Křižník Averof a Park námořních tradic Trocadero ve Flisvosu

Křižník Averof je hlavním tahákem v Parku námořních tradic s kotvícími loděmi – muzey ve Flisvosu. Najdete jej na jihozápadním athénském předměstí. Pro všechny nadšence do lodí je exkurze na pancéřový křižník Averof naprostou lahůdkou. Turisté sem nejezdí, takže se o skupinu lodí budete dělit jen s výpravami řeckých školáků.

Místo je navíc hezky situované, hned vedle parku plného dětských prolézaček a luxusní maríny Flisvos. Z mol a lodních palub je tu krásný širokoúhlý rozhled na zátoku Faliro, pohoří Ymmitos a na jižní část Pirea. Nejspíš mi něco zaclonilo Akropoli, protože vím jistě, že z moře vidět je (měla by být napravo vedle Nadace S. Niarchose, ale opravdu jí zakrývají budovy, z paluby Křižníku Averof je vidět jen špička Lykavittu).

Křižník Averof – historie

Pancéřový křižník byl vybudován na poč. 20. stol. v loděnicích v Livornu a kus, na který se díváte, je posledním dochovaným. Objednávku musela italská vláda zrušit z finančních důvodů a magnát Georgios Averof umožnil finančním darem řecké vládě nákup lodi pod podmínkou, že ponese jeho jméno. Jde o dílo vskutku mezinárodní: italský motor, francouzský kotel, britská děla a německé alternátory.

Chvíle slávy si Křižník Averof vydobyl za balkánských válek pod vedením Pavlose Kunduriotise, kdy byl nejmodernější lodí operující v Egejském moři. Jeho největší předností byla rychlost a v akci měl na palubě 1200 mužů.

Se statutem válečného hrdiny byl v 80. letech zrestaurován jako plující muzeum. Oficiálně je stále ve službě, má svého kapitána a posádku a každá vojenská loď plující okolo vzdává čest s posádkou nastoupenou na palubě a se salutujícími důstojníky. Oficiálně je také památníkem všech členů námořnictva padlých ve službě.

Sýrový incident

Brzo po svém spuštění na vodu zavítal Křižník Averof do Británie, kde se zúčastnil korunovačních oslav a nabral munici pro děla. Řečtí námořníci se tu hromadně poprali s místními, neb nebyli obeznámeni s plísní na anglickém modrém sýru. Aféra podnítila námořní velení, aby nevycválanou chásku svěřilo zkušenému kapitánovi Pavlosovi Kunduriotisovi.

Kříž na hrudi

Budoucí admirál a řecký prezident se narodil na Ydře (Hydře) do arvanitské rodiny. (Arvanité přišli do Řecka asi ve 14. stol., mluví řecky a dialektem albánštiny a koncentrují se v Attice a okolí.) Rodina se živila loďařstvím. Jeho dědeček byl dokonce premiérem Řecka a matka měla vazby na konstantinopolské a chijoské elity.

Po zabrání ostrova Tenedos roku 1912 poslal admirál Kunduriotis osmanskému protějšku zprávu o záboru, že očekává stažení osmanské flotily a že jestli potřebují uhlí, může jim poslat. Osmané odpluli.
O pár měsíců později v bitvě u Elli díky rychlým a rozhodným manévrům zahnal osmanskou flotilu do Dardanel, Řekové získali volnou ruku v Egejském moři a de facto zahájili osmanskou blokádu.
Roku 1913 prozíravě nenaletěl na osmanský pokus odlákat ho od řecké flotily a s pomocí dalších řeckých lodí udržel Osmany mimo Egejské moře ve druhé bitvě u Limnu, poslední námořní bitvě balkánských válek, ve kterých Řecko tolik získalo.
Dokázal to dělat s minimálními ztrátami ve vlastních řadách a pověst hrdiny ho vynesla později až do ústavních funkcí regenta a prezidenta.

V bitvách prý nosil na krku zavěšený kříž: kde je krucifix, tam muslimská kulka nepadne.

Světové války

Kvůli řecké neutralitě během téměř celého období první světové války Křižník Averof moc akce nezažil. Protože se Řecko nakonec přidalo ke Spojencům, po kapitulaci Osmanské říše vplul do istanbulských vod se vztyčenou řeckou vlajkou jako výraz triumfu. V Národním historickém muzeu visí olejomalba, kde Averof mazlavým černým dýmem svých komínů vesele znečišťuje istanbulskou oblohu nad chrámem Boží moudrosti, t. č. mešitou.

