Kavárna Mokka v Athénách.
Drobné džezvy se zanořují do žhavého písku a znovu se vynořují ven, aby mohl být aromatický nápoj servírován hostům. V Athénské kavárně Mokka se káva připravuje nejrůznějšími způsoby, největší atrakcí jsou tu ale žáruvzdorné ruce pana mistra a řecká kávička připravovaná pěkně podle staré školy.
Kavárna Mokka není žádným tajemstvím ze zapadlé uličky. Trůní přímo v centru, hned na rohu Athinas (Αθηνάς) u centrální městské tržnice. Rozhodně nepatří ani mezi nejnoblesnější athénské podniky, kafe za 2,5 euro si tu může dát i student na jazykovém kurzu. Pokud toužíte po tradičním pochutnání, vaše kroky povedou od náměstí Omonia (Ομόνοια) právě sem. Tady se totiž o ohřátí kávy postará písek, jako za starých časů v Arábii.
Tradice i nové trendy
Rohová budova voní kávou už od roku 1923. Ke tradičním džezvám se postupně přidaly i moderní způsoby přípravy kávy jako espresso, flat white, freddo cappuccino nebo chemex. A taky americano. Ve zrekonstruované budově firma prodává vlastní jemně pražené směsi arabiky z nejrůznějších koutů světa.
Já jsem ovšem starý purista a nedám dopustit na svou džezvičku. Kamaráda jsem tedy usadila ke stolku v růžku pěkně s výhledem na barový pult, objednali jsme si elliniko metrio a upřeně jsme sledovali, co se bude dít.
Obsluhuje tu řada servírek, ale přípravu tradiční kávy má pod palcem místní mistr, jeho ruce zkušeně kmitají sem a tam. Omyté džezvy mu přinášení na velkém tácu, maličké, každá pojme jen drobný náprstek nápoje. Nejprve přijde do džezvy cukr, pak je třeba z pípy nalít vodu – jen tak od oka, bez odměřování hrnečkem, jak to amatérsky dělám já. Pak čerstvě namletá káva z mašiny. Žádné míchání! A šup s džezvou do hromádky písku v plechovém kontejneru, který trůní na ohřívači. Za chvilku se mosazných náprstků v písku vyhřívá hezká rodinka.
Když nám kávu přinesou, ucuknu prsty od horkého držadla džezvy. Nedokážu pochopit, jak je pan šéf dokáže brát do holých dlaní. Nejspíš zvláštní talent.
Mise en scène
Na stoleček jsme dostali šálečky se slitou první várkou kávy, po usazení lógru si můžeme sami slít várku druhou. Dvě sklenky vody, tácek se dvěma kousky lukumu a obligátní pouzdro s účtenkou. Vše úhledné a noblesní.
Káva je výborná.
Živá atmosféra Kavárny Mokka
Kavárna Mokka rozhodně není ospalým koutkem, kde by obsluha měla čas na vybavování. Už od brzkého rána se tu střídali dodavatelé zboží z obchodů v tržnici, následovali nakupující zákazníci a zaměstnanci z okolních kanceláří (řada budov v okolí patří Národní bance) a s časovým odstupem se dostavili turisté a cestovatelé žíznící po autentických chuťových zážitcích.
Řada typických kulatých stolečků je srovnána venku podél chodníku, další najdete hned za široce otevřenými okny uvnitř kavárny. Skupiny turistů mají problematickou tendenci sestěhovat stolky pro dvě osoby dohromady, objednat si nášup americana/latte a dezertů a dlouze vysedávat rozebírajíce rozdíly mezi evropskou a americkou kulturou. Tím se sál stává neprůchodným.
Nechápejte to tak, že bych kritizovala místní dezerty. Pochoutky jsou to vytříbené. Ale na tomhle místně mají události tendenci spíš pěkně odsýpat. Podobně, jako v jídelnách uvnitř tržnice – tady je i Řecko dynamické.
Navštivte s námi i další Kafenia a nejen v Řecku!
V mém případě je Řecko přímo diagnózou: mám diplom z klasické archeologie a moderní řečtiny. Na Řecku se mi nejvíc líbí jídlo, cikády, letní kina a kreslené vtipy od Arkase. O čím starší kámen zakopnu, tím nadšenější z něj pak jsem. Z místního týmu trávím nejvíc času ve městech, ale nepařím, spíš lezu do muzeí, vyhýbám se hadům a povídám si s místními. Kamarádi mě někdy vezmou plachtit a já se v přístavní hospodě zapovídám s číšníkem o politice :-) Dalším důsledkem mé ukecanosti jsou ty dlouuuhé články…