Prespanská jezera (Prespa nebo také Prespes) je přírodní oblast na severu Řecka, kde se úchvatná krajina s velkou ekologickou hodnotou snoubí s pozoruhodnými byzantskými památkami a tradičními vesnicemi. Dvě jezera Mikri a Megali Prespa jsou sevřená vysokými horami, Mt. Varnous na východě, Mt. Triklario na jihu, Mali i Thatë v Albánii a Pelister (Baba) ve F.Y.R.O.M. Jezera Prespa hostí největší kolonie dalmatských pelikánů na světě (v létě až na 2000 jedinců!), dalších 260 druhů ptáků, 42 druhů savců (medvěd, vlk, šakal) a 17 druhů ryb, včetně 9 endemických, které se nikde jinde na světě nevyskutují.
V roce 2009 byla Prespanská jezera vyhlášena za Národní park. Výchozím bodem pro vaši návštěvu jsou nedaleká města Florina (vlak) a Kastoria (letiště). My jsme Prespanská jezera navštívili vlastním autem z Brna . Přespali jsme ve stanu u kříže uprostřed malého jezera, naháněli jsme pelikány při úžasném lodním výletu a poté jsme si vyšlápli do hor, abychom si ustlali pod střechou kaple a pozorovali, jak sluníčko zapadá nad jezery pod námi. To vám byla taková nádhera …
Velké Prespanské jezero – Megali Prespa
Velké Prespanské jezero (Λίμνη Μεγάλη Πρέσπα) se nachází v mezihorské tektonické kotlině na území tří států F.Y.R.O.M., Albánie a Řecka (Západní Makedonie). Má rozlohu 285km² (z toho 185 km² leží ve F.Y.R.O.M., 51,5km² v Albánii a 48,5km² v Řecku). Dosahuje maximální hloubky 54 m a leží v nadmořské výšce 853m. n.m. Na jezeře se nacházejí dva ostrovy. Golem Grad je rezervací pro svou specifickou geomorfologickou strukturu, flóru, faunu a historickou část. Je 750 m dlouhý, 450m široký a dosahuje výšky 30m nad hladinou. Mal Grad je menší asi 300m dlouhý, 150m široký a dosahuje výšky 25 až 30m. Voda z Velkého Prespanského jezera odtéká přes krasové dutiny pod pohořím Galičica do Ohridského jezera a končí v Jaderském moři.
Malé Prespanské jezero – Mirki Prespa
Malé Prespanské jezero (Λίμνη Μικρή Πρέσπα) leží jižně na řecké straně a je o 3m výše než Velké Prespanské jezero v nadmořské výšce 856m. Má rozlohu 47,4km². Je 15,3km dlouhé a 6,3km široké. Dosahuje maximální hloubky 8m. Na východním břehu jezera se pěstují ty nejlepší fazole v celém Řecku! Na jezeře najdete dva malé ostrovy Vidronisi a významnější Agios Achilleios.
ostrůvek Agios Achilleios
A právě Agios Achilleios je náš cíl. Ostrůvek bezpečně poznáte podle pontonového mostu a obrovského kříže tyčícího se téměř na konci, na nejvyšší kvótě 936m n.m. Na ostrově je jeden funkční kostel Agios Georgios, vyhlášená taverna s pensionem a pár chudých domků. Na západním břehu zbytky Agioi Apostoloi a Agios Dimitros, na východní pak kostelíček Panagia Porfyra a bazilika Agios Achilleios. Doprava pouze pěšky nebo lodičkou.
Volíme první variantu a chůzí houpavou si vykračujeme kupředu. Je k večeru, smráká se, před náma skupinka turistů s průvodcem, který nás upozorňuje na to, že stanování je zde zakázáno, ale s mrkáním dodává, že když něco, máme dělat, že vůbec nerozumíme. To nám půjde :) Krosny stejně nezamaskujeme, takže se uvidí, jestli štěstí bude na naší straně nebo nás někdo rychle nasměruje zpět. Jediný, kdo na nás ne zrovna přívětivě koukal, byly krávy a jeden buvol. Oděna do své oblíbené růžové bundy jsem nechtěla riskovat, že se zachová jako býk na koridě, takže jdu v těsném zákrytu Zdendy. Ten je ve střehu, navíc vybaven trekovou holí a pádí přes kravince (a že jich je!) směrem ke kříži.