Po Lausanneských dohodách Averof pomáhal evakuovat křesťany z Malé Asie.

Za okupace se Křižník Averof zapsal do historie, když uprchl i s posádkou před přicházejícími Němci do Alexandrie. Válku strávil patrolováním v Indickém oceánu a jako poslední hrdé gesto přivezl – pod velením kapitána Theodora Kunduriotise, syna slavného otce – roku 1944 řeckou vládu zpět do země. Poté dosluhujícímu veteránovi došel dech, Křižník Averof naposledy v činné službě spustil kotvu…

Znovuzrození křižníku Averof

Od 80. let bylo naplánováno využít Křižník Averof jako plovoucí muzeum otevřené veřejnosti. Finančně se zapojili i loďař Alexandros Gulandris, mecenášské rodiny Onassis a Latsis a Republika Kypr. Od roku 2016 si loď v Parku námořních tradic mohou prohlédnout i postižení. Po peripetiích zahrnujících třeba svatební skandál dalšího loďaře Leona Patisase se opravený a novým nátěrem vonící Křižník Averof vydal (s notnou pomocí tažných lodí) v roce 2017 na sedm týdnů na návštěvu do Thessaloniki. V přístavu ho vítaly nastoupené špalíry námořníků, vojenská kapela a davy fanoušků mávajících praporky.

Jako malé děti

Technicky unikátní památku, která navíc zosobňuje velkou část řecké historie, jsme si nemohli nechat ujít. Fotili jsme se s děly, kochali se vyhlídkou z paluby a prolézali z oddělení do oddělení s očima lezoucíma z důlků. Viděli jsme kuchyně pro mužstvo i důstojníky, výstavku historických dokumentů, fotografie posádky, jejich hamaky natažené pod stropem v podpalubí, lodní kapli, uniformy z různých období, navigační přístroje i šikovnou mašinku, která vypočítá vzdálenost od blízkého potenciálního cíle (nepřátelské lodi). Vystavené jsou i modely lodí nebo obraz portrétující kompletní řeckou flotilu.

Objevila jsem obří klíč, ale nikde jsem nenašla matici, která by se jím dala utahovat. Záhada mi nedá pokoj ještě dnes.

Důstojnické kajuty nás překvapily svou elegancí. Vzhledem k faktu, že Averof byl vlajkovou lodí flotily, není nejluxusnějším příbytkem kapitánova kajuta, ale admirálské apartmá s prostorným salónem, ve kterém se ztrácí dlouhý jednací stůl.

Na lodi právě úřadovali její čtyři (!) elektrikáři při opravách světel. Vyšroubované žárovky jsme našli surrealisticky uložené do pánví vystavených v kuchyni, aby se nezakutálely.

Poselství

Na dělové věži na zádi je na nenápadné mosazné destičce vyraženo Kunduriotisovo povzbuzení ostatním lodím flotily před bitvou u Elli: „Z moci Boží, z vůle našeho Krále a ve jménu Zákona pluji se silou a s přesvědčením o vítězství nad nepřítelem.“

Dostupnost a otevírací doba

Od úterý do pátku je otevřeno 9 – 14 hod. o víkendu 10 – 17 hod. V pondělí je zavřeno.

Vstupné je 5 euro pro prohlídku křižníku, zbytek lodí můžete z mola viděl zadarmo. Na Křižník Averof si nesmíte vzít batoh, musíte ho nechat venku viset na věšáku bez dohledu, kde si každý odcházející prostě nějakou tašku vezme, nikdo nic nekontroluje.

Metro sem nevede a není to plánováno ani s budoucí oranžovou linkou. Budete si muset vystačit s tramvajemi z Pirea, s autobusy 217 a x96 (strategicky významná přímá linka z letiště do Pirea) a s trolejbusy z Pirea. Ani neuvažujte o tom, že byste v Athénách řídili auto.

Jeďte z metra Neo Faliro nebo z nové zastávky u pirejského divadla (a z následující plánované zastávky v hlavním přístavu) tramvají směr Vula (Βούλα) na jih. Vystupte na zastávce Trokadero. Dejte si pozor, existuje ještě autobusová a trolejbusová zastávka stejného jména, ale trochu jinde. Z té tramvajové trefíte snadno podél maríny Flisvos a na konci ulice už uvidíte se tyčit věž Averofa.

To ale není jediná loď, co na vás čeká.

