fbpx
Řecko 2017 – Z Mikulova na Grámmos aneb po stopách moravských Řeků
Print Friendly, PDF & Email

Kamarádi, 3. června opět vyrážíme autem směr Řecko! Z Mikulova na Grámmos aneb po stopách moravských Řeků. Během letošní cesty zkusíme připomenout jeden VELKÝ PŘÍBĚH, který se odehrál před 70 lety v horách na severu řecké pevniny a který se zapsal do historie i u nás v Československu, kam muselo kvůli kruté občanské válce emigrovat na 12000 řeckých dětí a dospělých! Mysleli si tehdy, že se jedná pouze o přechodný pobyt a že se brzy vrátí. Záhy se ale dočasné útočiště proměnilo v jejich nový domov! 

Přemýšleli jste, proč se ještě dnes u nás hlásí k řecké národnosti na 2500 obyvatel? Odkud se vlastně vzali? Proč jsou v Ostravě a Brně největší řecké obce a diaspory? Věděli jste, že zakladatel značky Kofola byl rovněž Řek? Příběh Kostase Samarase ukazuje, že řečtí uprchlíci obohatili naši vlast nejen kulturně (např. Martha a Tena Elefteriadu), ale že nás obohatili i po ekonomické stránce. Víte, že na severu Řecka dodnes mluví česky a že si tam k obědu občas uvaří guláš, knedlíky nebo třeba nudle s mákem? Přiznáváme se, že pro nás Řecko po nějakou dobu představovalo jen nejznámější ostrovy, koupání v moři, výbornou gastronomii, jedinečnou pohostinnost a krátkou dovolenou. Až díky kamarádce ze Soluně jsem loni na podzim začal zkoumat starý příběh, který spojil oba naše národy a který mě jako nadšence do modrobílé Ellády nemůže nechat bez zájmu. Jsou to příběhy malých dětí, které se ocitly zcela samy a bez rodičů v úplně cizí zemi. Jsou to příběhy starců a dospělých, kteří se museli všeho vzdát, opustit svá pole, střechu nad hlavou, rodinu a své nejbližší. Ze dne na den neměli vůbec nic… Díky našim předkům a tehdejšímu systému jim byla poskytnuta důležitá pomoc, kterou si v dnešní uspěchané době už těžko dokážeme připustit, natož zopakovat. Byli to řečtí uprchlíci, jejichž novým domovem se stalo na desítky let poválečné Československo. V době, kdy jsme se sami vzpamatovávali z nacistické okupace, jsme dokázali pomoci druhým. Je to řecko-český příběh, který bychom neměli nikdy zapomenout…

Naše letošní cesta na dovolenou povede po stopách moravských Řeků 20. století, přesněji řečeno: pojedeme v opačném směru, než ve kterém k nám řecké děti přišly. Před odjezdem jsme navštívili dětské domovy jako byl zámek Sobotín či Veselíčko, zastavili jsme se v železniční stanici Mikulov, kam většina dětí přijela vlakem. Již za pár dní navštívíme tábor Bulkes (což byla samostatná Řecká „republika“ v bývalé Jugoslávii), vesnici Notia (jedna z několika vesnic, kde žijí Pontští Řekové , kteří přes 3000 let obývali města u Černého moře v Malé Asii), Prespanská jezera, město Kastoria a pokusíme se vystoupat na horský hřeben Grámmos, kde USA „vyřešilo“ řeckou občanskou válku použitím napalmových bomb! Jelikož nejsme žádní dokumentaristi ani profesionálové, ale obyčejní dovolenkáři, budeme pak pokračovat dále do Zagori a na týden k moři na Peloponés. Držte nám palce, z Brna nás čeká dlouhých 5000km. Pokud chcete pochopit, co se tehdy vlastně stalo a proč budeme psát o válce i během cesty na Facebooku, čtěte prostě dál :)

Řecká občanská válka (1946 -1949)

jedinečná kniha „Vychly nám slzy“ popisuje řeckou emigraci a pobyt uprchlíků v Československu od A do Z! Vychází totiž z více než 50 výpovědí pamětníků!

Po druhé světové válce se poválečná Evropa rozdělila na dva politické bloky. Tajná dohoda mezi Stalinem a Churchillem zapříčinila překvapivé přiřazení Řecka k Velké Británii (tedy k západu). Východní poloha a vnitropolitický vývoj Řecka přitom spíše naznačovaly přiřazení k Sovětskému svazu. Na jaře roku 1946 přerostlo napětí v Řecku v občanskou válku, která si vyžádala až neuvěřitelný počet obětí! Obě strany konfliktu spoléhaly na své ideologické spojence, ať už to byla Velká Británie a USA pro pravici nebo Sovětský svaz, Jugoslávie a další země socialistického bloku pro levici.