U něj by se krásně spalo, nebýt deště a poměrně studeného větru, takže stan stavíme kousek níž v závětří pod stromy. Než se úplně setmí, koukáme, jak se v dáli nad Albánií a F.Y.R.O.M. bouří a obzor se barví do ruda. Noc byla plná zvířecích zvuků. Ne od nás, ale od obyvatel tohoto ostrůvku, ptáků, krav, hmyzu …. čekali jsme, komu ráno pohlídneme poprvé do tváře, ale naštěstí jenom přírodě. U kříže jsme se nasnídali, sbalili výbavu do krosen a cestou zpět ještě omrkneme poklady stvořené lidskou rukou.
Bazilika Agios Achilleios
Starý nenápadný monastýr Panaghia Porfyra ze 16. stol. ukrývá uvnitř nádherné fresky a není tak „profláklý“ jako druhá z památek – bazilika Agios Achilleios, tu nechal postavit bulharský car Samuel koncem 10. století a byly v ní údajně ukryty ostatky Sv. Achilleiose. V polovině byzantského období byla bazilika renovována a vymalována. Uličky jsou odděleny kolonádami, z nichž každá má dvojité oblouky. Do baziliky vedlo dříve sedm dveří. Apsidová svatyně s biskupským trůnem uprostřed poukazuje na zbytky osmnácti klenutých oblouků ozdobenými červenými nástěnnými malbami z roku 1020. Bazilika měla dříve dřevěnou střechu. Interiér byl zdoben v 11. a 12. stol. nástěnnými malbami. Fragmenty některých fresek jsou vystaveny v archeologickém muzeu ve městě Florina.
Obě nádherné a trošku nečekané na místě tolik oblíbeném ornitology. Scházíme až k břehům ostrůvku a koukáme, že taverna má otevřeno a to nám průvodce včera tvrdil, že je zavřeno. Hanba mu! Záložní plán s přespáním v taverně, ke které náleží i ubytování, je tedy ve hře alespoň pro dnešní noc. Dáváme si na terase řeckou kávu a dezert a koukáme na vodní buvoly, jak se rochní ve vodě a plánujeme, kam fčil? Do Psarades!
Psarades – lodní výlet za pelikány a k tajuplným poustevnám
Psarades, doslovný překlad = rybáři. Ryby jsou hlavním zdrojem obživy společně s pěstováním fazolí. Říká se, že fazole od Prespanských jezer, jsou ty nejlepší. Kolem jezer jsou kilometry polí s trojnožkami, po kterých se fazole šplhají. Jednak je to hezké na pohled a ještě hezčí v dalším stádiu, na talíři. Rybářská vesnička se 125 obyvateli, žádná vyparáděná a turistická návnada. Během řecké občanské války zažila masivní bombardování, většina domů byla zničena a stovky dětí odtud musely utéct za hranice!
Vesnička, kde se žije jak se dá a kde je sice smutný pohled na rozbořené domy, o to veselejší na promenující se krávy a létající pelikány. Pelikán je symbolem této vesničky, která sice nemá svého slavného Petrose jako Mykonos, ale zato jich tu v létě můžete pozorovat na 2000!!! Jedná se o největší kolonie těchto zobatých krasavců na světě! V srpnu sice odlétají do Afriky, ale 2-3 měsíce krášlí hladinu a břehy Prespanského jezera a oslňují turisty, na rozdíl od místních, kteří je moc v lásce nemají.
Rybolov je důležitou částí jejich příjmu a pelikáni jim značný podíl doslova vyžerou. Místní si musí poradit po svém. Někdo pronajímá pokoje, jiný má tavernu a další dělá lodního průvodce. My jsme o této atrakci při plánování vůbec neuvažovali, jenže znáte to… na místě se to vždycky nějak vyvrbí a nelitujeme.
Germanos Papadopulos se s námi dal do řeči, vybalil na nás pár českých slovíček a byli jsme „jeho“. Slovo dalo slovo, za 5 minut sedíme v lodičce a vyrážíme. Zkušeně lemoval zátoky a kde bylo potřeba, vypnul motor, aby ptáky nevyplašil. Po startu lodě se zase krásně rozběhli po hladině a vzlétli, což byla podívaná za všechny prachy. Tato jízda vyšla na 25 €, menší okruh je za 15 €. Rozhodně se vyplatí delší varianta už kvůli tomu, že plujete kolem 3 skalních pousteven (Metamorfosi Hermitage, Mikri Analipsi Hermitage) a nejhezčí je až ta poslední Panagia Eleoussa Hermitage. Před 500 lety se ve skalním okně 40 m nad hladinou jezera údajně schovávalo 21 křesťanů.
