Řecko = nejlepší pláže Evropy, tahle rovnice platí pro hodně lidí. Ale pro mne už dávno není Řecko jen o hledání „vysněné – nejlepší“ pláže… Je to o hledání místa, místa s atmosférou v rytmu siga-siga, místa nenucených úsměvů na tvářích místních lidí, místa kde se na jazyk derou vytříbené chutě řecké kuchyně, místa kudy se linou zvuky buzuki, místa kde se život místních lidí prolíná s návštěvníky. Lze tohle ještě v Řecku zažít nebo se tomu alespoň přiblížit? Člověk musí hledat, ale jak praví otřelá fráze…, kdo hledá, najde… zapadlý kafenion v postranní uličce, ranní zeleninový a ovocný trh, domácí taverna s ručně psaným jídelním lístkem…, tohle vše lze najít v hlavních městěch Kyklad, prakticky všude se jmenují stejně… Chora.
Chora samotná by se dala rozdělit na dvě části, na dvě odlišné poloviny. Spodní část Chory je zcela určena pro potěchu turistů, v úzkých uličkách jsou rozesety krámky s dárkovými předměty a hadříky. Ulička Syndesmou, protínající náměstí platía Valeta, tvoří hlavní zdroj zábavy a bohémského života. Jednotlivé domky a různá zákoutí této žijící tepny ostrova slouží jako základní tábor pro kavárny, taverny a dokonce i restaurace všemožných světových kuchyní. Cestovatelé z různých koutů světa tak mohou okusit nejen místní skvělou řeckou kuchyni, ale i lahůdky italské, mexické a thajské kuchyně. Můžete samozřejmě zamířit do klasické řecké taverny nebo zkusit ochutnat nový směr. Místa jako „To stigadi“ nebo „Katogi“ jsou představiteli mladé, originální a svěží řecké kuchyně. Ve všech zdejších tavernách naleznete v nabídce místní úžasný sýr „Xino“, je vyráběn z ovčího a kozího mléka a jeho chuť je fantastická. Připravuje se na mnoho způsobů, ale asi nejlépe si ho vychutnáte jako čerstvý v choriatiki (řecký salát). V kombinaci s čerstvou zeleninou uzrávající na kykladském slunci, s kapary a panenským olivovým olejem je to symfonie pro chuťové buňky. Po jídle Vám zase většina taveren nabídne jako pozornost podniku nápoj „Rakomelo“, což je místní pálenka zjemněná medem, podávající se teplá. Pokud holdujete večerní zábavě či tanci, je zde dostatek barů a klubů hrající zde „music“ z celého světa a je až s podivem, že tyto podniky nijak zásadně nenarušují tuto charismatickou část Chory.
Naprosto odlišný dojem dává tušit horní část Chory,… místo plné autenticity, podmanivé svou strohou krásou. Zdejší labyrint spletitých uliček, útlých průchodů, strmých schodů a tajemných zákoutí odhaluje jinou tvář Chory, tady objevujeme atmosféru původního Řecka ve stylu siga-siga. Před kafenionem na náměstíčku mezi kostelíky Ag. Pandeleimonas, Ag. Taxiarchis a Ag. Kiriaki posedávají místní dědové, usrkávají řeckou kávu, mezi prsty převalují cigáro a diskutují nad politikou či fotbalem. Když se člověk na chvíli zastaví, tak nemusí umět ani moc řecky a ihned pochopí, že se blíží zápas Olympiakos vs. Panathinaikos…, debata je místy velmi vášnivá :-). Uličkou Omirou se proplétáme nejstarší částí Chory a míjíme skromné domky místních. Nejde si nepovšimnout jak pitoreskní, ale zároveň útulné jsou jejich příbytky. Na mnoha z nich nejsou ani vchodové dveře, pouze závěs odděluje uličku od obývacího pokoje. Proč taky, vždyť jistota, že od května do října bude svítit slunce a nespadne ani jediná dešťová kapka se blíží 100%. Skrze okna lze vidět malé pokoje natřené na bílo, na stěnách visí náboženské ikony a rodinné fotografie. Korzujeme těmito uličkami a nasáváme atmosféru těchto míst. A přesně tohle je důvod, proč jsem si Kyklady tolik zamiloval, … to potulování se Chorou, jejími uličkami, jen tak beze smyslu a cíle. Mít aspoň na chvíli pocit, že tu patřím.