Abychom lépe pochopili samotný začátek sporu, musíme se vrátit do počátků druhé světové války, kdy se na severních hranicích začal proti okupantům budovat paramilitární odboj. Řecko se nejdříve dokázalo samo ubránit v roce 1940 Mussolinimu útoku z Itálie, nicméně v dubnu 1941 vzala řecká suverenita za své po invazi nacistů. Řecko bylo rozděleno do 3 okupačních zón mezi Itálii, Německo a Bulharsko. Mocnosti Osy využívaly Řecko zejména kvůli potravinám, které vyvážely ven pro vlastní potřebu na válečných frontách. Díky tomu propukla v Řecku potravinová krize, nastal totální kolaps hospodářství a na čtvrt milionu Řeků padlo za oběť hladomoru! Po rozpuštění řecké armády se stal jediným efektivním nástrojem boje proti okupaci paramilitární odboj. Komunistická strana Řecka (KKE) a zejména její levicově zaměřená Národně osvobozenecká fronta (EAM) se během okupace stala hlavní silou odboje proti nacistům. KKE se okamžitě stala nejvýznamnější politickou stranou v zemi. V roce 1942 byla ustavena její druhá ozbrojená složka ELAS (Řecká lidová osvobozenecká armáda) a stejně tak vznikaly odbojová uskupení pravice, kde nejvýznamnější roli sehrála EDES. Právě EDES se stala hlavním protivníkem EAM/ELAS v prvním kole řecké občanské války, které proběhlo během italské okupace. Odbojové strany spolu nejdříve dokázaly spolupracovat, ale po kapitulaci Itálie přerostl jejich vztah ve vzájemnou konfrontaci. Velitel EDES prohlásil EAM/ELAS za hlavního nepřítele Řecka a pro jejich potlačení se neváhal spojit s nacistickými okupanty. První kolo občanské války skončilo de facto odchodem wehrmachtu na podzim roku 1944.

Hned poté v prosinci téhož roku propuklo druhé kolo – tzv. Dekemvriana (prosincové události). I přes podporu Velké Británie si vracející se exilová vláda nedokázala v zemi sjednat pořádek a spěla k politické krizi. Zkušený liberální politik G. Papandreou nařídil demobilizaci partyzánských skupin. Po masové demonstraci 4. prosince 1944 se boje přenesly z horských oblastí do Athén. Proti sobě již nestály jednotlivé odbojové skupiny, ale komunistická guerrilla a pravidelná royalistická armáda podporovaná Británií. Situace se uklidnila až po 12. únoru 1945, kdy bylo ve Varkize podepsáno příměří mezi britským velením a EAM/ELAS. Prakticky až do Varkizy držela EAM pevně ve svých rukou většinu pevninského Řecka! Komunistům bylo slíbeno referendum o budoucí formě státního zřízení, svobodné volby, amnestie politických vězňů a spravedlivé potrestání kolaborantů. Za takových podmínek byla ELAS schopna složit zbraně, vydat rukojmí a rozpustit své oddíly. Nicméně o údělu Řecka bylo rozhodnuto již dříve při tajné dohodě mezi Londýnem a Moskvou, kde Velká Británie získala většinovou převahu v Řecku výměnou za Rumunsko a Bulharsko. Athénská vláda brzy porušila sliby z Varkizy, což vyvolalo další vlnu levicového odporu. 30. března 1946, v předvečer parlamentních voleb přepadli partyzáni policejní stanici v Litochoru na úpatí Olympu, přičemž bylo zabito 8 příslušníků bezpečnosti. Levicová KKE se následují den rozhodla bojkotovat volby a Litochorský masakr se stal nejen záminkou k rozpoutání třetího kola občanské války, ale i symbolem komunistického teroru, který byl používán i propagandisticky. Vlna násilí a neúčast KKE ve volbách přispěly k vítězství royalistů (pravice). V následujícím referendu o státním zřízení, které se konalo 1. září 1946 za rozsáhlé kampaně proti komunistickému nebezpečí, vyslovilo 68% voličů zájem pro zachování monarchie a umožnilo tak návrat Jiřího II. na řecký trůn. Levicoví ozbrojenci se začali podle instrukcí KKE přemisťovat do hor, kde znovu zakládaly partyzánské jednotky.

partyzánské ženy v ELAS (Řecká lidová osvobozenecká armáda). Autor fotografie: Υπουργείο Εξωτερικών (CC)