Thálés Milétský

Thalis o Milissios je dnes nejstarším funkčním lodním pokladačem kabelů na světě. Je také nejstarší funkční lodí v Řeckém registru. Stále fungují jeho původní motory. Parník postavili Američané roku 1909 v Newportu a plavil se pod původním jménem Joseph Henry. Roku 1947 byl předán Řecku a až do 80. let pilně vylepšoval kabelovou infrastrukturu mezi egejskými ostrovy pro společnost OTE.

Roku 1991 ho OTE věnovala státu. Rekonstrukce byla, vzhledem ke stáří lodi, velmi specifickým projektem, který vyžadoval spolupráci moderních postupů s tradičním řemeslem. Před Covidem sloužil Thálés jako plující muzeum telekomunikací, dnes už není přístupný a potřeboval by obnovit nátěr, abych tak řekla.

Triréma Olympias

Druhým velkým tahákem sbírky je věrná rekonstrukce starověké trirémy zvaná Olympias. Roku 1987 vnikla jako projekt experimentální archeologie, který měl ověřit data z nálezů, historických spisů a z teoretických vědeckých prací. Finance poskytly námořnictvo a Frank Welsh.

Má v trupu na 17 000 bronzových, ručně vyráběných hřebíků. Bronzový beran kopíruje archeologické nálezy (pár můžete vidět v muzeu Kanellopulos a v Archeologickém muzeu v Pireu). Tenhle váží 200 kg. Víc o konstrukci můžete zjistit v expozici muzea Herakleidon.

Veslařští dobrovolníci se sladili během pár měsíců tréninků. Dovedou vyvinout nárazovou rychlost 9 uzlů (17 km/h) a udělat obrat o 180 stupňů během jedné minuty na trajektorii jen 2,5 krát delší, než je délka trupu lodi.

Olympias je světovým unikátem: jako jediná svého druhu je oficiálně ve službě. Má svou posádku a svého kapitána. Sem tam se pořádají projížďky pro veřejnost. Olympias se zúčastnila i štafety s olympijským ohněm pro hry 2004.

Právě se vrátila z tréninku, a proto byla stále na hladině. Trirémám vlastně moře moc nesvědčí a Olympias bývá vystavena ve vlastním mini suchém doku na nábřeží.

Tiše jsme záviděli skupině školáků, kteří směli až na palubu.

Exponáty minulé…

Původně tu pro potěchu návštěvníků kotvilo o tři lodi víc – u dvou jsem dokázala dohledat, kde kotví dnes. Fotky jsou z roku 2010.

Plachetnice Evangelistria

Plachetnice Evangelistria je jednou z posledních tradičních lodí typu perama. Mykonoský kapitán Antonis Bonis ji objednal na Syrosu jako nákladní loď. Kvůli německé okupaci ji nechal potopit naloženou balvany, než aby padla do nepřátelských rukou. Po válce se díky úsilí potápěčů vynořila znovu na hladinu jako právě zrozená Afrodíta. Poničené a staré se jí v 80. letech ujalo Muzeum egejských námořních tradic a rekonstrukce byla dokončena o 10 let později. Nové generace se z ní dodnes učí o tradičním stavitelství lodí. Dnes je ukotvená na Mykonosu

Plachetnice Eugenios Eugenidis

Maličká Evangelistria byla jen trpaslíkem vedle trojstěžníku Eugenios Eugenidis (někde Eugenides) z britských loděnic. Jako Sunbeam III byla spuštěna na vodu roku 1929 jako soukromá zakázka Waltera Runcimana. Rodinné výpravy po Egejském moři nezůstaly nezúročeny – Walterův vnuk Steven se stal významným byzantologem. Loď si zahrála ve filmech Flying clipper a Lord Jim. Od 60. let ji Řecko používalo jako školní loď, pojmenovanou po filantropovi, který darem umožnil její nákup (jeho nadace vede nedaleko odsud planetárium). Námořnictvo se snaží sehnat prostředky na potřebnou rekonstrukci.

Torpédoborec Velos

Ze zcela jiného těsta byl torpédoborec Velos. Jako USS Charette strávil Druhou světovou válku v Pacifiku. Roku 1959 ho získalo Řecko. V květnu 1973 se Velos účastnil cvičení NATO, když dostal zprávu o hromadném zatýkání členů námořní odbojové skupiny postavené proti tehdejší juntě. Velitel Nikolaos Pappas informoval velení cvičení, opustil ho a odplul do italského Fiumiccina, kde svolal tiskovou konferenci a požádal o azyl i s dalšími důstojníky zapletenými do odboje. Muži z posádky dostali příkaz vrátit se domů k rodinám a loď do Řecka přivezla náhradní posádka. Po pádu junty to rodák z Kymi Pappas dotáhl na admirála, náčelníka generálního štábu námořnictva a ministra obchodního loďstva. Velos slouží jako muzeum odboje proti diktatuře, dnes v Thessaloniki. Oficiálně je stále ve službě.

