Monodendri – Aghia Paraskevi a vyhlídka Oxia

Bohem zapomenutý kraj se 46 kamennými vesničkami a s nejhlubším kaňonem na světě, zláká jen ty největší nadšence do přírody. Jsme daleko od řeckých ostrovů, na SZ pohoří Pindhos, v pohádkovém kraji Zagori neboli Zagorochoria. Navštívíme-li tuto horskou oblast pevninského Řecka, povedou pravděpodobně naše první kroky do jedné z nejznámějších vesniček – Monodendri. Odtud pokračuje vcelku široká, kamenem vydlážděná stezka ke klášteru Aghia Paraskevi s nejstarší dochovanou kaplí v kraji.

Αγία Παρασκευή – Ζαγόρι

Klášter postavili kolem roku 1414 obyvatelé nedaleké vesnice Vitsa pod dohledem vévody Michaela Therianose. Legenda praví, že nechal klášter postavit jako poděkování za záchranu své dcery před nevyléčitelnou chorobou. Klášter stojí na okraji skály, vysoko nad roklí kaňonu Vikos, do které můžete nakouknout z úctyhodné výšky a hned z několika dechberoucích vyhlídek. Samostatnou kapitolou je procházka po nebezpečné skalní římse. Pokud trpíte závratí, tak moc daleko raději nechoďte! 500 metrů hluboká díra může zamotat hlavu i těm nejzdatnějším frajerům. Naše hlavy se spíš zamotaly tou krásou, takže jsme museli až na konec. Daleko za jeskyně poustevníků…

Vesnici Monodendri (1060 m n.m.) jsme si nastavili jako cílový bod naší dvoudenní jízdy vlastním autem z České republiky. Po nějakých 1590 km, z drtivé většiny strávených na dálnici a po benzinkách, zahajujeme za městem Ioannina stoupání do hor okresní silnicí. Jsme po roce opět v našem milovaném Řecku! S přibývajícími kilometry slábne silniční provoz, stahujeme okýnka a do auta se nám prodírá závan čerstvého vzduchu s příchutí bylinek. Naším dnešním cílem je sice ubytování ve vesničce Dilofo, ale my chceme využít každou volnou minutu a proto nejprve zaparkujeme na kamenném parkovišti v Monodendri. Před vesnicí jsme zahnuli hned první odbočkou doprava a tím pádem jsme neměli možnost poznat o trošku živější hlavní ulici s několika krámky se suvenýry. Monodendri si užilo svoji největší slávu v 17. a 18. století , kdy se těšilo hospodářské a ochodní prosperitě. V obci byly kolem 19. století 3 školy! Dnes tady dětí moc nepotkáte a školy jsou zavřené. Z parkoviště vedou naše kroky k platanu na centrálním náměstíčku, kde se nachází vyhlášená taverna Pita Tis Kikitsas (1958) a kostel Aghios Athanasios. Před vchodem do taverny se pozvolna otáčí masíčko na grilu a láká svou vůní přes celé náměstíčko až ke kostelíku Aghios Minas (ze 17. století). My jen polkneme sliny a pokračujem po kamenné monopathi za cedulkami s nápisy Aghia Paraskevi. Kamenná „dálnice“ zabere nějakých 15 minut procházky a jediné, co vám může trošku znepříjemnit výjimečný pocit, je parta motorkářů z Německa, pro které je parkování na parkovišti zřejmě potupa a správné hovado dojede až do konce.  V našem případě byli možná trošku uvědomělí a brzy se otáčeli, ale o pár dní později narazila naše kamarádka na podobné (jak to mám říct slušně?)… na podobné motorkáře, kteří se vydali za vydatného burácení svých motorů až na vyhlídku Oxia nad Monodendri! Že přejeli vyznačené parkoviště a pokračovali po pěší stezce, jim bylo asi úplně jedno. Nevím, v přírodním parku mi to moc normální nepřijde.