V říjnu 1946 bylo ze zbylých bojovníků ELAS a nových rekrutů vytvořeno paramilitární uskupení DSE (Demokratické vojsko Řecka). V roce 1947 komunisté zformovali prozatímní demokratickou vládu PDK („horská vláda“). Právě PDK rozhodla o vyslání několika tisíc dětí z horských oblastí, které držela pod svoji kontrolou do dalších lidově demokratických zemí – tedy i k nám do Československa! Na jedné straně byly samozřejmě obavy a hrozba, že budou děti ohroženy bombardováním královského letectva, ale na straně druhé pak mohli komunisté zmobilizovat tisíce žen (matek), které doplnily partyzánské skupiny v horách. Vývoj občanské války i neschopnost Velké Británie zvládnout situaci přiměly USA, aby se v konfliktu angažovaly. 12. března 1947 byla vyhlášena Trumanova doktrína, která byla poprvé aplikována právě v Řecku. Athénská vláda za podpory USA umocnila vojenskou ofenzivu královského vojska proti DSE. Partyzáni tak byli pomalu vytlačováni do severních horských oblastí (zejména do pohoří Grámmos a Vitsi) při hranici s Jugoslávií (dnešní F.Y.R.O.M.) a Albánií. Po roztržce mezi Titem (Jugoslávie) a Stalinem (Sovětský svaz) navíc Bělehrad značně omezil svou pomoc řeckým komunistům a v létě 1949 dokonce uzavřel celou hranici s Řeckem, čímž odřízl DSE od potřebných zásob a znemožnil využívat jejich území jako týlové základny. Naopak USA daly královské armádě novou zbraň neuvěřitelných rozměrů – NAPALM, která byla poprvé otestována v Řecku na masivu Grámmos a která ukončila občanskou válku v neprospěch levice! Dětem, které bojovaly za ideologie svých vůdců a které na Grámmosu uhořely, nebylo často ani 15 let!

Tento velmi smutný řecký příběh ukazuje, jak zásadně dokáží  přední světové velmoci ovlivňovat situaci v místě konfliktu! I v řeckém případě platí, že válka nevytváří jednoznačné hrdiny a zločince, ale pouze jednoznačné oběti.

Ψυχή Βαθιά – Hluboko v duši – řecký film o bojích na masivu Grámmos

dva bratři byli postaveni do občanské války, z nichž každý musel bojovat za opačnou stranu. Celý film v řečtině můžete sledovat zde

Zdroje našich informací vychází z knihy Vyschly nám slzy …

Na přelomu 40. a 50. let minulého století přišlo z Řecka do Československa přibližně dvanáct tisíc běženců stižených občanskou válkou. Mysleli si tehdy, že se jedná pouze o přechodný pobyt. Záhy se ale dočasné útočiště proměnilo v druhý domov. Bohatě ilustrovaná kniha týmu juniorních badatelů vedeného předními českými odborníky v oblasti dějin Řecka, Kateřinou Královou a Konstantinosem Tsivosem, analyzuje osobní výpovědi pěti desítek pamětníků tří generací. Tato vůbec první kolektivní monografie na dané téma je svým pojetím a analýzou průkopnická. V historickém úvodu a dvanácti tematických studiích se zabývá jejich postoji k okupaci či občanské válce. Na základě rozhovorů poutavě přibližuje cestu do emigrace a osudy dětí, ale také proces integrace či snahu o zachování vlastní identity. Kniha se pohybuje nejen na poli historie, ale reflektuje rovněž, jak vnímá jednotlivec sebe sama, jakou roli přisuzuje sobě a svému okolí v dějinném procesu a jak své prožitky zasazuje do širšího společenského kontextu. 

3. června startujeme na Facebooku ‚‚Řecko nás baví‘‘ : www.facebook.com/reckonasbavi

Stránku můžete sledovat na Facebooku i bez registrace! Stačí jednou za čas opsat kontrolní kód, ke kterému vás Facebook vyzve a po zadání vás hned pustí na naši stránku Timeline s příběhem. Jakmile budeme na signálu, tak tam vždycky něco zveřejníme …

5 1 hodnocení
Article Rating
Upozornit mě
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Jitka
Jitka
6 let před

Přečetla jsem si článek a prošla příspěvky na Facebooku a smekám klobouk! Vaše aktuální cesta opačným směrem po stopách tehdejších řeckých dětí mě opravdu vzala za srdce. Všechny zážitky i pláž na Peloponésu Vám všem moc přeju – ať vše, co v Řecku načerpáte, co nejdéle vydrží uvnitř každého z Vás i po návratu domů do naší země.

1
0
Máte jinou zkušenost či aktuální info? Napište nám komentář.x