… a exponáty budoucí

Nesmutněte, neb Park námořních tradic má dostat pořádnou programovou vzpruhu. Loďař Aris Theodoridis věnuje 35 miliónů euro na projekt s názvem Odysseus – Řekové a moře. Park bude zahrnovat 2,6 ha plochy na souši a kilometrové pásmo přilehlého pobřeží.

V parku má nové útočiště najít Liberty Hellas, jedna z posledních dochovaných Liberty lodí, které během Druhé světové války udržovaly kontakt USA s Evropou poté, co německé ponorky způsobily těžké ztráty flotilám Spojenců. Má hostit expozici Muzea obchodního loďstva.

Doplnit ji má ponorka Proteus vyrobená ve Francii pro řeckou vládu. Roku 1940 byla poblíž Brindisi potopena během útoku na italský konvoj a šla ke dnu i s kompletní posádkou (48 mužů).

Chodí sem hodně turistů?

V obchůdku se suvenýry na Křižníku Averof seděl za pultem vousatý strejda v uniformové košili. Při zkoušení triček a výběru klíčenek a zapalovačů jsme se dali do řeči. Nadšenému kamarádovi elektrikářovi vyprávěl o práci jeho řeckých kolegů, objasnil nám historii a hrdinskou auru lodě a přidal pár historek.

„Nemáte čepice?“ „Ale jo, právě jsem přinesl krabici. Jsou v obchodě nové, takové nosí i členové posádky.“ Zatímco nám markoval nákupy, prohodil: „Víte já tu vlastně nepracuju, kolega má pauzu. Já jenom přinesl tu krabici a hlídám mu to tady.“

Vypadal, že ho zájem cizinců o jeho loď a naše široké úsměvy těší. Jen málo turistů sem zabloudí. Kromě už odcházející školní výpravy tu nebyl žádný návštěvník.

Flisvos – rodinný relax

Flisvos se počítá mezi jižní athénská předměstí, oficiálně patří čtvrti Palio Faliro. Leží mezi jihovýchodním koncem zálivu Faliro a pláží Edem.

Tahle oblast je nabitá příležitostmi k zábavnému trávení volného času. V okolí Parku námořních tradic najdete nejhezčí a nejmodernější athénskou marínu s restauracemi a kavárnami, park, dětské hřiště, letní kino, letní divadlo, pobřežní promenádu s nádhernými západy slunce za ostrovem Egina, pláž, vyhlídkové altány, obří šachovnici, planetárium, pobočku muzea Benaki zaměřenou na hračky, budovu Nadace S. Niarchose hostící hlavní řeckou operní scénu a Národní knihovnu, stíhačku Mirage, nový park zaměřený na zeleň udržitelnou v horkém klimatu, tančící fontány (rozvrh choreografií) , bezpečný kanál s miniplachetnicemi a prostorný plac u vody, kde se konají hudební koncerty. Můžete se projíždět na kole i rybařit. Virtuální procházku po nábřeží si můžete udělat tady (od minuty 13 už je pláž Edem).

Cukrárny Riviera a Divan Patisserie nabízí vyhlášené maloasijské pochoutky – řada místních obyvatel pocházela z Konstantinopole, přivezla s sebou gastronomické tradice východu a jejich nostalgii můžete přičíst i jezdeckou sochu posledního byzantského císaře na promenádě. Vyhlášená je i skupina restaurací na křižovatce Zisimopulu (Zisimopoulou, Ζησιμόπουλου) , Kalypsus (Kalipsous, Καλυψούς)  a Agias Triados (Αγίας Τριάδος): Kyr Aristos,  a Akakios.

V severní části zálivu Faliro je podél moře ještě rozkopaná plocha určená pro další development (oficiálně patří čtvrti Moschato). Nábřeží dnes zatarasené pozůstatky olympijského projektu a přístavní infrastrukturou má obyvatelům čtvrtí Pireas, Moschato a Kallithea po rehabilitaci znovu umožnit volný přístup k moři. Správa regionu Attika by ráda projekt zapojila do programu Nový evropský bauhaus, což způsobuje zdržení. Další kritiku sklízí projekt kvůli obavám místních z gentrifikace oblasti dříve oblíbené u dělníků a nemajetných lidí. Jen budoucnost ukáže, jestli Flisvos potvrdí roli rodinného volnočasového favorita.