Zpět k výletu… Po 1 kilometru procházky stojíme před kamennou bránou z 15. století, se dvěma vlajícími prapory. Uděláme jen pár dalších kroků a holky křičí nadšením… nedávno se v klášteře Aghia Paraskevi narodila dvě malá koťátka a tak má Katka s Verčou o zábavu postaráno :) Já s Peťulí pokračuji do kaple, kde za nás zapaluji svíčky a přemýšlím nad letošní dobrodružnou cestou. „Pán Bůh nás opatruj…“ Poté prokličkujem úzkou uličkou až za klášter, kde je opravdu nádherná vyhlídka se železným zábradlím. Otevře se vám pohled na majestátný Vikos a na jeho boční odbočku kaňonu Mezaria, která stoupá vysoko až k vesnici Kapesovo. Do klášteru se za necelý týden ještě jednou vracíme, opět zkontrolujeme koťátka a tentokát máme štěstí i na otevřený krámek s ikonami a kupujeme si náramky na ruku. Vybíráme dřevěný křížek, ten se k Zagorochorii hodí úplně nejvíc. Ale tím to přátelé nekončí, ten největší zážitek teprve přijde…

Stezkou po římse až k jeskyním poustevníků

U klášteru většina návštěvníků končí a vrací se zpátky do Monodendri. Možná je to kvůli informační ceduli, která vůbec nezmiňuje skalní římsu severně za Aghia Paraskevi! Jinak si nedokáži vysvětlit, že nikdo z těch, které jsme potkali, nepokračoval dál. Přitom stačí vyjít kamenné schody směrem ke stěně kaňonu a po pár desítkách metrů dojdete k zatáčce, kde začíná opravdu adrenalinový zážitek! Skalní římsa vytesaná do stěny kaňonu Vikos, která je v některých částech méně než 1 metr široká a pod vámi je minimálně 500 vzdušných metrů hluboká díra! Informační cedule „ATTENTION you pass at your own risk“ nabádá k maximální opatrnosti a vstupu na vlastní nebezpečí! Římsa je na pár místech vylepšená dřevěným mostkem, kterému na první pohled moc nevěříte :) Kolem římsy rostou mohutné kaštany, sluníčko k večeru pomalu klesá a vytváří nám stále větší stín na jedné straně kaňonu a stále větší přepal na té druhé. Katka s Verčou tady už byly 2x a tak máme velké štěstí. Při první návštěvě bychom to možná po úvodní rovince jako většina dalších otočili zpátky, jenže když vejdete mezi kaštany, tak si za zarostlou zatáčkou všimnete skalních schodů, které stoupají vzhůru. Holkám se tohle místo podařilo objevit až napodruhé a stojí to za tu chvíli připosrání na úzké římse. Po krátké úzké části spatříme obří kamennou bránu, za kterou se otevírá větší prostor s nejlepší vyhlídkou v okolí! Nacházíme se u jeskyní poustevníků,  kde za těžkých osmanských časů hledali pronásledovaní křešťané skryté útočiště. Ze stejného důvodu tu vzniklo kolem roku 1816 několik skromných „bytů“. Dnes na tomto místě najdete jen velkou kamennou bránu s dřevěnými dveřmi a pár rozbořených zdí. Verča nám na vyhlídce na velkém kameni připravila čerstvý čálek čaje a koukali jsme dolů do rokle. Nebyl bych to já, abych si ten čajík pořádně a do posledního doušku vychutnal :) Všimnul jsem si, že cesta pokračuje mnohem dál a už jsem byl zase v trapu :) Co kdyby na konci bylo něco, nevím sice co … a taky že bylo! Vyhlídka do Vikosu, kterou by neopovrhnul kdejaký horolezec! Jak jsem se kochal a dlouho nevracel, už jsem měl holky v patách…

Prší? Nevadí! Jedeme na vyhlídku Oxia

Mezi další jedinečné vyhlídky nad kaňonem Vikos rozhodně patří OXIA. Dostanete se k ní tak, že projedete vesnicí Monodendri dále na sever. Nemáte kam zabloudit, cesta je skvěle značená. Nejdříve vás informační cedule nabádají k zastavení u zvětralých kamenných věží, které simulují kamenný les „Stone forest„. Po chvilce zaparkujete na vyznačeném parkovišti a pokračujete k vyhlídce Oxia, odkud se otevírá pohádkový výhled na dno Vikosu a jeho největší boční kaňon Megas Lakkos. Od parkoviště můžete pokračovat po horní hraně kaňonu stezkou až do vesnice Vikos (stejný název podle kaňonu). My jsme zvolili přechod napříč Vikosem po jeho spodní části a o tom si povíme zase příště….

Procházka ke klášteru a na skalní římsu

celková délka treku: 1 km
výchozí bod: parkoviště v Monodendri
cílový bod: skalní římsa za klášterem
celkový čas: 20 minut
období: červen 2016
náročnost: po klášter lehká, na skalní římse člověk nesmí trpět závratí (náročnost střední)

doporučená mapa: klikni na trasu v mapy.cz

Ubytování v Monodendri

klikni do mapy, zazoomuj a bookni si nejbližší a nejlepší ubytování přes Řecko nás baví