Vydávám se do Chory i sám, nejpůsobivější je pro mě velmi brzy ráno, kdy většina ještě spí. Chora je utichlá a do nového dne se probouzí velmi nesměle. Uličkami se pouze line vůně čerstvého pečiva z pekárny, nakoupím pár dobrot, usedám nad kostelíkem Panaghia Gremiotissa a pozoruji probouzející se ostrov. Kostel Panaghia Gremiotissa se hrdě tyčí na samém vrcholku Chory a spolu se 3 kapličkami, které místní vystavěli ještě kousek výše nad ním, tvoří jednu z dominant Chory a ostrova samotného. Okolí tohoto kostela tvoří malé nádvoří, ze kterého jsou nádherné výhledy na protější, novou část Chory. Při vystoupání úzkou pěšinkou nad kostel, se Vám mohou naskytnout i fascinující pohledy na záliv s přístavem Ormos a v blízkosti se rýsující ostrov Sikinos.
Jednou ze zajímavostí Chory je celkem 12 mlýnů, vystavěných jeden za druhým na jejím okraji. Mlýny jsou umístěny na návětrné straně Chory, tak aby mohly zodpovědně plnit svou funkci. Po několik desetiletí se zde scházeli místní, aby si zde nechali namlít svou těžce vydobytou úrodu, ale dnes už ani jeden z mlýnů neslouží svému původnímu účelu. Některé jsou zrekonstruované a jiné zatím ponechány svému osudu a působení zubu času. Nedaleko od posledního mlýna se nachází Odysseas Elytis Theatre. Toto divadlo, je vystavěno dle vzoru starořecké architektury jako amfiteátr, který je otevřený směrem k moři. Divákovi tak poskytuje nejen skvělý akustický zážitek, ale také unikátní výhledy do krajiny. Toto úžasné architektonické dílo z kamene a mramoru je pojmenované po známém řeckém básníkovi – nositeli Nobelovy ceny – Odysseu Elytisovi (neplést s bájným hrdinou Homérových eposů). Bohužel se nám nepodařilo v tomto divadle navštívit nějaké představení nebo koncert, nikde jsme nenašli žádný program. Ale při jedné zpáteční cestě z našich toulek po ostrově, jsme si všimli svátečně oblečených lidí mířících na toto místo za kulturou.
Mou další oblíbenou dobou, kdy se vnořit do uliček Chory je pozdní večer. Tehdy se vydávám na své noční foto-toulky. Nechávám se pohltit neobyčejnou atmosféru noční Chory a snažím se pořídit nějaký ten povedený snímek. Je tu mnoho zákoutí a míst pro skvělou kompozici. Je už skoro půlnoc, ale místní ještě nespí, z mnoha teras domů se ozývají živé diskuze a debaty. Potuluji se uličkami a nakonec usedám do kafenionu na malém náměstí za kostelem Evangelismos. Sedím na rozviklané židli, usrkávám z malého šálku lahodnou řeckou kávu a pozoruji ruch kolem sebe. Vím, možná jsem blázen…, ale taky vím, že nikde jinde na světě si tolik neodpočinu jako právě tady a teď. Zde nacházím místo, které jsem hledal…
Řecko je nejen mou velikou vášní, ale také mým životním osudem. Děda mé manželky byl Řek, takže dodnes máme v Thessaloniki rodinu, kterou navštěvujeme. Tuto charismatickou zemi jsem si zamiloval už při své první návštěvě na ostrově Lefkáda v roce 2005 a od té doby jsem navštívil 11 ostrovů. A co mě na Řecku tolik fascinuje? Jsou to nejen jeho jedinečné pláže, úchvatné hory, či bludiště úzkých uliček zdejších městeček, …ale také úžasní zdejší lidé a atmosféra, kterou v této nádherné zemi vytvářejí a dodnes udržují.
ΕΛΛΆΔΑ Σ’ΑΓΑΠΩ
