Cape Vani – manganové doly ostrova Milos

Cape Vani nebo také mys Vani je nejsevernější cíp západní poloviny ostrova Milos. Bývalé manganové doly (Ορυχεία Μαγγανίου Ακρωτηρίου Βάνι) lákají k návštěvě větší dobrodruhy i milovníky přírody. Provází je pověst snad nejhůře dostupného místa na Milosu. Je tomu skutečně tak?

Výlet na Mars v Řecku

Podle dostupných informací začala těžba manganové rudy ve Vani na Milosu již někdy v sedmdesátých letech devatenáctého století. Vytěžený materiál prý obsahoval 32 – 41% podíl čistého manganu a ve vrcholném období v dolu údajně pracovalo až 250 lidí, kteří v týdenních turnusech připlouvali na malých rybářských loďkách z přístavu Adamas, pokud počasí dovolovalo, anebo putovali pěšky až ze zátoky Embourios, nacházející se v miloském zálivu naproti hlavnímu přístavu. Práce v dolu byly zastaveny v roce 1928, kdy už během první světové války poptávka po manganu klesla a meziválečná produkce se pak nevrátila do původního objemu. Internetové zdroje se však v mnoha detailech o Vani rozcházejí, a tak zájemce o podrobné informace odkazujeme k návštěvě hornického muzea v Adamas – Milos Mining Museum / Μεταλλευτικό Μουσείο Μήλου , kde lze strávit velmi příjemné dopoledne a dozvědět se mnohé o historii těžby na celém ostrově.

Cape Vani – skály v barvách „slaniny“

Zátoka a pláž Vani (oblázkový břeh, o něco těžší vstup do vody, ale křišťálově čistá voda s zřejmě nejpočetnější rybí populací na celém ostrově) jsou vzdáleny 27 km od našeho domu Milos village (24 km z Adamas). Manganový důl Vani bývá v průvodcích označován jako místo, kam i zkušení řidiči ve vozidlech 4×4 jezdí se zpoceným čelem, ale v roce 2022 jsme si sami vyzkoušeli, že pověsti dost přehání. Na náš výlet jsme si v půjčovně zaplatili obstarožního Korejce SsangYong, auto s velkými koly a o něco vyšším podvozkem. Jak nás ale upozornili už v půjčovně, přepínání pohonu na 4×4 „moc nefunguje“ a moc důležitá informace je, že jej v této části Milosu ani potřebovat nebudete.

Jak se dostat ke Cape Vani

Až k osadě Agia Marina vede asfaltová silnice, dále někam na úroveň vyhlášené taverny Embourios je prašný podklad udusaný koly těžkých náklaďáků, lopotících se k nedalekému lomu a násypce. Ani potom se ale terén dramaticky nezhorší. Navigace vám v oblasti Psathadika (Ψαθάδικα) dá na výběr ze dvou možných cest. My jsme si pro obě jízdy vybrali tu západnější, tedy tu co vede vsí. Což je v tomto případě příliš nadsazený výraz, minete tu sotva dva tři obývané domy, než vás desítky koz na silnici zpomalí dostatečně, abyste stihli vše zachytit objektivem. Cesta je místy trochu hrbolatá, ale opatrný řidič nebude mít sebemenší problém. V posledním úseku se vyplatí sledovat navigaci už naživo, protože odlišit správný směr od slepých odboček okem moc dobře nejde.

Manganové doly na dohled

Po několika kilometrech cesta pro auto končí, můžeme tu zaparkovat. Jsme už na výhled rudých skal, terén klesá a otevírá se pohled na vytěženou plochu a vysokou skálu nad mořem v pozadí. Je vhodné předem očima prozkoumat terén a vybrat si nejschůdnější cestičku do dolu. Velká plošina s ostře orámovanými skalnatými okraji před námi dává tušit, že tady všude byla kdysi hornina, která těžbou zmizela. Uprostřed plochy stojí kamenné ruiny několika budov. Všude kolem nás jsou vidět malé vchody do štol a už polorozbořené chodby, nás ale oči táhnou směrem k moři, kde jsou skály nejrudější. Leží tu ještě zkorodované zbytky důlního systému, nějaké rumpály a ozubená kola.

Vani beach

Mořská zátoka Vani je úzká a nad její pravou stranou ční skála prošpikovaná tunely. Spodní patro je dobře dostupné z moře, můžete si k němu zaplavat, prolézt štolou a skočit do moře na druhé straně skály. Nezapomeňte si potápěčské brýle, nikde na Milosu jsem neviděl tolik ryb jako právě tady. Místo, které jsme prošli skálou, lze snadno obeplavat zpět ke břehu. Paprsky slunce vám tu pod správným úhlem zrentgenují celé dno, tahle krása se musí vidět.

Dobrým plavcům pak doporučuji proplavat zálivem směrem doleva až k místu kde jsou vidět dobře zachované pozůstatky kolejí, pilířů a můstku nad vodu. Důmyslní důlní inženýři tu zhotovili násypku, kudy se ruda zřejmě dopravovala do lodí. V těchto místech je viditelnost ve vodě neuvěřitelná, a taky hloubka je určitě několik desítek metrů.

K návštěvě manganového dolu Vani na Milosu doporučuji zvolit dopolední čas, budete mít lepší úhel slunce při plavání a hlavně se vyhnete největšímu vedru, vždyť místní krajina ne neprávem připomíná americký Utah. Pokud pojedete autem z půjčovny, vyberte si raději model s vyšším podvozkem.