Panagia Eleoussa
Přístup k Panagia Eleoussa je možný po kamenných schodech od kotviště lodí. Pokud máte rádi výzvy, lze se ke svatyni dostat i bosou nohou bez lodního výletu! Za pomoci GPSky musíte trefit správnou pěšinku ze šotolinové silnice dolů k moři. Poslední útes kolem vody překonáte tak, že se budete přidržovat ocelového lana, které tu bylo nedávno ukotveno do skály. Dalším zajímavým, ale nepříjemným faktem je, že hladina jezera byla v 70. letech o 6 metrů výše než nyní, což dokazují tmavé pruhy na skalách!
V Psarades byla dokonce pláž a voda dosahovala až dlažbě na současném náměstí. Víc k historii se dozvíte od kapitána Germanose, my jsme polovinu věcí v té euforii z jízdy zapomněli. Já jsem totiž od kapitána dostala rozkaz řídit loď a Zdenda dostal rozkaz schovat foťák a dívat se vlastníma očima. A poslechnul! Díky němu máme fotek pelikánů, kormoránů a volavek v různých stádiích letu a přistávání asi jen tisíc. Doženeme to cvakání jinde :)
Po výletě nám vyhládlo, dávám si u Germanose v taverně místní fazole, Zdenda si objednal celého kapra za úžasných 10€ a zápasí s ním na talíři skoro 2 hodiny :) Po vydatném obědě opouštíme Psarades a míříme do vesničky Agios Germanos.
Agios Germanos – vzhůru do kopců, hledáme výhled na jezero
Někde v kopcích nad vesnicí Agios Germanos by měl být kostelíček Kimisi Theotokou, naše střecha nad hlavou pro dnešní noc. V odpoledním slunci, které nemilosrdně pere do zad, s plnou polní, stoupáme skoro 2 hodinky ke kostelíčku. Mít jeepa, tak si dovezeme prciny až přímo k němu, ale co by to bylo za dovolenou, kdybychom nepropotili trika a neošoupali pohorky, haha. Vyrazil nám dech. Kulisa holých kopců zleva, zalesněných zprava, mezitím se válí mlha, a čelem vpřed vidíme obě Prespanská jezera.
spaní pod střechou Kimisi Theotokou
Kostelík má kamennou zídku a dokonce dřevěný plůtek. Medvěda by to sice nezastavilo, ale Zdenda poctivě označkoval směr k lesu, takže by to mělo chlupáče odradit. Největším luxusem tohoto místa je ovšem voda, která teče z kohoutku. Po úžasném představení slunce versus mraky, mohu konstatovat jediné: „Kam se hrabe Santorini, to se nedá srovnat“! Ani jedna blbá selfí tyč, žádné zástupy, žádný kýč, žádné displeje velikosti menší televize …. prostě jen to zapadající slunce, stíny na hladině jezer a načechrané mraky. Zaleháme brzo, únava z nemoci se mě pořád drží a tak spím jako zabitá.
Rána jsou pro mě na stanování to nejkrásnější. Snídaně a kafíčko z ešusu, výhled k nezaplacení, vzduch plný vůně lesa, tráva od rosy, milouš po boku, tyhle chvilky za tu námahu stojí. Pobalíme se a cca za 50 minut jsme dole u auta a projdeme se vesnicí. Mezi největší památky patří byzantský kostel Agios Germanios z 11. stol. A teď nás už čeká cesta do města kožichů, do Kastorie …
Ubytování na prespanských jezerech
Booking.comInspirovali jsme Tě k výletu? Klikni do mapy, zazoomuj a bookni si nejbližší a nejlepší ubytování přes Řecko nás baví. Rezervací služeb přes náš web, podpoříš náš projekt. Děkujeme!
Toulky řeckou přírodou jsou ty nejkrásnější momenty, které během roku zažívám. A proto jsem si řekl, že vytvořím stránky „Řecko nás baví“, kde bychom popisovali naše výlety a krásná místa v Řecku. Nejde nám o kvantitu, ale o kvalitu! Chceme pomáhat místním Řekům, odkazovat na jejich poctivou práci a neuvěřitelnou pohostinnost. Objevte s námi skryté krásy Řecka! Zdeněk Šenkyřík – admin
Zdendo, palec nahoru! Opět super článek, díky!!