme mohli být v Thajsku. Sem tam barevný flek muškátů nebo kanny v něčí zahradě. Místy se mezi větvemi olivovníků vynořil úžasný pohled na Hrad Ali Pasha. Touhle cestou jezdí i vláček, je nasnímaná na google street view a určitě si ji projděte cestou dolů. Na Valtosu si můžete prohlédnout zmíněný kostelík Agios Spyridon a pokud máte čas, rozvalte se na písečné pláži. Odpoledne sem svítí slunce dlouho a teprve k večeru je žár snesitelný.

Objevte Řecko s Řecko nás baví!